Srdce safírových očí
| Autor: | Mgr. Holger |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 20 |
věnována princezně Anně Orlovové
Dva modré safíry se třpytí v bílé pláni,
Vzpomínky do zlata snad zasadit bych měl,
Vzpomínky na vášeň, na něžné proplétání,
Rtů, vlasů, pohledů a roztoužených těl.
V mém loži vtisknuto je snad Tvé tělo celé,
V polštáři ještě dnes Tvou vůni nalézám
I výkřik zdušený ve chvíli rozechvělé,
Kdy chorál rozezněl Tvůj skvostný lásky chrám.
Pak mlha zastřela Tvé oči safírové,
Na chvíli ztišili své písně satyrové,
Jimž múza škádlivá umlčela ret.
Vzpomínky zestárnou – těžko se však změní –
Každou noc uléhám v toužebném rozechvění,
Jež v noci jediné změnilo náš svět.
Pozn.: Princezna Anna Orlovova, jediná dcera knížete Ivana Orlova, vládce Kijevského knížectví v barbarských končinách na severu. V jejím těle se snoubí ztepilost s křehkou krásou, bílá pleť a světlé vlasy dávají vyniknout výrazným safírovým očím. Její postava je považována za vzor dokonalosti, a tak není divu, že se tato kráska stala častým námětem bardských milostných veršů.
Markýz Sfinx se s princeznou setkal na plese pořádaném na carnivorském dvoře, pořádaném při příležitosti 18. narozenin princezny Promyky, dědičky carnivorského trůnu. Anna sem přicestovala se svými bratry Igorem a Nikitou, kteří byli již delší dobu markýzovými přáteli. Organizátorka plesu, vévodkyně Anna ze sousední Dactyly, měla důmyslný plán, jak markýze odpoutat od plnění diplomatických povinností, a tak zařídila, aby s princeznou trávili převážnou část pobytu společně. Netušila však, že princezna měla svůj vlastní plán, který s markýzem také počítal…
Sfinxovi se tak dostalo privilegia zasvětit princeznu do tajů milování, v což zpočátku ani nedoufal. Tato první noc pak dala vzklíčit krásnému a opojnému citu, který překlenul i obrovskou vzdálenost, dělící oba zamilované, a který trvá dodnes.
Diskuze
Pierre de Ronsard
Krása, již patnáct dívčích let nám platí,
vlas zlatý s kadeřemi na čele,
tvář jako poupě a pleť dospělé,
úsměv, který až k hvězdám doplout dá ti.
Ctnost, která krásu nikdy neutratí,
hrdlo jak sníh a šíje z úběle,
v nezralých ňadrech srdce vyzrálé,
pozemšťanka, jež božstvem připadá ti.
Zrak, který umí z noci dšlat den,
ruka, jíž před nudou jsem ochráněn
a která svírá celé moje žití
s mým zpěvem často přerušovaným
buď úsměvem, buď nářkem ukrutným:
Hle kouzla, jimiž rozum můj se sytí.
Georg Rudolf Weckherlin
Sonet na Německo
Zlom už to těžké jho, pod nímž tě pouta pálí,
vzbuď se, ó Německo, zas seber statečnost,
jak dřív své srdce vzmuž a zaraz už tu zlost,
pro niž tvou svobodu řetězy omotaly.
Teď ztrestej tyrany, kteří ti všechno vzali,
ať žár už uhasí, jímž žhneš (a trpíš) dost,
ne pot tvůj, ale krev, jež šíří zkaženost,
když se z ran nepřátel, falešných bratří valí.
Bohu se svěř a řiď se jen ctí vládců svých,
jež boží ruka vždy (jak sám chceš) ochrání
k útěše věrných a k pomstění nevěrných.
Odejít nechej strach, ne Čas, jenž uhání,
a Bůh pak ukáže světu, že podlý hřích
a pýcha nepřátel jen hanbou zavání.
Holger: No, nebudu ti to přepisovat přesně z učebnice ale z hlavy snad něco vyloudím. Sonet se skládá ze čtyř textových a tří logických částí. První textová část se nazývá teze a je to nejaká myšlenka či názor. Má čtyři verše. Druhá část se nazývá antiteze, jak již z názvu vyplívá, popírá tezi. Česky poprření. No a poslední dvě sloky jsou tříveršové a tvoří logický celek. Nazývají se syntéza neboli spojení (sloučení) a měly by nějak spojit tez a antitezi dohromady, nějak je dohodnout, říct výsledek (který často ani tezi, ani antitezi nepopírá, spíše vysvětluje proč platí obě zároveň). To je snad všechno co si pamatuju.
obsidian - nepřidávám - je to otázkou autocenzury... "Mohu si dovolit toto zveřejnit?"
Mgr. Hogler: souhlasím se všemi - je to skvělé, nenanácházím chybu - ti satyrové mi z toho čouhali jen pro to že sem si před čtením jen tak namátkou omrkl nejbližší diskusi, mě tam nevadí.
je to velice emotivní a má to takovou tu "mistrnou" formu.
No prostě ´mě to okouzlilo a nadchlo, takže tomu dám zcela zasloužených 5*.
ty sice básně nepřidáváš asi moc často, ale když už, tak to stojí za to.
Ad satyrové) k tomuto výrazu včetně jeho významu se po nějaké době vrátím (dám prostor ostatním, aby se nad jinotaji zamysleli).
Godric - mohl bys mi přiblížit "logickou strukturu sonetu"?
Ctěný Magistře,
jsi opravdový mistr v tomto oboru, takže nemá cenu ti něco vytýkat, protože se ti nic vytknout nedá a vzhledem k tomu, že se o poezii taky snažím a nejsem nijak dobrý, tak vím, jak je těžé vytvořit opravdu dobré dílo, originální, neotřelé (i když to snad není možné), ale toto mě nadchlo.
S úctou Cryspy
Moc pekné, ale skutocne moc. 5*
No, tak až na to, že u takových holek bych těžko čekal "Cit překlenující obrovskou vzdálenost, trvající přes odloučení, ..." tak musím uznat že je to bezchybné. Sice logická struktura sonetu je jiná (by měla být jiná), ovšem to vůbec nevadí. Nečekal bych, že někdo něco takhle dobře napíše. To si poklonu zaslouží. A k satyrům, oni mi tam ani nevadí, každý o nich má své představy. Vážně díky, moc hezké.
Myslím, že není co dodávat. Klaním se před Tvým uměním...
S úctou hitomi