Alcator  9. 4. 2004 v 16:02:02

Teď, jak si to po sobě čtu, tak mě mrazí v zádech z pomyšlení, že to možná pochopíš tak, že tě z něčeho obviňuji. Není to tak, jen ti chci ukázat, co se může honit hlavou některým čtenářům - Prostě jsem si zahrál na Ďáblova advokáta, OK?

Proti tobě osobně nic nemám, doufám, že to bereš v pohodě :-)

-- Alcator

Alcator  9. 4. 2004 v 15:45:59

A teď hodnocení:

*** Varianta A - Coby angličtinu ovládající člověk ***
technická: Myslím, že "UNFASTANED" je překlep,
že tam má být UNFASTENED (odpoutané / uvolněné)

Připadá mi, že kupíš co nejobraznější obrazy utrpení nebo smrti, ale trochu moc skáčeš z reálu do záhrobí a zase zpátky... V celé básni není dostatek informací, které by umožnily čtenáři zaujmout vůči "hrdinovi" vztah - Nevím, jestli je to odporný nekrofil, kterého konečně rozčtvrtili za jeho atrocity, nebo je to téměř svatý muž, který byl zákeřně zavražděn... To, že skonává(š) hodně bolestně, je sice pěkné, ale proč? Bylo to z hlouposti (nepřipoutal jsi se při rychlé jízdě na kozlíku svého kočáru?) Nebo jsi někoho bránil? Nebo tě zradila láska? Nevím - tudíž jsem v pozici nezúčastněného pozorovatele, který vidí policistu zatýkat někoho, kdo je možná nevinný a možná je to hnusný dealer nebo pasák.

----

*** Varianta B: Fiktivně coby někdo, kdo anglicky neumí ani ň ***
Jsem naprosto znechucen. Ukradl jsi text nějaké (zde nezmíněné) písničky nějaké (zde zmíněné) kapele, o které jsi se neobtěžoval říct ani, kde na netu najdu její stránky, a uměle jsi tím prodloužil délku své básně. Sice pak vypadá "promakaně", protože je dlouhá, ale opticky se zdá, že bez těch citátků by byla poloviční. Navíc mám pocit, že mě ochuzuješ o něco podstatného, co by mi třeba vysvětlilo, o čem to sakra mluvíš - o čem ta báseň je.
Připadám si podveden - sliboval jsi báseň, ale je to spíš jako kurz angličtiny.

--

Verdikt:
Jak je vidět, ačkoliv je to zajímavá báseň, mám k ní značné výhrady, neurčitostí začínaje a přemírou nepůvodní angličtiny konče. Takže, ačkoliv to bude znít neuvěřitelně, dám jenom 3. Přísnost musí být :-)

Alcator  9. 4. 2004 v 15:40:10

Marigold: Chápu institut "Povinného ohodnocení redaktorem". Plně s ním souhlasím. Ale v tomto případě to měl ohodnotit jiný redaktor (nejlépe "šéfredaktor" Almad), který by ti pak dal instrukci, abys do svého "zdůvodnění" (prvního příspěvku) napsal: Zpráva od Almada: "Pět hvězdiček si neudělil marigold sám, ale já, ovšem on coby redaktor toto mé hodnocení musel sám sobě zadat."

-- Pro příště :-)

Marigold  9. 4. 2004 v 14:38:23

Godric: krásně napsáno a řečeno +1 reputace zcela na místě..
No ateď k té drzosti: toto díklo jsem dával číst několika lidem kteří tomu rozumí, a tak jsem si dal pět, protože i mě to jak už jsem řekl egoisticky na pět přijde. A doufám, že nejen mě, i těm kdož to četli se to líbilo. A taky máš jistě pravdu v tom, že to mnozí nepochopí a fakt je, že ani pochopit někteří nemůžou, ale takový je život a taková je poezie.
Ad. to hodnocení pochop jsem jediný redaktor ČaE..takže to musím schválit i sám sobě a někdy třeba velmi nesebekriticky...

Godric  9. 4. 2004 v 13:50:43

Marigolde, marigolde... Tvých 5* nechám teď stranou, alespoň pro začátek. Můžu říct, že se mi to docela líbí, je to dobré, ale těžko říct, jetli mi to něco dává nebo je nějak prospěšné. Upřímě řečeno, nedokážu ríct, kolik lidí tomu vůbec porozumí dost na to, aby mohli hodnotit. Vadí mi skutečnost (která je ovšem subjektivním dojmem a to jak to bere kdokoli jiný je jiná věc), že většina lidí se prohodá ke konci a prohlásí v duchu: "Hezké. Marigold, takovej známej básník, tohle vypadá inteligentně a dokonce marigold říká že je to inteligentní (za tvary slova inteligentní si doplňtě co vyhovuje) a dává tomu za pět a ten tomu přece rozumí. A určitě budu vypadat taky tak inteligentně, když si tady v té tabulce najdu poslední řádek, zmáčknu hlasuj a napíšu ještě: Jo,jo, tohle bude ono, jasně Mari, souhlasím s tebou, blablabla..." Tak s tímto prosím nemůžu souhlasit. Neříkám, že jsou takoví všichni, ale kdyby takový nebyl nikdo, tak by to tady jinak vypadalo. Bohužel se to hle všechno netýká té básně, takže ještě k ní samotné. Myslím, že marigoldovy básně jsou dobré, ale je to otázka. Hezky to zdokumentuje následující příběh:

Jeden můj známý měl svatbu, shodou náhod, on, volejbalista, si bral volejbalistku, takže dobrý návrh na svatební dar. No, tak se stalo, že jiná parta kamarádů pracující ve výzkumném ústavu stavebních hmot odlila z betonu volejbalový balon, nabarvila ho a byl k nepoznání od normálního. Pak, když ho předávali, nesl ho asi ten nejsilnější z nich a vypadalo to jako by byl normálně lehký. Jakmile ho nevěsta prevzala, málem pod tou tího padla na zem...

Dále už to nebudu rozebírat, není to totiž podstané, ale je otázka, co by se dělo kdyby to bylo očekáváno naopak. Tahle báseň může představovat dejme tomu ten rádoby betonový balon, což všichni očekáváme. Jenomže vidíme jenom venek a pokud ho sami neuchopíme, nepoznáme, jestli to není jen nafouknutá bublina uvnitř které se skrývá akorát vzduch. Tímto samozřejmě neříkám, že by to tak mělo být!!! Říkám jenom to, že já (a nejsem sám) vydím ten venek a podle neho soudím jádro. Ale mohu jenom soudit a do jádra prostě dohlédnout nemůžu. Proto, byť si to nerad připoustím, může to být nasivní kvádr, stejně tak jako jen nafouknutá bublina. A jak to poznat jsou dvě možnosti: 1) prohlédnout přes obal dovniř, což ovšem nedokáže jen tak někdo, nebo za 2) uchopit a poznat váhu sám. To by nás ale musel sám autor pustit až k věci a nechat ji chitit. Odhalit to, co do ní sám ukryl, ale na venek ukázat každému nemůže. Jenže tohle je báseň a ne balon a proto ji nejde jenom tak chytit. A k tomu, aby to šlo, by každý z nás musel vést s Marigoldem dlouhou debatu nebo řeky textu, ale těch pár kapek místa co nám je zde dáno nestačí. Jenom se podívejte, kolik jsem napsal a kolik jsem vlastně řekl. Ano. Je to prokletí takové poezie, ale je to prokletí neodstranitelné jedincem. Možná je tady pár lidí, kteří ho obešli, snad pomohou obejít to prokletí těm ostatním. Jak to ale skutečně bude, ukáže čas.

A teď konečně Marigoldových vlastních pět. Je mi líto že to musím tak říkat, ale nevidím důvod věci nenazývat takovými jmény, ja se jmenují, aby se otupil jejich význam: Takovou drzost ohodnotit sám sebe 5* ještě bez úsudku ostatních, to bych si nedovolil ani kdybych napsal nejlepší text svého života. A kolikrát bych na 5* měl právo (nepočítám jenom věci co jsem napsal tady, ať se někdo nediví). Co tedy mám dělat? Musel bych dát asi 0 pokud bych hodnotil, ale nic mi nedává právo to udělat, pokud tomu rozhodnutí nerozumím. A proto to ani neudělám.

dandalf  9. 4. 2004 v 12:40:25

Je to dobrá báseň.
Nejraději bych řekl něco, co by se hodilo, ale nic mne nenapadá, protože mne nikdy nic podobného nepotkalo.
Skvěle vyjádřená emoce.

Alberto  9. 4. 2004 v 11:36:16

Správny odhad Marigold napísal si to skutočne dobre. Tých 5* si zaslúžiš.

Hitomi  9. 4. 2004 v 11:25:10

Ano, mě jsi odhadl správně, máš těch 5* mít :-) i když je mi hodnocení těhto básní tak trošku proti srsti, však jsme se o tom již bavili.
s úctou hitomi

Marigold  9. 4. 2004 v 11:13:01

Je to moje a je to z období mých dozvuků 5* zcela egoisticky protože věřím, že se vá to bud líbi a protože to bez hodnocení schválit nelze...