Píseň slavíka slábnoucí k ránu
| Autor: | Shelagh |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 15 |
"Plukovníku, zadrželi jsme podezřelou osobu, tedy … snažíme se zadržet … je to nedaleko, v ulici u Jasmínového květu," udýchaně hlásil mladý elf, který do místnosti vrazil téměř bez zaklepání. Postarší elf si této drobné nezdvořilosti v podstatě nevšiml, protože okamžitě vyskočil z pohodlného křesla a přehnal se kolem rozpačitého mladíka. Z nízkého stolku u dveří sebral kuši a vyrazil z pokoje.
Když doběhl k Jasmínovému květu, ještě nebylo rozhodnuto. Postava v hnědém, zaprášeném plášti s kápí na hlavě a s obličejem zpola zakrytým neforemným šátkem se zády ke zdi úspěšně bránila přesile čtyř mužů, přičemž dva z nich krváceli z drobných ran. Mimoto v bezpečné vzdálenosti bolestně sténali dva hůře zranění, kteří doplatili na to, že byli prvními, kdo požádali cizince, aby se identifikoval.
Plukovník Bel se přiblížil k bojujícímu hloučku. Ač nerad, musel opět obdivovat ladnost a přesnost cizincových úsporných pohybů, kterými dokázal odrážet čtyři meče a ještě hledat chyby ve vzájemné podpoře šermířů.
"Ustupte!" zavelel a namířil na neznámého kuši. Belovi muži opatrně ustoupili a udělali plukovníkovi místo. "Vzdej se, nemáš šanci!"
Cizinec sklonil teď již nepotřebný meč, opřel se zády o zeď a pomalu se po ní svezl k zemi. Elfové to sledovali s překvapením, protože na neznámém nebylo vidět žádné zranění.
"Nepřibližujte se, je smrtelně nebezpečná i na zemi," varoval je plukovník. Sám pak prošel mezi svými muži, aniž by přestal mířit. Přiklekl k cizinci a odkryl mu šátek z obličeje.
"Neměla ses vracet, Rango," řekl tiše a zkušeně ji odzbrojil.
"Přišla jsem zemřít domů," odpověděl ochraptělý, kdysi snad melodický hlas. Teprve teď se Bel pozorně zahleděl do tváře, ze které na něj hleděly unavené, zarudlé oči lemované vějířky vrásek. Překvapeně se nadechl, protože její tvář, kdysi dobře známá, byla nyní popelavě šedá s nezhojenou ranou na pravé líci, pokrytá potem smíchaným se špínou. Teprve nyní si všiml přerývaného dechu a rozpraskaných rtů pokrytých ztvrdlou krustou šupinek kůže, slin a prachu. Toto byl někdo jiný, než ta temperamentní, krásná elfka s vzdorovitým pohledem a svou pravdou…
…
"Jsi tak naivní Bele," zaslechl Bel přes propast let ten poslední rozhovor. "Myslíš si, že myšlenku nosëeldar podporuje jen banda mladých nespokojenců … divil by ses, kam až sahají naše kontakty, kdo všechno se s námi ztotožňuje. Jenže nestačí jen žvanit, musíme podniknout rázné akce, aby o nás bylo slyšet, abychom vyburcovali ostatní a tomu póvlu ukázali, kam patří!" rozohnila se Ranga.
"Bojím se, že jestli odejdeš, budeme dřív nebo později stát na opačných stranách," varovalo Belovo mladší já tu tvrdohlavou a neústupnou dívku. "Je zpozdilé v dnešním světě osočovat lidi z elfích neúspěchů, neexistuje žádné právo elfů na území lidských států a to, že nám kradou vědomosti? To je něco tak směšného, že by tomu neuvěřilo ani malé dítě!"
Ranga se k němu naklonila a s očima staženýma zlobou do škvírek výhružně zasyčela:
"Připadám ti snad směšná? Myslíš, že se mi budou lidé smát, až jim budu ukazovat jejich místo ve světě?"
"Ne, nejsi směšná. Jsi šílená. Ty i celá vaše skupina nemáte šanci na úspěch," potichu odpověděl Bel.
"Tak to se uvidí. Ještě rád se připojíš k vítězné straně…," výhružně blýskla očima, zahalila se do pláště a zmizela mezi stromy.
…
Byla tak lehká, když ji k ohromení svých mužů zvedl do náruče a vydal se ke svému domu. Byla tak křehká, když přemýšlel, zda má vydat rozkaz pro udržení své tváře.
"Pokud mne zraní, zabijte ji," suše přikázal rozestupujícím se bojovníkům.
Byla tak drobná, když ji ukládal na lůžko a nechal pracovat léčitele.
"Nemám pro vás dobrou zprávu," tiše pronesl druid k Belovým zádům.
"To mne nepřekvapuje," odvětil plukovník, aniž by se odvrátil od okna. "Co jí je?"
"V podstatě celkové vyčerpání organismu spolu s vlivem starých zranění a téměř nefunkční levou plící jí dává minimální šanci na delší život."
"Děkuji za vše, co jste pro ni udělal," řekl Bel, obrátil se a stiskl druidovi ruku. Než se rozloučili, pohlédl druid tázavě na plukovníka. Ten zavrtěl hlavou: "Je třeba nechat věcem přirozený průběh. Ještě jednou děkuji."
Osamocený Bel přistoupil ke stolu, otevřel vrchní zásuvku a vyndal svazek pergamenů. Měl ho zde od té doby, co od Vlčích pastýřů přišlo varování, že se Slavík smrti blíží k Lórindelu. Tehdy uvažoval, kdo by mohl být cílem, kdo by mohl být objednatelem a jaká bezpečnostní opatření bude muset udělat, aby ochránil potenciální oběti.
Otevřel složku a znovu a znovu pročítal dokument, jako by v něm mohl najít odpovědi na své otázky.
KÓD: Důvěrné
Šedí rysové
Stručný výtah ze spisu Orfaleh Halmir: Eket
Šedí rysové jsou komanda mladých elfů terorizujících pohraničí mezi elfskými a lidskými zeměmi. Jako důvod pro vznik bývá udávána idealistická příčina: ubývání elfů je způsobeno lidskou roztahovačností, lidé zabírají náš životní prostor, lidé jsou podřadní, kradou naše technologie, apod.
Vybavení a schopnosti Šedých rysů je nahodilé.
Poznávacím znamením bývá stylizované tetování rysí hlavy, písmeno L či dva navzájem se překrývající trojúhelníky. Společné mají mládí, fanatismus, idealismus, odmítání všeho lidského (včetně řeči, písma).
Organizace byla zpočátku živelná, pak se vytvořily malé bojovné skupinky pod vedením vůdčích osobností. Všichni regionální vůdci byli zpočátku rovnoprávní - posléze vytvořili tzv. Skupinu čtyř, která koordinovala celkový postup. Skupinu čtyř tvořil Erendis, který byl nejumírněnější, nicméně měl z nich nejlepší taktické a strategické schopnosti. Mimořádné organizační schopnosti měla také Elu - specialistka na přesvědčování (a to jak po dobrém, tak i po zlém). Beleg vizionář dokázal pro své vize nadchnout mladé, zároveň však byl nebezpečný jako had, mistr ve vrhání čímkoliv, zejména, když to bylo otrávené. Poslední z nich, Ranga, vynikající šermířka, útočila vždy v první řadě, krutá a nelítostná. Její přezdívka Slavík smrti pravděpodobně naráží na velké hudební nadání a její neobyčejnou krásu.
Rysové zpočátku pouze obtěžovali v pohraničí, nicméně jejich aktivity se stupňovaly, až vyrabovali a vypálili město Lamedon a pobili 3 000 civilistů. Načež se na sněmu v Tol Aramen usneslo povolání Vlčích pastýřů, kterým se podařilo hnutí rozložit jak zevnitř, tak i zvnějšku. Regionální vůdci byli zabiti spolu s nejvěrnějšími stoupenci. Byl zlikvidován morální kredit hnutí, čímž také skončila jeho ekonomická podpora. Skupina čtyř však nikdy nebyla dopadena.
Pozn.: Ukazuje se, že vznik hnutí nebyl živelný, že v pozadí stála silná mocenská skupina. Domněnkou je, že pohraniční konflikt s elfy měl donutit lidské státy stáhnout své síly na tato ohrožená místa. Díky nejednotě lidí zde mohl vzniknout prostor pro napadení od sousedních lidských států a tím vyvolání války mezi lidmi.
...
Bel odložil desky s listinami a zaposlouchal se. Ještě před chvílí se z vedlejší místnosti ozýval suchý, vyčerpávající kašel. Možná konečně usnula nebo … v návalu paniky vyskočil a rozeběhl se do druhého pokoje. Ranga ležela podepřena vysokou vrstvou polštářů, ve kterých se skoro ztrácela. Její horečnaté oči se stočily k příchozímu. Pozvedla ruku a letmým gestem ho přivolala k sobě. Bel rychle přešel místnost a usedl na židli vedle postele. Chvíli váhal, ale pak zlehka uchopil její dlaň a políbil ji. Dlouho se necítil tak bezmocně, svářily se v něm emoce, které z hlubin minulosti vyplouvaly na povrch.
Náhle pochopil, že nebude čas na žádné otázky, na žádné odpovědi. Ze tváří a rtů umírající elfky se vytrácely poslední zbytky barvy, chrčivý dech pomalu slábnul. Oči ztrácely lesk a ruka spočívající v Belových dlaních se lehce chvěla.
"Měl bych tě nenávidět, nebo alespoň odsoudit, činit tě zodpovědnou za smrt nevinných. Proč ale cítím jen smutek a ztrátu? Příliš jsem tě miloval, sestřičko. A kdybys zvítězila … ano, přišel bych … a rád," zašeptal a stiskl nyní již bezvládnou ruku, jako by chtěl zadržet ten unikající život. Seděl u lůžka, dokud poslední světlo dne neopustilo místnost, dokud soumrak nezahalil bledou a nehybnou tvář jeho nepolapitelného nepřítele a nepřiznané životní lásky.
Po dlouhé chvíli vstal, vrátil se ke svému stolu, uchopil rozložené listiny, převázal je stuhou a zapečetil.
"Služba! Odneste to do archivu…"
Na bolest a utrpení teď sedne prach. Už nikdo nežije, kdo by vysvětlil - kdo a proč …
Potlačil palčivé myšlenky a zhluboka se nadechl. S nacvičenou lhostejností dovolil, aby mysl zachvátila naprostá prázdnota. Jeho emoce mohly odejít, aniž by za sebou zanechaly ozvěny.
Pak vyndal ze stolu čistý list a začal psát:
Vážený příteli!
Váš plán na hospodářskou spolupráci v oblasti výroby a distribuce hedvábí je bezchybný. Elfí znalosti a lidský kapitál přinesou oběma stranám …
...
Pozn.:
Nossëldar - "všeelfí vzájemnost", hnutí za obrození elfů, rasistické hnutí požadující převzetí veškerého elfího dědictví zpět od ostatních ras
Vlčí pastýři - skupina elfů záhadného původu dohlížející na to, aby nebyly zneužívány staré technolgie, zejména ty smrtící, a snažící se udržovat křehký smír a rovnováhu mezi rasami
Diskuze
Milý Tristane, děkuji za hodnocení.
A k těm chybkám se vyjádřím sama:
1. Čárka po mládí musí být, protože je to výčet podstatných jmen, není to tedy postupně rozvitý přívlastek, kam čárky nepatří.
2. "zejména " je v tomto případě vsuvka a ta se obvykle čárkami odděluje.
3. Ano, uvozovky se skutečně píší na začátku přímé řeči dole, ale tenhle skin stránek to neumožňuje (zkus to). I když je pravda, že jsem v povídce Poslední Falkon prvně viděla uvozovky dole, musím se zeptat, jak to autor udělal.
4. Tak tady jsi mě nachytal. Opravdu se nepíše mezera mezi slovem a třemi tečkami, za nimi pak ano. Mě se totiž víc líbí nechat je oddělené mezerou, tak jsem doufala, že si toho nikdo nevšimne. Ale zdá se, že jednak jsem nebyla důsledná a jednak - pravidla se mají dodržovat a nemá se spoléhat na nevšímavost. Příště už je budu psát správně.
Obstál jsi.
Jak myslíte. 1) "Společné mají mládí, fanatismus, idealismus, odmítání všeho lidského (včetně řeči, písma)." Čárka po slově "mladí" mi tam nesedí.
2), mistr ve vrhání čímkoliv, zejména, když to bylo otrávené. Ani tady mi nesedí čárka za slovem zejména.
3) mám dojem, že na začátku přímé řeči se píší uvozovky dole.
4) trojtečky. Vždy jsem si myslel, že před nimi, ani za nimi se mezera nedělá. A i kdy ne. Tak to aspoň v jednom případě je špatně.
"to do archivu…"
"kdo a proč …"
Tak. Obstál jsem, nebo jí dlužím omluvu?
Tristan: Holger má pravdu, skoro mám chuť říct, že sním svůj klobouk, jestli tam nějaká je, ale přeci, můžeš mít pravdu, takže tě žádám uctivě o příklady a když jich není tolik, tak o všechny :o)
S úctou deshi
Tristan - zajímalo, jaké pravopisné chyby jsi našel, protože mi nejsou známy, krom jedné, kterou našel deshi. Za to vidím minimálně tři ve Tvém textu, konkrétně ve vztažném zájmenu jenž.
Ctěná Shelagh
Zbytečná jsou slova, jenž se rozdrtí na útesech faktů.
Zbytečné jsou věty, jenž pohltí řeky výraznosti.
Zbytečné jsou odstavce, jenž ze lživých jsou semen.
Gramatické chyby a trošku nešikovné slovní obraty není důležité
vypsávat. Nepíšeš diktát a dokud to bude v mezích přijatelnosti nehodlám na chyby pohlížet. Tvoříš dílo, budouctnost. Tvoříš sama sebe.
Skvělá práce.
Sílu a čest. Tvůj Tristan de la Tour
Nemohu dát jinak než pět, neumím moc kritizovat povídky, ale tohle je úžasné a já smekám...
Shelagh:
1. uznávám, není to román, je to povídka, jen mi to díky Sapkowského evokaci na román přišlo jako hluchá místo, v armádě by měl být pořádek :o)))
2. aha tak archaismus, tak to potom jo, holt ještě nejsem tak starej, jak jsem si myslel :o))) /mile jsi mne potěšila :o)))/
4. přišlo mi to něco ve stylu "tak, pak atd." zkrátka to, co nás učili ve škole, abychom nedělali
6. aha - asi jsem na to šel moc moderně :o)
8. to je pravda, to mi nedošlo, má omluva
9. věc názoru, mne tak jaksi samo vklouzlo
S úctou deshi
ps: těším se na další příběh ...
No, má hluboká poklona... Opravdu velmi krásná povídka, která má hloubku i myšlenku...
deshi: Povídka, resp. dobrodružství, které dalo vznik povídce, bylo silně inspirováno Sapkowským, to jsi odhalil úplně přesně :-).
1. Mladík dále nebyl nijak důležitý, nefiguroval v ději, proto mne ani nenapadlo se o něm více zmiňovat.
2. Dle mého názoru lze sténat bolestně - možná je to trochu archaičtější spojení, ale sem se hodí.
3. Ano, tady by to bývalo bylo lepší.
4. Slovo "teprve" jsem použila znovu záměrně, pro zvýšení účinku - v textu dál takový postup užívám častěji. Možná to ale v tomto případě nevyznělo tak, jak mělo...
6. "Idealistická" je použito záměrně ve smyslu "naivní". Mladí elfové neměli žádnou ideologii, jen naivní, idealistickou myšlenku, která byla později zneužita.
7. Souhlasím.
8. Číslo bylo použito záměrně, šlo o odborný text.
9. "Ale" bych tam nedávala, tříštilo by to text.
10. Máš pravdu, kurzíva opravdu není úplně nejlepší řešení. Já jsem chtěla důrazně odlišit jednotlivé části, takže to jde trochu na úkor čtitelnosti.
P.S. Vůbec se nemáš za co omlouvat, já jsem velmi ráda, že jsi si s tím dal takovou práci. Děkuji.
Slavík
mi pověděl,
že má milá přichází.
Slavík
mi zazpíval
a potěšil mé srdce.
Slavík
mě pohladil
po skráních a hvozd ztich´.
Slavík
mě políbil
a já již více nezapěl.
báseň markýze Sfinxe věnovaná smrti Rangy Fil´r´sen...