Píseň slavíka slábnoucí k ránu
| Autor: | Shelagh |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 15 |
"Plukovníku, zadrželi jsme podezřelou osobu, tedy … snažíme se zadržet … je to nedaleko, v ulici u Jasmínového květu," udýchaně hlásil mladý elf, který do místnosti vrazil téměř bez zaklepání. Postarší elf si této drobné nezdvořilosti v podstatě nevšiml, protože okamžitě vyskočil z pohodlného křesla a přehnal se kolem rozpačitého mladíka. Z nízkého stolku u dveří sebral kuši a vyrazil z pokoje.
Když doběhl k Jasmínovému květu, ještě nebylo rozhodnuto. Postava v hnědém, zaprášeném plášti s kápí na hlavě a s obličejem zpola zakrytým neforemným šátkem se zády ke zdi úspěšně bránila přesile čtyř mužů, přičemž dva z nich krváceli z drobných ran. Mimoto v bezpečné vzdálenosti bolestně sténali dva hůře zranění, kteří doplatili na to, že byli prvními, kdo požádali cizince, aby se identifikoval.
Plukovník Bel se přiblížil k bojujícímu hloučku. Ač nerad, musel opět obdivovat ladnost a přesnost cizincových úsporných pohybů, kterými dokázal odrážet čtyři meče a ještě hledat chyby ve vzájemné podpoře šermířů.
"Ustupte!" zavelel a namířil na neznámého kuši. Belovi muži opatrně ustoupili a udělali plukovníkovi místo. "Vzdej se, nemáš šanci!"
Cizinec sklonil teď již nepotřebný meč, opřel se zády o zeď a pomalu se po ní svezl k zemi. Elfové to sledovali s překvapením, protože na neznámém nebylo vidět žádné zranění.
"Nepřibližujte se, je smrtelně nebezpečná i na zemi," varoval je plukovník. Sám pak prošel mezi svými muži, aniž by přestal mířit. Přiklekl k cizinci a odkryl mu šátek z obličeje.
"Neměla ses vracet, Rango," řekl tiše a zkušeně ji odzbrojil.
"Přišla jsem zemřít domů," odpověděl ochraptělý, kdysi snad melodický hlas. Teprve teď se Bel pozorně zahleděl do tváře, ze které na něj hleděly unavené, zarudlé oči lemované vějířky vrásek. Překvapeně se nadechl, protože její tvář, kdysi dobře známá, byla nyní popelavě šedá s nezhojenou ranou na pravé líci, pokrytá potem smíchaným se špínou. Teprve nyní si všiml přerývaného dechu a rozpraskaných rtů pokrytých ztvrdlou krustou šupinek kůže, slin a prachu. Toto byl někdo jiný, než ta temperamentní, krásná elfka s vzdorovitým pohledem a svou pravdou…
…
"Jsi tak naivní Bele," zaslechl Bel přes propast let ten poslední rozhovor. "Myslíš si, že myšlenku nosëeldar podporuje jen banda mladých nespokojenců … divil by ses, kam až sahají naše kontakty, kdo všechno se s námi ztotožňuje. Jenže nestačí jen žvanit, musíme podniknout rázné akce, aby o nás bylo slyšet, abychom vyburcovali ostatní a tomu póvlu ukázali, kam patří!" rozohnila se Ranga.
"Bojím se, že jestli odejdeš, budeme dřív nebo později stát na opačných stranách," varovalo Belovo mladší já tu tvrdohlavou a neústupnou dívku. "Je zpozdilé v dnešním světě osočovat lidi z elfích neúspěchů, neexistuje žádné právo elfů na území lidských států a to, že nám kradou vědomosti? To je něco tak směšného, že by tomu neuvěřilo ani malé dítě!"
Ranga se k němu naklonila a s očima staženýma zlobou do škvírek výhružně zasyčela:
"Připadám ti snad směšná? Myslíš, že se mi budou lidé smát, až jim budu ukazovat jejich místo ve světě?"
"Ne, nejsi směšná. Jsi šílená. Ty i celá vaše skupina nemáte šanci na úspěch," potichu odpověděl Bel.
"Tak to se uvidí. Ještě rád se připojíš k vítězné straně…," výhružně blýskla očima, zahalila se do pláště a zmizela mezi stromy.
…
Byla tak lehká, když ji k ohromení svých mužů zvedl do náruče a vydal se ke svému domu. Byla tak křehká, když přemýšlel, zda má vydat rozkaz pro udržení své tváře.
"Pokud mne zraní, zabijte ji," suše přikázal rozestupujícím se bojovníkům.
Byla tak drobná, když ji ukládal na lůžko a nechal pracovat léčitele.
"Nemám pro vás dobrou zprávu," tiše pronesl druid k Belovým zádům.
"To mne nepřekvapuje," odvětil plukovník, aniž by se odvrátil od okna. "Co jí je?"
"V podstatě celkové vyčerpání organismu spolu s vlivem starých zranění a téměř nefunkční levou plící jí dává minimální šanci na delší život."
"Děkuji za vše, co jste pro ni udělal," řekl Bel, obrátil se a stiskl druidovi ruku. Než se rozloučili, pohlédl druid tázavě na plukovníka. Ten zavrtěl hlavou: "Je třeba nechat věcem přirozený průběh. Ještě jednou děkuji."
Osamocený Bel přistoupil ke stolu, otevřel vrchní zásuvku a vyndal svazek pergamenů. Měl ho zde od té doby, co od Vlčích pastýřů přišlo varování, že se Slavík smrti blíží k Lórindelu. Tehdy uvažoval, kdo by mohl být cílem, kdo by mohl být objednatelem a jaká bezpečnostní opatření bude muset udělat, aby ochránil potenciální oběti.
Otevřel složku a znovu a znovu pročítal dokument, jako by v něm mohl najít odpovědi na své otázky.
KÓD: Důvěrné
Šedí rysové
Stručný výtah ze spisu Orfaleh Halmir: Eket
Šedí rysové jsou komanda mladých elfů terorizujících pohraničí mezi elfskými a lidskými zeměmi. Jako důvod pro vznik bývá udávána idealistická příčina: ubývání elfů je způsobeno lidskou roztahovačností, lidé zabírají náš životní prostor, lidé jsou podřadní, kradou naše technologie, apod.
Vybavení a schopnosti Šedých rysů je nahodilé.
Poznávacím znamením bývá stylizované tetování rysí hlavy, písmeno L či dva navzájem se překrývající trojúhelníky. Společné mají mládí, fanatismus, idealismus, odmítání všeho lidského (včetně řeči, písma).
Organizace byla zpočátku živelná, pak se vytvořily malé bojovné skupinky pod vedením vůdčích osobností. Všichni regionální vůdci byli zpočátku rovnoprávní - posléze vytvořili tzv. Skupinu čtyř, která koordinovala celkový postup. Skupinu čtyř tvořil Erendis, který byl nejumírněnější, nicméně měl z nich nejlepší taktické a strategické schopnosti. Mimořádné organizační schopnosti měla také Elu - specialistka na přesvědčování (a to jak po dobrém, tak i po zlém). Beleg vizionář dokázal pro své vize nadchnout mladé, zároveň však byl nebezpečný jako had, mistr ve vrhání čímkoliv, zejména, když to bylo otrávené. Poslední z nich, Ranga, vynikající šermířka, útočila vždy v první řadě, krutá a nelítostná. Její přezdívka Slavík smrti pravděpodobně naráží na velké hudební nadání a její neobyčejnou krásu.
Rysové zpočátku pouze obtěžovali v pohraničí, nicméně jejich aktivity se stupňovaly, až vyrabovali a vypálili město Lamedon a pobili 3 000 civilistů. Načež se na sněmu v Tol Aramen usneslo povolání Vlčích pastýřů, kterým se podařilo hnutí rozložit jak zevnitř, tak i zvnějšku. Regionální vůdci byli zabiti spolu s nejvěrnějšími stoupenci. Byl zlikvidován morální kredit hnutí, čímž také skončila jeho ekonomická podpora. Skupina čtyř však nikdy nebyla dopadena.
Pozn.: Ukazuje se, že vznik hnutí nebyl živelný, že v pozadí stála silná mocenská skupina. Domněnkou je, že pohraniční konflikt s elfy měl donutit lidské státy stáhnout své síly na tato ohrožená místa. Díky nejednotě lidí zde mohl vzniknout prostor pro napadení od sousedních lidských států a tím vyvolání války mezi lidmi.
...
Bel odložil desky s listinami a zaposlouchal se. Ještě před chvílí se z vedlejší místnosti ozýval suchý, vyčerpávající kašel. Možná konečně usnula nebo … v návalu paniky vyskočil a rozeběhl se do druhého pokoje. Ranga ležela podepřena vysokou vrstvou polštářů, ve kterých se skoro ztrácela. Její horečnaté oči se stočily k příchozímu. Pozvedla ruku a letmým gestem ho přivolala k sobě. Bel rychle přešel místnost a usedl na židli vedle postele. Chvíli váhal, ale pak zlehka uchopil její dlaň a políbil ji. Dlouho se necítil tak bezmocně, svářily se v něm emoce, které z hlubin minulosti vyplouvaly na povrch.
Náhle pochopil, že nebude čas na žádné otázky, na žádné odpovědi. Ze tváří a rtů umírající elfky se vytrácely poslední zbytky barvy, chrčivý dech pomalu slábnul. Oči ztrácely lesk a ruka spočívající v Belových dlaních se lehce chvěla.
"Měl bych tě nenávidět, nebo alespoň odsoudit, činit tě zodpovědnou za smrt nevinných. Proč ale cítím jen smutek a ztrátu? Příliš jsem tě miloval, sestřičko. A kdybys zvítězila … ano, přišel bych … a rád," zašeptal a stiskl nyní již bezvládnou ruku, jako by chtěl zadržet ten unikající život. Seděl u lůžka, dokud poslední světlo dne neopustilo místnost, dokud soumrak nezahalil bledou a nehybnou tvář jeho nepolapitelného nepřítele a nepřiznané životní lásky.
Po dlouhé chvíli vstal, vrátil se ke svému stolu, uchopil rozložené listiny, převázal je stuhou a zapečetil.
"Služba! Odneste to do archivu…"
Na bolest a utrpení teď sedne prach. Už nikdo nežije, kdo by vysvětlil - kdo a proč …
Potlačil palčivé myšlenky a zhluboka se nadechl. S nacvičenou lhostejností dovolil, aby mysl zachvátila naprostá prázdnota. Jeho emoce mohly odejít, aniž by za sebou zanechaly ozvěny.
Pak vyndal ze stolu čistý list a začal psát:
Vážený příteli!
Váš plán na hospodářskou spolupráci v oblasti výroby a distribuce hedvábí je bezchybný. Elfí znalosti a lidský kapitál přinesou oběma stranám …
...
Pozn.:
Nossëldar - "všeelfí vzájemnost", hnutí za obrození elfů, rasistické hnutí požadující převzetí veškerého elfího dědictví zpět od ostatních ras
Vlčí pastýři - skupina elfů záhadného původu dohlížející na to, aby nebyly zneužívány staré technolgie, zejména ty smrtící, a snažící se udržovat křehký smír a rovnováhu mezi rasami
Diskuze
Děcka, takhle se mi líbíte :o))) *hurónský gobliní smích rozléhající se nad řekou*
Nik
Milý Tristane, omluvu s vřelostí přijímám, přestože si myslím, že v podstatě se není za co omlouvat (přeci jen jsi mě přistihl při nesprávném psaní trojtečky...). Tvůj štít je bez poskvrny, drahý pane.
S úctou Shelagh
P.S. Ano, je to Royo.
Mimochodem. Shelagh: Ta ikonka je od Roya , že jo?
Nathaelen: Já jsem nechtěl nic najít. Ale kdžy už jsem byl vyzván, musel jsem se snažit. Nebo zbaběle prchnout. K těm uvozovkám. Byl jsem vyzván, abych našel gramatické chyby. A jeikož tu žádné nejsou. Musel jsem se unáhlit k těm řešením.
Třetí možností je pak přiznat svou vinu.
Tak tedy.
Vážená Shelagh
Já, Tristan de la Tour, se co možná nejponížeji omluván za svou sprostou a nemístnou lež. Její vznik je umístěn v mé lenosti nějaké nevýrazné chybky hledat. Proto jsem se uchýlil ke slovům, které měly případné chyby obsáhnout. Bohužel se mi to nevyplatilo.
A proto tě žádám o odpuštění, věz, že jsem ti nechtěl nijak ublížit, či snižovat tvé kvality.
Tato příhoda zanechala tmavou šmouhu na mém štítu. Takže jestli budeš kdykoli, cokoli potřebovat. Jsem tvým služebníkem.
S úctou Tristan de la Tour
Pardón, mám tam chybu, doplňte si čárku, za spojení "že si není zcela jist".
Tristan - na ty uvozovky dole asi bude nějaký tag, nebo podobný fígl, ale bohužel ho neznám.
Nathálko, stejně si myslím, že by se Tristan omlouvat nemusel, nezdál se mu pravopis a zmíněné chyby dal "do placu". Jeho názory se mi zdají tedy opodstatněné, protože sám přiznává, že si není zcela jist a na toto téma s námi diskutuje ve snaze dobrat se správného řešení. A myslím, že i autorku jeho názory zaujaly a donutily k zamyšlení.
Vzácná paní Nathaelen,
děkuji za rozsudek. Jsem ráda, že jsem se nemýlila, protože se ze všech sil snažím psát správně česky, ale vím, jak lehce dokážou některé věci uniknout mnohým zkušeným korektorským očím.
Takže oříšek rozlousknut odborníkem - obě varianty jsou v toleranci.
Vzácná paní,
předběhla jsi mě během psaní. Co se týče bodu 2), nasadila jsi mi brouka do hlavy. Je dost dobře možné, že obě varianty by byly správné.
Pane Tristane,
Zatím jsem nečetla celou povídku, ale byla jsem požádána, abych rozsoudila váš spor. Čili:
1) nemáš pravdu - to, že Ti něco nesedí ještě neznamená, že to tak nemá být. Ano, občas se stane, že je čátka sporná, zejména ve složitějších souvětích. To ovšem není zde zmíněný případ. Pokud se jedná o výčet, jako v tomto případě, čárky tam musí být!
2) Tato věta je hodně sporná. Po dost vzrušené debatě o tomto jazykovém jevu jsem se rozhodla jen říct svůj názor, který ovšem nemusí být v souladu s pravidly. Dle mého sem čárka nepatří. "Zejména" ve větě nemůže stát osamoceně a funguje jako spojka v sousloví s následujícím "když" - tedy gramaticky zde vystupují jako jedno slovo. V tomto případě už jde o otázku spíše na lingvistu.
3) Ty jsi ale chytrák. Tak ukaž!
4) před interpunkční znaménka mezera nepatří, proto správně je "to do archivu…" Ale myslím, že tohle už hraničí se šťouralstvím. Mezera před interpunkcí je jeden z nejběžnějších a zároveň nejhůře odhalitelných překlepů.
Myslím, že ctěné Shelagh alespoň částečnou omluvu dlužíš. Minimálně ve dvou případech šlo z Tvé strany spíše o snahu něco najít, když už jsi vypálil takové nesmyslné tvrzení. Vzácná paní Shelagh je naopak jedním z mála pisatelů, kteří mají úctu k našemu jazyku a umějí ho používat.
S hlubokou úctou
Nathaelen