Články&Eseje
Chladná čepel tmou zaleskla se
vzduch zavoněl svistem oceli
meč z pochvy vylít, komíhá se
je pozdě couvnout, příteli!
I druhá čepel sykla vzpurně,
i druhý meč zaplál černotou,
tasený kapku nemotorně,
ale s mladickou jistotou.
Tak proti sobě stojí mládí a stáří,
sok soku jako vnuku děd,
a oba temné chmury v tváři,
hrozbu se snaží nevidět.
Zdalipak zvítězí zkušenosti,
zdalipak přesnost se zhodnotí,
neb padnou v krvi staré kosti,
čerstvá síla je rozdrtí?
A už tmou krouží tanec smrti,
a meče zvoní víc a víc,
zdali je mladíku souzeno ti,
zemřít ve svitu voskovic?
Rytmus prudký a strašlivý,
pot se jen z obou lije,
a strach z porážky děsivý,
beznaděj srdcem vyje.
Hoch má mladé čerstvé paže,
a jen tak hned neumdlévá,
však staré pevné svaly muže,
také únava nezalévá.
Čepele sekají úsporně,
občas se vzduchem otočí,
soupeři bijí se úporně,
stále si hledí do očí.
První chybičku učedníka,
mistr život hned potrestal,
z bolavé rány krev mu stříká,
co by však mladík neustál?
Zaťaté zuby temně skřípí,
bolest však dává nových sil,
mladík se v zuřivosti topí,
tak proč by výpad nezkusil?
Sekl mohutným vysokým švihem,
který protivník nečekal,
čepeli ostré jedním tahem,
mu divže ruku neuťal.
Souboj přerůstá v opatrnost,
nechce se, nechce umírat,
oba sází na meče věrnost,
že s ním přečkají beze ztrát.
Ale osud se vytasil jiným plánem,
osud se rozhodl v neprospěch života,
je totiž života ukrutným pánem,
nevadí bezmoc ni dobrota.
A tak když ku sobě čepele vystřelily,
prolétly prostorem ukrutnou rychlostí,
že ani těžký vzduch nezvířily,
zasáhly smrtící přesností.
Jen kaluž krvavá,
dva muži mrtví,
pouze smrt zůstává,
a jenom smrt ví.
Jen černá paní zná konec těch dvou,
jen ona ví kde tlí jejich těla,
uvedla soupeře v říši svou,
tak jak to ona sama chtěla.
Diskuze
Hmm, je zajímavé, jak se tu každý ohání rytmem, přestože jej asi nikdo nepochopil, až na pár výjimek, samosebou...
Jinak jemně nadprůměrné dílko, které bude ale brzo zapomenuto...
T.
Marigold: díky za ní ;)
Naj: já nikomu enutím svůj názor..já ho jen projevuju jako všichni ostatní a ymslím, že můj názor už by se mohlbrát v potaz a to s ohledem na šest let psaní poezie a jistou třebaže ne velikou ale přeci vyzrálost. jde o to, že i v poezii platí že méně je někdy)většinou více) a že ybztečné natahovánmí kazí atmosféru...
Eurik: mě je to ajsníé..já chtěl jen pomoct:_-))
Eurik) Můj titul zní Magister theurgiae et oecologiae :o).
Mgr. Holger: Jo, tak to sedlo až to mlasklo :-)
Dobře, beru a přiznávám... z toho už se nevykroutím.
Rady fakt dobrý, jo akorát tím neb jsi mi nasadil brouka do hlavy, už jsem to viděl víckrát použitý jako nebo... Zkusím PČP, ale jsi Mgr. tak ti prozatím budu věřit :-)))
Je to celkem pěkné, myšlenka se mi líbí, i to zpracování jde...
Mgr. Holger: Strašně by mě zajímalo, co se používá jako zkrácená forma slona :-)
Na úvod bych rád uvedl, že rytmus není dán jen počtem slabik, ale mj. střídáním dlouhých a krátkých slabik, důrazem na určitých slabikách apod. V této souvislosti lze hovořit o jedné zásadě (která se uplatňuje v moderní poezii) – rytmika ani rýmování by neměly bořit či výrazně posouvat myšlenku, kterou autor sděluje. Naji, jak jsi sám zjistil, verš „dva mrtví a dva skolení“ posunul význam někam jinam – jsou tu čtyři mrtvoly :o).
Co se týče vynechávání některých bezobsažných slok - je to nutné. V poezii platí ta samá pravidla jako např. při psaní povídek, která určují, jak má být budována atmosféra, gradován příběh či sdělována myšlenka. V tomto dílku jde především o příběh založený na konkrétním ději, pokud by ale v závěru vyplynula nějaká zajímavá myšlenka – byl by mnohem více poutavější. Proto se přistupuje ke škrtům, a úpravám – vím o tom své, některá svá díla jsem redukoval až o polovinu bezobsažného blábolení, které zbytečně rozmělňuje myšlenku. Též Marigold s tím má neblahé zkušenosti – jeho ukecanost mu často vytýkám.
Eurik) Pokud jsi neměl v úmyslu držet se rytmu a rýmů, měl jsi zvolit volný verš a nepoutat svůj příběh rýmy. Pocity člověk lépe vyjádří volným veršem, protože neuvažuje v rýmech a s dokonalou rytmikou (neplatí u černošských raperů – ale ani ti…). Jestliže jsi zvolil formu epické balady v rýmovaném podání, měl by ses jí držet, výmluvy typu – nikdo nesliboval vázaný rým a stálý rytmus jsou zde zhola zbytečné. Po myšlenkové stránce je skutečně zajímavý motiv střetu mládí (a dravosti) se stářím (a zkušenostmi). Škoda jen, že je tento střet pouze kulisou boje (nebylo by od věci tento střet více prokreslit). 4. sloka rozmělňuje myšlenku otázkami, které si poněkud vnímavější čtenář snadno položí sám. Pokud jsi chtěl učinit dramatickou pauzu (klid před bouří), odbočku od děje, bylo by vhodné změnit formu prodloužením verše a čtenáře poté ukolébat dvěma slokami, které by rozvinuly ústřední konflikt. Následné vtrhnutí do děje v páté sloce by sice přišlo razantně (stejně jako zde), ale mělo by dramaticky jiný efekt – ohromilo by ty, kteří doufali v smírné řešení a uchvátilo bojechtivé.
4.3 Slovo „neb“ se nepoužívá jako zkrácená forma slona „nebo“, ale slova „neboť“ (což je rozdíl).
6. sloka je dost násilně napsána, stejně tak sedmá – u sedmé by možná pomohlo její rozvedení do dvou slok. Spád básně poté začíná zvolňovat a jen zvolna se šourá k vyvrcholení. Náhle se (pro mne dost nelogicky) ve 13. sloce objeví osudový motiv.
Pokud jsi tento motiv neuváděl dosud,
je celkem rušivé motat sem teď osud.
Jde opět o určitou odbočku od děje – žel – zbytečně vnáší nový prvek k nerozvedenému a nedotaženému ústřednímu konfliktu. Podobně se objevuje i černá paní – kterou však lze jako metaforu akceptovat. Pokud jsi tedy opět chtěl udělat před finále menší dějovou odbočku, opět by se hodila odlišná forma a případně prostor dvou slok.
Přes zmíněné výtky lze Tvé dílko hodnotit poměrně kladně.
Vzhledem k Tvému zájmu o kritiku jsem Ti zpřístupnil svůj stůl v Putyce – Holgerova literární teorie a praxe v poezii, který je tomuto tématu věnován.
Zdraví Holger
Eurik: volnější styl? Tak piš prostě uplně volně, když to čtu, vypadá to, že se o ten rým pokoušíš a ne že je tam záměrně nějaký volný verš...
pekne ....a stou smrtou .... pravdive.... nanestasie, no ale netreba si to brat osobne, je to len basen....
Dříve než napíši pár kritických slov, musím podotknout, že básen má i své kouzlo. Především několik prvních slok, ty jsou čtivé, rytmické a dynamické, ale čím více se sloky vzdalují počátku básně, tím jejich kvalita klesá. S klesající kvalitou stoupá krkolomnost rytmu. A jako celek to potom nepůsobí silně, tak jak by mohlo, kdybys nad básní ještě nějaký čas seděl.