Co odpovíš???
| Autor: | Marigold |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 17 |
slunce tiše upadající do náruče noci,
slunce co světlo světu chtělo dát,
slunce marně volající po pomoci.
Do ruda barvilo bílou zeď,
do ruda barvilo štíhlé věže.
Slunce co v noci se bude utápět
Až vítr začne vát svěže.
Viděla jsi jak ze střech vzlétli
tisíce bílých holubů,
když růže, které kvetly,
uvadaly a upadaly do hrobů.
Tyčil se k nebesům ve své kráse,
červenal se pod našimi pohledy.
Chrám, který ve všem tom čase
viděl úpady i rozlety.
Sledovala jsi tu obří bránu,
něžně ruku svírala jsi mi.
Myšlenkami v tom chladném ránu,
po noci teplé, kdy dala ses mi.
Žádám tě lásko, žádám tě sne,
v tomto ránu požehnejte nám.
Svědkem buď nám umírající dne
a vy kněží otevřete chrám.
Jako po slunci den já prahnu po ní,
Včera dívce, dnes již ženě.
Déšť v tom ránu jen slzy roní
polibky vzývám nechtěné i chtěné.
Žádám o to slůvko, přijmi můj prsten,
řekni ano a neuhýbej pohledem,
v srdci tvém chci být nájemníkem nejen hostem,
k oltáři spolu se povedem.
Stačí říct jen to, co cítíš-cítíš to co já
a brána hned otevře se nám,
a pak nám Bůh a sama noc požehná
a já za tvůj svůj život dám.
Měsíční bude skrze okna prosvítat paprsek,
dav lidí se slzami v očích bude kol stát.
Vše bude tak jako v tvých snech,
Které tisíckrát nechala sis zdát.
Kněz zeptá se, a pak už jen ano.
„Ano,“ řekneš ty i já,
a pak první noc a první ráno,
které nám svět k nohám dá.
Jsi dívka a snad i žena,
jsi můj osud a proto se ptám,
to co cítím to se prý nemá,
mám snad radši zůstat sám?
Říkáte snad ne?Pak požehnejte,
chci slyšet váš souhlas,
tak za pravdu nám lidé dejte,
ať smím užívat jejích krás.
Tak mluvte(ať jednou nebo tisíckrát),
Proč mlčíte, nic neříkáte? Proč?
Snad jste v rozpacích, snad nechcete lhát,
Řekněte, oč jste lepší? Oč?
Pak, nemáte-li už ani vy co říci,
pak i já se snad zeptat smím.
Přiložím svou líc k její líci
a řeknu jí to o čem sním.
„Miluji tě,“(možná, že teď smějete se),
a pak vytáhnu zlatý prsten,
možná stokrát prokletý(ať ne modleme se),
tak nesnaž se uhnout prstem.
„Vezmeš si mne???O ruku tě žádám,
vezmi si mne za svého muže,“
své srdce ji v rukách dávám,
a ona rozkvétá jako růže.
Slunce zapadá a barví oblaka do ruda,
klečím před tebou a o ruku tě žádám,
slunce unaveně do oblak padá,
a já svůj osud do tvých rukou skládám.
Ptám se: Miluješ mě???
Že miluji tě, to dobře víš.
Vezmeš si mne???
Co odpovíš???
Diskuze
No je to pěkné, ale... "v srdci tvém nechci být jen hostem", to bych tam dal. Ten nájemník mě úplně kopl do očí, když jsem to četl. Nájemník obvykle platí za svůj pobyt nájemné :-)
Propadl jsem kouzlu teto basne. Nemohu jinak, nez dat 5* a pockat na zapad slunce.
No, dala bych víc jak 5! I když to není zas tak fantasy, je to skvělé a já to prostě schválit musím... takže 5, ale u mě máš 6:)