hráč nebo postava?
| Autor: | veva |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 29 |
Často jsme se se svou družinou ocitl v situaci,která je pro většinu z Vás běžná.Putovali jsme krajinou,když se náhle setmělo.“Normálka“,šli jsme postavit stany,rozdělat oheň,uvařit večeři,rozdělily se hlídky a „hotovo.“Byl to naprosto normální postup,jak přečkat noc,ale právě na tomto případu mohu rozvinout svoji úvahu:kdo to všechno udělá?Já vím,vedoucí družiny buď ty úkoly rozdělí,nebo na tom ani PJ netrvá,prostě jste to udělali.To je ovšem chyba,protože kolik z vás se hned nahrne do práce?Většina se snaží práci vyhnout,ale ve hře je to „nebolí“,tak proč by něco neudělali?Tady se postava rozchází s hráčem.Podle mě by měl každý hrát tak,jak by se choval ve hře,kdyby neseděl doma a skutečně by musel vybudovat tábor.
To ovšem není to hlavní,napíšu druhý příklad:
Zloděj objeví deník dávno zemřelého dobrodruha,později zjistí,že onen dobrodruh byl také zloděj a v deníku je spousta užitečných návodů a rad,které se mu mohou velice hodit.Tento zloděj se rozhodne knihu prostudovat.Jsou to ovšem zápisky z celého života,tak mu PJ oznámí,že přečtení a nacvičení věcí v deníku uvedených,potrvá půl roku.Hráč souhlasí a postava se začíná učit.Ale copak může zloděj,jehož denním chlebem jsou vraždy a loupeže,zasednout ke knize a prosedět u ní půl roku?Jistěže,může občas vyrazit na nějaké to dobrodružství,!!ale nemusí!!Je prostě jednodušší se to naučit naráz a dobrodružství počká.Nejhorší je,když je družina na zloději závislá,to aby potom také seděli doma a čekali.Prostě zloděj řekne: „Já se to teda budu těch půl roku učit.“A na to odpoví zbytek družiny: „Tak to my počkáme s nim,než se doučí.“A co se dělo těch půl roku?Prostě seděli doma a dloubali se v nose.Takže PJ prostě ohlásí: „tak už je půl roku pryč a můžete jít,zrovna se v okolí usadili vlci….“Ale zase.Kdo z nás by vydržel sedět půl roku doma a nic nedělat.
Mými koníčky jsou:skauting,fotbal,floorball a DrD.Nedokážu si představit,jak s tím na půl roku jen tak skončím a budu sedět na zadku.Každý z Vás má určitě také koníčky,zkuste se bez nich obejít jen tak.To prostě nejde.Pro dobrodruha je koníček dobrodružství a také bez něj „nemůže žít.“
Tak prosím za všechny dobrodruhy.Hrajte nás,jako by jste to byli Vy sami a nechtějte od nás nemožné.Půjčili jsme vám sami sebe,tak s námi nedělejte blbosti a hurá vstříc dobrodružství.
A další prosba je určena PJ.Nenechte s námi nakládat lehkomyslně,vždyť my jsme také lidé jako vy,akorát z jiné doby.
Diskuze
Nemám mnoho užitečných názorů ale snad jen je třeba říci že v DrD nejde o čísla ale o charakter.To není pravda u družin kde hráči jsou jako děcka soupeřící kdo má větší píseček.
Tendence hraní charakteru se projevuje u hráčů staršího věku , zhruba kolem patnáci až sedmnácti jsou první skutečné! náznaky.
Ale snaha by neměla být křečovita jen proto že je to lepší.
Není to názor a není to rada.
Ravanger:
Souhlasim (a myslim, ze nejsem jediny). Ikdyz nekdo si treba chce zahrat sam sebe, nekdo to treba bere jako unik z reality, ale to je vec kazdeho z nas, jak k DrD pristupujeme. Dulezity je, aby to vyhovovalo cely druzine a hracum samotnym (protoze pak by to nehrali :-)
Ja beru DrD spis jako delani "blbosti", nez "hrdinskeho" vybijeni jeskyn.
vite co si myslim? DD neni hra sami na sebe. Nemuzu hrat vsechny me postavy jako lenochy jen proto, ze ja sam jsem lenoch. Schvalne si kvuli tomu zahraju postava, kterou ja vubec nezosobnuju, jde jen o to, jak ji zahraju. Jinak, ze postavy jsou charaktery, kterym se neco libi, neco ne, mas pravdu, Nejsou to stroje, ktere delaji co je treba a je to tak treba brat, ale to uz je o otazce kazdeho z nas......
Dale, otazka pulrocniho uceni...myslim, ze kniha, ktera se cte pul roku neni...vzdy stejne ctes jen chvili....a dobrodruzstvi a ostatni veci dobrodruhu nezabiraji cely den...takovy zlodej se bez problemu muze ucit v hospode, zatimco druzina chlasta, nebo vynecha sem tam jednu nocni pracicku...a nevim jak u vas, ale ma zlodejka se behem dobrodruzstvi taky celkem nudi...je se vsim hotova sama driv nez zbytek druziny dohromady a mela by cas se ucit i v jeskyni......kazdopadne to neznamena, ze by kvuli takove knizce jen sedela doma, to je hloupost
Uvaha je zajimava lec minena jen pro uzkou skupinu lidi, kteri asi zacinaji hrat nebo jim nic nerika RolePlaying.
A jak se rika musite se dohodnout PJ + Hraci.
Já mám radši konkrétní příklady než příliš obecné teoretické plácání. Proto se mi tahle "úvaha" líbí, ačkoliv jí chybí nějaké shrnutí toho, co chtěl autor obecně sdělit.
Úplně nejvíc se mi ale líbí Zharradan-Marrovy příklady dialogů hráče a PJ o dva příspěvky níž. Ty krásně a jasně ukazují, že s hloupým hráčem, který vidí jenom čísla, nepohne ani sebelepší PJ (alespoň ne napoprvé :-)
Souhlasim s tim, že pro větší yainteresovanost hráčů do hry je důležité zapojení se a vcítění se do hry, ale to taky není vše. A poměrně často se to nedaří. Ať jsou to již osobní zábrany v kolektivu, nebo neschopní hráči.
Hráči by se měli velmi věnovat svým postavám, ale neměli by přestat vnímat rozdíl mezi hráčem a postavou, zejména při používání informací.
Většina hráčů, kteří doupě hrajou již dejší dobu a začnou další doupě od první úrovně se na skřety vrhnou, neboť vědí, že na ně číselně mají, ale co by udělal hrdina. Nemohl by se prvního kontaktu se skřety zaleknout a zbaběle uprchnout? Prostě se to nechce jen hnát za zkušenostma.
Zharradan-Marr:
:-)))
A vo tom to je :-)
Nevím nevím, ale podle mě se v tom článku řeší trošinku něco jiného, než tu vy rozebíráte.
Nejlépe, když uvedu pár (extrémních) příkladů:
Příklad:
PJ: ...Když ti to rozžhavený železo přiloží ke kůži, cítíš nesmírnou bolest. To utrpení je strašlivý; řveš a tečou ti slzy .
Hráč: Ani náhodou, takovou radost jim neudélám.
PJ: Dobrá, hoď si na odolnost, jestli to vydržíš.
Hráč: Kurva!
PJ: Mm, ta bolest je silnější než ty; vřískáš a kňučíš na celý kolo. Konšel se sadisticky usmívá. "Tak co, budeš mluvit?"
Hráč: "Hovno!"
PJ: Mučitel opět přiloží železo na tvou hruď.
Hráč: Tak ať, stejně jim to neřeknu.
PJ: Je to ukrutná bolest.
Hráč: To zvládnu. Budu mít ňáký postihy? Útočný číslo, síla, odolnost, a tak... Co?
PJ: To asi ne, ale jak říkám, ta bolest je brutální!
Hráč: No a co, budu mít pár jizev, to mi nevadí.
PJ: Tak řekneš jim to, nebo ne?
Hráč: NE.
Příklad:
PJ: ...Hele neblbni, ten meč patřil tvýmu otci, a ten ho měl zas od svýho otce, a takhle se dědil po celý generace!
Hráč: To je fuk, já si vezmu tenhle. Je sice mnohem hnusnější než ten muj, ale má o jedna větší útočnost...
Příklad:
PJ: ...Celej obsah měšce vysypal do tý latríny a pak zmizel.
Hráč: To je hajzl. Nu což, já tam pro ty peníze vlezu.
PJ: Jen jak tam nakoukneš, z toho šílenýho puchu se ti zvedá kufr.
Hráč: No bóže, tak se pobleju, a co. Vlezu tam.
PJ: Budeš od těch sraček.
Hráč: To se smeje.
PJ: Budeš děsně smrdět, jako svině.
Hráč: Se pak vykoupu.
PJ: To pujde dost těžko. S tim smradem budeš muset i spát.
Hráč: A budu mít ňáký postihy?
PJ: To ne, ale...
Hráč: Tak tam vlezu.
Příklad:
PJ: Ten výcvik bude trvat půl roku.
Hráč: Fajn. Ostatní na mě počkaj, pak vyrazíme pro tu kouzelnou sekeru. Souhlasíte?
Hráči: V pohodě.
PJ: A co ty, trpaslíku? Dyť si byl na tu sekeru šíleně nadrženej!
Trpaslík: Ten půlrok přece ňák přeskočíme, nebudem to odehrávat, nebo ano?
PJ: Ne, jasněže ne. Jen mi řekněte co asi budete ten půlrok dělat a dál se tim nebudem zabejvat.
Trpaslík: Takže neni co řešit, počkáme. Pro tu sekeru stejně vyrazíme ještě při dnešním sezení.
JASNĚ, ZÁLEŽÍ NA CHARAKTERU DOTYČNÉ POSTAVY.
Tyr: "pulroku zustat doma, tak to je pro dobrorduhy opravdu moc :-) " ? vždyť v pravidlech pro zač. je to tak,že se na dobžo vyráží tak jednou za plůlroku...teda né že bych podle toho hrál,ale stejně
Roland+++:
Ne, to jsi me spatne pochopil. Jasne ze se zmeny maji hlasit ale proste nekdy Ti vubec neprijde u nekterych veci, ze je vubec delas a presto se predpoklada, ze je udelas. Treba zapnout vsechny reminky na zbroji, jak si tu zbro oblykas, nebo jak presne sedis v sedle... spravne bys to mel vsechno popsat, protoze co kdyz to nahodou nedelas spravne, ale to se proste neda popisovat vsechno ...
exempli gratia:
Hrac:"Nandavam si krouzkovou zbroj. Predkem do predu, hlavu prostrcim otvorem pro hlavu. Pak si pripnu remen...."
PJ:"Nemuzes si pripnout remen, nerek jsi, ze davas ruce do rukavu..."
Hrac:"Davam si ruce do rukavu a pak si pripnu remen."
PJ:"Remen ti spadl, nerekl jsi jak moc jsi ho utahl...."
Souhlasim Tebou, ze hodne zalezi na domluve. Nam se treba driv stavalo, ze jsme sli jeskyni , nekdo na nas zautocil a my se zacali dohadovat, kdo sel prvni, ted jsme to uz vychytali. :-)
A ten priklad s mecem a kusi, tak to taky souhlasim, ze je to dost divny....
JInam myslim, ze v uvaze je psano o case v DrD ne o realnem case, ale kdyz si to predsavis v realnem case, pulroku zustat doma, tak to je pro dobrorduhy opravdu moc :-)
Jiny pripad je, kdyz treba spi jenom pul druziny, to pak se opravdu musi cekat X hodin, ktere musi odehrat druha cast.... cas v dorbodruzstvi plyne stejne pro vsechny postavy (leda ze by v jeskyni byla nejaka casova uchylka :-)
Ale zase s Tebou souhlasim, ze zlodej se to muze ucit pri ceste a muze to byt aspon trochu spestreni putovani.
Jinak nic proti Tobe :-)))