Vesmírní jezdci
| Autor: | krysar |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 14 |
V rodině chudého chasníka na okraji města zvaného Lyrais právě slavili svojí soukromou oslavu. Narodil se jim syn, na kterého dlouho čekali. Byl to syn prvorozený a začali mu říkat Erwin. Erwin rostl, sílil a stával se z něho silný a bystrý muž. Otec ho naučil všemu, co uměl. Žil klidný a skromný život.
V den osmnáctých narozenin se mladý Erwin rozhodl, že se podívá po světě a pozná planetu, na které žije. rozloučil se s rodinou a v doprovodu svého věrného psa vyrazil na cestu. Po několika dnech putování dorazil do městečka Ostorn.
Po několika dnech, strávených v tomto chudém městečku, se zamiloval do krásné děvečky, kterou vídal každý den v obchodě. Jmenovala se Loe. Zamiloval se a po první noci strávené spolu se rozhodli, že odjedou na sever za lepším životem.
Šli dlouho, krajinou velmi nehostinnou. Všude jen písek a občas skála. po dvou dnech se jim do cesty postavilo obrovské město. Byl to vesmírný přístav Wos Angeles.
„Toto je vesmírný přístav Wos Angeles. Otec mi o něm vyprávěl. Největší doupě lotrů a nájemných vrahů na celé planetě. Musíme být opatrní!“ praví Erwin.
„Co zde budeme dělat? Bez peněz a cizí pomoci?“ ptá se Loe.
„Podíváme se po nějaké práci a domovu. Určitě zde žijí i hodní lidé.“ odpověděl Erwin.
Jejich první domov byl malý stan s ohništěm uvnitř. Malý kousek půdy, na kterém pěstovali trochu pšenice jen pro sebe. Erwin získal práci v doku na nakládání a vykládání zboží z mezigalaktických přepravních lodí.
Život jim plynul pomalu. Žili skromně a po roce se jim narodila krásná holčička. Na přání matky dostala jméno Lee.
Jednoho dne, když se Erwin vracel z práce, si všimnul v centru města něčeho divného na informační tabuli. Protože pod ní stálo mnoho lidí, přišel blíž a uviděl to, co nechtěl nikdy vidět. Armáda obrovských nestvůr provedla útok na jeho rodné město a celé ho srovnala se zemí. Nikdo nepřežil. Klekl ve vzteku na zem a rozplakal se. Úzkost mu sevřela srdce. V ten okamžik si sám sobě přísahal, že nebude mít klidný život, dokud nepomstí smrt svých rodičů a přátel z dětství! Vše, co se stalo, řekl své ženě. V jeho stanu zavládl smutek a úzkost.
Aby mohl Erwin vykonat, co přísahal, vstoupil do řádu Vesmírných jezdců. Měl štěstí, jezdci právě mobilizovali své síly a nabírali nováčky. dostal základní instruktáž o zbraních a manipulaci s nimi. Na střelnici ukázal, jak to umí. Byl dobrý, protože ho hřála pomsta. Proto dostal pozvání k misi, která měla za úkol zničit domovskou planetu monster těchto monster. Erwin bez váhaní přijal.
Vyrazili téměř okamžitě, bez otálení a zbytečných dotazů. Jen krátké rozloučení s Loe a Lee. Loď pronikla do vesmíru a nabrala rychlost světla. Během cesty se Erwin seznámil s jedním vojákem. Jmenoval se Sort a u jezdců byl tak nováčkem.
„Odkud jsi?“ ptá se Sort Erwina.
„Jsem z chudinské čtvrti města Lyrais!“ odpovídá pohoršený, ale zároveň smutný Erwin.
„Promiň, nechtěl jsem se tě dotknout! Mé jméno je Sort a vzhledem k tomu, že jedem do války, tak bych tě chtěl o něco požádat.“ řekl Sort.
„Co by jsi potřeboval Sorte?“ ptá se Erwin.
„Až budem v tom nejhorším boji a všude kolem budou nepřátelé, potřeboval bych, abys mi hlídal záda!“ řekl Sort.
Vtom vstoupil do místnosti velitel, zavelel pozor a řekl:
„Pánové, jsme elita, první, co přijdou na řadu. Tak se s nimi nemazlete a hlavně si pamatujte jedno. Sejmeme je a vrátíme se živý!“
„Ano, pane!“ odpověděla jednotka jednohlasně.
Velitel odešel a Erwin se obrací na Sorta se slovy:
„Ty svině mi vzali vše. Moji rodinu, přátele, domov. Chci se zúčastnit této bitvy, i když cítím, že to bude moje poslední. Bude mi potěšením krýt ti záda a společně jich pobijeme spoustu!“
Najednou se rozsvítilo červené světlo a z reproduktorů se ozvalo, že zbývá třicet vteřin do přistání! Jednotka obsadila svá místa, nachystala si zbraně, zkontrolovala si výstroj.
Za třicet vteřin dosedli na povrch planety a vojáci se s řevem vyřítili ven. Byla to planeta z písku, na první pohled bez života. Sort a Erwin dostali za úkol prozkoumat malou jeskyni. vzali si par dalších mužů a vyrazili. po deseti minutách chůze byl najednou jeden voják vyzvednut do výšky a dolů padaly už jen krev a sliz.
Jednotka přešla okamžitě do bojové pohotovosti a zaujala kruhový postoj. A právě teď se stala věc, která změnila pohled na svět všem vojákům. Před nimi stanula tři metry vysoká, s tělem hada, svalnatá nestvůra. Byla celá pokryta slizem, místo rukou měla obrovské bodce, které byly schopny protít lidské tělo jako nůž máslo. Hlavu měla vybavenou obrovským štítem. V tlamě dvě řady zubů a rudé žhnoucí oči. Jeskyní se šířil temný zápach smrti. Po chvíli se ukázalo, že zde není sama.
Po hodině boje, kdy už zůstal jen Sort a Erwin společně s dvěma vojáky, bylo jisté, že tento boj nemohou vyhrát. Erwin se rozhodl udělat poslední krok v tomto boji. Odpálit granát a poslat k čertu aspoň tyto nestvůry. Naposledy se pomodlil, políbil fotku své rodiny. Vytrhl pojistku a pak jen čekal. Do strašlivého křiku monster zazněla mohutná exploze a strop se sesypal. Všude nastalo ticho…
Dcera Lee už nikdy neviděla a ani nepoznala svého otce. Jeho žena Loe může být na svého přítele právem pyšná. Zemřel pro záchranu své planety a navíc pomstil smrt svých rodičů a přátel.
To byl příběh z doby, kdy na Zemi žili lidé, kteří se nebáli jít do boje za záchranu toho mála, co mají.
„Jen mrtví viděli konec války.“
Platón
Diskuze
Tiriov: uvažoval jsem že sem hodím tu moji o pekaři Petrovi a princezně Barborce..psal jsem ji ve stylu Boženky Němcové na autorské čtení...Tiriove teda tobě to ale palí:-)))
Marigold: ano, sci-fi je sice fantazi, proto to nevadí, ale já jsem říkal že by tady měly být jen věci ohledně DrD a tudíž sci-fi jakožto fantazi zdé nemá co dělat....
A tak mě napadá co bys říkal na to kdyby tady někto začal psát pohádky???? Protože pohádka patří taktéž mezi fantazi....
Kaiserin: avšak ty jsi velká holka!
Pánové, vy jste jak malí
Tiriov: ano nestali..protože povídka je z budoucnosti...takže to nevadí, že je to sci-fi:-)))
Marigold: takže podle tého názoru který jsi zde napsal pukud někdo píše něco co není tak je to fantazi...takže tedy fantazi je i sci-fi. Protože tyto příbehy jsou také nehmotné a nikdy se nestaly....
krysar: omlouvám se..tuto nesmyslnou debatu jsem již ukončil a myslím, že Tiriov se mnou...že ano???
Tiriov: jenže každá poezie je fantasy v okamžiku kdy autor píše o věci tak nehmotné jako smrt..ne vše není fantasy..věř mi..ale jak jsem napsal poezie by měla mít vlastní stůl a myslím, že debatovat o tom nepřísluší nám a pokud ano pak jinde....
O tvojem pravopisu tedy pomlčíme:-)))
Marigold: takže 1. moje psaní nechej na mě a 2. můj názor na poezii jako takovou není zase tak špatný jak si myslíš, ale já nesouhlasím jen s umistěním poezie která nesouvisí DrD ostatní poezie mi nevadí na tomhle servru!!!!!
Marigold: já tě upozornuji, že pod mojím příspěvkem se nikdo nebude hádat!