Vesmírní jezdci
| Autor: | krysar |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 14 |
V rodině chudého chasníka na okraji města zvaného Lyrais právě slavili svojí soukromou oslavu. Narodil se jim syn, na kterého dlouho čekali. Byl to syn prvorozený a začali mu říkat Erwin. Erwin rostl, sílil a stával se z něho silný a bystrý muž. Otec ho naučil všemu, co uměl. Žil klidný a skromný život.
V den osmnáctých narozenin se mladý Erwin rozhodl, že se podívá po světě a pozná planetu, na které žije. rozloučil se s rodinou a v doprovodu svého věrného psa vyrazil na cestu. Po několika dnech putování dorazil do městečka Ostorn.
Po několika dnech, strávených v tomto chudém městečku, se zamiloval do krásné děvečky, kterou vídal každý den v obchodě. Jmenovala se Loe. Zamiloval se a po první noci strávené spolu se rozhodli, že odjedou na sever za lepším životem.
Šli dlouho, krajinou velmi nehostinnou. Všude jen písek a občas skála. po dvou dnech se jim do cesty postavilo obrovské město. Byl to vesmírný přístav Wos Angeles.
„Toto je vesmírný přístav Wos Angeles. Otec mi o něm vyprávěl. Největší doupě lotrů a nájemných vrahů na celé planetě. Musíme být opatrní!“ praví Erwin.
„Co zde budeme dělat? Bez peněz a cizí pomoci?“ ptá se Loe.
„Podíváme se po nějaké práci a domovu. Určitě zde žijí i hodní lidé.“ odpověděl Erwin.
Jejich první domov byl malý stan s ohništěm uvnitř. Malý kousek půdy, na kterém pěstovali trochu pšenice jen pro sebe. Erwin získal práci v doku na nakládání a vykládání zboží z mezigalaktických přepravních lodí.
Život jim plynul pomalu. Žili skromně a po roce se jim narodila krásná holčička. Na přání matky dostala jméno Lee.
Jednoho dne, když se Erwin vracel z práce, si všimnul v centru města něčeho divného na informační tabuli. Protože pod ní stálo mnoho lidí, přišel blíž a uviděl to, co nechtěl nikdy vidět. Armáda obrovských nestvůr provedla útok na jeho rodné město a celé ho srovnala se zemí. Nikdo nepřežil. Klekl ve vzteku na zem a rozplakal se. Úzkost mu sevřela srdce. V ten okamžik si sám sobě přísahal, že nebude mít klidný život, dokud nepomstí smrt svých rodičů a přátel z dětství! Vše, co se stalo, řekl své ženě. V jeho stanu zavládl smutek a úzkost.
Aby mohl Erwin vykonat, co přísahal, vstoupil do řádu Vesmírných jezdců. Měl štěstí, jezdci právě mobilizovali své síly a nabírali nováčky. dostal základní instruktáž o zbraních a manipulaci s nimi. Na střelnici ukázal, jak to umí. Byl dobrý, protože ho hřála pomsta. Proto dostal pozvání k misi, která měla za úkol zničit domovskou planetu monster těchto monster. Erwin bez váhaní přijal.
Vyrazili téměř okamžitě, bez otálení a zbytečných dotazů. Jen krátké rozloučení s Loe a Lee. Loď pronikla do vesmíru a nabrala rychlost světla. Během cesty se Erwin seznámil s jedním vojákem. Jmenoval se Sort a u jezdců byl tak nováčkem.
„Odkud jsi?“ ptá se Sort Erwina.
„Jsem z chudinské čtvrti města Lyrais!“ odpovídá pohoršený, ale zároveň smutný Erwin.
„Promiň, nechtěl jsem se tě dotknout! Mé jméno je Sort a vzhledem k tomu, že jedem do války, tak bych tě chtěl o něco požádat.“ řekl Sort.
„Co by jsi potřeboval Sorte?“ ptá se Erwin.
„Až budem v tom nejhorším boji a všude kolem budou nepřátelé, potřeboval bych, abys mi hlídal záda!“ řekl Sort.
Vtom vstoupil do místnosti velitel, zavelel pozor a řekl:
„Pánové, jsme elita, první, co přijdou na řadu. Tak se s nimi nemazlete a hlavně si pamatujte jedno. Sejmeme je a vrátíme se živý!“
„Ano, pane!“ odpověděla jednotka jednohlasně.
Velitel odešel a Erwin se obrací na Sorta se slovy:
„Ty svině mi vzali vše. Moji rodinu, přátele, domov. Chci se zúčastnit této bitvy, i když cítím, že to bude moje poslední. Bude mi potěšením krýt ti záda a společně jich pobijeme spoustu!“
Najednou se rozsvítilo červené světlo a z reproduktorů se ozvalo, že zbývá třicet vteřin do přistání! Jednotka obsadila svá místa, nachystala si zbraně, zkontrolovala si výstroj.
Za třicet vteřin dosedli na povrch planety a vojáci se s řevem vyřítili ven. Byla to planeta z písku, na první pohled bez života. Sort a Erwin dostali za úkol prozkoumat malou jeskyni. vzali si par dalších mužů a vyrazili. po deseti minutách chůze byl najednou jeden voják vyzvednut do výšky a dolů padaly už jen krev a sliz.
Jednotka přešla okamžitě do bojové pohotovosti a zaujala kruhový postoj. A právě teď se stala věc, která změnila pohled na svět všem vojákům. Před nimi stanula tři metry vysoká, s tělem hada, svalnatá nestvůra. Byla celá pokryta slizem, místo rukou měla obrovské bodce, které byly schopny protít lidské tělo jako nůž máslo. Hlavu měla vybavenou obrovským štítem. V tlamě dvě řady zubů a rudé žhnoucí oči. Jeskyní se šířil temný zápach smrti. Po chvíli se ukázalo, že zde není sama.
Po hodině boje, kdy už zůstal jen Sort a Erwin společně s dvěma vojáky, bylo jisté, že tento boj nemohou vyhrát. Erwin se rozhodl udělat poslední krok v tomto boji. Odpálit granát a poslat k čertu aspoň tyto nestvůry. Naposledy se pomodlil, políbil fotku své rodiny. Vytrhl pojistku a pak jen čekal. Do strašlivého křiku monster zazněla mohutná exploze a strop se sesypal. Všude nastalo ticho…
Dcera Lee už nikdy neviděla a ani nepoznala svého otce. Jeho žena Loe může být na svého přítele právem pyšná. Zemřel pro záchranu své planety a navíc pomstil smrt svých rodičů a přátel.
To byl příběh z doby, kdy na Zemi žili lidé, kteří se nebáli jít do boje za záchranu toho mála, co mají.
„Jen mrtví viděli konec války.“
Platón
Diskuze
Tiriov: když tak pak pořád..ale ty přece nepíšeš s chybami...a tvůj názor na poezii taky není správný, ale měl by pro ni být speciál rubrika...
mě se to zdá velice solidně napsané proto 5*
Afeir: taky si myslím že sci-fi tady nemá co dělat, ale proč by tady nemohlo být, když tady lidi cpou přát i poezii která se netýká DrD... já osobně bych jí tady zakázal a smazal, tak jako sci-fi, ať si lidi najdou jiné stránky, které se tykají těchto věcí a necpou to sem!!!!!!!!!!!!!!!!
Toť můj názor
Není to špatné - obětování jako způsob boje je taky zajímavý.
Ohledně 1* - myslím, že by se měli vyjádřit všichni a taky nějak to zdůvodnit.
Je to dobře napsané..slohově také...není tomu co moc vytknout krom sci-fi..a co jako....
Tiara: tak bez komentáře???Myslím, že když dáš jedna měla by ses vyjádřit...
Nic moc
Tyr asi řekl vše co potřebuješ vědět :o) Nejsem proti sci-fi, ale nějak mi to na tyhle stranky nesedne. I dkyž na druhou stranu proč ne, že. Těžko tě můžu hodnoti, protože sám bych tohle viděl spíš jako osnovu pro napsání dlouhého příběhu než jako samotné dílo. Musel bych ti dát 1* ale myslím si, že máš navíc tak jí nedám :o) Jediná chvíle popisnosti je boj s netvorem a i to jsi odbyl...přitom jsem tu viděl ryze bojová dílka a ta nebyla tak krátká, nebo se věnovala ve stejné délce jako ty máš život člověka jenom jedné bitvě. Jak by se líbilo tobě, kdyby tvůj dosavadní život někdo shrnul tady do diskuse :o))
Dobrá, tak jsem to trochu přiznal, ale nemám rád, když se snaží někdo začít psát, tak proč není kritika! Co Tiaro?
Hm, tak mi to nejak pripomina hvezdnou pechotu :-) (nebo jak se ten film a vlastne i knizka jmenuje) Na hrdinskej epos o pomste a udatnosti je to celkem kratky a podle toho to taky vypada. U kazdy veci se zastavis jenom na chvili. Netvrdim, ze bys mel psat roman, ale bud to primerene prodlouzit a nebo vybrat jenom jednu cast.
Takze to vidim tak za dve hvezdy.Nejak mi nesedi ta posledni cast, (to nezahrnuju do hvezdickovyho hodnoceni)
zena muze byt na sveho pritele pysna... no nevim, jestli kazou noc usina s pocitem pychy a hrdosti, ale budiz, takovyhle pateticky keci se obcas hodej... ale to asi zalezi na uhlu pohledu.
Raději bez komentáře.