Předměty

Luky a šípy Hodnocení: Průměr

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 18

Skupina: Zbraně

Popis:

Luky a šípy
Luků a šípů bývá mnoho druhů a vše závisí pouze na PJ, jak si je ve svém světě rozdělí. Hodně závisí na tom, jak luk vyrobit a z čeho. Důležitý je druh dřeva a druh vlákna na tětivu, které je použito. Ve svém světě mám tři druhy luků;

Dlouhý luk
Obecný dlouhý luk, který je popsán v pravidlech DrD. Jeho účinek je vyrovnán délkou (kolem 2 metru). Díky velké délce je možno luk více napnout a tím se získá delší dostřel a síla útoku. Dlouhý luk potřebuje stabilitu a tak je ho možno použít pouze ze země, aby se měl o co opírat a tím se zajistila přesnost střely, dále je jeho používanost omezena na tvory velikost B. Tento typ luku je hojně používám lesními národy a elfy, ve velkých bitvách se využívá díky svému dostřelu. Je to taková podpora ze zadu. Díky některým oddílům se nepřátelé nedokážou dostat ani k první linii (avšak v DrD armádách to takto nefunguje, jelikož jsou zde lučištníci velice slabí, i když mívali rozhodující roli ve všech bojích!!!).

Krátký luk
Tento luk je popsán také v pravidlech DrD. Krátký luk je základní verze luku. Je to zkrácená verze dlouhého luku (okolo 1,6 metru), používá se na koních a je hojně využíván lovci, kteří sen potřebují hbitě pohybovat po džungli a nemohou být zdržováni, když pronásledují kořist, ale hlavni oblibu v něm mají stepní národy, které ho mohou použít na koních. Jeho používanost se pomalu omezuje na lidi, barbary a hevreny. Tyto luky jsou rozšířenější než dlouhé, jelikož jejich výroba je jednoduší a kratší. Tětiva se napíná průměrně s rámem, aby se dřevo při větším nátahu nezlomilo a tím je také dosažen výsledek útočného čísla.

Reflexní luk
Tento luk se svou délkou blíží krátkému luku, ale zásahem dlouhému. Z tohoto luku se střílí většinou přímo, takže není využíván v armádách. Má speciálně upravené dřevo se záhyby na dlaň a také díky svému tvaru nabírá lepší zásah. Tento luk je někdy nazýván také loveckým, protože ho používají většinou lovci. Luk bývá drahý a dostupný jen v některých speciálních prodejnách nebo výrobnách na luky. Tyto luky jsou specializované na blízkou střelbu, a proto při útoku na krátkou vzdálenost mají +2 k útočnému číslu místo obvyklé jedničky, avšak to se odráží na velké vzdálenosti, kde má luk postih –2 k ÚČ. Reflexní luk mívá většinou větší hloubku (vzdálenost tětivy od rámu luku), proto do něho nelze použít obyčejné šípy, ale pouze lovecké, které jsou delší a budou popsány níže.
Parametry Reflexního luku jsou 5/0 –2 a dostřely 15/25/40.

U luků se používají šípy, jinač z nich nelze střílet (nečekaně). Upravil jsem a vymyslel nové šípy, které mají různé účinky na útok a útočnost, ale i dostřel. Šíp má hlavní vliv na úspěch při střelbě.

Obyčejný šíp
Obyčejný šíp není nijak zvláštní. Má železný hrot a průměrně upravené praporky, takže vše záleží na luku. Tento druh šípů je nejvíce používán díky své dostupnosti a levnosti.

Dřevěný šíp
Dřevěný šíp se využívá při cvičných akcích, jako je výcvik nováčků a při útocích, kdy je útočníka nutno pouze zastrašit nebo omráčit (tohle jsem ještě nezažil!). Tyto šípy bývají extrémně levné a nenáročné na výrobu. Mají kulatou, nebo zaostřenou špici. Praporky jsou postaveny jako u obyčejných šípů. Na tyto šípy se při cvičných akcích dává ještě kousek vlny nebo vaty, aby úder šípem tolik nebolel. Tento šíp dostává díky své lehkosti +3 ke všem dostřelům, ale –5 k útočnosti. Jeho zranění jsou pouze stínová. Na kovová brnění mají pouze poloviční účinek.

Lovecký šíp
Tento šíp má speciálně upravenou hlavici (prodlouženou). Praporky jsou také delší a menší, aby byl šíp aerodynamičtější a přesnější. Šíp má také prodlouženou délku. Tím dostává šíp +5 ke všem dostřelům (tento bonus se nevztahuje na reflexní luk), ale díky svému upravenému vzhledu nedává již tak velké zranění, proto dostává postih –1 k útočnosti (tento postih se taktéž nevtahuje na reflexní luk). Tento šíp je používán lovci, kteří používají reflexní luky a těmi, kteří loví v otevřeném prostranství. Šíp je drahý, někteří lovci jim opovrhují, ale někteří si je kupují pravidelně a bez nich by prý neulovili ani…jelena, avšak jen díky těmto lidem a těm, kdo kupují reflexní luky se tyto šípy ještě vyrábějí, tito lovci jsou už zkušenější a mají peněz nazbyt. Už se pomalu schyluje k tomu, že někdo vyrobí šíp, který bude časově méně náročný a od té doby se přestane lovecký šíp vyrábět a bude pouze jeden univerzální šíp. Tímto se ulehčí lidem práce a hodně jich ztratí práci, ale z čeho pak budou žít…

Válečný šíp
Válečný šíp se používá na bližší vzdálenosti, používá se do všech druhů luků. V armádách se nepoužívá, protože je to zbytečná ztráta peněz. Jeho název vznikl od toho, že je využíván v přímých bojích tváří v tvář, kde na sebe protivníci vidí a mají čas mířit, ne při střelbě salvy šípů do davu. Tento šíp má větší rozpětí praporků a rozšířený hrot, který působí větší zranění (+1 k útočnost) a tím se stává šíp nebezpečnějším. Kvůli rozšířenějším praporkům ztrácí šíp -1 k útoku a –2 ke všem dostřelům.

To byly popsány typy a druhy šípů a luků, teď bych rád přešel k jejich výrobě a vylepšování.

Výroba
Výroba se dělí na několik druhů:

Výroba luku
Aby mohla postava luky vyrábět musí mít trpělivost a šikovné ruce. Výroba není nic lehkého. Postava musí vědět, jak luk vyrobit, jak mít nasměrovaný rám a jak umístit tětivu, jak ji bude možno napínat a podobně. Výroba jednoho luku trvá něco okolo jednoho dnu. Většinou se začátečníci učí u zkušenějších, kteří již své řemeslo ovládají a umí vyrobit i ty nejlepší luky, ti nejlepší už nemají o peníze nouzi. První dobré luky (tím slovem „dobré“ myslím opravdu dobré) vyráběli kdysi elfové. Pak se někteří začali stěhovat do měst a začali brát jako své učně lidi, kteří dále řemeslo šířili, ale stejně elfové stále patří mezi ty nejlepší. Povídá se, že nějaký starý elf dokončil až před svou smrtí luk, na kterém pracoval po celý svůj život. Pak zemřel a jeho duše prý vstoupila do luku, luk dostal prazvláštní schopnosti, že ani nejmoudřejší kouzelníci nevěděli, co dělá, a tak se občas našel nějaký blázen, nebo více bláznů, kteří se vydali luk hledat, ale nikdo neví, kde je a tak se stal legendou, která je známá jen mezi mistry řemesla a pár blázny, kteří přežili cestu za lukem (a máte další zápletku na dobrodružství! J ).

Vyrábění luků
Tato dovednost se řadí mezi těžké, použité vlastnosti jsou obratnost a inteligence děleno dvěma. K výrobě je potřeba určitý materiál, toto bude popsáno níže.

Totální úspěch
Při totálním úspěchu se luk nebo šíp povedl a má požadované vlastnosti. Funguje bez problému.

Úspěch
Při úspěchu se luk či šíp podařilo vyrobit, ale ne, tak dobře, jak bylo zamýšleno. Luk ztrácí některé vlastnosti a požadované výhody. Úpravy se nepovedlo aplikovat.

Neúspěch
Zbraň se povedlo dát do kupy, ale při prvním použití se luk, či šíp rozpadne a dá se po dlouhém opravování dát zase do kupy, ale past se zvyšuje o 1. Při dalším nepovedeném pokusu o výrobu se luk již, tak poničil a nedá se opravit, pokud tedy byly použity nějaké díly ze zničeného.

Fatální neúspěch
Při fatálním neúspěchu se postavě nepodařilo dát luk, ani dohromady. Všechny části jsou zničeny a nepoužitelné (akorát tak na táborák).

K výrobě je zapotřebí výběru dřeva a také tětivy, která je z určitých vláken.

Výběr dřeva
Výběr dřeva má zásadní podíl na stabilitě a přesnosti luku. Luky se vyrábí především z pevného pružného dřeva, které se jen tak při prvním napnutí nezlomí. Většinou se používá dřevo z jasanu tisu nebo jilmu. Pokud máš ve svém světě různé druhy dřeva, tak můžeš podle jejich kvality přeměňovat útočné číslo apod.

Výběr tětivy

Nejznámější druhy vláken, ze kterých se tětivy vyrábějí jsou koňské žně (nejrozšířenější) a střeva z nějakého přežvýkavce, nebo nějaké určité zvěře, která má nějaké zvláštní schopnosti nebo je něčím zvláštní, toto si již uprav podle sebe, tak jak ti to ve tvém světě bude vyhovovat. Tětivy jsou z různých vláken, kvalita a pružnost vlákna se potom objevuje na útočném čísle a dostřelu, občas i na útočnosti. Tětiva je ta nejdůležitější část luku (hned po šípu).

Samotná výroba
Samotná výroba je časově náročná. Musí se dělat v klidu a výrobce nesmí být rušen, hlavně při natahování tětivy. Tětiva na luku bývá upevněna tak, že se na konci udělá drážka, kde se blána zasadí a nějak upevní. Při výrobě je důležitá hloubka luku, na které závisí několik vlastností luku. Když postava začne vyrábět luk, tak řekne PJ jaký druh chce vyrobit, podle toho se určí jak bude těžké luk vyrobit. Pokud postava vyrábí krátký luk, tak si od nebezpečnosti pasti odečte –1, pokud vyrábí dlouhý, tak se nebezpečnost neupravuje, pokud reflexní, tak si +1 k nebezpečnosti přičte. Při výrobě (ne potom) si může postava luk různě upravit a to následovně.

1. Přidá luku +1 k síle zbraně a odečte –1 od útočnosti.
2. Přidá luku +1 k útočnosti a odečte –5 od všech dostřelů.
3. Přidá luku +5 ke všem dostřelům a odečte od –1 od útočnosti
4. Přidá luku +1 k síle zbraně a zkrátí dolety o 3.
5. Přidá luku +1 k síle zbraně a útočnosti a zkrátí všechny dolety o polovinu (zaokrouhluje se v neprospěch postavy, což znamená dolů).
6. Zmenší váhu o jednu čtvrtinu a odečte od útočnosti –1.

Pod úpravami se bere přímá úprava luku jako přitahování tětivy, prodlužování či zkracování hloubky, ztenčení tětivy apod.…Pokud se luk upravuje, tak se výroba prodlouží o další 2 hodiny (utahování atp.). Luk lze poupravit pouze jednou.

Výroba šípu
Chceme-li, aby námi vyrobené šípy měly co nejlepší vlastnosti, musíme výrobě věnovat náležitou pozornost a dodržet několik zásad.

Výběr materiálu
Důležitý je již výběr materiálu. Abychom pochopili proč, řekneme si nejprve něco o tom, jak se šíp chová při výstřelu.
Jistě byste řekli, že letí po přímce k cíli. Kdyby však tomu tak bylo, musel by šíp zavadit o luk, na jehož vodítku leží. Žádný dobře vystřelený šíp to ale neudělá - byl-li správně zasazen ve žlábku. Vlivem složitého působeni sil se vychýlí z přímky a obloukem míjí ruku, která drží luk, ale po chvíli se zase vrátí do směru, který mu byl dán jeho uložením na tětivě. Šíp se totiž po opuštění tětivy prohne. Čím více se prohne, tím pomaleji a s menší přesností se vrací do směru původně mu daného. Rychlost, jakou se šíp do této polohy vrací, je závislá na tuhosti a hustotě materiálu, z něhož je vyroben. Čím větší je hmotnost, tím horší jsou vlastnosti šípu. Vychýlením a prohnutím šípu dojde k jeho rozkmitání a šíp se vrátí do své původní polohy až po několika kmitech. Jejich počet je závislý na tlumících vlastnostech materiálu a na odporu vzduchu, který též působí jako tlumič. Tlumící vlastnosti materiálu jsou tím větší, čím větší je tuhost šípu.
Lučištníci již od pradávna zkoušeli průhyb svých šípů a dbali na to, aby byl co nejmenší. Zjistili totiž, že průhyb má značný vliv na let šípu: čím byl průhyb větší, tím hůře šíp létal, střelba měla větší rozptyl a byla nepřesnější. Do jedné sady šípů brali staří lukostřelci zásadně jen ty, jejichž průhyb byl stejný. Proto jako materiál vybíráme takový, který má co největší tuhost při co nejnižší hmotnosti. To nám zaručí požadovanou lehkost a malý průhyb vyrobených šípů. Vhodné dřevo je např. cedrové. Dále musíme vzít v úvahu sílu luku, ze kterého budeme střílet – jeden a týž šíp se při střelbě z luků různé síly chová zcela jinak. Bude-li jeho průhyb větší, bude dobře veden slabším lukem. U silnějšího luku se znatelně projeví nevýhoda většího průhybu tím, že šíp se nestačí vrátit do své původní dráhy a bude se z ní odchylovat. Tuhost lze také zvýšit zvětšením průměru dříku (týbla), tím však šíp zpomalíme, jelikož neúměrně vzroste tlumící složka materiálu, odpor vzduchu i hmotnost šípu.

Opeření
Dalším z tajemství dobrých šípů je dokonalé opeření. Správně volené a upravené opeření určuje stabilitu šípu a přímost dráhy za letu. Proto pro opeření bereme taková pera ptáků, jež původně měla tutéž úlohu, jakou jim dáme na šípu. Nejvhodnější je peří z kachen, hus, krocanů, ale i většiny dravých ptáků. Naopak nevhodné je peří bažantů a slepic. Ku příkladu jen šest per z jednoho křídla krocana se hodí k zpracování na opeření šípu, jež se skládá obyčejně ze tří, zřídka kdy ze čtyř per. Při zpracování per můžeme použít dvě metody (teď budu podrobněji popisovat metody, jak je zpracovat, můžete je použít, pokud chcete probrat výrobu podrobněji!):

1) Z celého brku nařežeme dílky, jednotlivá pera o požadované délce (asi 7,5 cm). Z dílu který jsme takto získali, odstraníme skalpelem nebo žiletkou část stvolu až na slabý proužek, čímž vznikne upravená část pera, která se jmenuje praporek. Praporek vložíme mezi dva plíšky nebo slabá dřívka, pevně sevřeme a zbylou část stvolu srovnáme smirkovým papírem. Poté odstřihneme ostrými nůžkami celý okraj stvolu a praporek je připraven k nalepení na šíp.
2) Pero pevně uchopíme oběma rukama mezi palce a ukazováčky, pomalu a opatrně se snažíme odtrhnout praporek od stvolu, postupujeme od špičky pera směrem k tlustému konci (stonku). Podaří-li se nám to, získáme naprosto čistý praporek uchycený pouze na slabé blance, připravený k nalepení bez dalších úprav (samozřejmě praporek zastřihneme na vhodnou délku, eventuálně zastřihneme blanku, je-li příliš široká). Tato druhá metoda vyžaduje trochu cviku, ale je nepoměrně rychlejší a méně pracná než metoda první.

Když jsme si vyrobili dostatečný počet praporků, začneme s jejich výběrem podle tuhosti. Na šípu musí být totiž nalepena pera stejně tuhá, jinak by opeření nemělo dokonalou funkci. Dbáme také, aby stejně tuhá pera byla vybrána z jednoho křídla, pravého nebo levého. Levá a pravá pera od sebe snadno rozeznáme, položíme-li je na stůl rubem nahoru a stonkem k sobě. Pravé pero je to, jehož špička. směřuje k pravé ruce. Pera se na šípy lepí rovnoběžně s osou, diagonálně nebo do spirály - rozdíl není na letu šípu téměř zjistitelný. Je chyba, jestliže část šípu má levá a část pravá pera, a hrubá chyba je, jsou-li na jednom šípu nestejná pera. Takový šíp snadno poznáme, prohlédneme-li jej týmž způsobem, jakým se přesvědčujeme o jeho přímosti. Všechna pera šípu musí být natočena na jednu stranu. Jedině takový šíp letí plynule a má dobrou stabilitu. Pera přilepujeme na šíp pomocí vhodného lepidla (klíh uvařený z kostí). Aby funkce opeření byla dokonalá, mělo by být posunuto co nejdále k patě šípu. Tam je však nalepovat nemůžeme, protože by nám překáželo při uchopení šípu a jeho nasazování na tětivu. Proto umisťujeme opeření nad patou, kde nevadí ani při držení šípu, ani při uvolnění prstů, které by na opeření narážely a strhávaly šíp do strany, kdyby pera dosahovala až k zářezu pro tětivu. Zkušenost ukázala, že nejvhodnější vzdálenost pro umístění opeření je 18 mm od konce zářezu pro tětivu.
Lepení per je jednou z nejchoulostivějších lučištnických prací a vyžaduje nejvíce pozornosti. Po dostatečném zaschnutí lepidla (20-30 minut, necháme cca 3 minuty zavadnout a pak teprve přitlačíme pero, další zaschnutí již není nutné) lepíme druhé a pak třetí pero, když jsme předtím otočili šíp v rukou vždy o 120 stupňů.

Tvar opeření
Nakonec musíme upravit tvar opeření. Opeření zastřihneme nůžkami (já si myslím, že v DrD nůžky byly, jelikož jinač nevím, čím ševci stříhali složitá drahá oblečení , tuto informaci zde uvádím proto, že jsem měl na toto téma argumenty v Moudré Sově!!!). Správný tvar a velikost opeření je jednou z mnoha dosud nepřesně zodpovězených lukostřeleckých otázek. Někteří zastávají názor, že pera mají být nízká a dlouhá, aby nezachytávala po výstřelu za luk, druzí tvrdí, že dlouhé pero je nevýhodou, protože klade šípu za letu příliš velký odpor, a doporučují pera krátká a vysoká. Bylo by zdlouhavé líčit všechny pokusy a zkoušky, které podnikli lukostřelci všech národů, aby zjistili nejvhodnější plochu per, jež mají být na šípu. Přiblížíme se nejvíce pravdě, když uznáme za správnou zásadu, že velikost opeření, tedy plocha per, je závislá na vlastnostech šípu a luku, z něhož střílíme. Nejsou to tedy jen aerodynamické vlivy, jež působí na opeření. Protože přesné určení výpočtem je nesnadné, budeme se držet zásady, že opeření šípů pro terčovou střelbu nemá být menší než 26 cm2 a větší než 35 cm2. Plocha se počítá u per z obou stran. Tvar opeření je sice důležitým prvkem, ale nezáleží na něm tolik jako na stanovení přiměřené délky a výšky. Pero nesmí být nižší než 12 mm a delší než 75 mm a jeho tvar musí být takový, aby dovoloval umístění pera co nejblíže k patě šípu.

Pera se zašpičatělými konci, která si často lukostřelci sami ostřihují, se ukázala nevhodná, jelikož šípem s takto upraveným peřím je nutno mířit mnohem výše. To znamená, že takové šípy se setkávají při letu s mnohem větším odporem vzduchu než ty, jejichž opeření má zaoblený tvar.

Žlábek na tětivu
Nyní přistoupíme k výrobě žlábku na tětivu. U obyčejných šípů postačí žlábek přímo vyřezaný nebo vypálený do dříku hloubky asi 5 mm a šířky 2 mm (podle šířky tětivy). Hrany žlábku musí být oblé, aby nepoškozovaly tětivu. Je vhodné vyrobit zesílení nad žlábkem - bandáží z jemné hedvábné nitě (viz obr. 7). To proto, že šípy tohoto druhu se často trhají u žlábku chybným nasazením na tětivu nebo tím, že v terči jeden šíp o druhý často zavadí.

Těžiště
Stabilita šípu za letu je ovlivňována ještě jednou složkou – těžištěm šípu. Šíp by měl být „těžký na hlavu“, tedy těžiště posunuté od středu směrem k hrotu. Takový šíp má velmi dobrou stabilitu a střelba s ním vykazuje malý rozptyl. Protože však je jeho váha nerovnoměrně rozložená, podléhá více zemské přitažlivosti a nedoletí tak daleko jako v případě středového těžiště. Tato vlastnost však nevyvažuje ztrátu přesnosti. Praktickými zkouškami bylo zjištěno nevýhodnější místo pro těžiště a to 35 – 45 mm od středu šípu směrem k hrotu. Všechny naše šípy by měly mít těžiště ve stejném místě, je to taková další zkouška stejnorodosti šípů.

Hmotnost
Hmotnost běžných šípů by měla být 16 – 26 g. Lehčí šípy mají tu výhodu, že dráha jejich letu je přímější, tedy při střelbě na větší vzdálenosti nemusíme střílet tak vysoko, celkový dostřel je delší. Těžší šípy zase nepodléhají tolik vlivu větru a neodchylují se ze své dráhy. Pro začátečníky jsou vhodnější šípy lehčí, zkušení střelci (obzvláště se silnějšími luky) používají šípy těžší.

Při výrobě šípů je možno provést několik zásadních úprav, ale tím se prodlouží čas výroby asi o hodinu. Tyto změny lze provést pouze jednou.

1. +1 k útočnosti a –3 ode všech dostřelů
2. +3 ke všem dostřelům a –1 od útočnosti
3. +1 k zásahu a –5 ke všem dostřelům

Na závěr bych ještě jednou zdůraznil, že pro přesnou střelbu je nutné mít všechny šípy naprosto shodné – co do délky, hmotnosti, průměru, průhybu, těžiště i opeření. Aneb jak praví staré indiánské přísloví: Žádný luk není špatný – všechno záleží na šípu (alespoň většina).

Výroba toulce
Výroba toulce není nic složitého. Je třeba umět koželužství a mít potřebné předměty, jako kůži apod..

Koželužství
Tato schopnost je závislá na obratnosti. Je to střední nebo lehká dovednost (toulec patří do té lehké).

Totální úspěch
Při totálním úspěchu se výrobek povedl a bude pevně držet pokud jsme vyráběli toulec, nebude se párat, je dobře sešitý, atd.

Úspěch
Výrobek se povedl. Dá se použít. Dobře sešité švy atd.

Neúspěch
Při neúspěchu je toulec nesprávně sešit, při první těžší zátěži se rozpárá a případně vypadnou nějaké věci, které obsahoval.

Fatální neúspěch
Při „fatálu“ je výrobek totálně zdemolován, kůže je zničena a nedá se použít, výrobek se ani nepodařilo dát do kupy.

Výroba jednoho toulce trvá asi 1 hodinu.

Toulce se dají vyrobit na určitý počet šípů, ale maximálně dvacet, to se čas zdvojnásobuje, ale žádné zvýšení pasti nenastává. Při menším počtu šípů se čas nezmenšuje. Toulce se dají použít i na šipky, ale to je to nutno předem říct, protože šipky jsou kratší než šípy a tak je nutnou toulec poupravit, ale do toulce na šipky nelze dát šípy. Lukostřelci nosil své šípy, narozdíl od slavných, ale vymyšlených příběhů, kde střelci nosí toulec přes záda, v toulci u pasu. To mu umožňovalo rychleji vyndavat a nabíjet další šípy. I přesto bylo docela běžné, že střelci nosili své šípy bez toulce přímo za pasem pod páskem.

Hloubka zavrtaného šípu
Při zásahu se šíp zavrtá do určité hloubky a podle ní se určí, jak bolestivé bude vyndávání. Jak hluboko se šipka zavrtala urči takto: Vezmi počet životů, za který byla postava zraněna (pokud byla zabita, tak celkový za kolik měla být zraněna) a vyděl ho dvěma, k tomuto číslu ještě přičti útočnost. Výsledné číslo je hloubka v coulech. Pokud chcete zjistit, zda šíp postavu provrtal (proletěl jí), tak se to určí tak, že vezmete celkové zranění a odečtete od něho odolnost postavy, ale to jen pod podmínkou, že byla postava tímto šípem zabita. Tento šíp, pak putuje dále do další postavy, ale ztrácí třetinu útoku. Další postavou už nelze šíp provrtat, ale je možno jí tímto šípem zabít

Vyndávaní šípu
Vyndávání šípů záleží na hloubce, ve jaké je šíp zavrtán. Vyndávání je možno provádět dvěma způsoby: zdravotnicky a potřebně. Zdravotnicky vyndávat šíp je, že se snažíte postupovat, tak aby byla postava zraněna za co nejméně životů a potřební způsob je, že je vám jedno za kolik bude postava zraněna a jde vám jen o jedno-vyndat šíp, aby jste nemuseli kupovat novej!!! Tyto dva způsoby se nedají kombinovat!!!

Zdravotnický způsob
Prvním krokem bývá zlomení šípu, pokud postavu šíp provrtal (viz. výše). Šíp je vytahován rychlostí 5 coulů za směnu (je to velmi pomalé a opatrné). Tímto způsobem ztrácí postava 1k3 životů za každé dva couly, o které byl šíp povytáhnut. Po každých 3 coulech je si nutno hodit, zda šíp neuvízl. Tento hod se rovná 3 krát hloubka v coulech, od tohoto čísla se odečítá obratnost postavy, která šíp vyndává (tato pravděpodobnost se musí přehodit!!!). Zraněná postav je si schopna šíp vyndat sama, ale to jen pokud nebyla zraněna víc jak za polovinu svých životů. Když padne neúspěch je postava zraněna za 1k6 životů + stávajíc hloubka. Pokud padne fatální neúspěch, tak se šíp zlomil a postava je zraněna za1k10 životů + nynější hloubka a nedá se niž šíp vyndat, pouze nějakou chirurgickou operací. Šíp je po zdravotnickém ošetření již nepoužitelný. Při vyndávání, že postava omdlí, nejen bolestí, ale i pohledem na ránu, což není nic příjemného dívat se, jak vám někdo vyndává šíp. Použitá past je odolnost. Nebezpečnost je rovna hloubce:2 + okolnosti, které určuje PJ.

Potřební způsob
Při tomto způsobu si postava hodí k%, jestli se jí povedlo šíp vyndat, základní pravděpodobnost je rovna hloubka krát 10 (Musí hodit méně, než je pravděpodobnost), pokud padne fatální neúspěch je šíp zlomen a nedá se použít, při neúspěchu je postava zraněna za 2k6 životů a šíp může dále vyndávat. Při vyndávání šípu je postava zraněna za tolik životů, kolik padne na k6, počet kostek je roven hloubce děleno dvěma (zaokrouhleno nahoru). Pokud se šíp zlomí je postava zraněna za tolik k10 životů, kolik byla stávající hloubka, děleno dvěma.

Míření aneb správný způsob střelby
S luky je možno mířit, tím luk získává na útočném čísle. Toto míření trvá jednu akci. Takto dostane útočník ještě +1 k útočnému číslu na malou vzdálenost, z toho vyplývá, že míření je možno použít pouze na malou vzdálenost

Pro správnou střelbu je nutno dodržovat několik pravidel (tento popis střelby je zase jen pro zájemce, kteří chtějí střelbu podrobněji probrat a nijak neovlivňuje útok, ale je možno za nesprávnou střelbu udělovat postihy. Vše závisí na Vás a na PJ.

Úspěch při střelbě z luku spočívá především na správném uchopení a dodržení správného postoje. Samotné míření je závislé na geometrii postoje, který musí být při každém výstřelu stejný. Není důležité, je-li střelec pravák nebo levák. Záleží na tom, které oko je dominantní. Opačná ruka pak drží luk. K terči stůjte bokem. Špičky nohou spočívají na spojnici s terčem. Nohy jsou mírně rozkročené a chodidla téměř rovnoběžně - symetricky. Tak se střelci podaří mít rovně kyčle, páteř a také ramena. Hlava je natočena bokem ve směru terče a všechno, co střelec provádí s lukem už neovlivní polohu těla.

Šíp střelec zakládá do luku z té strany, kde luk drží tak, aby s tětivou svíral pravý úhel. Někteří začáteční střelci si dělají na tětivě značku. Křidélko, které má jinou barvu, přitom nesmí "řezat" luk. Šíp spočívá volně na horní plošce rukověti - střelec nesmí šíp přidržovat prsty. Tětivu střelec nenapíná zaháknutou za poslední články ukazováčku, prostředníčku případně prsteníčku, šíp je mírně sevřen mezi prvními dvěma a palec směřuje volně do dlaně. Pokud je zápěstí správně uvolněné, je šíp sám lehce přitlačován k luku a nemusí se v luku přidržovat. To se dá dobře nacvičit s lukem bez šípu (pro začínající lukostřelce).

Ruka držící luk je při míření napnuta a zápěstí uvolněné. Loket napínající ruky směřuje přímo dozadu, jakoby byl prodloužením šípu. Konečky téměř napnutých prstů se šípem, které napínají tětivu, se opřou ve spodní části tváře nebo pod bradou, vždy však ve stejném místě. Hrot šípu pak směřuje na bod míření - nebývá to střed terče. K výstřelu dojde lehkým narovnáním všech tří prstů držících tětivu tak, jako by chtěl v postoji ještě okamžik setrvat. Přitom sleduje dráhu letu (pokud má čas!!!).

Pravidla o šípech a u lucích na sebe jemně navazují, takže je doporučuji použít společně. Pokud jsou Vám některé maličkosti nevhodné, tak si je upravte podle sebe a dejte mi vědět, jaké úpravy to byly, abych se těmto chybám mohl vyhnout.
Výroba šípů a luků a podrobná střelba z luku byla inspirovaná z některých údajů starších knihách, vlastní praxe a některými údaji z jiných webových stránek (nejsem vševědoucí a nechci psát nesmysly a bláboly). Autorům těchto zdrojů děkuji!

Postup při výrobě je jen pro ty, kteří chtějí výrobu probrat podrobněji!

Doufám ,že se Vám tyto pravidla budou líbit a že je použijete. Případné náměty a vylepšení uvítám, ale ani kritikou nepohrdnu.

Přidáno:

Přečteno: 0

Hlasovalo: 18

Autor:

Diskuze

 Uživatel úrovně 0

Lidi to já nečtu! Jr to nepřiměřeně dlouhý a od výroby i podrobný. radši nehodnotí jen ustně.
Obrovská snaha.
Nejspíš dobré zpracování technicky (v tom se nevyznám)
nečtivé

Elfský čaroděj a hlavně HRÁČ DrD


 Uživatel úrovně 0

Vojta mág - i Ty lísale ! Hlavně že si dal tu hvězdu - Q-)

Textoris - tohle tady asi nemá co dělat - ale jistě si si dal práci se scháněním informací - leč si je dobře nezpracoval - nezapomínej na Dílnu !


 Uživatel úrovně 0

Pane bože! Takže poučení pro začínající autory z tohoto článku: Dlouhý příspěvek nemusí být nejlepší! Takže nepište dlouze ale kvalitně! A nechci opakovat váženého nemrtvého Zombii a veleváženého drakobijce Ravagera. Jinak dávám 1*. Protože taková snaha(i když bez úspěchů) nemůže zůstat neodměněna.


 Uživatel úrovně 0

boze muj. to je snad za trest.
takze hlavne. tohle je portal o DD. nejspis sis toho nevsiml. tohle je jednoducha hra. nekdo ma luk, vystreli, zrani a tak dale. cimz padem 70% textu je tam abytecne. tohle neni zadna encyklopedie.
Dale. s nekterymi vecmi bych si dovolil nesouhlasit:
Reflexni luk je esovite prohnuty...jinak tve vysvetleni o strelbe zblizka je smesne. mimochodem, rikals, ze ma +2 k utocnemu cislu( myslels asi utocnost) misto obvykle +1, ale podle toho, cos tam napsal ma utocnost 0.
jinak popis dlouheho luku me taky celkem nevoni.
Sipy:
dreveny: ehm....jak muze dreveny sip, bez hrotu, obalenej vlnou a jeste ke vsemu lehci mit delsi dostrel nez normalni? jeden z nas je asi uplne mimo, ale moc bych se divil, kdybych to byl ja8-)))
locvecky: nechapu, proc je drahy a proc jeho bonusy neplati pro reflexni luk a , coz je nejdivnejsi ani postihy
valecny:proc ma proboha rozsirene praporky kdyz mu to dava pouze nevyhody?
vyroba luku neni zadnej kunst jako vyroba artefaktu. ovsem to musi delat jen ten, kdo tomu rozumi, ale to je snad samozdrejme, ne? kdyby to meli psat u vseho, tak se z toho nevyhrabem
proc se luk povede jen pri fatalnim uspechu a ne pri klasickem uspechu? od ceho to teda jeste je uspech?
dale k popisu toho obkrouzeni sipu pri vystrelu...zadne slozite skladani sil, je to zpusobeno vypustenim tetivy, ktera ten sip lehce vychili...ten se pak srovna diky vaze hrotu.( jin tak mimochodem)
a posledni vec...snad.....vytahovani sipu. mno, je to moc hezky, ale uvedomujes si co tam pises? ze sip. ktery normalne zrani za par zivotu pri vytahnuti dokaze udelat to zrabneni mnohem vetsi? je to lehce dost prehnany podle me.
jinak ten konec...mhm. jediny pozitivni pro DD jsou ty bonusy pri vyrobe......
takze jsem chtel dat 1*, ale kvuli dlouhemu zpracovani a vycerpavajicimu popisu dam 2*
p.s.:jinak telo sipu se jmenuje drik a to na konci nejsou praporky, ale opereni


 Uživatel úrovně 5

A) dlouhý luk se při střelbě neopírá o zem.
B) krátký luk není zkrácenou verzí dlouhého, spíše naopak :) Navíc krátký luk je cca 1,20 sáhu dlouhý
C) reflexní luk vypadá zcela jinak: představte si normální luk, ohněte jeho špičky kupředu a máte reflexní luk. Jeho větší síla (a tedy i dostřel) spočívá v postupném ohýbání špiček nazad.
D) dřevěný šíp = normální, bez hrotu
E) lovecký šíp: zbytečnost (takto upravené letky mají pokusy o dalekonosné šípy), prodloužený dřík mění dráhu střely, její těžiště, váhu …
F) válečný šíp: větší hrot = horší průnik zbrojí
G) doporučuji posunout popisky u hodu na úspěšnou výrobu luku (totální úspěch – luk má +1 k útoku atd.)
H) modifikace: platí, čím vyšší síla luku, tím větší dostřel i poranění (jde vlastně jen o počáteční energii šípu)
I) šípy Ok, tomuhle tématu jsem se příliš nevěnoval. Dle mého názoru je to příliš rozpitváno, vždyť šíp byl sice dražší, ale stále spotřební zboží.
K) vytáhnutí šípu: pokud prošel skrz, tak se odlomí jedna část a šíp se vytáhne. Jelikož je dřík hladký, tak by to mělo být bez problémů. Pokud šíp neprošel skrz, pak případ od případu jej lze protlačit skrz a postupovat jako v předešlém případě, případně jej rovnou vytáhnout. Jak autor uvedl čím déle se šíp vytahuje, tím, je zranění větší :o( Navíc autor neuvádí, jak se určí hloubka zabodnutí šípu. Zlomení šípu: pokud táhnu ve směru dříku, jak jej mohu zlomit ?
L) toto spíše patří do článků, neboť je to jen další zpracování lukostřelby (jedna je v sekci Zloděj)
J.S.