Balthasarovi dlouho nikdo neřekl jinak než pomatený kronikáři. Balthasar se profesí kronikáře opravdu živil. Obcházel okolí své rodné vesnice a sepisoval osudy lidí, byl vlastně takovou vrbou pro všechny. Potřebovali-li lidé vyslechnout novinky ze sousedních vsí, přichystali si pro Balthasara také nějaké klepy. Často se vesničanům snažil vysvětlit, že životy lidí je důležité zaznamenat, neboť se jejich činy vytrácejí rychleji než ranní rosa v letním parnu. Lidé přivyklí na důležitost materiálních věci však Baltazarovu slovu věnovali jen málo pozornosti. Vše se však změnilo jednoho zimního večera. Ve vesnici, jež ležela na jiho-východní kupecké cestě, se zastavil náhlou změnou počasí zaskočený kočár s velmožem. Lidé byli velice potěšeni návštěvou nenadálého hosta. Šlechtic nešetřil penězi a tak se se soumrakem sešlo v krčmě mnoho vesničanů. Všichni se snažili šlechtice pobavit a vysloužit si odměnu v podobě stříbrné mince. Balthasar znechucen tímto představením popíjel své víno v osamělém koutě hospody a přemítal nad svým údělem.

Šlechtic si však Balthasara nemohl nevšimnout: „Chlapče, proč se nepřipojíš ke svým přátelům a nepřipiješ si na mé zdraví?“ Balthasar mu odpověděl: „Vzácný pane, jsme jiný než tito lidé. Nemohu se dívat, jak jejich životy plynou bez jakéhokoliv naplnění. Tvá návštěva zde je potěší a na chvíli jim nechá zapomenout, bude však také jednou ztracena v propasti času. Dám příklad, jeden z mnoha. Podívejte třeba tady na kováře Petrose. Dnes je jediným kovářem v naší vesnici a lidé na něj nedají dopustit. Brzy však zestárne a místo něj přijde mladší. Lidé si poté na něj vzpomenou jen proto, že mu budou muset dát něco ze své úrody. Až zemře, vytratí se jeho jméno navěky. Jeho život zanikne a nikdo si jej nebude pamatovat. Bude nikým.“ Šlechtic si Balthasara prohlížel a přemýšlel nad obsahem právě pronesených slov a pak potichu pravil: „Na tvých slovech je mnoho pravdy. Lidé by se mohli poučit z osudu svých předků, pokud by ovšem jejich život někdo zaznamenal. Kdo však vezme na své bedra prožití životů, osudů a příběhů jiných. Uznávám, že může být přínosné a zajímavé sepisovat osudy velkých válečníků, pojednání o bitvách za slávu a čest, balady o králích a další hrdinské eposy. Existuje však další strana. Kdo bude psát o smrti a neštěstí. Kdo sepíše jména desetitisíců mrtvých následkem moru v Říši. Kdo by se postavil hrůzám a zkaženostem, jenž jsou nedílnou součástí osudů nás všech. Kdo může bez obav říci, že vydrží tento nápor pocitů a vjemů. Můžeš svědomitě říci, že položíš poznání oběť nejvyšší.“

V krčmě zavládlo hrobové ticho. Jen málo z večerních hostů si uvědomilo závažnost tohoto rozhovoru. Byla nabízena moc a síla. „Vy nejste jen tak obyčejný šlechtic pane. Vůbec zde nejste díky té vánici venku, za dveřmi. Vy jste přišel za mnou.“ Odpověděl Balthasar, udivený vývojem rozmluvy. „Balthasare to, co ti teď povím si dobře zapamatuj. Již brzy začne válka nečekaných rozměrů. Válka jenž nebude mít vítězů. Zprávy, jenž sem přicházejí z různých koutů říše vše potvrzují. Severní Marka bojuje již deset zim a nevím, kdo se stane vítězem. Nikdo, ani bohové nemohou říci, jak vše dopadne. Věci nabraly nečekaný spád a není nikdo, kdo by zapsal jména těch, jímž vezme válka jejich sny a ukončí jejich životy. Nikdo nechce vzít toto těžké břímě na svá bedra. Potřebujeme však někoho, jenž silou pera a slova bude bojovat proti zapomnění. Dlouho jsem rozmýšlel koho oslovit. Nabízelo se mnoho učenců znalých starobylých písem, jenž sjezdili celý známý svět.. Ty jsi však, ten jenž se dobrovolně rozhodl sdílet osud potulného mudrce. Žiješ jen z toho mála co si vyžebráš a přesto jsi nejbohatší ze všech. Znáš jména lidí a jejich osudy. Vybral jsem tebe.

Balthasar dlouho mlčel a z jeho výrazu tváře bylo poznat, že přemýšlí. Nikdo neví, jestli se nakonec rozhodl vyslyšet volání moci, jenž mu byla nabízena, nebo se mu zželelo prostých lidí, jak mnohokrát tvrdil. Ten večer však záhadnému cizinci řekl ano.

Dnes, již 150 let po válce, se po celém známém světě objevuje muž, jenž se představuje jako Thaisllix. Jméno pro znalé dračí řeči znamená Ten, kdo pojmenovává věci pravými jmény. Muž vždy nese pod paží knihu. Knihu nářků. Povídá se, že ukazuje lidem výjevy dob minulých a snaží se je, pomocí vlastních myšlenek, přivézt na pravou cestu. Mnoho lidí opravdu ztotožňuje postavu Balthasara s Thaisllixem. Jeho věk připisují zásahu bohů. Jedna věc je však jistá, ten neznámý mudrc je nynějším majitelem slavné Knihy nářků. Podle prastaré legendy spojení Knihy nářků, Nekronomikonu a Knihy světla přinese majiteli těchto artefaktů obrovskou moc. To je již však jiný příběh ….

Předmětem obrovské síly je kniha. Zápisky PJ se stávají artefaktem. Lze pojmenovávat věci pravými jmény. Atd. Autorem je Gamemaster neboli PJ - Tomáš Pavlík kroll@email.cz