Za dávných časů, existovala pouze dvě nejsilnější království Ehmen a Oreheb, která se mezi sebou neustále hašteřila, protože každý ze dvou králů Gloriona a Flokotuse chtěl vládnout světu. A protože už oba krále začínaly nikdy nekončící bitvy nudit a mimoto je stály pěkné jmění a suroviny, sešli se na mírovém zasedání. Bohužel se ani po 18-ti denním jednání (spíše to byly obrovské hody) nedohodli na mírovém vypořádání a tak to vyřešili po staru: domluvili místo a čas, kdy se strhne Bitva o svět. Pravidla byla jasná, kdo vyhraje, bude vládnout světu. Ohledně času na přípravu armády se shodli na jednom roce…
Přípravy byly opravdu horlivé, kovárny, rudné a uhelné doly, cvičiště, to všechno pracovalo na plné obrátky, ale nejvíce pozornosti se věnovalo výzbroji krále a jeho gardy. Flokotus, vědom si toho, že jeho armáda je o dost slabší než Glorionova, požádal nejlepší trpasličí kováře, aby mu ukovali zbroj z mithrilu, vytěženého z nitra Země a taveného zemským ohněm… A zbroj to byla opravdu úžasná, na slunci se leskla jako by byla z diamantů, ostny na ramenou byly z meteoritického železa a vycpávka ze tří vrstev hedvábí a kožešiny z medvěda. Do jeho svalnatých paží mu byl ukován obouruční meč, čepel byla také z mithrilu ale ve směsi s diamantovým prachem, ještě za tepla do ní elfové vyrazili runy…
Naproti tomu Glorion byl mocný mág, nechal si do bitvy vyrobit kápi ze stříbrných nití, do kterých uvěznil světlo ranního rozbřesku a temnotu soumraku a v rukou třímal hůl z ebenového dřeva, na obou koncích měla ostří, které ovšem nezbíjelo tělo, ale přímo duši…
Rok se chýlil ke konci a propukla Bitva. V této bitvě bylo tolik bojovníků, že vypadali jako zjara rozvodněná řeka a tolik lučištníků, že kdyby vystřelili naráz, byla by tma. Bitevní vřava byla krutá, statisíce udatných rytířů padlo a nakonec se k sobě probili i Glorion s Flokotusem…
Flokotus se se svým mečem oháněl opravdu dobře, ale Glorion jeho duši trýznil ještě více a tak nakonec král Flokotus padl, obloha se zatemnila ala na bezvládné Flokotusovo tělo dopadal sloupec světla. To tehdy přišel Bůh, který nemohl vystát, aby někdo pekelným způsobem týral jeho služebníky, ale když zjistil, že Flokotusova duše již patří zásluhou Gloriona Satanovi, rozzlobil se velice, vzal Flokotusův meč a vložil do něho kus sebe. Meč se vznesl a probodl strnule stojícího Gloriona a zachránil Zemi a poté se zmizel neznámo kam, kolují však zvěsti o tom, že je přechováván v nějakém klášteře…
Tento obouruční meč pluje ve vzduchu a poslouchá svého Pána, který provedl obětování Bohu za přítomnosti tohoto meče (obětuje se nějaké zvíře, například ovce nebo koza). Velmi rychle útočí na zlé bytosti (ZmZ i ZkZ), má +6 k iniciativě, dobrých (ZkD, ZmD, neutralní) si nevšímá a oni mají pocit že s ním nechtějí přijít do sporu. Meč má 100 životů, které je možno doplnit rituálem v chrámu (rituál trvá cca 3 dny a jsou na něj potřeba svíce a bylinky v ceně 23zl), takový rituál doplní životy vždy na 100. Pokud útočí na zlou bytost, má útočnost +4, pokud ho vyprovokuje nějaká dobrá, neuvědomělá bytost, má útočnost +2. Kdokoli ho chytne do ruky (i jeho Pán, kterého pouze následuje, jinak jedná sám, pokud jeho Pán zemře, zůstává u jeho mrtvoly dokud nepřijde někdo jiný, toho pak meč bude považovat za svého nového Pána) bude zraněn za 2 životy a meč mu z ruky vyklouzne. Není možné na něj seslat kouzla, automaticky odvrací útočná kouzla na sesilatele. Pokud v okruhu 5 sáhů okolo meče bude nemrtvý skolí ho síla, jež je postřehnutelná pouze ultrasluchem, a to v podobě silného zahvízdnutí. Meč skolí i kouzelné, či jinak výjimečné nemrtvé. Vycítí neviděné a neviditelné do 15 sáhů.