Zbraně a zbroje pravěké a starověké i ty primitivní
| Autor: | Samurai |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 9 |
Skupina: Zbraně
Síla zbraně: 0
Kvalita zbroje: 0
Délka: 0
Popis:
Vítám vás,
toto dílo si klade za úkol obohatit svět her na hrdiny, přesněji pak DrD1.6 o mnoho a mnoho nových zbraní i zbrojí. A to způsobem ryze praktickým a novým. Tedy snad.
Úvod
Nedávno mne napadlo, u stolu zde v putyce, proč jsou hry plné pouze těch středověkých, či pozdně středověkých zbraní. Vždyť se dobrodruzi čas od času mohou dostat do míst, kde domorodci umí opracovat pouze kámen či kost. Do míst, kde neexistuje naše tolik známá ocel ale pouze bronz či čistá měď. Tato setkání s "primitivními" pravěkými národy, popřípadě jen s lidmi, kteří nemají suroviny na výrobu ocelových nástrojů, určitě hru obzvláštní a posune ji do nových mezí. Jak to potom bude vypadat?
V několika krátkých kapitolách si ukážeme několik zbraní z různých materiálů. Ty pak doplníme zbraněmi soudobými, které se v naší realitě vytratili v průběhu věků.
Hned v úvodu se také přiznám, že neuvádím ceny zbraní. Dnes je již skoro nemožné vžít se do tehdejší situace, ve které nakonec ani neexistovaly peníze. Předepochální zbraně si vyrobíte sami, kvalitní broušené kamenné budou dost drahé, třeba za slepici?, a ty měděné, bronzové a železné zbraně, tam může fungovat již peněžní systém, který by zhruba odpovídal cenám z DrD1,6. Ovšem doporučil bych cenu trochu navýšit. Neuvádím ani délku zbraní, délka je vždy 1, u oštěpů 1-2.
Vzhledem k počtu obrázků a jejich vždy jinému rozměru jsem se rozhodl nahrát je na externí server Uložto. Zde odkaz:
>> http://www.uloz.to/10880268/zbrane-a-zbroje-praveke-a-staroveke-i-ty-primitivni-rar <<
>>heslo: samurai <<
A poslední věc, než se dostaneme k samotným zbraním a zbrojím: zařazení do období je rámcové a spíše takové, aby odpovídalo hře, než reálné (domnělé) realitě.
Dobové prolínání
Naprosto závěrem ještě podotknu, že snad v žádném světě se celá planeta, placka, trychtýř či krychle nemůže vyvíjet rovnoměrně. Národ archetypálních trpaslíků bude ve vyspělé době železné a stromoví elfíci budou, nechtě kutat do matičky Země, stále v době primitivní, kde, jakožto sběrači, nebudou potřebovat zbraně k lovu, tedy ani nástroje k výrobě a samozřejmě ani zbraně ze železa.*Střet materiálů – spíše doprovodný materiál*
Vzhledem k dobovému prolínání je jasné, že může dojít k setkání mědi například s železem. Pak je potřeba vědět, který materiál je odolnější. Do přímého střetu se dostanou fakticky jen meče a dýky. Skoro nikdy nebudeme sekerou sekat do čepele oštěpu nebo do čepele jiné sekery. V takovém případě nad tímto jevem nemusíme ani uvažovat. Ovšem v případě boje s měděnou sekerou proti rytíři v ocelové zbroji rozdíl již znát bude. Ke zjištění rozdílů tvrdosti a odolnosti pomůže rovnice a tabulka tvrdosti:
1) Paroží < 2) měď < 3) bronz < 4) železo < 5) ocel
Jestliže bodnete parožím do ocelové zbroje, máte postih -4 ke zranění, při útoku železem -1, při útoku bronzem -2. Při útoku ocelovým oštěpem proti bronzové helmě budete mít bonus +2
| Útok | |||||
| Paroží | Měď | Bronz | Železo | Ocel | |
| Paroží | 0 | -1 | -2 | -3 | -4 |
| Měď | +1 | 0 | -1 | -2 | -3 |
| Bronz | +2 | +1 | 0 | -1 | -2 |
| Železo | +3 | +2 | +1 | 0 | -1 |
| Ocel | +4 | +3 | +2 | +1 | 0 |
Pozice kamenných nástrojů je nejistá. Měla by být mezi bronzem a železem, ale také mezi železem a ocelí a klidně i na pozici za ní. U kamení není možné udělat tak ostrou čepel jako u železa, ale kámen je zase odolnější. Pro toto nechám volné místo k diskuzi.
Starší, střední, mladší a kdo ví jaká ještě doba
V tomto díle nebudu operovat s dalším členěním hlavních epoch vývoje lidstva. Bylo by to spíše na škodu, než k užitku. PJ a hráči určitě poznají, že kvalitnější nástroje byl schopen člověk vyrobit později, než ty primitivní a tak si snadno dokáže najít odpověď na to, co je starší a co novější doba kamenná.
Doba předepochální
Většina kultur z tohoto období zbraně jako takové neznala. Jedná se o dobu, kdy člověk teprve začíná objevovat výhody lovu, a tedy teprve začíná mít potřebu vlastnit nástroje k lovu, ale zároveň nástroje, kterými může chránit svou existenci i proti jiným lidem. Jeho hlavní zbraní jsou kameny, naprosto neopracované a dlouhé, aspoň trochu rovné, hole se zostřeným koncem – jakýmsi prototypem oštěpu.
Toto je doba, kdy stále probíhá vývoj člověka.
Zbraně:
| SZ: 3 | út: -1 | OZ: 0 | Váha: 10mn | Dostřel: 3/9/12 |
| SZ: 1 | út: 0 | OZ: -2 | Váha: 3mn |
| SZ: 1 | út: +2 | OZ: -2 | Váha: 15-25mn |
Doba kamenná
Tito lidé stále požívali nástroje určené primárně k lovu, k opracování dřeva či zvěře. Ovšem je samozřejmé, že se tyto nástroje dají použít i k boji.
Než začneme s výčtem zbraní, ještě vás seznámím s materiály a postupy výroby. Materiály máme dva – kosti a kámen, to vše kombinováno se dřevem. Spojováno šlachami a smolou či dehtem. Vzhledem k neskonalým variacím to nebudu nijak rozebírat. V číselných charakteristikách DrD by se to stejně příliš nedalo popsat.
Kamenné nástroje se používaly dvojího druhu. Štípané nebo broušené nástroje. Štípané hroty nemají čistou čepel a tak jsou méně přesné, mají 50% pravděpodobnost zlomení se. Pokud se zlomí, zraní navíc ještě o 1–3 životy a léčení takové rány je o mnoho složitější. Hroty z broušeného kamene jsou pak těžší, ostřejší a průraznější. Lépe se s nimi zasahuje, ovšem nezpůsobí rozeklanou ránu, jako čepele pazourků.
Pro jednoduchost předpokládám, že v této době vývoje nástrojů k lovu známe pouze klasický dřevený krátký luk, který znáte z pravidel DrD1.6, jehož charakteristiky jsou sníženy skrze postihy šípů. Je to přirozené – kvalitní šípy, jak je známe ze středověku, byly vyráběny na soustruhu, byly tedy rovné a nepokřivené (většinou). V takto řemeslně primitivní době na soustruh na dřevo ale pomýšlet nemůžeme. To až v pozdní době železné.
Nejprimitivnějšími nástroji jsou ty štípané, broušené nástroje jsou mladší a jsou také velmi náročné na výrobu. Proti tomu jsou však kvalitnější a často se udrželi ještě v době bronzové a někdy i dokonce v době kamenné.
Zbraně:
– kostěný
| SZ: 3 | út: +0 | OZ: 0 | Váha: 10mn | Dostřel: 4/10/15 |
– štípaný
| SZ: 3 | út: +1 | OZ: 0 | Váha: 12mn | Dostřel: 5/12/18 |
– broušený
| SZ: 4 | út: +0 | OZ: 0 | Váha: 12mn | Dostřel: 6/12/18 |
– kostěný
| SZ: -2 | út: -1 | Dostřel: -6 |
– štípaný
| SZ: -2 | út: 0 | Dostřel: -6 |
– broušený
| SZ: -1 | út: -1 | Dostřel: -5 |
| SZ: 1 | út: -1 | OZ: -2 | Váha: 8mn |
– broušená
| SZ: 1 | út: -1 | OZ: -2 | Váha: 5mn | Dostřel |
| SZ: 2 | út: 0 | OZ: -2 | Váha: 5mn |
| SZ: 1 | út: +1 | OZ: -2 | Váha: 9mn |
| SZ: 2 | út: +1 | OZ: -1 | Váha: 35mn | Dostřel: 3/7/10 |
| SZ: 3 | út: +2 | OZ: -1 | Váha: 35mn |
| SZ: 2 | út: +3 | OZ: -1 | Váha: 30mn | Dostřel: 3/7/11 |
| SZ: 1 | út: +3 | OZ: -1 | Váha: 20 |
Zbroje:
| KZ: 1 | Váha: 40 |
Doba měděná a bronzová
Doba měděná je věkem, kdy se člověk poprvé naučil používat a vyrábět první kokové, měděné, nástroje, přičemž ve většině případů se měď používala hlavně jako pracovní nástroj, k lovu se stále používaly hlavně kvalitně opracované broušené kamenné hroty. Měď byla velmi drahá, proto i ceněná a určena hlavně vyšší vrstvě jako ozdoba, či ochranné prvky či jako dýky a kratičké meče. K tomu, že byla drahá i vzácná se dále váže fakt, že většina zbraní měla poměrně malé rozměry, minimálně co se vlastní měděné části týče.
Konečně se ovšem mohou plně projevit první broušené čepele, které se jen tak nezlomí. Každopádně, měď je stále poměrně měkkým materiálem. Proto se velmi brzo přešlo na bronz, který má výrazně navrch, o železu či oceli nemluvě.
Jenže samotná měď je příliš měkká a tak se moc dlouho neudržela v čisté podobě a již záhy člověka napadlo do mědi přidat trochu zinku. Vznikla měď, která se začala nezadržitelně šířit. Doba bronzová přináší skutečnou revoluci v odlévání kovů a počátek metalurgie. A samozřejmě i první kvalitní a pevný materiál, který se dá použít k čemukoliv. Nástroje z bronzu jsou pevnější, mohou být ostřejší a déle si zachovají svůj tvar.
V době bronzové, hlavně v jejím vrcholu se už klidně můžeme bavit o lehkých zbrojích, hrotech kopí a mečích i o sekerách a samozřejmě ozdobách. To vše často velmi umě zpracováváno a zdobeno. Nečekejte však masový výskyt. Pokud nemáte stát jako Egypt či státy Mezopotámie, ale spíše střední Evropu, bronzovou výbavu bude mít jen náčelník a jeho družina bude mít tu a tam hrot oštěpu z bronzu.
Poprvé se objevují letky na šípech, které zvyšují přesnost i dolet. Na hroty šípů se používá stále kámen, jelikož kov je stále příliš vzácný a nevyplatí se jím plýtvat na spotřební matriál jakými šípy bezesporu jsou a které se většinou ztratí.
Rozdíly v číselných charakteristikách mezi mědí a bronzem pro jednoduchost nezohledňuji. Pokud však rozdíly chcete, vyzkoušejte tabulku rozdílů tvrdosti.
Zbraně:
| SZ: 1 | út: +1 | OZ: -2 | Váha: 5mn |
| SZ: 2 | út: -1 | OZ: -2 | Váha: 6mn | Dostřel: 4/8/10 |
| SZ: 3 | út: 0 | OZ: -1 | Váha: 20mn |
| Bojová | SZ: 3 | út: 0 | OZ: -1 | Váha: 30mn | Dostřel: 4/8/10 |
| Řemeslnická | SZ: 2 | út: +2 | OZ: -1 | Váha: 70mn | Dostřel: - |
| SZ: 2 | út: +3 | OZ: -1 | Váha: 30mn |
– s broušeným kamenným hrotem
| SZ: -1 | út: -1 | Dostřel: -4 |
– s broušeným kamenným hrotem a letkami
| SZ: -1 | út: -1 | Dostřel: -3 |
| SZ: -1 | út: 0 | Dostřel: -4 |
Zbroje
| KZ: +1 | Váha: 20mn |
| KZ: 2 | Váha: 40mn |
| KZ: 3 | Váha: 60mn |
| KZ: +1 | Váha: 50mn |
Doba železná
Doba železná nejspíše začala v Malé Asii, kde, snad Chetité, objevili železo. Osvojili si způsob jeho získání, zpracování a nakonec i zhotovování železných nástrojů. Nejprve se setkáváme s nástroji užitkovými, jako jsou různé spojovací prvky do dřeva, s nástroji na práci do lesů jako jsou sekery a klíny. S potřebou opracovávat železo vznikly i nástroje k tomu určené, primitivní, leč účinné. Můžeme tedy mluvit o miniaturních kovadlinkách, o kleštích a kladivech.
Při určitém rozvoji a rozšíření železa se brzo začneme setkávat s železnými hroty střel a oštěpů. Ovšem na meče, přilbice a zbroje si musíme hodně dlouho počkat až do "industrializované" společnosti, kterou byl například Řím. Vrcholem železné doby mohou být Keltové či Germáni. Ti ponejvíce používali sekery, oštěpy a dřevené štíty. Zbroje stěží kožené, ale pokud ano, můžeme mluvit o kvalitní práci koželužské. Technika se rozvíjí a tak se konečně můžeme setkat se soustruženými šípy a oštěpy, ale vzácně a draze.
Nemusíme se ani plně odpoutat od kamenných nástrojů, které jsou v této době dovedeny k naprosté dokonalosti. A například takový sekeromlat lebku nepřítele rozdrtí mnohem efektivněji, než ostrá čepel sekery z železa. Navíc, kamení může mít mnoho barev. Maoři měli v oblibě "palcáty" z krásně zeleného kamene. Samozřejmě v pozdní době, těsně před dveřmi zbraní a zbrojí z DrD1,6 už bude prakticky veš kovové
Ještě zmíním, že železo a ocel jsou fakticky stejným materiálem. Ovšem železo má v sobě různé nečistoty, zkrátka není tak kvalitní, jako ocel a tedy i zbraně a zbroje z DrD 1.6.
Doba železná nepřináší mnoho nových zbraní, spíše obměňuje materiály. To se na charakteristikách zbraní a zbrojí příliš neprojevuje, hlavně v případě střelných a vrhacích zbraní je nepatrně snížen dostřel.
Zbraně:
| SZ: 2 | út: 0 | OZ: -2 | Váha: 6mn | Dostřel: 4/8/11 |
| SZ: 4 | út: -1 | OZ: -1 | Váha: 22mn |
| SZ: 3 | út: +1 | OZ: -1 | Váha: 35mn | Dostřel 4/8/11 |
| SZ: -0 | út: -1 | Dostřel -1 |
| SZ: -0 | út: -0 | Dostřel: -0 |
| SZ: 5 | út: +1 | OZ: +1 | Váha: 12 | Dostřel: 6/14/23 |
Zbroje
| KZ: +1 | Váha: 20mn |
| KZ: 3 | Váha: 80mn |
| KZ: 3-4 | Váha: 90mn |
| KZ: 4 | Váha: 100mn |
| KZ: +1 | Váha: 50mn |
Doba římská
Římané, vrchol předstředověkého světa. S jejich vyspělostí můžeme uvažovat i nad tím, že uměli zpracovávat železo natolik kvalitně, že se již jedná vlastně o ocel, kterou známe z DrD1.6. Více netřeba popisovat a přibližovat, jen vypíšu římské zbraně a zbroje:
Zbraně a zbroje odpovídající DrD 1.6 :
Krátký a snad i dlouhý luk, krátký meč, dlouhý meč (Římany používán jako jízdní meč); kožená a kroužková zbroj.
Rize římské zbraně a zbroje
| SZ: 5 | út: +3 | OZ: -3 | Váha: 20mn | Dostřel: 7/15/27 |
| KZ: 4 | Váha: 290mn |
| KZ: 5 | Váha: 200mn |
| KZ: +2 | Váha: 30mn |
Speciální zbraně, zbraně oblastní
Maorské kopí *
Maoři, kteří neznali zpracovávání železa, dokázali vytvořit zbraně naprosto smrtící. Sami vědci a odborníci se divili, co dokáže zrovna toto kopí, které je vyrobeno z bambusové hole, která je zakončena roztřepeným koncem, vyrobeným z kostí (9-15 kusů), které se nacházejí na ocasu rejnoka. Tyto kůstky jsou mírně zahnuté a velmi, velmi ostré. Navíc jsou opatřeny malými pilovými zoubky. Kůstky jsou postaveny do kruhu na konci bambusové hole, čímž vytvoří jakousi květinu. A právě v tomto spočívá síla a zvláštnost tohoto kopí – ovšem i nevýhoda.
Jakmile hrot pronikne do měkké tkáně a bude vytažen, kůstky se lámou a zůstávají v těle, v tkáni, kterou rozřežou prakticky až na pyré. Nejedná se tak o klasickou bodnou ránu, která vytvoří „pouhou díru“. K zásahu kopím se připočítává poměrně velká útočnost. Navíc, poraněná tkáň, hlavně v oblasti břicha či stehen může začít silně krvácet, protože kromě tkáně je zničeno i krevní řečiště. Nevýhodou pro majitele kopí je, že je pouze na jedno použití. Jakmile kopí ztrácí kůstky, ztrácí i čepel a stává se tak pouhou holí. Je také velká pravděpodobnost (80%) že se kůstky olámou při každém úspěšném vykrytí štítem či zbrojí obránce.
V případě, že by někdo chtěl kůstky vytáhnout, postava tím ztratí další životy (1k3 za jednu kůstku) protože zoubky jsou zpětné a opět řežou tkáň. Testy této zbraně na praseti prokázaly, že i velmi zkušený chirurg s moderním lékařským vybavením tahal jednu kůstku pět minut. A stejně dodatečně pacienta zranil.
SZ: 5, út: 6, Oz -1, váha 25mn
*) – můj příspěvek převzatý ze stolu Válečnictví v průběhu věků, by Tuor
Vrhač oštěpů, atlatl
Vrhač oštěpů se představil dostatečně již svým názvem. Jedná se o nástroj, který lovci prodlouží paži a do hodu díky páce zapojí mnohem více energie, než při hodu z ruky. Vrhač oštěpů máme doložený z pozůstatků vlastních vrhačů, které byly vyráběny z kostí, nejčastěji z paroží. Nemůžeme vyloučit ani dřevěné vrhače. Vrhače známe i z jiných částí světa, například aztécký atlatl nebo australská wooba. Jedná se jen o místní názvy, systém je jinak stejný. Vrhač oštěpů se používal pro znásobení síly vrhu a dostřelu při lovu, byl však brzy nahrazen lukem a šípy. Samozřejmě mohl fungovat souběžně jako vojenská zbraň pro oštěpaře.
SZ: +1, út: +2, Oz -3, dostřel +15 sáhů, váha 10mn
Použitá literatura
Přidáno:
Přečteno: 0
Hlasovalo: 9
Autor: Samurai
Diskuze
Sccion: HRC = zkouška tvrdosti podle Rockwella(je to standardizovaný test pomocí diamantového hrotu). Ocel existuje v rozsahu zhruba 38-68 HRC a odpovídá v Mohsově stupnici(mastek 1, diamant 10) rozsahu cca 5 - 8,5.
Jinak nožíři se občas na výstavách hecují, kdo udělal lepší nůž a to tak, že se snaží jedním nožem odříznout štěpinu ze hřbetu druhého nože. Pokud mají oba nože vysokou tvrdost-zhruba nad 62, tak rozhoduje pevnost a z druhého nože není odříznuta štěpina, ale oddrcena hromádka kovu. U čepelí platí, že čím vyšší tvrdost, tím je možné dosáhnout lepší ostrosti(pokud se najde dostatečně schopný brusič).
Jeden kamarád vyrobil jinému kamarádu jako dárek šavli o tvrdosti 65 HRC, což znamená, že takovou šavlí lze přeseknout jinou šavli z oceli běžné tvrdosti(54-58)-což by zanechalo zajisté zub...popřípadě by se s ní daly krájet hřebíky(oboje je prasečina...nevím, lepší příklad mě nenapadá).
Zajímavé. A také pěkné, udělat kompletní soupis všech epoch muselo dát docela zabrat.
Kvůli reklamnímu taháku na praktičnost a novost si přesto neodpustím pár poznámek. ;)
Tabulka prolínání materiálu - je podle mě dobře pravidlově podchycená. Pravda, pro mě ne, ale věřím, že pro každého, kdo je schopen ohlídat si v boji rozdíly velikosti, to není problém. Zkrátka se mi líbí fakt, jak to bylo zpracováno, když si uvědomím, jak různě jinak to mohlo dopadnout.
Absence ceny - ačkoliv chápu, proč byla vypuštěna, přesto bych ji ocenil. Samozřejmě ne proto, abych věděl, za kolik ji od domorodců koupím, ale cenné by to bylo pro srovnání. A to jak vzhledem k běžným herním podmínkám, tak hlavně mezi zbraněmi samotnými - vědět, který předmět byl cennější (a tedy například čistě pro válečné účely), které zpracování bylo náročnější a jak moc vzhledem k ostatním, to všechno lze naznačit v ceně. I když je mi jasné, že doplnit ji by klidně mohlo zdvojnásobit dobu strávenou nad přípravou příspěvku.
Absence rozdělení zbraní - nikde jsem v textu nenalezl (ale kdoví, třeba jsem jen přehlédl) rozdělení zbraní podle váhových kategorií na lehké, střední a těžké. Samozřejmě se dá mnohé odvodit, například že když je to podobné sekeře, tak to pro mě asi bude také střední, ale chybí to.
Pak už negativně zaujaly jen jednotliviny, pilum, scutum, maorské kopí a atlatl jsou příliš silné vychytávky. Maorské kopí, kupříkladu, by se zcela obešlo bez onoho ohromného bonusu k útočnosti, protože dostatečně masivní zranění za něj vyvolají dodatečně zaříznuté kůstky. Na několika málo místech se v příspěvku také objevuje poněkud nešikovné pravidlové zpracování (v době kamenné lámající se štípané hroty a maorské kopí se mi nepozdávají).
Pak už snad jen otázku:
Mohl bych znát tvou představu rozdělení společenských vrstev v době měděné? Zaujalo mě, jak tam hlavně v popisu zbrojí popisuješ dostupnost převážně pro střední vrstvy a rád bych měl jasno, kdo je tím myšlen.
Kibe: Obzvlášť zajímavé. Myslíš, že by jsi pro málo znalé jako já mohl ještě, nejlépe na nějakém příkladě, demonstrovat, v čem spočívají ty hodnoty tvrdosti RHC?
Ještě k dílu. Je to pěkný přehled různých zbraní/zbrojí z dob "předželezných", inspirativní a hru obohacující.
Drobné výhrady:
-helma: Tady je těžké přisoudit, kdy helma opravdu přidá celý 1 bod KZ a kdy ne. Asi nemá cenu, abych se tu o tom rozepisoval, stejně si to každý udělá podle svého gusta, ale myslím si, že absence helmy v pravidlech jako KZ+1 má svůj opodstatněný důvod.
-vrhač oštěpů: Nepřidával bych +1SZ, protože není vůbec sranda se s tímto nástrojem trefit. Není ani příliš těžké se to naučit, ale SZ bych nechal stejné. Útočnost bych dal max +1, protože se sice výrazně zvyšuje rychlost, ale zároveň se pomocí atlatlu nedají vrhat stejně těžké oštěpy jako se házejí rukou(logicky, ale i z vlastní zkušenosti). Dostřel sedí, váha 5 mincí.
-maorské kopí: Mělo by se počítat, jako zbraň z kategorie "paroží"-proti kovové zbroji takřka nepoužitelné.
Železo(čisté Fe) se až na výjimky nepoužívalo(těmito výjimkami byly dosud neobjasněné železné sloupy v Indii. V Evropě, kdy ještě nebyla metalurgie na vysoké úrovni a železné zbraně byly vzácné, tak se vzácně používalo meteorického železa - z něho se dal udělat meč s velmi vysokou koncentrací Fe, což v porovnání s normálním "železným" mečem by byla spíš nevýhoda - malá tvrdost i pevnost...tento kosmický materiál měl pouze jednu výhodu a tou je krystalická struktura vzniklá bez přítomnosti silnějšího magnetického pole a tím pádem byl tento materiál v podstatě monokrystalem železa= stejně orientované molekuly železa zvyšují mechanickou kvalitu...ale nebylo snadné takový materiál zpracovat - odtud pramení legenda o Excaliburu: Meč vytažený z kamene-rozuměj vytvoření z meteoritu - to dodnes nedokáže vyrobit každý.
Abych se ale dostal k podstatě problému, tak říkat něčemu, že to je ze železa je špatně. Všechno, co je železné, je ocel= železo s příměsí dalších prvků. Ocelové jsou tedy obyčejné hřebíky, ploty, koleje, ale i japonské meče, nebo kotle jaderných reaktorů. Rozdíly jsou právě v použitých příměsích a způsobu výroby. Nicméně všechno je to ocel.
To v čem se ocel liší, je:
1)Tvrdost - od cca 50 RHC do cca 67 RHC. Stoupající tvrdost oceli s sebou ale nese stoupající křehkost. To je důvodem proč se kvalitní zbraně/nože vyrábějí z překládané oceli(="nepravá Damascenská ocel"). Tam se měkké vrstvy střídají s tvrdými a to nejlépe tak, že tvrdé jsou uprostřed, kde nesou ostří a měkké(ale pružné) jsou po stranách, kde zajišťují pevnost a pružnost celé čepele.
Optimální jsou moderní trojvrstvé "sendviče", kde se na každou stranu tvrdé oceli uprostřed "přilepí" vrstva pružná. Toto nebylo bez moderní metalurgie možné a proto se vyráběly/jí "nepravé" Damaskové čepele(všechny ty pěkně pruhované meče v Evropě, ale i všechny dobré meče v Japonsku) - Ač se dá rozlišovat mezi nepravým Damaškem a mezi překládanou ocelí, tak je to v podstatě totéž.
Jediné, co může předčít moderní "sendvič" je pravá Damascenská ocel. Říká se, že v dnešní době už jí opět umí vyrobit několik kovářů(dali by se spočítat na prstech rukou z celého světa). Ta spočívá v tom, že vezmu roztavenou nosnou ocelovou matrix, která je v uzavřené peci s vysokou teplotou a bez přístupu vzduchu a postupně do ní v přesných okamžicích během chladnutí přidávám další prvky. Pokud se mi to povede, tak vyrobím pravou Damascenskou ocel= pevná a pružná ocel, ve které jsou s naprostou přesností rozmístěny osamocené krystalky tvrdší oceli, což zároveň zvyšuje její tvrdost a trvanlivost ostří.
Toto tajné umění se ztratilo někdy v 16. století, kdy si jeden domýšlivý sultán nechal z této oceli vyrábět "pušky" a děla, ale tato ocel se na takové využití nehodila a hlavně praskaly. Sultán tedy nechal kovářské rodiny, které toto tajemství střežily, popravit. Tím zaniklo i toto umění.
2) Pevnost a pružnost - velice tvrdé jsou oceli s vysokým procentem uhlíku. Jsou ale tak křehké, že se při tvrdším zacházení štípou a lámou. Velice pevnou a pružnou ocelí je například souhrnně označovaná "pružinová ocel", která se používá třeba na pružiny do tlumičů aut/vlaků(určitě jste si všimli těch masivních pružin, které mají vlaky nad koly)...tato ocel dokáže vzdorovat neuvěřitelnému mechanickému zatížení po velmi dlouhou dobu, ale nemá vysokou tvrdost-ač to není úplné "bláto", pravděpodobně bude tvrdší, než většina běžných kuchyňských nožů - tedy to je výborný a celkem levný materiál na věci jako mačety a podobně(pokud znáte kováře, který vám to vyrobí).
3) chemická odolnost - hlavní, co se rozlišuje je odolnost vůči korozi. Velká část ocelí, která se používá/la na meče je z korozívní oceli. Jen málo zbraní bylo v historii odolných korozi, a proto se jich moc nedochovalo. Běžné nerezové nože, které máme v kuchyni, nemají zrovna dvakrát kvalitní ocel, ale na potraviny to bohatě stačí. Samozřejmě moderní "sendvičové" nože z práškových ocelí mohou být nerezové, velmi pevné a zároveň mít tvrdost 62 HRC, ale to už si musíte připravit okolo 10000Kč za nůž běžných rozměrů ze sériové výroby(zakázkové hodnoty jsou samozřejmě jinde).
K elitě mezi druhy ocele se řadí například "vanox". Je to ocel přísně tajného složení a postupu výroby, kterou tuším dělá jediná firma na světě. Používá se na primární okruhy vody v jaderných elektrárnách, kde musí po desítky let odolávat radioaktivní vodě která se nachází v superkritickém kapalném stavu při cca 400°C a tlaku téměř 20MPa(2Km vodního sloupce). Tyto trubičky mají stěnu jen pár mm tlustou. Je to pravděpodobně nejhouževnatější materiál vynalezený člověkem.
Koukám, že jsem se nějak rozepsal, ale snad to někomu k něčemu bude.:-)
Samurai, víš jaký je rozdíl mezi železem a ocelí(když už to rozlišuješ)?