Vzhled

Artefakt Tajemství z ebenu - temné, vražedné křeslo, žijící jakoby svým vlastním vnitřním životem - je složen ze dvou částí, z tmavé (až černé) a ze světlé ( i tak dosti tmavé, mírně načervenalé). V obou případech jde o eben, z čehož ta tmavá část je pevnější, tvrdší a ta světlá pružnější a měkčí. Je přesně 1 sáh a 54 coulů vysoké, 1 sáh a 60 coulů široké a 1 sáh 5 coulů hluboké. Váha křesla je přesně 625 mincí. Má celkem čtyři nohy tvaru jablka. Na každé je vyryt podivný symbol, který vzhledem nejvíc připomíná jakýsi mohutný listnatý strom, ozářený světlem neurčitého zdroje shora. Na každém jablku je zespodu malá dírka. Všechny čtyři nohy jsou upevněny na sedačce o tvaru kvádru o rozměrech: výška = 30 coulů, šířka = 1 sáh 60 coulů a hloubka 1 sáh 5 coulů. Jde o tu nejkrásnější část s nejbohatší dekorací (mimo jiné i umrlčí tvář a malý dubový lístek na boku). Na sedačce (vrchní část kvádru) je připevněna hebká červená deka (čalounění), která se rozprostírá po celé šířce sedačky a pak pokračuje až na opěrku, kde je úplně nahoře zakončena měkkým podhlavníkem sytě rudé barvy. Opěrka je po obvodu lemována dírkami, ze kterých se mohou vysouvat zuby (viz níže). Opěrka pomalu přechází v ramena. Obě ramena křesla jsou ztvárněna do podoby dvou hadovitých těl, zakončených hrůznými hlavami krajt s otevřenou tlamou a s jedovými zuby. Jádro křesla a jeho původní účel má však své centrum na zadní části opěrky, kde se skrývá černý diamant – srdce artefaktu. Věhlas artefaktu je 2.

Tajemství křesla

Naše křeslo je artefakt se srdcem, umístěným ve velkém černém diamantu ze zadu opěradla. Theurg Nentar do něj zaklel démona ze 14. sféry a ve vší své potrhlosti přidal vedle cíleného odposlouchávání pár svých drobností. Pak se však stalo něco podivného. Zlem nasáklé dřevo jakoby pohltilo démona a učinilo si z něj svůj nástroj. Nestalo se to hned, ale postupem času démon přebíral myšlení padlého stromu, jenž ve svém těle zanechal svůj hněv, své poselství. Zanedlouho démona ovládl úplně a ten teď, i se svými schopnostmi danými theurgem, touží po pomstě. Ač se zdá, že křeslo nemá jiné poslání než nahánět hrůzu svým majitelům, bylo vyrobeno k úplně jinému účelu, účelu, který tohle vraždění nepředvídal, nepředvídal, co všechno tohle ďábelské křeslo dokáže… a dokáže toho opravdu hodně…

Magenergie:

Maximální hodnota magenergie křesla činí 14(28) magů, které se spotřebovávají na určité schopnosti křesla (uvedeno u každé kolik). Přes půlnoc se mu doplní maximálně 14 magů. Více může získat několika způsoby. Krví a masem. Za každého sežraného tvora se doplní křeslu po 3 hodinách (po strávení) magenergie na maximum (28 magů). Platí ale, že musí jít aspoň o tvora velikosti A (pro A0 platí, že se doplní 7 magů, musí být alespoň velikosti krysy, jinak se žádné magy nedoplní). Magy křeslo může získat i jinak –zaslechnutím sprostých slov v doslechu křesla (nechám na PJ, ať uváží, co je sprosté. Zde by ale měl hodnotit přísně). Za každá 3 sprostá slova pronesená v jeho doslechu získává křeslo 1 mag. Sprostá slova totiž způsobují jakési nabuzení démona a jeho větší splynutí se dřevem křesla, které je nasáklé zlem. V každém takovém slově je skrytá síla (tu třeba využívají babice na kletby), již křeslo vnímá a dokáže si ji získat. Takto získané magy ale použije pouze ke svým temným schopnostem. Tato druhá možnost získávání magů má sloužit především k rozvíjení RP – je to takový menší trest za pronášení sprostých slov. Pozor ale na to, co říká hráč a co postava. Toto pravidlo se může klidně vynechat.

Nyní si zde rozebereme zvláštní schopnosti artefaktu. Pro zpřehlednění je rozdělím na 3 části:

Odposlouchávání pro krále

Theurgovi drobnosti

Poselství předané od zapomenutého stromu

Odposlouchávání pro krále:

Jde o pravý původní smysl artefaktu. Artefakt je schopen slyšet a rozumět všemu řečenému v okruhu 30-ti sáhů kolem křesla (ohraničeno případnými překážkami – snižuje se o 2 sáhy za 15 coulů dřeva, 10 coulů kamene, 5 coulů kovu). Co se týče jazyků, tak démon zvládá všechny známé jazyky v daném světě, jejich nářečí a obměny též. Je zároveň schopen vše jakoby uložit do diamantu a poté vše zase ,,přehrát“. Nahrávání započne vždy po prvním řečeném slově v daném okruhu a má kapacitu až 14 dní plného nahrávání. Původně měl jít diamant, do něhož se vše ukládá, bezpečně vyjmout z křesla a po přehrání zase vrátit zpět. Nyní ale je kámen zasazen pevně do křesla a ven ho dostane jedině jeho zničení. Aby však kámen přehrál vše potřebné, je třeba říct v ,,doslechu“ kamene takzvanou ,,ovládací formuli“, která zní:

„Ebene, ebene, tajemství tvé.
Tajemství veliké bude i mé.“

Po vyřčení této formule kámen zčásti zčervená, zmodrá a zezelená. Rozdělí se tak jakoby na třetiny. Pokud se někdo dotkne červené poloviny, spustí se záznam a přestane až po opakovaném dotyku. Pokud se ale někdo dotkne modré, smaže se během jedné směny vše, co bylo zaznamenáno, aniž by někdo něco slyšel. Dotykem zelené části lze přehrávání urychlit (co kolo, to hodina reálného času) a potom (po stisku červené) začít přehrávat od jisté pasáže. Takto lze přehrát vše až na konec a pak zpět - nic se nesmaže a dotyčný to může použít jako důkaz. Aby byl kámen znovu zaklet na barvu černou, musí být řečena daná formule pozpátku (slova). Za každý den nahrávání křeslo obětuje 12 magů (1 mag na 2 hodiny, přičemž se počítají i započaté). Magy se mažou na začátku každé dvouhodinovky.

Theurgovi drobnosti:

Podle původního plánu démon všemu rozumí a vše zaznamenává. Theurg ale ve své šílenosti povolil démonovi více volnosti, než by měl. A tak je démon obdařen svým vlastním úsudkem o lidech v doslechu. Dělá si své vlastní názory na lidi kolem dle toho, jak mluví, jestli se hádají, jak se o křeslo starají atp. Samotný démon se z tohoto pohledu chová jako postava s neutrálním přesvědčením, podle čehož také vyvozuje závěry. Nejspíš mu bude vadit přílišný hluk, nezáživné tlachání o ničem (záleží, co démon považuje jako ,,o ničem“), velké plus bude mít postava, mluvící kladně o stromech, velké mínus bude mít druid (křeslo ale odhalí druida až tehdy, co o něm uslyší, že druidem je. Démon je však natolik inteligentní, že je schopen poznat, že jde o druida jen z pouhých narážek – postoj, vyjadřování se atp.). Mimo toto dostalo křeslo věnem od theurga i jiné věci:

Postel:

Jde o důvtipnou schopnost (kouzlo) křesla sklopit své opěradlo do vhodné polohy pro spánek v sedě. Na jeho boku pod pravým hadem je vyřezávaný dubový lístek, kterým když někdo pohne vpravo, sklopí se opěradlo téměř do 180° vůči sedačce. Pokud si nyní na něj někdo sedne (vlastně lehne), tak se mu okamžitě začne chtít spát. Křeslo příjemně voní a vibruje na těch nejvhodnějších místech (obdoba masáže). Zároveň je však ležení pohodlné. Dotyčná postava si počítá o 2 životy více za spánek a strhává si o 1/2 bodů únavy navíc. Postavu během spánku však lze jen stěží probudit. Žádný hluk ji ze snění neprobere, je třeba až zatřesení (nebo rána mečem). Tato schopnost stojí tolik magů, kolik postava potřebuje spát (čili pro postavu, potřebující spát aspoň 8 hodin to stojí 8 magů). Magy se mažou každou započatou hodinu. Dodávané magy způsobují onu vibraci, vůni i hloubku spánku.

Složení se:

Za 7 magů se křeslo dokáže složit do tvaru tmavého dřevěného kufříku se znakem dubového listu na držadle o rozměrech 50 x 50 x 25 coulů (délka, výška, šířka). Váhu si ale zachovává – tj oněch 625 mincí (viz výše). Kouzlo se spouští zmáčknutím dubového listu a řečením slova,,malióne“. Zpátky do tvaru křesla se musí opět stisknout onen dubový lístek (na držadle) a říci slovo „maxilóne“.

Levitace:

Další a poslední theurgova ,,naddělávka“. Je to schopnost (opět kouzlo) křesla levitovat nad zemí. Od kouzla levitace z PPZ se liší co do několika účinků a parametrů. Kouzlo se spouští, pokud sedící osoba řekne:

„Planere, ebene, planere,
než mě ta obluda sežere!“

Po třech kolech (vyvolání) se křeslo vznese do výšky 1 sáh nad zem a tam visí, čekajíce příkazy. Křeslo se totiž ovládá pomocí hadů po bocích. Řidič (pokud se to tak dá nazvat) drží oba hady za krkem a pomocí stisků a slov udává směr a rychlost. Čím větší stisk, tím větší rychlost (maximálně ale 10 sáhů za kolo). Brzdí se puštěním hadích krků. Zatáčí se táhnutím krku hada v daném směru (vpravo, vlevo, dolů, nahoru, na zem…). Křeslo může vystoupat do výšky maximálně 4 sáhy nad zem. Pokud dotyčný nezadává žádný příkaz o změně směru, tak křeslo letí rovně 1 sáh nad zemí určitou rychlostí (danou řidičem) a automaticky stoupá s terénem (nikoliv ale jeho překážkami). Pokud křeslo levituje na místě v určité výšce, je možno pustit řízení a střílet či kouzlit. Řízení se vypíná řečením dané básně podruhé. Tato levitace stojí 2 magy za 1 směnu.

Poselství předané od zapomenutého stromu:

Poslední skupinou schopností artefaktu Tajemství z ebenu jsou temné a ďábelské dovednosti, jimiž křeslo oplývá díky nesmírné krutosti a zášti padlého magického stromu. Cítí nenávist vůči všem druidům a zároveň lásku vůči všem, co velebí stromy (nesmí to být ale druid). Kdo se křeslu znelíbí, stane se pravděpodobně v nejbližší chvíli jeho kořistí, neboť křeslo opravdu dokáže pozřít humanoidní bytost, jehož energii si přemění na svou (což se stalo osudným chudákovi Nantororovi Stříbrnému, poslednímu theurgovi Černé věže, jenž si unaven sedl na toto věčně hladovějící křeslo). Ale jak to vlastně dělá? Na to má řadu různých způsobů a schopností, jak dostat kořist k ústům, která jsou umístěna mezi opěrkou a sedačkou (kde je mimochodem malá škvíra, které si bohužel theurg nevšiml). Tyto schopnosti jsou výjimečné tím, že je křeslo umí používat bez majitele (čili je sesílá samo dle uvážení démona). Zde je soubor oněch schopností:

Hadi:

Jak již bylo řečeno, ramena křesla tvoří dvě ebenové krajty s jedovými zuby. Padlý strom ve své podlosti umožnil démonovi je používat jako zbraň či spíše jako končetiny na uchopení kořisti a její přisunutí k ústům. Tuto schopnost dokáže křeslo použít kdykoliv nezávisle na svém majiteli. Pokud se někdo nachází v potřebně vzdálenosti 3 sáhy od křesla (až tak daleko se dokáží hadi natáhnout), zaplatí 1 mag a hadi jakoby na 1 kolo ožijí. Takto si může platit na každé kolo další mag, jinak hadi opět zdřevnatí. Oživený had získá na obratnosti a mrštnosti a je schopen kořist v dosahu chytit a přitáhnout. Počítá se to jako souboj tváří v tvář – had má UČ = 6; kořisti se do OČ nepočítá zbroj (je to stejné jako u lupičova boje beze zbraně – bere se to jako zásah). Hadi jsou dva, a tak křeslo útočí celkem 2x. Pokud zasáhne, tak nezraní, ale obět je lapena. Hází si proti pasti Sil – 5 – vytrhnutí / přitáhnutí k ústům. Takto si hází ještě jedenkrát a pokud neuspěje, může se křeslo pokusit obět sežrat ústy. Past je dvojnásobná, pokud obět chytily oba hadi. Pokud ale křeslo zaplatí za kolo ,,života hadů“ 2 magy místo jednoho, tak jsou hadi vybaveni navíc jedem: Odl – 6 – 1 život / 1K6 životů; -1 k sil, obr, odl na 1 směnu (výhodné na pozdější přitáhnutí). Zranění jedem proběhne během 1 kola.

Jak je ale možno se jim bránit? Postava se může rozhodnout proti nim bojovat – had má zranitelnost 1/4 B, C, G, I, J, K, L, 2N a má jakoby 10 životů, které pokud ztratí, tak okamžitě dřevnatí a po dobu jedné hodiny není schopen bojovat. Pro boj tváří v tvář má OČ = (+3 + 4) = 7. Střelecky jsou prakticky nezasažitelní – OČ hada stoupá na 9. Lapená postava hadem proti němu může bojovat tasenou jednoruční zbraní (nikoliv obouruční). Pomocí hadů může křeslo také za stejnou cenu se samovolně přemisťovat – přichycením o pevný objekt a přitáhnutím k němu. Vhodný objekt pozná po hmatu. Takové přemísťování je magově vcelku náročné (než najde vhodný objekt, zachytí se, přitáhne se…), tak to používá jenom v krajní nouzi (velký hlad).

Ústa:

Přitaženou postavu (hady) může křeslo za 1 mag pozřít. Mohutně rozevře své chřípí, které jakoby ani nebylo ze dřeva, a narve do něj bezmocnou kořist. Ta si hází proti pasti: obr – 6 – stále se drží / pohlcena. Zároveň si hází proti pasti na sílu (viz hadi) o vyproštění (past ale roste o 1 za každé další kolo). Pokud takto postava ustojí 3 kola, křeslo ji musí obětovat další mag na sežrání na další 3 kola. Pokud kořist neuspěje, křeslo ji pohltí a tlakem uvnitř rozdrtí na kaší, kterou pomalu tráví. K držení kořisti mu slouží také pilovité zuby, které se při pokusu o sežrání vysunou z opěrky (viz Vzhled). Energetická hodnota je uvedena na začátku v kapitole ,,Magenergie“. Doba trávení taktéž.

Kořeny:

Jde o další schopnost křesla, která mu umožňuje úspěšnější ,,lov“ obětí. Křeslo stojí na čtyřech nožkách ve tvaru jablka (viz Vzhled), ve kterých jsou malinké dírky. Z těchhle dírek se umí křeslo za 2 magy na 2 směny jakoby zakořenit do země a tím se stane nehybným – je to lepší pro přitahování těžkých bytostí nebo pro sezení na svahu. Přitahovaná oběť si pak hází proti pasti na přitáhnutí o 1 vyšší (je lepší přitahovat než býti přitahován). Zakořenění trvá 1 kolo a křeslo se může kdykoliv ,,odkořenit“.

• Křeslo se dá použít téměř kdekoliv. Třeba nějaká sekta uctívající jakoby památku mrtvého krále (přitom uctívají vlastně křeslo) nebo může jít o něco podobného jako v mém případě (princezna a znepřátelené království); šílenec, který křeslo využívá jako dopravní prostředek, kterým vždy po půlnoci přilétává do vesnice a straší lidi; nebo jen obyčejné dědečkovo křeslo ze světnice, které odhalí svou hrůznou tvář; pokus několika povstalců vyměnit židli krále u jeho stolu za toto pekelné křeslo…Věřím, že se by se skvěle využilo v mnoha hororových hrách.
• PJ má volné ruce. Může křeslo pojmout jako zabijáka bez soucitu, může mu dát i světlé chvilky, kdy opravdu kvalitně díky svým schopnostem pomáhá družince nebo může přidat i nějaký způsob, jak mysl křesla pročistit a vrátit jej zpět na svou původní dráhu. Může se z toho odvodit celé dobrodružství. Třeba i pátrání po příčině nějaké vraždy atp.
• PJ by ale na druhou stranu vzít v úvahu, že křeslo je nyní ďábelské, a tudíž bude chtít oběti – pokud dlouho nežralo, tak obzvláště.
• Upozorňuji, že křeslo má pouze 2 smysly – velmi citlivýsluch(nahrávání). Podle toho se taky řídí. Nenapadne čili postavu, která je naprosto bezhlučná (kouzlo neslyšitelnost). Na takovou postavu musí narazit –hmatem, což je jeho druhý smysl. Tak pozná, sedí-li na něm někdo. Hmatem se taky orientuje při přesouvání.
• Křeslo je, jakožto artefakt, prakticky nezničitelné. Nelze zničit ohněm, mrazem, fyzickým poškozením ani stářím. Vše se řídí pravidlem pro artefakty. Pokud by bylo přece jen zničeno (fantazie PJ nezná hranic), srdce vždy přežije. Potom lze vyrobit další křeslo, vložit tam diamant a je po prokletí.

Příběhy, Legendy

Deník

(Tento deník nemusíte číst, funguje zde jen pro navození atmosféry)

Štěstí se na Vás usmálo! Konečně držíte v rukou zaprášený deník Nantora Stříbrného, posledního theurga Černé věže, jenž zemřel záhadnou smrtí…

2. Phaxe, ráno – den první

Mé jméno je Nantor Stříbrný, vrchní theurg Černé věže na dvoře krále Arvola IV. Tyto zápisky nechť poslouží jen ku prospěchu alchymie a theurgie. Budu zde totiž mimo jiné i zapisovat své objevy a postupy. Doufám, že se mi mé nové pracovní místo bude líbit. Už se těším. Zítra jsem pozván do své nové pracovny nahoře ve věži. Sice jsem slyšel, že Nandos, bývalý nejvyšší theurg Černé věže, zmizel záhadně kolem půlnoci před necelým měsícem. Od té doby ho nikdo neviděl. Já ale z podobných věcí, blbostí, žádný strach nemám. Naopak se velice těším. Má žena bude mít radost, myslím, že jí to půjdu říct. Ach, ani se mi nechce vstát z křesla, jak jsem sláb. Asi na mne něco leze. Nicméně se zkusím překonat…

3. Phaxe, večer – den druhý

To byla nádhera! I sám král mě doprovázel. Byla to ta nejvyšší pocta jakou si dokáži představit. Všechno je tak…tak úžasné až se mi z toho točí hlava. Krásný nábytek, nové, čisté nástroje, nádherná podlaha a především pohodlí a komfort. Co víc si může člověk přát. Krásně se tu sedí i píše, světlo mi sem padá na papír z východního okna, z něhož je překrásný výhled na moře.

Po uvítání jsem si už zkoušel i něco udělat. Očividně mi tu Nandos nechal spoustu práce. Teď listuji v jeho knize a vidím, že z celkového počtu jednadvaceti starožitností jich určil pouze devět. Zbytek teď leží přede mnou a čeká na mě, až si jej prohlédnu. Je jich tu spousta – čtyři podivné skříňky, dva krásné lustry, jedno bohatě zdobené, černé křeslo (z čeho asi je?), dvě velké vázy z malebného, asi Ravenského porcelánu, jedna stará hůl, dámský šat a nakonec maličká ebenová hůlka ležící na onom černém křesle. Svou velikostí jakoby sem ani nepatřila. Teď ji držím v ruce. Je krásná. Připomíná mi mého mrtvého syna, mého Nixe, který zemřel minulou zimu na hladomor. Byl to tak čiperný chlapec. Proč zrovna on?! Neměli jsme tehdy moc peněz. Ano, teď už nám bude lépe. Už nebudeme hladovět, nikdy. Jsem totiž vrchním theurgem a tato práce mi bude životem i smrtí!

4. Phaxe, večer – den třetí

Přespal jsem v pracovně, asi jsem usnul při psaní. Co to? Zdá se mi to nebo se někdo hrabal mezi starožitnostmi? Vždyť, co si pamatuji, to křeslo stálo jinak a tu ebenovou hůlku jsem pokládal na stůl, ne na křeslo. Budu nucen promluvit s velitelem stráží…

4.Phaxe, v noci – den třetí

Mluvil jsem s kapitánem Gwormem. Slíbil mi, že se podívá v mé pracovně, jestli tam někdo byl, zatímco jsem spal. Je to dobrý člověk. Ujistil mne, že tam zajde zítra, co budu mít volno a komnata bude tedy prázdná. Aspoň ho tam prý nebudu rušit při práci. Hrozně se při tom smál a já s ním. Myslím, že si budeme rozumět. Pozítří mi pak oznámí, co objevil…

6. Phaxe, odpoledne – den pátý

U ďasa! Kdo zamknul zevnitř?! Nešel mi tam klíč. Musel jsem tedy skočit dolů za zámečníkem Hvilkem. Vydřiduch jeden! Chtěl za to celé tři zlaté a to má ještě zpoždění. Kde je? Už tu měl dávno být. Čekám tu na něj už alespoň půl hodiny. Ještěže je tu ten stolek. Aspoň mám kde psát. Myslím, že zase skočím dolů za ním pořádně ho vyplísnit. Nemehlo jedno. Když o tom tak přemýšlím, já svůj klíč vlastně půjčil předevčírem kapitánu Gwormovi, aby se mi podíval po pracovně. Že by to zamknul on? To je ale nepravděpodobné, protože jiný východ odtamtud nevede a navíc…Ach, konečně je tu ten zámečník. Musím končit…

7. Phaxe, večer – den šestý

Omlouvám se, ale včera jsem už nemohl psát, jak jsem byl otřesen. Teď tu sedím, naštěstí je tu už čisto, ale stále na to musím myslet. Včera, jak mi otvíral Hvilk ty zamčené dveře od pracovny, jsem zažil svou druhou největší noční můru v životě. Všude ležely kousky vojenského úboru potřísněné cákanci krve. U mého pracovního stolu se povaloval roztržený opasek a vedle něj byl do dřevěné podlahy zaseklý meč, meč, jenž jsem poznal zcela bezpečně, meč kapitána Gworma! Tělo ale nikde nebylo. Klekl jsem na kolena a začal řvát. Hvilk okamžitě utekl, aniž bych mu dal ty tři zlaté. Během chviličky se to tu hemžilo strážnými a vyšetřovateli. Mě odvedli dolů, dali mi čaj a já jim za to musel říct vše, co jsem viděl či slyšel. Vzpomněl jsem si na Nandose a na jeho záhadné zmizení. Dostal jsem strach. Na den se to tam vše uzavřelo a až dnes jsem mohl zase nastoupit. Sice mě varovali, abych si našel raději něco jiného, ale já musím pracovat. Nemohu dopustit, aby rodina znovu hladověla. Ne, to se už nestane…

Sedím zrovna v pracovně a přemýšlím, co prohlédnu a sepíšu jako první. Začnu třeba tou podivnou ebenovou hůlkou. Hůlka je tvaru válce o délce přesně 32 coulů a průměru půl coulu. Celá je kompletně z ebenu, do něhož jsou vyřezány bohaté ornamenty a…co to? Zrovna teď jsem zaslechl jakési zaskřípání z toho křesla…Bylo to…bylo to jakoby na něm někdo seděl. Nikdo tam ale není, jen já. Nejspíš bych měl jít spát a odložit tuto práci na zítra odpoledne. Začínám mít podivný pocit, pocit nejistoty. Co když mají všichni pravdu a tady opravdu straší?

8. Phaxe, odpoledne – den sedmý

Dnes se cítím skvěle. Mám spoustu energie, která se musí zužitkovat na práci. Včera jsem začal tou hůlkou, ale jaksi ji tu nemůžu nikde najít. To je ale jedno, věcí je tu více. Pohled mi znenadání padl na to temné křeslo. Naráz jsem byl učarován jeho krásou. Jakto že jsem si až teď všiml, jak je krásné. Tak nádherné dílo jsem v životě neviděl. Ještě teď tu sedím jako opařený horkou vodou. Má práce je dnes jasná. Křeslo.

Nyní se tedy pouštím do prohlídky onoho křesla. Je přesně 1 sáh a 54 coulů vysoké, 1 sáh a 60 coulů široké a 1 sáh 5 coulů hluboké. Celé je dělané z drahého ebenového dřeva, přičemž nohy a ramena s opěrami, které jsou tvarované do podoby krásných krajt s otevřenou tlamou na konci, jsou jakoby z jednoho tmavšího (jde stále o eben) kusu dřeva, spojeného někde uvnitř křesla. Na tuto kostru byly patrně přidělány ostatní, světlejší části tohoto díla. Začnu od noh. Křeslo má celkem čtyři nohy tvaru jablka z tmavého ebenu. Na každé je vyryt podivný symbol, který vzhledem nejvíc připomíná jakýsi mohutný listnatý strom, ozářený světlem neurčitého zdroje shora. Co to může značit? Takové symboly obvykle značí původ nebo vykreslují postup výroby. Moment! V potu tváře hmatám na spodu jedné nohy nějakou dírku, pravidelnou dírku, která, soudím, musí být nutně součástí díla, neboť kolem nejsou žádné stopy poškození ani případné dodělávky! Snažím se tam všemožně posvítit, ale nejde to. Zjišťuji, že každá noha má svou dírku přesně uprostřed jablka. Kolem jedné z nich objevuji podivnou, temně rudou skvrnku. Asi krev ještě z doby, kdy se zde ztratil bývalý kapitán. Čas však nemilosrdně běží a já si musím pospíšit, venku se stmívá. Všechny čtyři nohy jsou upevněny na sedačce o tvaru kvádru o rozměrech: výška = 30 coulů, šířka = 1 sáh 60 coulů a hloubka 1 sáh 5 coulů. Jde o tu nejkrásnější část s nejbohatší dekorací. Krásné vyřezávané lebky, zapletené mezi spoustu hadů, nádherně vyřezané větve s listy a hlavně překrásná umrlčí tvář zepředu, z jejíž nozder vyrůstají kořeny. Nemohu se zbavit skličujícího dojmu, který na mne znenadání ono křeslo uvrhlo.

Na sedačce nahoře je připevněna hebká červená deka, která se rozprostírá po celé šířce sedačky a pak pokračuje až na opěrku, kde je úplně nahoře zakončena měkkým podhlavníkem sytě rudé barvy připomínající krev. Sezení na takovém křesle musí být královské. Napadá mne, že takový komfort si může dovolit pouze velmi bohatý šlechtic, takže by se mohl najít záznam o tomto křesle v některých učených knihách vyprávějících o životě slavných a bohatých…

Obě ramena křesla jsou ztvárněna do podoby dvou hadovitých těl, zakončených hrůznými hlavami krajt s otevřenou tlamou. Zdá se, jakoby se šklebily na okolní svět. Zvláštní je, že obě krajty mají jedové zuby. Autor křesla zřejmě neznal taje přírody, neboť krajta je škrtič. Utírám si pot z čela a pokračuji. Obcházím křeslo zezadu a zaměřuji se na opěradlo. Zezadu se zdá o něco méně zdobené, jakoby chtělo odvrátit pozornost od své zadní strany a….U ďasa! To je nádhera! Tak krásný černý diamant jsem jakživ neviděl! Kámen je upevněn přesně uprostřed opěradla ze zadní strany křesla. Z větší části svého objemu je vložen uvnitř a navenek odhaluje jen svou malou část. Musí být obrovský! A jak podivně láme světlo, či ho dokonce pohlcuje? Posvítím si na něj o něco blíž… Krása. Nyní nahlížím do vnitřní části křesla skrze kámen a jen letmo spatřuji tu vnitřní nádheru. Spousta tenkých stébel, připomínajících žíly, se proplétá mezi sebou. Zdá se, jakoby křeslo žilo svým vnitřním životem – podobně jako lidské tělo…ale co to plácám za nesmysly? Křeslo přece nežije… Začínám být poněkud unaven. Pfuj, tady je ale horko. Musím se na chvíli někde posadit, ať si odpočinu od svých skrčených nohou…

…Tady deník končí…

Druidská legenda aneb jak to všechno začalo…

Ve svitcích prastarého druidského kruhu byla nalezena zvláštní správa, dokument o lstivém činu krále Arvola I., jemuž se naskytla příležitost uzavřít dlouho očekávaný mír se sousední zemí krutovládce Bertranda z Ebenokamu. Ve zkratce zde uvedu, co se vlastně tehdy stalo…

Schylovalo se k večeru a svit západu slunce osvětloval královské komnaty, kde zrovna seděl zachmuřený král Arvol I. z rodu Welfů. Jeho dcera, princezna Jasmína, byla včera pro ztvrzení křehkého míru zasnoubena s Malgašem, princem sousední znepřátelené země, kde vládl krutovládce Bertrand. Přemýšlel. V hlavě se mu pomalu rodil plán, plán, který zanedlouho obrátí misky vah v jeho prospěch. Tehdy ještě netušil, jak dokonale a nečekaně se to povede…

Čekal totiž, že jeho protivník na něj chystá nějakou lest. Rozhodl se proto nějak vyzvídat na jeho hradě Kvilu v Ebenokamu. Na světě však neexistoval nikdo, kdo by tam dokázal špehovat potřebnou dobu. Rozkázal proto vyrobit pro svou dceru jako svatební dar krásné ebenové křeslo, opatřené tajným ,,odposlouchávacím zařízením“ v podobě černého diamantu. No jo, ale kdo mu teď urychleně sežene materiál a kdo mu to za tak krátkou dobu udělá? Vyřešil to následovně. Na jihu jeho království rostl mohutný hvozd, kde král s radostí kácel. Místní druidi nebyli schopni mu odporovat, a tak jen uboze přihlíželi, jak jim mizí domov před očima. Král se jim rozhodl učinit nabídku. Měli pro něj porazit jejich posvátný ebenový strom Ebověk, z něhož museli stvořit krásné křeslo přesně dle představ a nákresů krále, a on jim za to prý přestane sužovat jejich domov. Druidi radostně přijali a tento úkol přidělili na zorganizování jistému druidovi Berexovi, který byl vyloučen z hierarchie hvozdu (nenávist lesa). A tak po necelém měsíci (tři týdny před svatbou) bylo křeslo hotové. Pracovali na něm snad všichni druidi. Říká se ale, že když porážely onen posvátný strom, tak ten ještě jakoby ve svém hněvu zahubil větvemi tamního arcidruida. Nikdo tomu však (bohužel) nevěnoval pozornost. Král po přijetí křesla poslal nabídku svému nejlepšímu theurgovi Nentarovi, aby mu tam zaklel patřičného démona na odposlouchávání, za což mu nabídl místo vrchního theurga v Černé věži – byl by vůbec prvním, neboť věž byla zrovna postavěna – byl to velký sen všech theurgů, a tak s mírným zaváháním přijal. Měl mu totiž vyrobit artefakt, věc tak cenou pro theurga. Theurg byl nicméně poněkud potrhlý. A tak, když přijal křeslo, mu ze své vlastní šílenosti přidal něco ze svého. Nebylo to ale ono ďábelské, co se projevilo dál. Přidal tam jen několik „neškodných“ vlastností. Jádro pravého pekla bylo v něčem jiném, v něčem, na co nikdo nepomyslel, co každý přehlížel…

Dál se již jen šeptá o ohromném masakru na hradě Kvil a o záhadném zmizení krále, prince i princezny. Pachatel nebyl nikdy dopaden…

Dodatky:

Tak by bylo myslím vše, snad se vám to líbilo a doufám, že jste se alespoň trochu báli (hlavně v úvodním deníku) :o))

Poděkování:

Tímto bych chtěl poděkovat Druidovi Jarvikovi za kritiku falešných druidů, Folcwinemu za ostrou kritiku a v neposlední řadě taky všem členům tajné sekty, zabývající se vzájemnou pomocí v Dílně. Děkuji!