Pozn.: tento příspěvek si nedělá naděje na to, aby byl nějak mimořádně originálním nebo široce přejímaným. Chce jen pro účely DrD zpracovat zbraň sice málo známou, avšak skutečnou a zajímavou.
Falarica byla speciální a obávanou zbraní, kterou používali příslušníci keltiberských kmenů v Hispánii (dn. Španělsko a Portugalsko). Zprávu o ní (stejně jako její popis) nám zanechal Titus Livius v souvislosti s Hannibalovým obléháním Sagunta.
Případným zájemcům o tuto zbraň z řad PJ radím, ji užívat stejně, jako byla užívána ve skutečnosti. Tedy jako speciální zbraň nějakého málo početného a izolovaného etnika a určenou pouze pro armádní užití (tedy dle PPE - Svět).

*** Cena se bude lišit podle místa a okolností. Nejnižší bude přímo u toho kmene, který ji vyrábí a používá.

Lze ji použít i v boji tváří v tvář. Pak má sílu 3, útočnost 0 OZ -2 a délku 2

Falarica je oštěpu podobná zbraň, respektive druh oštěpu. Slouží k vrhání, výjimečně se dá použít i jako projektil do některých druhů šípometů.

Je tvořena ratištěm z jedlového dřeva (dlouhým zhruba 130 coulů), které je po celé délce oblé, s výjimkou konce, odkud trčí kovová násada. Tam je čtverhranná. Právě tato čtverhranná část ratiště činí falaricu falaricou. Je totiž omotána koudelí a napuštěná smolou. Samotná kovová násada je pak dlouhá asi 50 coulů (tedy dost na to, aby mohl probodnout člověka ve zbroji) a je ukončena malým plochým hrotem (ten je dlouhý asi 3-5 coulů).

Největší užitek však přináší ona čtverhranná část. Slouží totiž k tomu (jak už nepochybně většině z vás došlo), aby byla zapálena. Oheň je pak rozdmýchán tím, jak oštěp letí vzduchem, takže při dopadu už hoří relativně silným ohněm a zejména žhne patřičným žárem.

Nejvlastnějším posláním střely totiž není přímo zasáhnout tělo nepřítele. Ze zkušenosti víme, že v bitvách, kde se oštěpy vrhají hromadně a na povel, jich většina skončí ve štítech nepřátelských bojovníků. S tím se dá těžko něco udělat, ale dá se toho patřičně využít. Pokud je totiž štít zasažen hořící falaricou, pak oheň a žár nedovolí, aby ji voják mohl ze štítu vytrhnout nebo jej dál používal. Proto musí voják zasažený štít odhodit a pokračovat v bitvě nechráněn.

Je jasné, že zásah takovou zbraní má pak i dopad na morálku vojáků, protože pokud musí odhodit štít, mohou se kdykoliv stát obětí nějakého zbloudilého šípu a jejich důvěra v to, že bitvu přežijí, patřičným způsobem klesá.

Kolo či dvě před vržením je nutné falaricu zapálit. Z toho samého důvodu (tedy konstantnost rychlost hoření ohně) na ni nelze aplikovat žádné vícenásobné útoky.

Zásah:
v klasickém střeleckém souboji podle pravidel pro postavy mohou nastat klasické dvě možnosti - tedy obránce je či není zraněn (1/2).
Vhledem k tomu, že pravidla pro souboj zjednodušují realitu přespříliš, každá tato varianta zahrnuje ještě dvě podvarianty (a/b):

1. Obránce není zraněn (podle pravidel pro souboj). Pak je třeba zjistit, jestli nebyl zraněn proto, že střela šla mimo nebo proto, že střelu zachytil štítem.
a) střela šla mimo. Tato situace nastane, pokud je rozdíl mezi hodem na obranu a hodem na útok vyšší nebo roven obráncovu bonusu za obratnost*. Postih se pochopitelně počítá záporně. Tato varianta nemá žádné následky.
b) střela byla zachycena štítem. Tato situace nastane, pokud je rozdíl mezi hodem na obranu a hodem na útok menší, než obráncův bonus za obratnost**. Při této variantě je štít zasažen hořící falaricou a obránce jej musí odhodit.

*Tedy zda se obránce „vyhnul střele“ (což je de facto vyjádřeno rozdílem obráncovy a útočníkovy obratnosti a „štěstím“ – tedy hodem kostkou)
**Rozdíl pochopitelně nemůže být menší, než nula

2. Obránce je zraněn (podle pravidel pro souboj). Pak je třeba zjistit, jakým způsobem byl zasažen, což se odvíjí od závažnosti zranění.
a) zásah "přes štít". Tato situace nastane v případě, že je obránce zraněn za menší nebo stejný počet životů, než je jeho bonus za zbroj a štít*. V praxi to vypadá tak, že falarica se zabodne do štítu a zapálí jej (jako v bodu 1. b). Ale ocelový hrot prorazí štít i zbroj a zraní i tělo. Jak je vidět z výpočtu, jde většinou o drobnější zranění (klasicky jde o zranění ruky, ve které je štít držen). Dlužno ještě dodat, že v tomto případě není obránce popálen, nicméně sám štít je zapálen a je nutno ho odhodit.
b) zásah "do těla". Tato situace nastane, pokud je obránce zraněn za větší počet životů, než je jeho bonus za zbroj a štít. To v praxi vypadá tak, že se obránci nepodaří zakrýt štítem a střela jej zasáhne přímo do zbroje (těla), kterou prorazí. V takové případě je obránce poměrně těžce zraněn samotnou falaricou a navíc je i popálen. V prvním kole je automaticky popálen za 1k6 životů a stejně i ve čtyřech následujících kolech. Pak falarica zhasne (to platí pochopitelně v případě, že někdo falaricu během těchto pěti kol neuhasí nebo nevytrhne).
Oběť sama si dokáže falaricu vytáhnout jen v extrémním případě (past je odl~15~ vytáhne/nevytáhne)**. Při pokusu o vytažení (lhostejno, zda úspěšném, či nikoliv) je oběť popálena na rukou za 1k6 životů (pokud má rukavice, pak za 0-5 živ.). Po celých těchto pět kol je na něj pohlíženo jako na nehybného protivníka.

*Jde tedy o přímou konfrontaci zbraně a zbroje
**Pokud falaricu vytahuje někdo jiný, než oběť (resp. je vytahována za ratiště, nikoliv za hořící část), jedná se o past na sílu s automatickým úspěchem (PJ může zvážit past v případě velmi slabých postav). Totéž platí i v případě, že zasažený kupříkladu položí štít na zem a falaricu vytáhne.

Speciální případy při zásahu
Obránce nemá štít:
v tom případě buď není zasažen vůbec (případ 1. a) nebo je naopak zasažen přímo (případ 2. b).

Vytržení střely:
majitel štítu se pochopitelně může pokusit hořící falaricu ze štítu vytrhnout. Pak je ovšem automaticky popálen na ruce (zranění za 1k6 životů, při rukavicích je to opět 0-5) a hází si proti pasti odl~6~vytrhne/nevytrhne*.

*K nejasným případům viz výše

Zasažený nechce odhodit štít.
V takovém případě dostává postih -2 k hodu na obranu (ve štítu má zabodnutou falaricu a těžko se s ním manipuluje) a navíc zranění popálením za 1-3 životů za každé kolo po dobu pěti kol.

Parametry falariky pro armádní použití (PPE - Svět):
střelecká zbraň, SZ 4, dostřel 2, ZZ 0, cena 10, výcvik 5.
Je možno ji použít i v boji muže proti muži, pak má SZ 3 a útočnost 0.

Pokud byl nepřátelský oddíl zasažen hořícímu fararicami (tedy neuspěl v hodu na zásah), ztrácí bonus za štíty. Nebyl – li zasažen, ztrácí tento bonus jen v 50% případů při dlouhém dostřelu, 75% případů při středním dostřelu a vždy, pokud se nacházel v pásmu krátkého dostřelu.

Pokud byl oddíl nucen odhodit štíty, získává postih -2 k morálce.

Hořící falarica také přidává střílejícímu oddílu bonus +1 k údernosti v hodu na zničení.

Za pomoc při dvojím průchodu Dílnou si mé poděkování zaslouží zejména spiritusmortis, Suk a Zdendál