Pro všechny známá rasa, jenž dovede jen ničit, bořit a radovat se nad utrpením druhých – Skřeti. Málokdo ví, o této rase více a to je hlavním důvodem, proč zde píši právě o nich.

Pozn.: Pokud budu psát „lidé“ myslím tím inteligentní humanoidní rasy, jako například elfy, trpaslíky, hobity, … Nechci se žádné rasy dotknout, ale napsat slovo „lidé“ jej jednodušší, než „inteligentní humanoidní rasa“. Proto se omlouvám všem, kterým jsem tímto přesto ukřivdil.

PŮVOD

(Tato část se může někomu zdát dost zvláštní a nesedí-li do tvého světa, změň ji. Píši jen, jak je to na mém světě.) Vznik samotné skřetí rasy není až tak dávný v porovnání se stvořením elfů, lidí a dalších podobných bytostí.

Před dávnými dobami, kdy ještě elfové žili v přátelství s trpaslíky, přišla na svět válka. Hluboké hvozdy shořely na prach, nádherné řeky vyschly a mnoho živého vymizelo z povrchu světa. Přesto však ničivá smršť pokračovala. Tehdy přišel čas, kdy Dávní čarodějové sáhli až do samých hlubin vědomostí a svých sil a začali magicky vytvářet různé hybridy. Z „lidí“ se začaly stávat zlé vše ničící bestie s ohromnou mocí, které byly v pokročilé fázi "vylepšování" schopny samy se množit a vytvořit tak vlastní rasu. A zrovna skřeti patřili mezi první z nich. (Podobně vznikly i jiné rasy a magické bytosti, ale to je jiná kapitola) Byli silnější než lidé, ale o to tupější. Jejich počet se velmi rychle zvyšoval a tak nahrazoval padlé linie „lidských“ vojáků.

Jak válka skončila již není důležité, ale po ní se zbylí skřeti rozprchli do hor, aby za mnoho století mohli otravovat životy novým a přeživším civilizacím.

VZHLED

Typický skřet je velký a mohutný, s tupým výrazem a hnědo-šedou pletí. Výšky dosahuje 180-225 cm – tedy velikost B. Váží 1600-3000 mn. Podobně jak se píše v DrD PPZ: „Podle lidských měřítek krásy jsou velmi nevzhlední.“ Podle druhu mají buďto tmavě hnědé až černé, nebo šedivé mastné vlasy. Jejich oči jsou různé barvy od světle modrých, přes zelené a rudé až k hnědým a černým. Velký plochý nos a silné čelisti dodávají jeho vzhledu drsný výraz. Masivní rty skrývají mohutné zuby se dvěma ostrými špičáky. Stavbu těla má podobnou jako statný barbar. Velké svaly mu ale neubírají na obratnosti a proto bývá nelehkým soupeřem.

Skřetí ženy bývají většinou o něco slabší, ale zato jsou obratnější a zručnější. Vzrůstem se nevyrovnají mužům, ani tolik robustní nejsou, avšak jejich zevnějšek není tak nevzhledný.

Dospělosti dosahují skřeti již ve 13 letech a dožívají se něco kolem 55, ale skřet, který zemře přirozenou smrtí je vzácnost nad vzácnost.

Jejich oděv bývá velmi sporý, většinou jde jen o bederní roušku. Ozdoby nosí jen muži. Mnoho skřetů používá kosti či drápy přivázané na kůži jako náhrdelník, a nemálokrát byli spatřeni jejich vůdci se zlatými nebo stříbrnými náušnicemi, náramky a různě velikými kruhy ( v nose, ve rtu… ). Často se jedná o ukořistěné klenoty. Skřeti málokdy vidí krásu v jemné práci, prostě kus zlata je víc než nějaká náušnice s brilianty, na které pracoval tucet zlatníků několik let.

ZPŮSOB ŽIVOTA

Skřeti žijí skoro všude, kde to jen jde. Nejčastěji můžeme potkat skřeta v jeskyni, protože to bývá bezpečné místo (do té doby, než tam vtrhne parta dobrodruhů), ale některé vyspělejší tlupy již stavějí primitivní přístřešky a první obydlí z kůží, trávy a dřeva.

Hlavním způsobem obživy je lov (humanoidních ras nevyjímaje) a sběr plodů. Občas se stává, že se skřeti vydají směr „lidská“ obydlí. Potom drancují a pijí, ničí a cpou si nenasytná břicha, zabíjí a spí. To už je v jejich povaze…

Přesvědčení

O přesvědčení není důležité moc psát, protože skřeti byli stvořeni pro zabíjení a tak v nich zůstává nehynoucí nenávist. Skřeti jsou skoro vždy ZmZ, existují sice výjimky, ale o těch později.

Jazyk a řeč

Tvůrci skřetů nedbali na to, aby jejich výtvory uměli nějaký zvláštní jazyk. Proto skřeti mluví obecným jazykem. No, mluví, za dlouhou dobu oddělení od „lidí“ si jej zkomolili, přidali si nová slova a skřeky a vůbec další zvukové projevy. Takže porozumět obyčejnému skřetovi, který se nikdy neučil obecnou řeč je velmi těžké. A naopak skřet bude mít problémy rozumět „lidem“.

Skřetí výdrž

Jakožto rasa stvořená k válčení musí něco vydržet a navíc by měla být jako potřebná síla v čas na správném místě. Z tohoto důvodu se skřetům počítá při procházce a chůzi jen 1/3, při spěchu jen 1/2, v poklusu 2/3 a běhu 3/4 únavy (sprint unavuje skřety stejně jako ostatní rasy). V boji se unavují 2 x pomaleji, než ostatní (tj. 1/2 bodu únavy za směnu boje).

Skřeti a magie

Tato rasa sice pomocí magie vznikla, ale to je asi tak vše co ji odlišuje (co se magie týče) od ostatních ras. Skřeti nemají žádné schopnosti, které by dokazovaly nějakou magickou sílu. Právě naopak. Skřeti jsou zvláštní a byli stvořeni k boji, ne ke kouzlení, přesto však vývoj pokročil a skřeti se již několik tisíciletí vyvíjejí. Mohou tedy kouzlit (stanou-li se kouzelníkem, nebo hraničářem), ale každé kouzlo jim způsobuje dvojnásobnou únavu. Což je sice nepříjemné, přesto však jsou mezi skřety schopní šamani.

Magické předměty mohou užívat bez omezení.

Postřeh

Skřet není moc vnímavý a často mnohé přehlédne. Je pro něj problém najít nějakou drobnou věc a proto má postih -5% na hledání mechanismů. Co se týče nalézání objektů, nemá žádný talent, který by jej v této schopnosti odlišoval od člověka. Tudíž nemá bonus ani postih.

Vidění ve tmě

Velká slabost většiny „lidí“ je jejich slabé vidění. Toho tvůrci skřetů využili, a tak jim byla do vínku dána schopnost nočního vidění. Nevidí sice barevně, ale vidí a to je důležité. Každý skřet vidí stejně dobře ve tmě jako za světla, jen s nepatrným rozdílem ztráty barev. Vidí pouze 256 odstínů šedi (jako černobílá televize ze 70.let), ale stejně ostře jako za denního světla, takže ve tmě nemá žádné postihy na boj a na různé činnosti, které vyžadují zrak, např. nemá žádné postihy při prohledávání.

Pokud se ovšem setká s něčím, čeho si lze i za denního světla velmi špatně všimnout (všimnout - pokud aktivně prohledává, je to o něčem jiném), za použití vidění ve tmě si toho nevšimne asi vůbec. Například dvě dlaždice, modrá a červená, mohou skřetovi používajícímu vidění ve tmě připadat, jako kdyby měly stejnou barvu.

Toto vidění je nejostřejší za naprosté tmy a s jeho pomocí lze vidět do vzdálenosti 20 sáhů. Respektive 25 sáhů, dalších 5 sáhů po dvacátém přechází vidění ve tmě volně v normální vidění. Jinými slovy, na 20 sáhů vidí dobře a dalších 5 sáhů vidí hůře, ale pořád lépe než bez vidění ve tmě.

Hráč nemusí PJovi oznamovat, že používá vidění ve tmě. Vidění ve tmě se "spustí" kdykoliv, kdy je pro skřeta výhodnější než jeho obvyklé vidění, než jeho vlastní zrak. Žádný skřet se na vidění ve tmě nemusí soustředit.

Strašný vzhled

Skřetí rasa je zvláštní zlým, nenávistným vzhledem. Jestli tak již byli stvořeni, nebo jejich tváře pokřivila nehynoucí zloba se už neví. Vykládá se o nich jen to nejhorší (ono toho dobrého vlastně moc není), a proto z nich má většina tvorů panický strach. Zvířata v blízkosti skřetů mají velmi silný pocit nebezpečí. Tato vlastnost se projevuje do vzdálenosti 20 sáhů od skřeta. Hází se jako u zastrašení.

U tvorů s vyšší inteligencí než 8 se nedá házet na bojovnost, proto se hází proti pasti. Tyto bytosti nemají možnost skřety vycítit. Pokud postava zahlédne skřeta ze vzdálenosti nejvíce 30 s, musí hodit proti pasti. Postavu, která neuspěla v hodu, uchvátí panika.

Zvířata Inteligentní tvorové (int. 8 + ) Hod jako na zastrašení, ale skřet se bere jako válečník na 1. Úrovni s pravděpodobností o 5% nižší. Hod proti pasti, hází postava, která právě skřeta zahlédla. Past je int – 1 – nic/panika.

Z toho vyplývá, že takové setkání se skřetem není zrovna pro slabší povahy.

Skřetí společníci

Zvířata se sice skřetům zdálky vyhýbají, ale přesto existují taková, která z nich nemají strach a dokonce s nimi i žijí. Mezi ně bychom mohli zařadit všechny druhy vlků (kromě těch příliš inteligentních a magických), kanců a některé varany.

Zpočátku bylo pro skřety těžké zařadit se do koloběhu přírody, tato rasa to však zvládla a nyní se naučila využívat alespoň malou část z jejího království. Tou jsou již výše jmenované druhy zvěře.

Celé to začalo několika ulovenými a zkrocenými vlky, kteří potom poslouchali svého krotitele. Šelmy byly prospěšné v lovu i v boji a tak se později staly nedílnou součástí skřetí kultury. Nyní již ve svém umu skřeti pokročili a proto se v jejich sídlištích objevují i mohutní kanci, jakožto „víceúčelová“ zvířata. O mnoho později přibyli i varani, s těmi však nemají takové zkušenosti a tak je takový dobře vycvičený varan pro skřety vzácností.

Skřeti už odchovali mnoho generací velkých vlků a silných divočáků. Přesto se pořád konají hony na divoké vlky a kance, protože zvířata z volné přírody mají v sobě jakousi vnitřní sílu, která se nevyskytuje u zvířat chovaných v zajetí.

Takováto zvířata, ať již odchovaná v zajetí či zkrocená, se stávají skřetími společníky. Vztah pána a zvířete není zdaleka tak přátelský (jestli u skřetů vůbec něco takového existuje), jako mezi hraničářem a jeho psem. Společník poslouchá příkazy a ne ně reaguje. Pořád se ale chová jako zvíře (int 1).

Vlci si normálně vytváří svou vlastní hierarchii a podle toho se i chovají. U skřetů je to běžně tak, že nejsilnější válečník má jako společníka vůdce celé smečky. To však neznamená, že by se postavení skřetů v jejich společnosti řídilo podle zvířat. Skřeti nevyužívají vlky jen jako bojová zvířata, ale i k lovu na různé druhy zvěře.

Divoká prasata jsou využívána, jako tažná síla, na hledání jedlých kořenů a spadlých plodů a v krizových situacích jako velký zdroj potravy.

Silnější druhy vlků dokáží unést velký náklad, proto je skřeti využívají společně s kanci i jako jízdní zvířata. Pro jízdu neužívají skřeti žádná sedla, pro tento účel bohatě postačí nějaký lehký přehoz přes záda zvířete. Zkušení jezdci již nepotřebují žádné otěže, ale drží se za srst (resp. štětiny) na krku vlka či prasete. Do války tak často vyjíždějí obávané skřetí jízdy na obrovských vlcích a silných divočácích, které mnohokrát rozprášily hordy útočníků.

Šestý smysl

Kdysi měli skřeti smysl, který je varoval před možným nebezpečím a častokrát jim i zachránil život. Jenže průběhem mnoha staletí zakrňoval, až úplně vymizel. Momentálním skřetím generacím to na ničem nepřidá, ale je dobré vědět, že kdysi něčeho takového skřeti využívali.

Rodová zbraň

Skřeti nejvíce používají tzv. DUSSACK. Jde o masivnější a jednodušší verzi klasické šavle. Čepel, dlouhá asi jako u dlouhého meče – však daleko mohutnější, je vykována v celku s řapem z jednoho kusu železa. Řap je pak protažen do záštitného oblouku a ten končí u hřbetu čepele. Vlastní jednosečná čepel může mít vybroušených několik zubů, různých velikostí a tvarů. Používá se vždy, jako šavle, jednoručně. Hůře se ovládá, než klasický meč, ale když se s ní takový skřet trefí, pod velkou tíhou praskají kosti, jako třísky.Výroba této zbraně je velmi jednoduchá a poměrně levná, takže ji užívá valná většina skřetích válečníků.

Bez pořádného výcviku s dussackem se chová pro postavu jako obyčejná šavle.

Kombinaci 2* dussack může používat jen postava, která prodělala pořádný výcvik pro boj s touto kombinací zbraní. (Dovednosti pro ovládání těchto zbraní by se měly objevit na stránkách Dračího doupěte)

Dobrodruhové

Skřeti se většinou stávají válečníky nebo šamany (kouzelníky, alchymisty), výjimečně hraničáři a velmi, velmi, ale opravdu velmi vzácně zloději. Za dobrodružstvím vyrážejí spíše muži, kteří přenechají ženám práci, to však nijak neomezuje „něžná pohlaví“ toužící po dobrodružství. Ačkoli muži se vracejí jako hrdinové, ženy jsou nadobro zapovězeny za opuštění kmene (ale jsou i výjimky).

Válečník

Jak již jsem napsal, nejtypičtější povolání pro skřetího dobrodruha je válečník. Vlastně právě kvůli tomu byli skřeti stvořeni.

Válečníci se většinou shlukují do nějakých skupin, kterou řídí (většinou ten nejsilnější z nich) velitel. Skupiny mohou být různě veliké, od 3 členů až do několika desítek. To odpovídá jednomu kmenu. Občas se stane, že je nějaká postava i přes nesváry mezi kmeny sjednotí a ovládne. Potom mohou vznikat i velké skřetí armády, ze kterých se rozklepala kolena nejednomu generálovi (samozřejmě včetně jeho „statečných“ vojáků).

Tato rasa je „universální“, co se týče zbraní i zbrojí proto používají různé druhy tohoto vybavení. Nejčastější zbraně jsou ty, které dovedou rozpůlit, rozdrtit či jinak zničit nepřítele. Proto jsou skřeti převážně bojovníky, ale občas se najde i schopný šermíř.

Zastrašování (úprava): Skřetí válečník má na zastrašování bonus 10%. To z důvodu jeho strašného vzhledu.

Tedy, například skřetí válečník na 1. úrovni s charismou 3 má pravděpodobnost 10% (10 + 0), že zastraší běžného goblina.

Poznání artefaktů (úprava): Jelikož skřeti žijí skoro vždy mimo lidi a jejich obydlí, proto se tolik nesetkávají s legendami a o knihách ani nemluvě. Je pro ně tedy mnohem těžší se o nějakém artefaktu dozvědět. Na poznávání artefaktů mají postih –2.

Hraničář

Potkat skřeta, který se stal z nějakých prazvláštních důvodů hraničářem je velmi vzácné. Přesto se to někdy stává, protože skřeti se jako každá rasa vyvíjejí a mění. Pokud se dostane na 6. úroveň stává skoro vždy chodcem. Každý sám pochopí, že skřet druid je něco, co k sobě ani nejde, ale jak lidé, tak skřeti jsou různí.

Strašný vzhled: Základní podmínkou pro skřeta hraničáře je se zbavit své strašné visáže a „vyzařování“ zloby do okolí. K tomuto se musí hraničář podrobit speciálnímu výcviku – takto vycvičit dokáže jen skřet hraničář, který jej již prodělal nebo jakýkoliv jiný hraničář na 16. úrovni. Výcvik trvá další týden po přestupu na vyšší úroveň a stojí 10 zl. Tímto výcvikem musí projít 3 po sobě jdoucí úrovně. Mimo to musí každý den provádět meditaci minimálně 3 směny. Teprve potom ztrácí schopnost „strašný vzhled“ a všechny výhody a nevýhody s ním související.

Pes: Může se stát, že bude mít skřet hraničář svého vlka. Ten se ovšem nechová, jako hraničářův pes. Hraničář má při stopování s vlkem bonus jen 5% v přírodě a 2% uvnitř. To proto, že zvířeti nerozumí zdaleka tolik, jako svému opravdovému psu. To samé platí i v jiných případech. Vlk zná jen pár jednoduchých povelů (sedni, trhej…), ale rozhodně neslyší na „běž a dones mi támhleto“ nebo něco podobného.

Alchymista

Někteří skřeti se často stýkají se svým šamanem, nebo jsou rovnou jeho potomky a tak se stane, že se přiučí nějakým alchymistickým schopnostem. V podstatě nic nebrání tomu, aby mohl být skřet alchymistou. Theurgie se mezi skřety moc nevyskytuje, pyrofor je pro ně totiž praktičtější.

Kouzelník

Stejně jako u skřetích alchymistů se mohou stát někteří inteligentní jedinci kouzelníky. Častější jsou sice čarodějové, ale i nějací mágové by se našli.

Zloděj

Tohle povolání je absolutně proti povaze skřetů, přestože se během dob jejich rasa změnila, prostě nejsou na nějakou titěrnou práci s paklíči a zámky. Když už se ale rozhodne dělat zlodějinu, dává se na dráhu lupiče, sicco je tak strašně vzácný, že se ani nehodí jej tady popisovat. Pokud by bylo potřeba, může si PJ podle charakteristik vytvořit vlastní pravidla pro skřetího sicca, ale myslím, že to by musel být hodně zvláštní skřet, no nic, dějí se různé věci.

Získání důvěry: Věřit skřetovi, to je jako řezat si pod sebou větev, proto má skřet na získání důvěry postih –20%.

Nenápadnost: Není co dodat - 5%.

Objevení mechanismu: Skřet má potíže najít nějakou drobnou věc … - 8%

Zneškodnění mechanismu: - 15%

Otevření objektu: - 10%

Skok z výšky: Skřetí kostra je silná a odolná, klouby ohebné a na tom spousta svalů, proto není pro skřeta problém skákat z větších výšek, jako „lidé“ +10%.

Bílý skřet

Už se ani neví, co způsobilo vznik bílých skřetů. Za dlouhou dobu vývoje se začaly vytvářet různé druhy, ale bílý skřet je prazvláštní výjimka. Nejde o žádný speciální druh, je to něco jako albíni u zvířat. Není však podmínkou, že bílý skřet musí mít typické znaky zvířecích albínů (jako kůže úplně bez pigmentu a červené oči).

Původ

Tento zvláštní skřetí typ pochází z běžné rasy klasických skřetů. To znamená, že nejsou žádné zásadní rozdíly v jejich vývoji. Bývají však ve svém kmeni považováni za černé respektive bílé ovce. Takové narození bílého skřeta je pro kmen strašná událost a většinou je hned po příchodu na svět život takového dítěte ukončen. Stává se, že matka své dítě brání a někdy se jí povede někde stranou od skřetů jej i vychovat. To však dá spoustu práce a sil. Také se o narození může dozvědět nějaká mocná postava (pomocí sfér, věštby atd.), potom záleží na ní, jestli matku vezme pod svou ochranu a umožní tak dítěti bezpečně na svět. Takhle tedy bílí skřeti přicházejí na světlo světa.

Vzhled

Bílý skřet se postavou a hlavními rysy vůbec neliší od svých vrstevníků. Jen barva těla je barvy bílé až lehce šedivé, oči má jakékoli barvy, která je běžná u lidí, včetně typických očí červených. Vlasy můžou mít jakýkoliv odstín šedé (tzn. bílá až černá).

Způsob života

Je jen malá pravděpodobnost, aby se sešlo několik bílých skřetů, přesto se to může stát. Jsou to velmi malé skupinky 2-5 skřetů. Pořád však musíme mít na paměti, že setkání s takovou skupinkou je opravdu unikátní událost.

Bílí skřeti si nacházejí různá místa, kde mohou žít. Les, hory, podzemí, někdy si vybuduje mnohé přátele mezi „lidmi“ a potom může žít i v jejich blízkosti. Někteří „lidé“ jej totiž nepovažují za zlou stvůru, ale přeci je pro takového skřeta moc těžké se v „lidské“ společnosti uplatnit.

Z toho vyplývá, že způsob života bílých skřetů je úplně odlišný od ostatních příslušníků jejich rasy a dal by se přirovnat spíše k způsobu „lidskému“.

Přesvědčení

Další zvláštností u bílého skřeta je jeho vztah k dobru, respektive zlu. Již od mládí se musel bílý skřet skrývat před svými příbuznými a neměl žádnou oporu kmene, nebo něčeho podobného. To se na něm patřičně podepsalo. Valná většina bílých skřetů nenávidí své tmavé kolegy a snaží se mstít za křivdu, která na nich byla spáchána.

V zásadě jsou přesvědčení těchto tvorů různá, protože svět je přijímá různě. Je pravdou, že bílí skřeti tíhnou spíš k dobru a tím vyhýbají z role skřeta nejvíc, ale právě proto jsou členy své rasy tak nenáviděni.

Kdyby se měla napsat tabulka přesvědčení, vypadala by asi takhle, ale já radím zvol si vlastní charakteristiku své postavy.

Vlastnosti

Jelikož bílí skřeti nejsou tolik obávaní a vzhledově na tom nejsou zase tak špatně jako jejich příbuzní, mají charismu v rozmezí 3-13 (4-14 u ženy) a opravou –3. Žádné jiné vlastnosti se nemění.

Strašný vzhled

Bílý skřet se již narodil bez této vlastnosti a proto ztrácí všechny výhody a nevýhody se strašným vzhledem související.

Rodová zbraň

Protože je malá pravděpodobnost, že by bílý skřet vyrůstal se svým kmenem, většinou svou rodovou zbraň (dussack) neovládá. Z toho vyplývá, že bílý skřet nemá bonus za užívání rodové zbraně. PJ ovšem může udělat výjimku a v souladu s původem postavy rodovou zbraň určit. Může to být v podstatě jakákoli zbraň, která se nejvíce používá v okolí, kde skřetí dítě vyrůstalo. Samozřejmě by nemělo jít o zbraně, jako například halapartna. Těžko by se totiž hledal kmen či národ, který by hojně tuto zbraň užíval.

Něco závěrem

Do sepsání mého pohledu na skřeta jsem se pustil hlavně proto, že na jsem na tomhle webu nenašel nic o této rase, co by bylo něčím více než tabulka vlastností a něco málo zvláštních schopností.

Ono se řekne skřet. Každý přeci ví, co jsou to za mrchy a nejlepší je vždy se jich co nejrychleji zbavit. V mém světě by to neměla být až zase tak pravda, ale jak si s tím poradíš ty nechám na tobě. Někde je popisován jako malá bytost (PPZ), jinde je veliký jako člověk a si bychom našli i taková tvrzení, že skřet je větší jak člověk. Já jsem si vybral jedno z toho. Udělal jsem z něj poměrně zdatnou rasu, ne žádný tintítko a toho jsem se držel. Proto je dosti možné, že jsem to s tou silou krapets přehnal. Ještě nemám tolik zkušeností, aby to bylo ideální, ale myslím, že je v tom kus práce. Dokonce i bílý skřet je můj osobní nápad, i když tomu asi moc lidí věřit nebude, protože jak poznamenal Zelgaris, podobá se až moc nějakému Giakovi. Mě nezbývá nic, než přijmout to, že přede mnou přišel někdo se stejným nápadem. Já totiž Giaka od Eurika na tomhle serveru čet až nedávno, ale to už jsem měl svého skřeta sepsaného. Proto, nelíbí-li se někomu bílý skřet, je to jeho věc. Záleží vždy na PJ, jak si svůj svět stvoří…

Ještě abych nezapomněl, chtěl bych poděkovat Zelgarisovi, protože díky němu jsem zavítal na stránky tohoto webu. Pomohl mi s opravami a konečnou podobou a nevadilo mu, že jsem použil jeho vidění ve tmě takřka doslova opsané z horského trpaslíka.

Dále děkuji Vedrovi, že jako jediný další se podíval na mého skřeta, který ležel několik dní v dílně bez povšimnutí.