Zvláštní schopnosti

Naprosto postrádají čich (život v mrazu a puchu), a díky „pestrosti“ okolní krajiny jim zrak zakrněl na ostrý, ale nerozlišující barevné tóny – brčálová a travní zeleň se v jejich očích neliší, jen při pozorném zkoumání je brčálová tmavší. Také jejich hmat a vnímání bolesti bylo časem omezeno. To vše si však vynahrazují perfektním sluchem. Ten zasahuje i do sféry ultrazvuku a naopak, tudíž slyší i to co pes, delfín či velryba, a naopak vnímají infrazvukové spektrum a vnímají tudíž i šumění cizí krve, tlukot srdce či tok vody ve skále či v zemi pod sebou, a podobně. Jejich sluch je naprosto jemný a neotupuje se hlukem (regenerace). Dokáží slyšet i spadnutí špendlíku na druhém konci mnoha sáhového sálu, a rozlišit a vnímat více zvuků naráz. (Tedy třeba odposlouchávat dva nezávislé rozhovory.) Tato schopnost je zachována i u albínů a u vyhnanců je ještě posílena.

Další zajímavou schopností je vědomě vydávat zvuky jakýmsi vnitřním mručením (vibrace bránice) a to právě na hladině neslyšitelné pro ostatní tvory a náhodou přesně opačné ke krollovu ultrasluchu, tudíž je krollové nemohou odposlouchávat. Spektrum těchto zvuků je však omezené a projevuje se jen na pudové signály a informace typu: „Pozor! Grrr! Ups?! Bojim bojim! Mňam! Hej ty tam!“ a podobně.

Zvyklosti

Tato část je velmi propracovaná, rozsáhlá a vychází z toho, že Giakové jsou rasa ovlivněná Temnotou, rasa odporná a primitivní. Věci, popsané v této části jsou nechutné, opovrženíhodné a použitelné jen ve světech typu Dark Fantasy. Informace jsou podány v naturalistické, necenzurované formě a proto i věk 15 let je dost nízký pro čtení, natož použití takových věcí ve hře ústy tak mladého PJ. Autor neručí za obsah této kapitoly, a ač to nebylo původním záměrem, nezbývá než ji označit za hraničící se zvrhlou literární pornografií.

Giakové nemají rádi ušlechtilé kovy. Nikdo neví proč, ale zlato a stříbro se jim hnusí, ocel v ruce nenávidí, mědí opovrhují a snad jen černé železo, popřípadě jemně zrezlé železo jsou pro ně přijatelnými kovy. Snad jen albíni si v pozdějším věku dají říct a snesou alespoň stříbrné příbory a číše…

Dále je zde silný zakořeněný patriarchální systém, který je i geneticky zakódován a proto narození vyvrhelové a albíni jsou vždy muži. Ženy jsou slabší, neinformované a utlačované, aniž by si to uvědomovaly, a přitom jsou početnější (cca 3 až 4 ženy na jednoho muže v klanu). Což jen ulehčuje další zvyk, a sice mnohoženství. Zajímavé je, že vyvrhelům se tento zvyk hnusí a albíni k němu jsou lhostejní, neboť jsou od narození až do smrti zcela, úplně a totálně impotentní a to i z pohledu styku a nejen oplodnění.

Dále je zde zvyk pohřbívání. Kvůli blátu a nedostatku dřeva v zemích původu nám zakopání a kremace odpadají. Původní Giakové to řeší velmi odporným způsobem; pokud je to alespoň trochu možné, tak nebožtíka na jeho vlastní pohřební hostině snědí (mají na to speciální recepty, často v klanech děděné po celé generace). Ani vyvrhelové nechápou smysl pohřbívání, a raději, mohou-li to ovlivnit, se nechají po smrti sežrat zvěří než „nesmyslně“ zakopat. Jak se k tomuto problému staví albíni není známo.

Dalším zajímavým postojem je postoj k nahotě. Giakové mají téměř dokonalou termoregulaci, a proto snesou i mráz a horko. Nenosí proto šaty a cetky jen výjimečně. Bederní rouška či přehozená kožešina je symbolem dospělého muže, a dospělá žena nosí sárí, dlouhé roucho ne nepodobné římským tunikám, nebo též šatům žen v arabském světě u nás na Zemi. Tento zvyk – chodit téměř nazí – si uchovávají i vyvrhelové a jen obtížně se ho zbavují, nutí-li je k tomu okolnosti. Albíni bývají vychováni jinak, navíc jsou slabší a choulostivější a proto šaty jen ocení.

Zajímavý je též zvyk obřízky u každého jiného než prvorozeného sny, jehož nepoznamenaný úd je odznakem prvorozenosti, práva na úctu a dědictví, a je jedním z projevů jejich přísně hierarchálního pohledu na svět. Když složí zkoušku dospělosti, obvykle velmi nebezpečnou a náročnou, bývají tetováni – a tak se na první pohled pozná vyvrhel – nemá tetování… Albíni bývají odloženi tak rychle, že je nestihnou ani obřezat, a navíc jim to může být jedno… Asi nejtěžší to mají dívky. Jedna dcera do rodiny je pomocnice matky a má tedy užitek – a je největší šance ji přidružit do něčího harému. Druhorozená a každá další dcera má mizivější a mizivější hodnostu a je s ní zacházeno hůře než s otrokyní, incest ze strany bratrů či otce není vyloučen a je společensky tolerován. Některé klany mají dokonce velmi odpudivý zvyk určit jednu z dcer na to, aby sloužila doslova jako chodící pomůcka k sexuální výchově, a je tedy tak hojně využívána všemi mladíky z rodu. Zřejmě z negativního pohledu na ženy a z dřívějších důvodů uživení rodu se i v bohatých klanech udržuje zvyk každou pátou dceru vyhnat, a to tak, že do pěti let slouží doslova jako multifunkční odpadkový koš, fackovací panák a možnost sexuálního vyžití pro extrémně netrpělivé. V pěti letech je vyhnána na naprostý okraj společnost, a stává se z ní „Churífa“ což je označení tohoto stavu který kolísá mezi žebračkou, zlodějkou a prostitutkou. Jediná výhoda Churífy je, že pokud nespáchá doslova hrdelní zločin a to ještě dokázaný přímým důkazem, nesmí být postižena zákonem. Popravdě řečeno, při obtížnosti, odpornosti a nebezpečnosti jejich života jim to asi je skoro jedno. Jen málokterá Churífa se dožije věku asi jedenácti let, kdy začíná být plodná. Pokud ano, a nějakým zázrakem porodí a vychová dítě, je to dítě „Šadhid“ tedy společensky naprosto neexistující. Jsou naprosto mimo jakýkoliv zákon, jsou ničím, ostatní členové společnosti je naprosto přehlíží a tváří se, jako by byli neviditelní, což při tak malém počtu není až takový problém.

Zajímavé ale logické je, že právě z řad „Šadhidů“ pochází nejvíce vyvrhelů, a zároveň asi jediní přeživší albíni – jelikož jakožto neexistující nemohou být zákonně zabiti a jejich matky nemají sebemenší důvod je zabít, a tak je opouští ve věku tak asi tří let, kdy je odnesou co nejdál od ostatních Giaků. Podivné je, že jsou většinou již příliš zlomené a závislé na odpadcích a zbytcích od ostatních, že se pak samy dobrovolně vrátí do rodného města.

Zajímavý život má také pátý syn, což je však na rozdíl od páté dcery velmi vzácný jev. Ten je vychováván jako v bavlnce, nesmí těžce pracovat ani konat nečistou činnost (a to je většina), nesmí být bit ani ponížen. V okamžiku, kdy ho místní staršina prohlásí za dospělého (kolem 14 let), získá většinu rodinného majetku, který lze nacpat do torny a stává se knězem v jednom z mála klášterů speciálně pro takové osoby. Život takových kněží je však natolik záhadný a neobvyklý, že se sem jeho popis prostě nevejde. S tím je spojen ještě jeden nechutný zvyk. Každá rodina, která nevychovává či nevychovala pátého syna (což je při poměru čtyř žen na jednoho muže většina), musí dodržovat právo novoluní. A sice, že nejstarší neprovdaná dcera v rodině, která není prvorozená, pokud je již prokazatelně plodná, musí pokaždé když započne její cyklus (po mensesu) strávit tři dny v nejbližším klášteře a o tomto období má navždy zapovězeno se jakkoliv zmínit. Co však nadržení a rozmazlení knězové s dívkami dělají však není těžké domyslet zejména nám, nezaujatým zhnuseným pozorovatelům.

Dalším podivným zvykem je přechovávání klanového fetiše. Je to většinou nějaký významný předmět, který do současného místa pobytu přinesl zakladatel klanu. Dědí se vždy z otce na prvorozeného syna a může to být téměř cokoliv, často dle zámožnosti rodu v jeho počátcích; tedy například meč, amulet, prsten, brož, ale i shnilé zbytky ponožek. Tento předmět musí mít hlava klanu při všech důležitých událostech u sebe, jinak nejsou uznány za platné. Proto je nejhorší urážka klanu uloupení onoho fetiše – dcery se nesmí vdát, synové nesmí být prohlášeni za dospělé… Proto si klany své fetiše chrání, a většinou o tom co je rodovým fetišem ví jen hlava rodiny, staršina a prvorozený syn – a samozřejmě pátý syn a od něj všichni kněží, aby mohli určit zda je fetiš přítomen při daném obřadu.

Jazykem Giaků je Temná řeč, naprosto přesná a bezpřízvučná – taková, jakou mluví i Moriani. Zajímavé je, že krom běžných temných run mezi sebou používají obrázkové písmo odvozené od zvířat, dnes již však silně stylizované. Odkud pochází tento zvyk není známo – je to další záhadou této podivné rasy. A ještě jeden zvyk stojí za zmínku. Nejvyšším trestem není kupodivu smrt, ale důmyslná tradice, která výrazně snižuje kriminalitu tohoto jinak zlotřilého národa. Odsouzený (tento trest je jen pro muže), nejprve projde velmi bolestivým zákrokem, během kterého je vykastrován. Pak je mu oholena hlava, ruce jsou my vykloubeny a svázány za zády a na čelo je mu nakreslenou rudou hlinkou šest čar. Nebožák je pak vykopnut na ulici města a kdokoliv (kromě žen, Šadhidů a Churif) mu smí cokoliv nakázat (nesmí to však skončit jeho smrtí a nesmí to trvat déle než jeden den). Fantazii a krutosti se meze nekladou. Po skončení úkolu mu zadavatel smyje (lihem) hlinku, která je jinak nesmyvatelná. Na své si tak přijdou krutí jedinci, úchyláci a „jinak zaměření“. Úkol může zadat i nedospělý chlapec a dotyčný ho musí splnit, jinak stačí provolat „šarbaram“ a dotyčný je namístě zlynčován k smrti, a při krutosti Giaků opět platí, že fantasii se meze nekladou.

Pokud už jste se několikrát neodešli vyzvracet a myslíte si, že to nebylo přehnaně silné kafe, povím vám ještě o dalších zákonech a trestech tradičně dodržovaných Giaky.

Syn (kromě 1. a 5.), který udeří otce, musí strávit noc vždy s takovým mužem, jakého mu otec vyvolí, tomu muži musí být kvůli a ten ho podle tradice musí znásilnit. Toto trvá tolik dní, kolik je mladíkovi let a pak je očištěn. Většinou stačí jeden odstrašující příklad na celou generaci. Nutno říci, že tento trest nemá dolní věkovou hranici a již od pěti let se uhození může považovat za vědomé a hodné tohoto trestu.

Za prokázanou krádež potom smí oloupený přivolat tolik osob, kolik je zloději let, a ty jej smí bít rukama a klacky a holemi (ne ostrými zbraněmi) dokud neupadne do bezvědomí a nebo dokud buď soudce či okradený nevykřiknou dost. Projev proti veřejnosti se trestá různě, většinou je však zaměřen spíše na ponížení a utrpení, než na fyzické poškození, to proto aby národ nepřicházel o pracovní sílu. Výjimky existují, a patří sem zejména čin proti knězi. Napadnout kněze, ať slovně či fyzicky, záměrně ho urazit, oloupit, ošidit, či donutit k nedobrovolné činnosti znamená odepsat se. Kněz, může-li řvát, zakřičí na plné plíce (pokud ne, někoho z okolí požádá.) Tolik lidí, kolik se sejde do jedné čtvrti (15minut) se postaví do kruhu a každý vyřkne ortel. Ten, který knězi (a davu) přijde nakonec nejkrutější a nejdůmyslnější, je vykonán. V tu chvíli už dotyčný nemá žádná práva. Trest nekončí smrtí, ale oholením a cejchem.

Za zabití kněze za jakýchkoliv okolností je trest nejvyšší, zmíněný výše. Kněz smí navíc, na rozdíl od ostatních, vlastnit i otroky Giaky (ostatní jen jiné rasy). Proto jedna z nejúčinnějších pohrůžek na dcery i neposlušné syny je výhrůžka prodejem některému knězi, který si s dotyčným smí dělat co chce (a otec má právo prodat kterékoliv své dítě krom 1 a 5 syna a 5 dcery).

Zkouška dospělosti byla zmíněna výše. Je těžká, krutá, náročná a často bojového ražení. Ve většině klanů probíhá tak, že mladík je bez jakéhokoliv prostředku vyhnán za západu slunce z rodného domu a dostává hodinu náskok. Pak všichni dospělí z domu vyrazí a začnou ho všemi prostředky pronásledovat s jediným záměrem – zahnat ho zpět do domu a při tom se krutě pobavit, a když se nedá, tak zabít. Pokud mladík přežije a vrátí se až po úsvitu, je uznán za dospělého. Pokud se vrátí dříve, je zcela polapen (tj. dostižen a prohraje souboj), a nebyl-li na útěku zabit, musí buď úplně odejít z klanu bez jakéhokoliv majetku a téměř nulovými právy, a nebo postupně se všemi, co ho pronásledovali, vytrpět totéž, co by musel kdyby udeřil otce.

Prvorozený syn má tu výhodu, že ho honí málo lidí, bývá privilegován a nejlépe živen a cvičen, a tudíž se ho špatný konec netýká. A kdyby, stačí jen když rok počká jako dítě a smí zkusit opět – bez „trestu“ ostatních synů.

Pátý syn zkoušku dospělosti neskládá.

Pro dospělé muže je homosexuální incest důkazem dospělosti a prokázáním vlastní autority a naprosto jej nepovažují za nechutný.

Ve zcela výjimečných situacích se může o zkoušku dospělosti pokusit prvorozená dcera. Pokud jí nebylo nabídnuto místo první ženy u některého muže, pokud je panna a plodná (jako prvorozená má na rozdíl od sester relativně velkou šanci, že ve třinácti panna ještě je). Může buď poslechnou otce a vdát se jak otec nakáže, a nebo říct: „Z vlastní vůle a při plném rozumu, chci se stát svobodnou ženou.“ Pak ji čeká totéž co by čekalo syny. Pokud to dokáže, získá na ženu poměrně privilegované postavení a může si vzít třeba někoho jiné rasy a nebo odcestovat. Pokud to nedokáže, má smůlu. Nadosmrti se stává „Vašab“ tedy klanovou děvkou, a na jediné pokynutí musí kterékoliv osobě mužského pohlaví, která se nalézá v domě (počítaje v to host a otroky), udělat cokoliv co bude kvůli. Myslí se tím jak pomoc při práci, tak styk ve všech jeho podobách. Bratři, kteří na ní mají vztek za její předchozí troufalost, se většinou spiknou a ztěžují jí život seč mohou. Ať už mimořádně brutálně a těžkou prací, tak i tím, že si jí volají uprostřed noci i za bílého dne. Taková dívka je navíc poznamenána bílým křížem na čele a pokud by vyšla z domu (smí jen na něčí příkaz – a musí, když jí to přikáže dospělý muž), role jakou plní v klanu jí zůstává i na ulici. Na příkaz musí na místě „obsloužit“ každého dospělého muže, který jí to přikáže. Cesta ke studni, byť i jen několik kroků dlouhá, se tak může mnohanásobně prodloužit.

Snad nejhorší je osud těch, kteří byli trvale připraveni o práva. Jsou to vojenští zběhové a muži, kteří za více než tři roky manželství mají více než tři ženy a nezplodili dítě. Jejich ženy jsou „přerozděleny“, a tito muži se vrací domů, kde jim je nakreslen bílý kříž na čele a platí pro ně totéž, co pro vzbouřené dcery (s tím rozdílem, že jsou spíše využíváni na těžkou práci bez odměny).

*Snížené vlastnosti žen nejsou dané šovinismem, ale léty patriarchálního života této rasy, který ženy stavěl na ještě hlubší pozadí než nejtemnější středověk…

Giak (odlišnost vyhnance)

Síla: +2
Obratnost: +1
Odolnost: +2
Inteligence: +1 (pouze Temné) (+0 cokoliv)
Charisma: -5 (-4)

Albín

Síla: -2
Obratnost: 0
Odolnost: 0
Inteligence: +2
Charisma: -1

Poznámka autora

Výrazné oživení do znuděné družiny, zajímavé na použití CP.