Enthulien – lid úsvitu

Úvod:

Enthulien (žen. Enthulienka), pro mnohé nebude novou rasou, jelikož podobné a méně komplexnější zpracování bychom mohli hledat v mnoha fantasy a RPG hrách. Vytvořil jsem je do svého světa z jednoho prostého důvodu: oprostit se od klišé tří základních ras lidí, trpaslíků a elfů. U mne tato rasa kompletně nahrazuje elfy. Pro potřeby již vytvořených světů můžeme Enthulieny brát jako slepou a dávno zapomenutou větev při vývoji lidí a elfů. Pro PJe, kteří třeba píší knihu podle svých dobrodružství, nabízím tohle jako možnou inspiraci, pro ostatní snad zajímavé zpestření obyčejného výběru mezi rasami.

Enthulienové jsou rasou moudrosti a neutrality. Nepřidají se k nikomu snad ani ve chvíli, kdy je to pro ně výhodné. Obývají všechna prostředí od skal, přes lesy, až po města a pouště, avšak skoro nikdo o nich neví a oni sami o sobě nedají znát. Enthulienů by ve světě kde žijí elfové, mělo být pomálu, ovšem to nechávám na PJích.

Původ a bydliště:

Není jisté jak Enthulienové vznikli. Jejich původ se dá jednoduše pojmout, jako původ všech ostatních ras, ať už jde o dílo boha, evoluční vývoj, či příchod z jiných dimenzí.

Samotní Enthulienové věří, že byli stvořeni bohem Hornusem, fauním bardem, který podle legendy skáče po hvězdách a svou hrou na lyru udržuje měsíc a slunce v souhře.

Enthulienové si nevybírají prostředí, ve kterém žijí. Tak jako tak přebývají kdesi pod povrchem společnosti, v chrámech, odlehlých studovnách, jeskyních pevnostech, enklávách atp. Nejtypičtějším prostředím Enthulienů jsou kolosální sály s klenutým stropem, rozsáhlé studovny a malé, nepříliš osobní ložnice, vybudované ve skalách. Kdo tyto obydlí postavil a jak, to Enthulienové nikomu neřeknou, jelikož si libují v mystice a tajemstvích, které pletou lidem hlavu a zvyšují jejich pověstnost.

Vzhled:

Enthulienové mají od přírody hubenou a nepříliš svalnatou postavu. Enthulienští válečníci jsou postavy poněkud houževnatější, stále však hubenější než lidé.

Mají oválné pohledné tváře s výrazným tenkým nosíkem, nevýraznou špičatou bradu, tenké rty a slepé oči, přes které mají vždy v zájmu zachování intimity a důvěry převázanou hedvábnou pásku různých barev, která se bere jako doplněk jdoucí k šatům.

Enthulienové nosí krásné a zdobené látkové róby, které decentně zvýrazňují jejich přednosti (u žen ňadra a bříško, u mužů ramena a končetiny). Jejich oblečení je sestaveno z tuniky a kalhot končících pod koleny, u žen z haleny a suknice. Boty Enthulienové používají spíš při výpravě do terénu, jinak nosívají sandály, jejichž spletité vázání končí až u kolen.

Vlastnosti podle rasy:

Jak Enthuliena hrát?

Správný hráč této rasy by se měl držet záměru stále něco objevovat i přes všemožná rizika. Měl by se také pokoušet být nejmoudřejším členem skupiny, nebýt v popředí ale i přes to mít rozhodující slovo. Postava by měla celkově využívat svého charisma a inteligence, aby mohla ovlivňovat lidské myšlení (což se zvláště doporučuje u zlodějů), například pomocí flirtu, či motivačních proslovů.

Samozřejmě tohle je pouze příkladové hraní. V každém společenství se najde jedinec, který vybočuje z řady a tak může hráč Enthuliena hrát jak se mu zachce.

Doporučená základní výbava: Okovaná hůl, lektvar rudého kříže, pergamen, brk, inkoust, stepovací škrpály, hudební nástroj

Povolání

O Enthulienech se dá říct, že jsou velmi všestranným národem. Mohou bezesporu vykonávat jakékoliv povolání, avšak pro některé mají přímo vrozené dispozice.

Kouzelníci: Bezesporu nejpočetnější a nejrozvinutější povolání u této rasy. Enthulienové zavření celý život ve svých sídlech se specializují na mágy. Líbí se jim ovlivňovat lidské podvědomí o jejich existenci a obmotávat si kolem prstu nejvýznamnější lidské hodnostáře. Naproti tomu dobrodružní Enthulienové s choutkou cestovat se stávají čaroději a jejich nejoblíbenějšími zaklínadly jsou neviditelnost, metamorfóza, sugesce či montyho čardáš. Nejoblíbenějším přítelíčkem je ďáblík.

Zloději:Velké množství zlata se v kasách Enthulienů neobjevilo zrovna nejčistší cestou. Mnohé družinky se zaměřením na hledání artefaktů si zajistily služby Enthulieního zloděje, už jen pro jejich užitečnou vlastnost vidět ve tmě a cit pro obratnost. Navíc Enthulienové jsou také výbornými vrahy. Pohybují se tiše, útočí z výšky a vždycky dokáží beze stopy zmizet.

Hraničáři: Hraničářství je mezi Enthulieny také poměrně rozšířené povolání. Druidi se stávají výbornými průvodci hvozdem a využívají toho, aby odvedli všechny zvědavce co nejdál od svých sídel. Volný čas tráví zamyšlením se nad přírodou a životem a nechávají vzniknout velkolepým filozofickým spisům. Chodci jsou mimo své nadání působit na lidi svými tajemnými schopnostmi také výborní spisovatelé dobrodružných knížek.

Válečníci: Enthulienové nemají a nikdy neměli vlohy k výkonu tohoto povolání. Jestli už se nějaký válečník najde, nejčastěji operuje s dlouhým lukem, neboť v souboji tváří v tvář by toho moc nevydržel. Je to možná také jeden z důvodů, proč Enthulienové, nehledě na malý počet a neexistujícího velitele, nejsou schopni dát dohromady armádu.

Alchymisté: Tajemní zaříkávači a inženýři jsou u této rasy spíše okrajovým, ale přesto existujícím povoláním. Enthulien se stává alchymistou buď k příležitosti výzkumu nějakého artefaktu nalezeného předchozími generacemi, anebo na přání rodiny. Známé jsou zvláště rachejtle dolazující atmosféru Křepíku, či narozenin. Co se theurgů týče, jsou to Enthulienové využívající meditační sály k promluvě se sférami, snažíc se odhalit mnohá lidská tajemství. Toto povolání se však nedá považovat za vhodné do družiny.

Psychologie:

Hlavními vlastnostmi psychologie tohoto národa je touha po poznání, pověstnosti, moudrosti a mystice. Hledání klidu a nezávislosti ve velkých prostorách svých enkláv, rozšiřování tajů, legend a bájí.

Jsou mistry mystifikace, mlžení a uchovávání informací. Mnozí lidé si k Enthulienům chodili pro radu a Enthulienové s nimi rozmlouvali. Jenže jak bývá jejich zvykem „…řekli toho hodně a zároveň nic…“

Nejšťastnější jsou Enthulienové, když mají příležitost skrývat se před všedními zraky ostatních stvoření a navzájem se kontaktovat při tajných setkáních, jemuž předchází dlouhá domluva skrz tajnou korespondenci.

Ač Enthulienů není moc a je dost pravděpodobné, že je to nejméně početná rasa, jsou poměrně společenští a některým vyvoleným lidem dovolují je navštěvovat. Ba dokonce si libují v tom, když je jejich lidští přátelé vytáhnou do světa v přestrojení za elfa či člověka, i přesto, že Enthulienové jsou ve světě poměrně váženou rasou a neměli by se čeho bát.

V družině jsou vždy nápomocní, dokud je to pro ně dost lákavé s vyhlídkou na nějaké ty taje a záhady, které jsou nejvítanějším zpestřením jejich života.

Enthulienové si velmi dobře rozmyslí, než něco řeknou. Nejsou náladoví, výbušní, ani agresivní. Nikoho nezabijí, pokud k tomu nemají důvod. Stejně tak Enthulienští zloději nekradou pro zisk, nýbrž pro vzrušení. Objevili se i případy černých Enthulienských mágů, kteří se vydali na zcestí jenom kvůli tomu, že to bylo zakázané a tak se museli schovávat v ústranní.

Tělesným chtíčům se tento národ poddává často a rád. Ať už jde o ukojení s příslušníkem stejné rasy, či jiné, vždy je to pro oba zúčastněné nezapomenutelný zážitek. Co se týče rodin, čistokrevní Enthulienové jsou vychovávání v mlčenlivé domácnosti dvou rodičů do 15 let, kdy dostávají příležitost k tomu se osamostatnit. Parchanti, často rodící se se slabým vnitřním zrakem či slepí, se po prenatálním období většinou zanechávají u dveří klášterů, či sirotčinců. Šance na otěhotnění u tohoto druhu je však pouze 5%, čemuž se přikládá za důsledek jejich malá početnost.

Řeč:

Enthulienština je starou a zapomenutou řečí, které je velmi složitá a i rodilý mluvčí ji neovládá zcela bezchybně. Zachovalo se jen pár slov, které se používají jako pozdrav, nadávka a podobně.

Jazyk je ladný a elegantní, v mnohém by mohl připomínat elfštinu, až na to, že v Enthulienštině je 22 pádů. Často se používají sykavky a téměř vůbec se nevyužívají hluboké tóny, což trochu poznamenalo i obecnou řeč, kterou všichni Enthulienové vládnou.

Nejznámější a často i nejpoužívanější frází mezi Enthulieny je Enthulien Aure. Enthulien doslova znamená úsvit, Aure je naproti tomu sloveso přichází.

Enthulien Aure, Úsvit přichází - pozdrav, heslo (například v těžkých dobách)

Shaga Shisei, Krvácející oko - nadávka pokud se něco nepovede atp.

Asha asaila, Spi s hvězdami - zaměnitelné s odpočívej v pokoji.

Kultura:

Společnost:

Společnost Enthulienů je založena na jedincích, roztroušených po celém světě. Enthulienové, jež sebe sami nazývají lordy, obývají tajná místa s tajuplným služebnictvem. Často jsou velmi dobře zaopatření díky svým publikacím a výzkumům, nebo prostě něco zdědí po svých předchůdcích. Lordi se setkávají často, dokonce častěji, než se zdá a to, jak už bylo řečeno, za tajných okolností (koneckonců, jak už je u této rasy zvykem), i když pro to třeba není žádný důvod.

Enthulienové spolu neválčí. Nemají proč. Jejich společnost se opírá o rovnocennost. Všichni mají stejné tituly stejného postavení a každý obývá své sídlo se svými nejbližšími. Nemají krále, velitele, nikoho, pod kým by se shlukovali. Pokud má nějaký lord potíže například s lidmi, jež obývají jeho sídlo a sám na to nestačí, prostě poprosí jiného lorda o pomoc a ten mu bez ostychů pomůže.

Mezi Enthulieny takřka nenajdeme znepřátelené rodiny. K nepřátelství, nebo spíš k nevraživosti, dochází jen v případě smilnění s partnerem jednoho z lordů a i to netrvá věčně. Tato lhostejnost posiluje společenství Enthulienů natolik, že je tento národ schopen uchovat si neutralitu, což je pro něj, jako pro menšinu velmi výhodné.

Pokud někde blízko lidí sídlí nějaký Enthulien, pravděpodobně o tom vědí jen nejvyšší hodnostáři ve městě, jako starosta, čaroděj apod. Ne že by Ethulienové neměli rádi jejich společnost, ale do svého sídla nepustí jen tak někoho a tak co se týče výběru hostů z říše jiné rasy, jsou velmi opatrní.

Víra, báje a mystika:

Enthulienové uznávají jen jednoho boha, fauna Hornuse (viz. výše). O každém úplňku jej Enthulienové uctívají tancem při svátku Křepíku.

Křepík se odehrává na nejvyvýšenějším místě v dosahu (alespoň 5 km), pod širou oblohou a probíhá tak, že se sejdou nejbližší lordi s rodinami a ve společné souhře s držením za ruce skáčí dokola a pomocí speciálně upravených škrpálů stepují tak, jak je to podle pověsti kdysi naučili faunové.Tato bujará zábava probíhá až do doby, než se měsíc proběhne po obloze a skončí za obzorem.

Je to jediný svátek, který se jim zachoval. Mimo něj slaví také narozeniny a světský konec roku.

Celkově Enthulieni nejsou nějak pobožní, ale pokud se jim naskytne možnost, okusit atmosféru nějakého obřadu, co víc, tajeného obřadu, rádi se podvolí.

Co se smrti týče, věří, že budou vyzvednuti na hvězdy a budou do konce věků hrát na lyru po Hornusově boku.

Umění

Hudba:

Co se hudby týče, Enthulienové se ze své vlastní zatvrzelosti učí hrát pouze na lyru, píšťaly, či housle, které jim přijdou vhodné vzhledem k jejich „domnělému“ původu. Nepořádají nějaké koncerty apod., spíše pohrávají po večerech u měsíce sedící v obloucích svých oken a skládají balady o měsíci a hvězdách.

Tanec:

Enthulienové tančí pouze za Křepíku, kde střídají jak step za doprovodu houslí, tak pomalé nekontaktní tance dvojic při hudbě lyr a píšťal. Jen někdy se stane, že je zláká nějaká vesnická tancovačka, či bál nějakého šlechtice. Pokud se tak stane, svým tancem ihned zaujmou a poté se vypaří, aby zanechali své obecenstvo v údivu.

Písemnictví:

Zdá se, že se tento podivuhodný národ narodil s brkem v ruce. Každý Enthulien do svých 30ti let napíše alespoň 5 publikací, ve kterých popisuje své myšlenky, výzkumy a sem tam se najde i někdo, kdo napíše obyčejnou dobrodružnou knížku. Za největší díla tohoto společenství se považují 13. komnata Enthulienů od Algana Umbriela, Úsvit přichází od Ezraela Irdy, a Páska přes oči (autor neznámý), což jsou všechno vysoce filozofické spisy a normální nestudovaný člověk by je nedokázal pochopit. Všechny tyto díla jsou již dávno ztracené, nebo jsou uchovávány v tajemství jednoho z dómů. Tak jako tak existuje mnoho kopií, které jsou k dosažení v jistých moudrých knihovnách nejrůznějších mágů. Právě písemnictví je jedna z věcí, které Enthulienům vydělávají na živobytí.

Výzdoba:

Domy Enthulienů jsou vždy decentně zdobeny jak sochami vylézajícími ze zdí, tak gobelíny či kančími hlavami atp. Jejich výzdoba je srovnatelná s výzdobou nějakého lidského paláce či hradu, ačkoliv Enthulienové nejsou zpravidla jejich autory.

Kouzla a alchymie:

Sídla Enthulienů jsou, a vždy byla založena na podvědomí magického přičinění. Lidé, kteří o těchto tvorech nic neví, považují jejich komnaty za místnosti naplněné nejrůznějšími magenergickými stroji a služebnictvem pocházejícím ze sfér. Mnohdy nejsou daleko od pravdy, jelikož zrovna magie je u těchto bytostí dost rozsáhlým oborem. Existuje zde převaha mágů před čaroději, stejně tak theurgů před pyrofory, kteří ke svému studiu a využití moci nepotřebují okolní svět.

Sídla:

Obvyklé Enthulienské sídlo se nachází v horách, zbudované ve skále. Nebývají nijak zvlášť střežené, jelikož už sám pohled na tuto kolosální stavbu vyvolává v srdcích všech domnělých návštěvníků nejistotu a strach. Do opevnění vede často jen jedna hlavní brána, velmi vysoká a vyzdobená do posledního detailu, až je neuvěřitelné představit si, že je to dílo pozemské ruky. Okna se vyskytují jen ve vysoko položených místech, kam je skoro nemožné došplhat a je z nich nádherný pohled na celou krajinu. Vrcholky sídel bývají hladké horizontální struktury, aby se na nich dali pořádat tajné seance a slavit Křepík.

Vnitřní prostory sídla jsou tvořeny velmi rozsáhlými atrii kopulovitého půdorysu s vysokými stropy a širokým pruhem koberce, vedoucím od východu k východu. Tyto místnosti jsou rozpoznatelné díky uměleckým skvostům, které se zpravidla nachází uprostřed (socha, fontána…). Za atrii nadále leží konkrétní místnosti: studovna s knihovnou, jídelna, meditační sál s malými pokoji po stranách, společenské místnosti atd. Říká se také, že z každé místnosti v sídle Enthulienů vede jeden tajný východ kamsi do neznáma, ovšem to mohou být jenom pověry.

V jednom sídle vždy bydlí jenom jedna rodina čítající okolo 10. členů se svým služebnictvem. Právě služebnictvo je nejstarší a nejpozoruhodnější taj těchto podivných a velkolepých sídel, jelikož nikdo krom Enthulienů neví, co jsou tito tvorové zač. V bájích a příbězích je služebnictvo spodobňováno s neznámými bytostmi z lesů, vílami apod. Kritici zase tvrdí, že Enthulienům slouží zotročení a zničení lidé, skřeti, či satanášovo plémě. Jedno je však jisté. Sídlo je vždy uklizené, připravené na jakéhokoliv hosta a nikdy by se nestalo, že by kterýkoliv Enthulien musel vařit.

Pohřby:

Pokud Enthulien zemře mimo stěny svého sídla, neliší se jeho pohřeb od pohřbu obyčejných lidí. Zemře-li však v rodinném kruhu svého obydlí, obvykle se tento obřad vykonává na nejvyšším vrcholku v okolí (zpravidla vrcholek sídla). Jedinec je uložen na hranici se svým oblíbeným hudebním nástrojem a spálen. Posléze je vypuštěn lampion symbolizující hvězdu, na které se duše zemřelého později usadí. Pohřbu přihlížejí jak všichni členové rodiny, tak služebnictvo, a občas se objeví i nějaký cizí Enthulienský lord.

Hospodářství:

Jak už bylo zmíněno, Enthulienové se živí převážně psaním literárních děl. Výnosy jsou poměrně vysoké, jelikož jejich zákazníky bývají nejčastěji bohaté kouzelnické školy, které za rukopis platí pěkné sumy, kor za kvalitní rukopisy.

Štědré množství zlata se také pohybuje v dědičném smýšlení tohoto národa. Pokud se někde vyskytne lord bez potomka, nejčastěji své výnosy i služebnictvo odkáže nejbližšímu Enthulienímu sídlu a jelikož Enthulienů není hodně, tato suma pravidelně narůstá.

Enthulienové nejsou rasou, která by mrhala penězi. Stačí jim, že jsou dobře zaopatření a zbytek si vždy přenechávají na horší časy či svému potomstvu.

Pozoruhodná je taky jejich symbióza se služebnictvem. Ať už ve služebnictvu pracuje kdokoliv, dělá to zadarmo za poskytnutí diskrétnosti a útočiště mezi stěnami těchto rozsáhlých sídel. Pod těmito tvory si můžeme lehce představit uprchlé vězně, chtějíc dožít v míru a ústranní, nezotročené bájné tvory lesů na pokraji vyhynutí, či nepochopené vyvrhele společnosti.

Závěr

Enthulienové jsou bájnou a mystickou rasou. Jejich počet ve světě by se neměl přehánět, obvyklým stavem je i pokraj vyhynutí. Jsou to moudré a tajemné bytosti, které kolem sebe šíří mýty a tajemství, na které mnohdy nikdo nepřijde ani po desítkách let. Jako jedinci si libují ve společnosti, ve skupině se stávají samotáři. Na výpravu se vydávají často a rádi kvůli novým poznatkům a možným tajemstvím, které by rádi rozluštili a nechali si je pro sebe.