Avanger

Avangeři jsou námezdní rasou, rozdělenou do dvou oblastí: hor a pouští. Patří mezi schopné a bojechtivé válečníky a již od narození prochází ráznými výcviky.
Zvláštní je zejména jejich vzhled a postoj vůči slabším tvorům. Váží si dokonce jejich existence, a tak zbytečně nemrhají lidskými životy.
Naneštěstí mají v oblibě válčení, a proto vyhledávají silné a schopné kmeny jiných národů, jen aby se s nimi mohli bít, dokázat jim svou nebojácnost a okrást je o drahocennosti, jež považují za válečné trofeje.
Každý avanger navíc věří, že zabije-li ve spravedlivém boji nepřátelského válečníka, získá jeho sílu, moudrost i duši.

Vzhled

Někteří jedinci dosahují výšky téměř dva a půl sáhu, průměrná velikost však činí u mužů 200 – 235 coulů, u žen kolem dvou metrů.
Pozoruhodná je jejich hlava. Je podobná té orlí, avšak majestátnější a oči jsou přeci jen lidštější. Hrozivý nažloutlý zobák nahání hrůzu kdejakému nepříteli a bystré oči zaručeně zachytí každý pohyb protivníka.
Postavou jsou urostlí a svalnatí. Pokožka je stejná jako u lidí, jen o něco pevnější a kromě toho ještě porostlá orlím peřím. To avangeři většinou zakrývají různým ošacením a obrněním (válečníci používají zejména šupinovou zbroj).
Prsty jsou zakončené nebezpečně vyhlížejícími pařáty. Každý měří maximálně sedm coulů, i tak jsou ale nebezpečnou zbraní (pokud avenger ztratí zbraň). Tyto pařáty jsou úplně stejné i u chodidel.
Vzhledem k tomu, že avangeři jsou statní humanoidé, kteří mají v prvopočátcích křížení se zvířaty (nejpravděpodobněji se jedná o orla), jsou u nich i další tělesné změny.
Tak například u nich vymizely prsní bradavky, což souvisí také s tím, že čerstvě narození avangeři mohou rovnou pozřít menší kus masa atp. (nejsou kojeni). To platí pro muže i ženy (samce a samice).
Nadále nemají vlasy a ochlupení, místo toho přišlo opeření (na hlavě a téměř po celém těle). Zmizely uši, nos i rty (logicky). Lidské smysly jsou tedy tímto utlumeny a nahrazují je orlí smysly. Vidí tedy lépe a pomocí ultrafialového světla. I ostatní smysly se řídí podle ptačích.

Výskyt a způsob života

Máme dva druhy avangerů. Inteligentnější a o něco obratnější – pouštní, a pak ty odolnější a nepatrně silnější – horské.
Když se avangeři objevili poprvé, jeden kmen se začal toulat světem, až se nastálo usadil v horách a skalních plošinách. Druhý kmen se vydal jiným směrem, dokud nenarazil na rozsáhlá pouštní teritoria. Zde se také zabydlil.
Avangeři nepatří k nijak ohroženým národům, zato nejsou moc rozšíření (jako například orkové, skřeti a jiné podobné bojovné kmeny). Dali by se co do hojnosti přirovnat ke krollům. Dožívají se přibližně stejného věku, jako lidé a barbaři. Zhruba stejně rychle i dospívají.
Horští avangeři stavějí pomenší kamenná sídla a domy, což je jistě kvalitnější, nežli dřevěná stavení pouštních Langerů (dřevo tamní muži získávají většinou z palem), zato však při stavbě namáhavější a koneckonců i nebezpečnější.
Oba druhy těchto tvorů jsou zruční i vytrvalí v práci. To také potvrzuje fakt, že v každé – byť sebemenší – osadě se tyčí majestátní totem zakončený mohutnou orlí hlavou.
Průměrná avangeří osada - horská i pouštní – čítá zhruba kolem stovky jedinců. Nejméně jedna třetina obsahuje válečníky, zbylý počet jsou stařešinové, ženy (samice) a příliš mladí avangeři, zatím nehodni pojmenování „válečník“. Vysoký počet válečníků dokazuje, že Avangeři jsou v boji dlouho výkonní.
Co se týče potravy, avangeři jsou zásadně masožraví. Mohou pozřít jak maso zpracované, tak syrovou potravu. Ostrý a silný zobák je výbornou pomůckou na vytrhávání masa z kořisti. V horských oblastech loví nejčastěji kamzíky, divoké kozy a příležitostně i medvědy a jiné okolní šelmy v revíru. Nepohrdnou ani různými hady a plazy. V nejvyšší nouzi se uchýlí k menším humanoidům (třebas i skřetům).
V pouštích preferují zejména velbloudy a jiné větší savce, na něž případně narazí. V opačném případě i hlodavce a hady.
Naskytne-li se vhodná příležitost, obchodují. To se stane ale jen zřídkakdy, neboť avangeři jsou od přírody nedůvěřiví k ostatním rasám a – to především – taktéž bojechtiví. Nedá se říci, že přímo agresivní, ale když se objeví nějaká potulná banda jiných válečníků, je velká šance, že dojde ke střetu.
Avangeři tráví život lovem, bojem, stavebnictvím a zdokonalováním vlastních obydlí, kovářstvím, nájezdy a zřídkakdy obchodem.
Jejich kovářský um je na úrovni vcelku slušné. Díky svým orlím smyslům a bystrosti jsou zdatnými a vytrvalými lovci. V boji „muž proti muži“ převyšují většinu ostatních válečníků jiných ras.
Co se týče nájezdů, mají pouštní avangeři navrch díky Emunům, tvorům, jež používají jako jezdecké nestvůry. Horští je nemají.
Jsou to zvířata, která chovají avangeři již od narození. Slouží pouze avangerům, dobrodruhy ani jinými rasami je za normálních okolností nelze ochočit, neboť lze na ně narazit pouze v avangeřích osadách.
Emuni jsou tvorové dost velcí na to, aby unesli na svém hřbetě válečníky, zároveň jsou však v pouštích úžasně pohybliví a rychlí. Jsou všežraví, vcelku mohutní a nad nozdrami je zdobí nebezpečně vyhlížející roh (podobný nosorožčímu). Jsou tedy schopní bojovat, navíc mají bonus za rozběh +6 k ÚČ.
Jak vypadají? Představte si nosorožce, jen o něco útlejšího v těle a navíc všežravého. Barva kůže není šedavá, leč spíše béžová (taková nažloutlá). Emuni mají silnou kůži, podobně jako nosorožci.
V každé osadě je na 10 – 15 jedinců. Z toho několik samic, jejichž atributy (v tabulce vlastností a parametrů) jsou kupodivu stejné.

Historie národa

Jestli je někdo názoru, že avangeři vznikli podlými experimenty, je zčásti na omylu. Jedná se o „čistou“ rasu, jež vznikla následkem evoluce. Mohlo by se hovořit o humanoidní větvi orla, či tak nějak podobně. Stejně jako orkové, goblini, elfové, lidé a jiné podobné humanoidní rasy, i avangeři jsou původním národem, jenž se časem objevil, a postupně se začal zdokonalovat a poznávat okolní národy a jejich kulturu. Pravda, nejedná se o rasu ranou, jakož jsou například elfové či lidé. Avangeři jsou národem relativně mladým.
Je dosti možné, že první exempláře byly stvořeny pomocí magie nebo křížením s orly (což ale není příliš oblíbená teorie) – a takové tvrzení nikdo nevyvrací - , ale další a další avangeři se začali postupně tak vyvinovat, že se u nich objevilo klasické pohlavní množení (jako u většiny jiných humanoidů i zvířat).
Když to šlo takhle nadále, časem začali porozumívat tomu, o co na světě vlastně jde. Objevili se první náčelníci, kteří vedli svůj lid dále do civilizace, a postupně se tento kočovný národ rozdělil na dva velké kmeny. Jeden odešel do hor, kde – podle jejich mínění – měl být dostatek zlata a zvěři. Druhý kmen do pouští, kde – opět podle jejich názoru – měl být nadbytek teritorií a válkychtivých nepřátel.
A tak se také stalo. Každý kmen se aklimatizoval dle daného prostředí, až z pouhých dvou kmenů vznikly dva o něco rozdílné druhy avangerů.
O podrobnější historii se moc nedá hovořit, neboť avangeři se nevěnují záležitostem, jakož jsou psaní, počítání a čtení. A tudíž z toho lze odvodit, že se nemohl nikdy najít žádný schopný kronikář, jenž by mohl dát do kupy podrobnou historii svého národa. A ostatní humanoidé? Nemají přeci čas na to, aby sepisovali historii avangerů.

Kultura, jazyk a rozlišení dvou druhů

Horští avangeři: Všechny kmeny horských avangerů věří pouze ve velikého Utamoha, jenž je podle jejich názoru stvořitelem avengerů a snad i celého světa. Utamoh má prý podobu obrovského avengeřího válečníka s orlími křídly, jenž oplývá čtyřmi barvami (jež jsou udělané do duhového zbarvení). Každá z nich vyobrazuje jeden element (voda, vzduch, oheň, země). Avangeři přináší Utamohovi za normálních okolností denně nekrvavé oběti, jdou-li však válečníci do boje, nejčastěji zabijí a obětují jedno zvíře.
V každém horském kmeni (osadě) lze naleznout jeden velký totem, zakončený orlí hlavou. Obyvatele osady jsou natolik zruční a trpěliví, že vyrobí i dřevěná křídla, jež připevní zezadu k totemu. Totem má znázorňovat velikého Utamoha.
V každém kmeni je jeden náčelník, specificky nazýván Yagnor. Yagnorem se stane pouze tehdy, zabije-li medvěda, přežije sám týden v horách a nakonec složí přísahu (pro lidi je nejspíš přísaha nezávazná a moc pro ně neznamená, avšak pro avangery znamená hodně. Vkládají do ní svou čest a hrdost). Poruší-li přísahu, stane se vyděděncem.
Pouštní avangeři: Pouštní avangeři věří ve velikého Ištachu, jenž je dle jejich mínění stvořitelem. Má však docela jinou podobu, nežli Utamoh. A sice bývá na totemech znázorňován jako mohutný orel s roztaženými křídly. Veškeré praktiky v uctívání apod. jsou stejné jako u horských avangerů.
Náčelníkem je též Yagnor, ovšem u něj jsou jiné podmínky k vladaření. Stačí „pouze“, aby vydržel dva týdny holé poušti. Samozřejmě sám a bez surovin (tudíž i bez pití). Jediné, co se mu ponechá, jsou zbraně. Uspěje-li, stane se náčelníkem – Yagnorem, jehož pravomoc je v podstatě neomezené a avangery je brán jakožto polobůh (jeden z poslů velikého Ištachy).
Pro oba druhy: U avangerů je možnost, že odchytí obecnou řeč a pokusí se jí ovládat. Ovšem jejich původní jazyk je ostatním humanoidům nesrozumitelný a zní spíše jako taková směs syčení a chraplaní. (Je tedy na PJ, jakou udělá možnost ovládání obecné řeči, když na ně narazí družina). Samozřejmě, že je-li určitý avanger v družině, měl by znát obecnou řeč. Nebo by měla být alespoň vyšší pravděpodobnost, že ji ovládá, než u normálních kmenových jedinců. Avangeři se dokážou domluvit se všemi druhy dravců.
Co se týče božstva, v každé osadě se většinou vybere pár inteligentních avangerů, kteří pak mají za úkol starat se o totem, sledovat a řídit obětování a zajistit, aby jméno boha neupadlo nikdy v zapomnění. Dalo by se říci, že se jedná o jakési avangeří kněze, jež mají na svých bedrech pouze správu náboženství.
Co se pak Yagnorů týče, mají povinnosti jako každý jiný náčelník u jiné rasy. Spravují osadu, plánují a taktizují; jedná se většinou o dobré stratégy. Nadále rozhodují o termínu nájezdů, kočovných výprav a přesunů obyvatel vesnice. Jak již bylo zmíněno, daný jedinec, jenž absolvuje zkoušku na Yagnora, musí splnit specifický úkol. Ano, nemusí to být tak těžké a teoreticky by se mohl vybrat každý avanger, avšak lid vždy vybere toho nejstatnějšího jedince. Hlavní je síla a odolnost, vše ostatní jde stranou.
Ustanovíme tedy pravidlo, že každý horský Yagnor má sílu na rozdíl od ostatních bojovníků 13 – 18 a odolnost 14 – 19. U pouštního náčelníka snížíme tuto hranici (která je u horských Yagnorů) o 1, ale plus to, že mu přidáme +1 k inteligenci.
Co se týče postavení, ženy (samice) nejsou ani na nižším, ani na vyšším postu. Stejně jako válečníci, i Ony vykonávají svou určitou práci a povinnosti. Válečníci si jsou vědomi toho, že bez nich nemohli vést a dále rozšiřovat kmen, a tak si jich váží stejně, jako jiných bojovníků svého druhu.

Boj

Avangeři dávají přednost zbraním, které lze uplatnit jak v boji, tak při lovu. Samozřejmě, že dovedou bojovat i s těžšími (už jen díky jejich síle), leč mají raději vrhací a střelné zbraně. Dostávají bonus +1 k ÚČ u střeleckého souboje. Jejich rodnou zbraní je oštěp . Mohou s ním velice ohrozit nepřítele na dálku i na blízkost, zároveň s ním zručně zacházejí též na lovu.
Avangeři nosí brnění, ale ne nijak těžké, neboť to by je zbytečně zpomalovalo. Preferují tedy maximálně šupinové brnění, Yagnor však může nosit i kroužkovou zbroj (není to ale podmínkou).
Co se týče samotné bojové praxe, jsou to nelítostní bojovníci. Pravda, žádní velcí stratégové a inteligenti, avšak dobří válečníci, kteří to se zbraněmi opravdu umí.

Atributy

Možná se ptáte, proč hrát zrovna za avangery… Tady je pár typů a vysvětlení:
Představte si výjimečné smysly dravců. Jejich pronikavý a bystrý zrak, který vímá ultrafialové světlo (jež se využije například při lovu). Naopak čich i sluch, který je oproti tomu lidskému špatný. Takové smysly mají avangeři.
Avangeři nejsou nijak nároční, co se potravy týče. Jsou též houževnatí a vytrvalí. Nadále se jedná o statné válečníky a nikdo nezachází tak zručně s oštěpy, jako právě avangeři. Nejedná se ale o žádné zdatné čaroděje, zloděje či alchymisty. Nejvhodnější povolání pro avengera je: válečník, hraničář.
Výjimečná je i komunikace s létavými dravci, se kterými komunikují svým přirozeným jazykem/řečí. Jedná se o ono skřehotání, tolik podobné tomu orlímu. Avanger nemůže dravce nabádat a poroučet mu, leč může od ptáka zjistit určité informace (zejména pak, je-li v družině).
A ještě poslední dodatek na konec: Původně existuje slovo „Avenger“ což v překladu z angličtiny do češtiny znamená „Mstitel“. Ale mně se ten překlad nelíbil – a konec konců by to ani nebylo logické -, a tak jsem pozměnil jedno písmenko a vzniknul tak „Avanger“.