Zálkadní údaje

„Ať kostky zachřestí!“

Vzhled

„Zrcadlo, zrcadlo, pověz mi, čí hříva je nejkrásnější.“

Na první pohled jsou torloni podobní lidem, jsou jen nepatrně vyšší a o dost štíhlejší. Jejich postava rozhodně není svalnatá, maximálně může působit šlachovitým dojmem. Pohybují se spíše pomalu a rozvážně, ale s nepřehléhnutelnou elegancí a šarmem, nejsou však nijak mrštní a pokud jsou donuceni k rychlým pohybům, tak vypadají spíše neohrabaně.

Pleť mají jemnou, hladkou a opálenou s mírným nádechem do tmavě červena. Obličej vejčitý, oči malé s hustými řasami a krátkým obočím. Nos je nevýrazný stejně jako ústa s úzkými rty. Tváře mají vždy holé, vousy jim nerostou a u uší už tak drobných jim chybí dolní lalůček. Nejzvláštnější a snad i nejkrásnější jsou jejich vlasy: Jsou velmi jemné a husté, svou strukturou trochu připomínají kočičí srst. Přestože nikdy nedorostou větší délky než asi šesti coulů, tvoří impozantní hřívu, která začíná asi coul až dva nad obočím, prochází těsně nad ušima a vzhledem k tomu, že roste i ze zadní části krku a ze zad, tak končí až mezi lopatkami, někdy i trochu níže. Barva vlasů není jednolitá, nýbrž tvoří jakési různobarevné proužky, které jsou pro každého jedinečné. Barva proužků může být v podstatě libovolná, nejčastější jsou různé odstíny hnědé a šedé, ale mohou být i zrzavé, žluté, šedivě modré a samozřejmě i černé a bílé. Vlasy jsou největší chloubou každého torlona nehledě na pohlaví, často si je myjí a pročesávají, ale nikdy je nestříhají ani nebarví. Ostříhání patří k nejhorším trestům a holohlaví chodí jen otroci a to libovolné rasy. Pokud má otrok i vousy, oholí i je (naštěstí se moc nestýkají s trpaslíky). Obarvení může být bráno také jako druh trestu, protože torloni jsou na své vlastní barvy velmi hrdí a dobrovolně si je měnit nehodlají.

Ženy jsou velmi podobné mužům, velký vliv na to má jemný vzhled obou pohlaví, stejný typ účesu a také to, že mají relativně malá ňadra, ta se zvětšují jen během kojení. Svoji roli v podobnosti pohlaví hraje také naprostá rovnoprávnost v téměř všech oblastech života a podobné oblečení.

Oblečení

„No, co na mě koukáš, jako kdybych byla nahá?!“

Základními materiály pro výrobu oblečení jsou bavlna a hedvábí. Jsou jednou z mála ras, která dokáže hedvábí vyrábět a zpracovávat a to v docela velkém množství. Žádné oblečení se totiž neobejde bez alespoň nějakého hedvábného doplňku a bohatí z něj mají vyrobené těměř celé šaty. Látka je vždy velmi tenká a jemná, někdy téměř průsvitná, že jsou přes ní proti světlu vidět obrysy těla.

Vlastní střih šatů je velmi jednoduchý, jde o prosté roucho bez rukávů sahající až na zem, v pase převázané širokým páskem uvázaným na boku, jehož volné konce končí až někde v úrovni kolen. Šaty mají na zádech výstřih hluboký tak, aby nebyly zakryty vlasy. Mužské a ženské oblečení se liší jen v některých detailech. Ženské šaty mají úzká ramínka a výstřih i vepředu (jen decentní, rozhodně ne tak hluboký jako ten zadní), kdežto mužské jsou vpředu až ke krku a ramena zakrývají téměř celá. Důležité jsou také barvy, muži dávají přednost sytým tmavým a lesklým barvám, kdežto ženy mají radši světlejší odstíny působící více měkce. Bílá je pro obě pohlaví vyhrazena pro slavnostní účely.

Ke standardnímu rouchu patří také šátek z ještě tenčího materiálu než vlastní šaty (v podstatě průhledný). Jedná se o třícípý kus látky, který se nosí přehozený přes levé rameno, jedním cípem zakrývá celou paži a dva zbývající se pak uvazují u pasu. Bohatší občané nosí i plášť ze silnější tkaniny zapínaný kolem krku a sahající až na paty. Plášť je bohatě zdoben výšivkami a samozřejmě má i podobný výstřih jako šaty.

Torloni často chodí bosi, pokud používají obuv, pak jen obyčejné lýkové sandále. Zásadně ale nepoužívají žádné pokrývky hlavy, a to ani v boji. Jsou totiž hrozně marniví a dbají na to, aby jim neustále byly vidět vlasy.

Povaha a vystupování

„Tak na tomhle se opravdu shodnout nemůžeme!“

Na první pohled vypadají torloni většinou velmi mile, pokud se tím však někdo nechá oklamat, tak může zažít nepříjemné překvapení, až si s nimi promluví. To ale není stoprocentně zaručeno. Jednak se umějí výborně přetvařovat a navíc, být milý je jejich přirozená vlastnost. Tak se chovají ke svým druhům a ke každému, kdo s nimi ve všem souhlasí, ovšem musí souhlasit doopravdy a ne jen na oko, přetvářku poznají stejně dobře, jako ji používají. V případě, že vás považují za přítele, tak jsou skvělými společníky, jsou hovorní, vyprávějí skvělé příběhy, jsou vtipní a vědí kdy přestat. Své přátele často zvou do svých domovů, kde je zadarmo hostí i několik dní.

Tak to byl ten příjemnější případ, který je ovšem velmi řídký. Mnohem častěji každý po několika větách rozhovoru zjistí, že jsou velmi fanatickými zastánci svého názoru na život, vesmír a vůbec a jsou ochotni se bít s každým, kdo by s nimi chtěl třeba jen polemizovat. Kritickými tématy bývají náboženství, politika, rodinný život, práce a vztah mužů a žen. Vyhnout se těmto ožehavým věcem však není vůbec jednoduché, protože v tomto ohledu nejsou příliš taktní a podobnou otázku sami nadhodí při první vhodné příležitosti a vyhýbání se odpovědi považují za nepřípustné. Každého s jiným názorem považují za svého osobního nepřítele i za nepřítele celého svého lidu. Kvůli tomuto postoji si torloni vypěstovali vůči jiným rasám přirozenou nedůvěru, která často přechází v agresivitu. Jednání s nimi je proto velmi obtížné a často ztroskotá na úplných maličkostech, které vůbec neměly být předmětem diskuse.

Vyhraněný názor na to, že všechno torlonské je správné a jinak to nejde ovšem neznamená, že by to v jejich společnosti perfektně fungovalo. Tak to možná vypadá navenek, ale uvnitř to skřípe stejně jako všude jinde. Torloni jsou mezi sebou ochotni tolerovat menší odchylky, a tím způsobem se také jejich společnost vyvíjí, a větší odlišnosti tvrdě trestají. Tedy pokud se dostanou na veřejnost, zažitou praxí je však problémy ututlávat v co nejužším kruhu a postupně se opět vrátit k normálu.

Původ

„...a jen slunce, vítr a písek bodající do očí...“

Torloni jsou rasou původně vzešlou z pouště. O svém původu toho ani sami moc nevědí. Traduje se, že jejich minulost byla tak smutná a krutá, že si ji raději nepřipomínají. Kolují legendy o tom, že jsou to jen vyhnanci z daleko mocnější říše v srdci pouště, která už byla dávno zasypána pískem. Základní verze, kterou by vám snad byli ochotni vyprávět začíná však vždy až dlouhým a strastiplným putováním bezútěšnou krajinou, kde není živých tvorů ani vody, jen písek a skály ve dne spalující a v noci mrazivé. Mnoho jich zemřelo cestou a ti kteří přežili, byli zmoženi horkem, suchem a vysílením.

Nakonec však dorazili na úpatí hor, které zadržovaly vláhu a tam se usadili. Nejprve to bylo jen pár osad, které se však postupně rozrůstaly, až obsáhly velkou část hor, která nebyla ani příliš blízko chladným vrcholkům ani příliš blízko horké poušti pod nimi. Vznikla veliká města a rozlehlé zemědělské plochy napájené krátkými a prudkými řekami, které stékají z hor a před příchodem torlonů se ztrácely v písku pouští.

Náboženství

„Tak tebe chrání Bůh? Tak to jsem zvědav, jestli tě ochrání i teď!“

Jeden z hlavních problémů při komunikaci s ostatními rasami je otázka náboženství. Torloni jsou totiž zapřísáhlí ateisté a nikomu, kdo je jiného názoru nevěří. Na všechno mají své vysvětlení a i když je zjevně mylné, tak si za tím stojí. Říká se, že ztratili svou víru v době, kdy museli putovat pouští a bojovat o holý život s nástrahami přírody, nikdo jim nepomohl a za vše museli zaplatit velmi draho nezřídka vlastními životy.

Možné však je, že některý z bohů jim poskytl pomoc a do cesty jim postavil právě ony hory s relativně příznivými podmínkami, i když ani tam to z počátku nebylo jednoduché. Další vhodné místo bylo totiž až několik set mil dále a těžko říct, zda by tam vůbec dokázali dojít.

Společnost

„A jak je to vlastně s tím... jak tomu říkáte... manželstvím?“

Jak již bylo zmíněno výše, základem torlonské společnosti je absolutně rovnoprávný vztah mezi muži a ženami dovedený fakticky do extrému. Ale torloni jsou na tento stav zvyklí (přece jenom trvá již několik století) a tak jej berou jako normální a již neexistují žádné kvóty, určující kolik žen a mužů musí vykonávat určitou činnost. Jen cizinci pak jen může přijít divné, že některé ženy pracují v lomu a muži se mezitím starají o jejich děti.

Rodinný život je ale trochu jiný než je obvyklé. Všichni, kteří žijí v jednom domě (patnáct až třicet obyvatel) jsou vlastně jedna velká rodina, která má společné vše včetně partnerů a tím pádem i dětí. Odrostlé děti „rodinu“ opouštějí a hledají si novou, která je přijme k sobě.

Práce je organizována podobně jako rodina. Každá dílna, hospodářství, společnost, živnost, podnik... (říkejme tomu souhrnně „cech“) patří všem pracovníkům a ti se podle svých zásluh dělí o zisk nebo o případnou ztrátu. Jedná se v podstatě o společnosti s podílným vlastnictvím. Některé cechy mají třeba jen tři členy, úplní soukromníci jsou však vzácní. Uchazeč o práci musí složit určitý minimální obnos, kterým si svůj podíl koupí (zaplacený třeba i prací zadarmo po určitý čas), a který je činností cechu zhodnocován a v případě jeho opuštění dohodou je vrácen původnímu majiteli. Přesto není pracovník odměňován podle velikosti svého podílu, ale podle práce, kterou opravdu vykonal. Velikost podílu určuje jen rozhodovací právo na řízení cechu.

Běžný týden má pět dnů (podle prstů na ruce), z nichž čtyři jsou pracovní a jeden volný. Zajímavé je, že tento volný den si každý může zvolit jinak, samozřejmě po dohodě s rodinou a cechem. Z toho vyplývá, že se ve většině případů pracuje v každém cechu nepřetržitě, výjimkou mohou být jen svátky. Den volna ovšem neznamená, že by dotyčný nic nedělal. Má totiž povinnost se postarat o potřeby rodiny. Delší dovolená přichází v úvahu jen po dohodě s cechem. Právo na uvolnění z práce mají jen ženy v posledních měsících těhotenství (přesně to závisí na vykonávané práci) a během kojení.

Poněkud jinak také funguje městská nebo státní správa. Ta je tvořena sborem zastupitelů volených každých pět let. Do zastupitelstva se ale dostanou jen ti, kteří seženou pro město či stát nejvíce peněz do městské/státní kasy. Kandidáti mohou samozřejmě přispět sami, ale hlavní část je vybrána od občanů formou jakési sbírky podobné dnešním volbám. Každý věnuje určitou částku ve prospěch svého favorita a výše této částky pak odpovídá váze jeho hlasu. Z toho vyplývá, že stát získá jednorázově velkou sumu a žádné další daně většinou nejsou potřeba.

Pokud by někoho zajímaly podrobnosti voleb/sbírek, tak tady jsou:

• Účast je povinná a každý musí nějakou minimální částku věnovat.
• Dar je anonymní, ví se kdo daroval kolik, ale už ne komu.
• Každý oznámí komisi, kolik chce dát, ta si to zapíše, vydá příslušné žetony a ty pak „volič“ za plentou vhodí do příslušné truhly. Reálně se to vybere až později podle zápisu.
• Je možné hlasovat i pro několik kandidátů tak, že se žetony rozdělí do několika truhel.
• Stát (město) ví, kdo přispíval kolik a když se mu zdá, že někdo příliš škudlil, tak se na něm povozí. Slušný prostor pro korupci, ale celkově to docela funguje.

Bydlení

„Co blázníš, nemůžem se přestěhovat, víš kolik stojí ve městě dům, do kterého bychom se všichni vešli?“

Torloni žijí nejčastěji ve velkých městech, kde si stavějí několikapatrové domy z hlíny cihel a kamene. V každém domě bydlí bydlí jedna rodina o patnácti až třiceti členech často společně společně s několika domácími zvířaty. Kdo si jako domácí zvíře představuje psa nebo kočku, tak sice může mít pravdu, ale asi bude překvapený, pokud uvidí partu malých dětí, hrajících si třeba se lvem nebo podobnou šelmou. Lva si sice může dovolit jen bohatá rodina (hodně toho sežere), ale není to zas tak řídký jev.

Vlastní dům má nejčastěji čtvercový, obdélníkový nebo šestiúhelníkový půdorys. V každém rohu domu stojí masivní sloup zakončený oblou hlavicí končící asi půl druhého sáhu nad plochou střechy. Střecha je plochá se snadným přístupem zevnitř obehnaná nízkou zídkou. Slouží jako veranda pro odpočinek nebo společnou zábavu. Vnitřní uspořádání domu je poněkud zvláštní, nejsou to oddělená patra, ale navzájem se prolínající úrovně. Uvnitř je relativně málo dveří, vlastně jen na záchod a do spíží. Nejnižší obytná plocha (níže bývá ještě sklep), jakási přízemní hala, se nachází asi půl sáhu pod úrovní země a vzhledem k tomu, že je relativně chladná, slouží jako společná ložnice pro polední spánek (ano, po obědě - během toho největšího vedra - většinou tak tři hodiny spí). V noci se spí v jiných částech domu. Celý dům je velmi dobře prosvětlen velkými obloukovými okny s dřevěnými žaluziemi, v noci se jako zdroj světla používají voskové svíce, olejové lampy a lampy na magickém principu.

Když už byla řeč o záchodech, tak je třeba zmínit, že města mají velmi kvalitní systém kanalizace i s jakousi přírodní čističkou, sloužící zároveň jako výrobna hnojiva. S rozvodem vody je to podstatně horší, protože čistá voda je vzácná, ale i tak je na každém náměstí veřejná kašna s pitnou vodou.

Mimo města je osídlení podstatně řidší a jen v zemědělských oblastech vznikají menší osady. Život v nich a způsob bydlení se ale téměř neliší od toho ve městech.

Peníze a obchod

„Za deset velbloudů a tři barbarské otroky chceš dvě libry železa? To ani náhodou, okrádat se nenechám.“

Hory ve kterých torloni žijí jsou velmi chudé na veškeré kovové rudy a podle toho také vypadají mince - jsou to malé tenké plíšky z rozličných kovů s mělkou ražbou. Vyznat se v torlonském měnovém systému je poměrně obtížné, protože jak postupem času některá ložiska rud docházela nebo se objevovala nová, tak se hodnota dříve ražených mincí výrazně měnila. Pro úspěšné obchodování je tedy nutné znát dvě věci: Aktuální hodnotu jednotlivých kovů na trhu a složení různých druhů mincí.

Jedna torlonská mince váží asi 0,1 mn, tedy je desetkrát lehčí, může však mít i větší cenu než 1 zl v jiných oblastech (dá se za ní pořídit třeba slušná večeře), přestože je třeba pouze měděná.

Mezi sebou obchodují s obvyklými komoditami jako jsou potraviny, látky a nástroje, zvířata, otroci, ale také se vzácnějšími věcmi jako byliny, alchymistické výtvory a magické předměty. V obchodování jsou celkem schopní, zásadním problémem ale zůstává, že se těžko snášejí s jinými rasami a tak zahraniční obchod poněkud vázne. Existují samozřejmě skupiny osvícenějších torlonů, snažících se vydělat na vývozu a dovozu zboží, a v podstatě mají docela úspěch, zejména s vývozem hedvábí a koření, ale doma jsou považováni za podivíny a netěší se příliš velké úctě.

Obživa

„Ne, děkuji, dneska si dám opravdu jen tyhle suchary.“

Navzdory tomu, co se o nich říká nebo co by se dalo usuzovat z jejich činů, jsou torloni vegetariáni. Dokonce nejedí ani žádný druh vajec. Mléko ale samozřejmě neodmítají a konzumují ho ve velkém množství a od různých druhů zvířat. Také jedí různé výrobky z obilovin, sladké ovoce (i sušené nebo kandované), ořechy a med, který přidávají snad do všeho.

Pro potřeby obyvatelstva je v okruhu několika mil od každého města intenzivně obdělávaná půda, na které pěstují hlavně obilí (odrůdy speciálně vyšlechtěné pro zdejší podnebí), ovocné stromy a palmy. Také chovají domácí zvířata pro mléko a na těžkou práci. Jako jedni y mála ovládají včelaření v úlech, které mají rozmístěny mezi poli a sady. Včelaři jsou ve společnosti velmi vážené osoby.

Ti kteří nepracují v zemědělství, se věnují řemeslu, vědě nebo magii. Tyto tři činnosti se navzájem částečně prolínají, protože vědecké objevy a magie mají podle jejich filozofie přinášet užitek co největšímu počtu obyvatel. Do jaké míry se to daří uvádět do praxe to už je složitější otázka.

Torloni nejedí maso z nějakého náboženského nebo filozofického důvodu. Pravdou je, že jejich organismus není pro zpracování takovéto potravy uzpůsoben a i když maso strávit dokáží (což většina neučiní ani v krajní nouzi), nemá pro ně přiměřenou výživnou hodnotu a způsobuje jim zažívací problémy. Potíže způsobené konzumací masa shrnuje následující tabulka, která udává co čeká torlona, pokud sní nějaké maso nebo jinou živočišnou bílkovinu či tuk vyjma mléka a výrobků z něj. Jedná se o past na odolnost, která působí na stínové životy a únavu a postihuje postavu ve všech vlastnostech (jde o postih k bonusu ne ke stupni). Projevuje se to silnou nevolností a často zvracením. Při úspěchu se počítá jako by postava snědla polovinu masa co doopravdy, při neúspěchu, jako by celý den nejedla. Postih trvá zbytek aktuálního dne a celý den následující. Je zřejmé, že slabšího jedince může konzumace masa i zabít.

Schopnosti

„Mami, mohu si jít večer hrát s Tingulem a jeho lvicí?“

Zajímavou schopností torlonů je rychlé hojení různých zranění, během jednoho dne se jim zahojí zranění za tři životy oproti obvyklým dvěma. A to není všechno, dokáží také regenerovat různá postižení, která by u ostatních byla trvalá. Nemohou si nechat znovu narůst ruku, ale mohou si uzdravit poškozené vnitřní orgány, vyléčit částečné ochrnutí nebo slepotu (pokud nejsou oči zničeny úplně). To mimo jiné znamená, že po nějakém čase jim zmizí téměř všechny jizvy po zraněních.

Jakožto původně pouštní tvorové, i když už životu v pouši dost odvykli, vydrží relativně dlouho bez vody, bez vážnějších následků vydrží okolo osmi až deseti dnů. Za den bez vody si připočtou jen 5 bodů únavy namísto obvyklých 10. A jelikož jsou zvyklí na prudké sluneční světlo, tak jim jakékoliv světelné záření do intenzity nejsilnějšího poledního žáru neublíží a dokonce jsou odolnější proti ohni - při každém zásahu ohněm jsou zraněni vždy o jeden život méně než příslušníci jiných ras. Také jim příliš nevadí chlad, ale jen takový, jaký se v jejich prostředí běžně vyskytuje, jakmile klesne teplota pod bod mrazu, tak mohou mít problémy.

Ačkoliv jsou torloni relativně neohrabaní, jsou oproti tomu celkem šikovní při jemné manipulaci s malými předměty a různými mechanismy, na všechny tyto akce mají bonus +3 ke stupni obratnosti. Z pravidlových schopností povolání se jedná o výrobu alchymistických předmětů, zlodějské schopnosti objevení mechanismu, zneškodnění mechanismu, otevření objektu a vybírání kapes a hraničářské líčení pastí, ale lze jej využít kdekoliv je potřeba šikovných prstů jako při výrobě nebo opravě věcí, broušení, šití, kreslení, sochání, hře na hudební nástroj atd. Pokud se jedná o dovednost dle pravidel, tak mají jen obvyklý počet profibodů, ale pro hod si mohou bonus připočíst. Naopak tento bonus neplatí tam, kde se jedná spíše o rychlost, pružnost a mrštnost celého těla. Například pro hod na obranu, na útok střelnou a vrhací zbraní, hod proti šipkové pasti, šplhání atd.

Z psychických schopností je významně rozvinutá schopnost kouzlit. Některá jednoduchá kouzla se učí děti už ve škole, ale přesto umění nejlepších kouzelníků zdaleka nedosahuje úrovně lidských či elfských mistrů. Nemůže vás však překvapit, když po vás obchodník, kterého se pokoušíte okrást pošle modrý blesk. Hráči se ale nemohou těšit na to, že by třeba jejich válečník nebo zloděj mohl kouzlit, výcvik hráčských povolání je natolik specifický, že na studium kouzel nemohou mít čas - prostě podle normálních pravidel.

A ještě by bylo vhodné vysvětlit, jak je možné, že si mohou malé děti hrát s nebezpečnými šelmami a přitom se jim nic nestane. Tentokrát v tom žádná magie není. Torloni mají vrozenou schopnost zaujmout vždy tu správnou pózu, výraz ve tváři a použít ta správná gesta a posunky, aby si zvířata myslela to co si přejí. Pokud jde o ty šelmy, tak to není tak jednoduché, divoké zvíře by je samozřejmě napadlo případně by uteklo, ale s ochočováním nemají takové problémy jako jiní. Pro účely pravidel se počítá torlonům bonus +3 ke stupni charisma při jakékoliv komunikaci se zvířaty. Pokud však jde o nějakou konfrontaci s divokým tvorem nebo o komunikaci jako takovou (není to rozhodně tak jednoduché jako kouzlo Mluv se zvířaty), je mnohem lepší to alespoň částečně odehrát a bonus brát jen jako vodítko. Hráč by se mohl naučit takové základní triky jako že koně vyděsí ruka představující drápy, vyceněné zuby jsou výzvou k boji, skloněná hlava značí podřízenost atd.

Dovednosti

„Ale no tak, dávejte trochu pozor, takhle si maximálně spálíte prsty. Vím, že se těšíte na přírodopis, ale praktika z levitace budou už příští týden.“

Mezi nejúžasnější dovednosti patří zemědělství. Torloni totiž žijí v horách uprostřed pouště a tam jsou podmínky pro život velmi tvrdé. V horách sice prší mnohem častěji než na okolních planinách, ve vyšších polohách jsou dokonce četná jezera, ze kterých vytékají řeky. Torloni některé tyto řeky odvádějí pro zavlažování svých polí a potřeby měst a tím ještě více vysušují krajinu pod horami. V každém případě se jim ale podařilo vytvořit rozlehlou prosperující zemědělskou oblast, kde pěstované rostliny, domácí zvířata ani samotní torloni netrpí nedostatkem vody.

K zemědělství patří také různé pokročilé technologie ať už mechanické jako čerpadla poháněná větrem, kanály, úly a stavy na spřádání látek nebo alchymistické prostředky na ničení škůdců, nemocí a plísní, které by poškozovaly úrodu. Zda má tento přístup negativní vliv na přírodu je otázka, zatím nikdo nic nepozoruje a už vůbec nikdo si nic takového nechce připustit.

Další specialitou je volný prodej magických předmětů. Nejde samozřejmě o žádné skvostné kousky, spíš o cetky nebo hračky, které mají málokdy praktický význam a navíc jsou dosti drahé, ale koupit a používat je může kdokoliv. Magie libovolného druhu je totiž praktikována jako řemeslo a ne jako vzácné a nebezpečné umění. Po pravdě řečeno, jejich znalostem je to spíše na škodu, protože tímto způsobem se k jádru věci a tím i k pravé síle magie vůbec nedostanou.

Zbraně a zbroj

„Kapitáne, docházejí nám rakety a ti prašiví nomádi se už taky neudrží, asi budeme muset tasit zbraně!“

Torloni sami příliš rádi nebojují, spíše se snaží přesvědčit jiné, aby za ně odvedli špinavou práci. K tomu se jim nejlépe hodí pouštní kmeny krollů nebo lidí, kteří za nástroje a potraviny jsou ochotni udělat těměř cokoliv. A když je přitom někdo podpoří několika magickými nebo technickými triky tak bojují i s radostí. Také mohou k boji používat ochočená zvířata, ale ta jsou dobrá jen na nějaké průzkumné nebo přepadové akce a atentáty, do bitvy jsou opravdu nevhodná.

Pokud jsou sami donuceni k boji, pak nejraději bojují na dálku. K tomu účelu používají jednak obyčejné kuše a podobná zařízení, ale také mohutnější stroje schopné vrhat projektily na velké vzdálenosti. Velkou měrou se na bojích podílejí i různé alchymistické výtvory, jako jsou bomby, jedovaté plyny nebo rachejtle. Výbušné látky slouží také pro odpalování projektilů z velkých kamenných moždířů umístěných většinou někde na věži nebo na pahorku poblíž bráněného místa. Pro útok jsou podobné zbraně příliš těžké. Naštěstí pro okolní národy nemají torloni dostatek kovu pro vývoj a výrobu pušek a podobných zbraní. Funkční palné zbraně v různém stavu použitelnosti se vyskytují jen jako prototypy v některých alchymistických dílnách.

Jízdu pro boj nepoužívají, přestože chovají koně a velbloudy, nejsou totiž tak dobří jezdci, aby si mohli být jistí v sedle během divokého boje.

Boj zblízka považují za nečistý, ale pokud se mu nemohou vyhnout, tak své protivníky jistě překvapí svým šermířským uměním. Šerm tenkým kordem totiž patří k nejoblíbenějším sportům, samozřejmě s dostatečnou ochranou a přesnými pravidly, takže ke zraněním dochází jen zřídka. Pro použití v boji se pak kordy důkladně nabrousí a jsou velmi nebezpečné. Jen nejbohatší však mají kordy ocelové, častější je kord z velmi pevného a pružného dřeva „železného stromu“ jen s ocelovou špicí (trénikové kordy nemají ani tuto špici). Kord, ať už v jakékoliv variantě je jejich rodovou zbraní. Jedná se o jednoruční bodné zbraně délky 1 s parametry z následující tabulky.

Cenu neuvádím záměrně, protože se může velmi lišit. Mezi torlony je ocelový kord asi 50x dražší než tréninkový a kord s ocelovou špicí asi 4x dražší než tréninkový. Jinde, kde je dostatek železa by stál ocelový kord asi 10-15 zl, kord se špicí a tréninkový asi 20-30 zl, protože „železný strom“ je tam velmi vzácná dřevina a za tuto cenu by to nějaký sběratel rád koupil. Pro boj by si to ale pořídil jen blázen, protože při každém střetu s kovovou sečnou zbraní (úspěšná obrana zbraní jednoho z protivníků) je šance, že se zlomí (uvedená v tabulce).

Zbroj používají neradi, protože tvrdí, že je příliš zatěžuje. Vojáci ale přesto nosí vestu z vrstvené kůže a chrániče na ruce a nohy ze stejného materiálu. V boji mají rádi volné ruce a tak nepoužívají štít.

Nošení zbraně na veřejnosti je projevem nedůvěry v okolí a tak nechodí ozbrojeni a nebo s sebou nosí dobře ukrytý kostěný nůž. To samozřejmě neplatí pro ty co si zrovna jdou zašermovat s přáteli, ale v tom případě nosí zbraň ležérně v ruce nebo přes rameno, rozhodně ji nemají zavěšenou u pasu.

Vztahy s ostatními rasami

„Tak jsme dohodnuti, dostanete šest centů ohnivého prachu a dvěstě krav plus všechno, co tam najdete. Ale všichni zajatci jsou naši, na to nezapomeňte!“

Torloni jsou velice nesnášenliví vůči tvorům s jiným názorem a tento postoj zobecňují na celé rasy a národy.

V praxi se stýkají s ostatními rasami jen zřídka. Několikrát se pokusili překročit poušť a obsadit úrodnější zemi za ní, ale vždy byli odraženi a zahnáni zpět. Pro svá tažení a případnou obranu jsou ochotni se dohodnout s menšími kmeny různých ras žijících v okolí a zaplatit jim (velmi slušně) za pomoc v boji. Stále je však považují za podřadné a kdyby je nepotřebovali, tak s nimi nebudou mít slitování. Pořád potřebují otroky a váleční zajatci a odsouzení z vlastního rodu jim nemusí vždy stačit.

Život

„Takhle přece město vést nemůžeme, to je úplný nesmysl! Ve vašem věku jsem měl ve všem jasno, ale vy si jak vidím nerozumíte ani sami navzájem... Dámy a pánové, navrhuji...“

Torloni nejsou nijak zvlášť dlouhověcí, umírají asi okolo pětasedmdesáti let věku. Zajímavé je, že od dosažení plné dospělosti okolo dvacátého roku se jejich vzhled až do šedesáti téměř nemění. Po šedesátce ztrácejí schopnost regenerace, vlasy jim začínají šedivět (nikdy ale nezešediví úplně a původní vzor je vždy zřetelný) a na tváři a rukou se začnou objevovat hluboké vrásky, což ale jen zvýší jejich vážnost ve společnosti. Fyzické síly se pak také ztrácejí rychle, ale duševně zůstávají svěží až do smrti.

Vlastního života si velmi cení a udělají cokoliv, aby si ho zachovali. Přesto je ale důležitá čest, za kterou budou bojovat i na smrt, avšak do sebevražedných akcí se nepustí ani z tohoto důvodu. O co je pro ně cennější jejich vlastní život, o to více pohrdají životem ostatních bytostí, zejména pak svých odpůrců a otroků.

Populace

„Nemyslela jsem si, že je nás tolik, a to jenom v tomto městě. Ráda bych se podívala i jinam, ach, udělat si tak volno a cestovat...“

Jednotlivá města mohou mít tak mezi 10 a 35 tisíci obyvateli, ve městech žije asi polovina až dvě třetiny obyvatel, zbytek je rozptýlený po venkovských usedlostech a farmách. Jestli se to někomu zdá málo, tak vězte, že na přilehlých polích pracuje i značná část měšťanů.

Rady pro hráče:

• Nezapomeňte na to, že torloni mají tvrdou hlavu a budou se snažit o své pravdě přesvědčovat ostatní (ať už je ta pravda jakákoliv).
• Nepodceňujte oblečení, torloni si neveznou na sebe jen tak něco, čepici jen při akutním riziku umrznutí.
• Dávejte pozor na to, co jíte, PJ jsou potvory a do dortu na šlechtické slavnosti určitě přidají vaječný krém.
• Zloději mohou excelovat jen v některých schopnostech, tatímco v jiných budou o dost horší.
• Alchymisté už nebudou tak dobří střelci, jak jste zvyklí.
• Využívejte speciální schopnosti a snažte se vyhnout svým nevýhodám, bude to trochu odlišné než u jiných ras.

Rady pro PJ:

• Postavy by si mezi torlony měli dávat velký pozor na jazyk, pokud se jim je podaří urazit, mohou je napadnout nebo na ně připravit past.
• Neumisťujte torlony do přílišné blízkosti jiných civilizací, měly by mezi nimi být přírodní překážky jako poušť (ta v každém případě) a hory.
• Pokud nějaký hráč hraje torlona, nezapoměňte na něj nebo zapadne do průměru (to ostatně platí i pro jakékoliv jiné rasy).
• Nebojte se u některých jedinců trochu vybočit z běžných stereotypů. Není to úplně běžné, ale hru to oživí (platí taktéž pro ostatní rasy a platí i pro hráče).
• Můžete si s nimi skvělě vyhrát ale jde to i totálně zpackat, pozor na to.