THORALOVÉ

Profesor Gregor Tyffyn se probudil ve své kajutě. Oknem v boku lodi příjemně svítilo sluničko, venku, v tropických mořích se ještě neudělalo denní parno.
Vyšel na palubu a rozhlédl se. Na východ, sever a jih se táhlo jen nekonečné moře. Na západním horizontu už byla patrná jakási tečka. Tyffyn se na ní zaměřil. To je on! To je ostrov, ke kterému Tyffyn mínil doplout.
Vrátil se do své kajuty, kde našel svého starého dobrého sluhu.
"Dobré ráno, pane", uvítal ho.
"I vám příteli," odvětil profesor.
"Nerozmyslíte si to pane?" prosebně na něj pohlédl sluha.
"Nikoliv, jsem pevně rozhodnut. A stejně, proč bych couval? Mám snad důvod se bát?"
"Víte pane, co se o nich říká... Že jsou jako dravé šelmy. Prý dokonce kanibalové! Až třícoulové špičáky... rozeklaný hadí jazyk... červená oční bělma..."
"Fantazíruješ. Jsou to pravda jen primitivní divoši, ale tohle už možná přeháníš. Podívej se."
Profesor vytáhl ze své kabely několik listů papíru.
"Tohle si dobře prohlédni. To je nejvěrnější kresba, jakou jsem v univerzitní knihovně našel. Vidíš? Žádné špičáky a krvavá bělma..." Sluha se nedůvěřivě zadíval na obrázek. Byl na něm snědý, černovlasý divoch. Pod vyobrazením stálo, "Thoral, jak jej popisují rybáři jezdící kolem jejich ostrovů"

Parametry pro verzi 1.5 (1.6)

Parametry pro DrD+

Žádné speciality ohledně odvozených schopností. V závorkách jsou parametry thoralek.

Vzhled

Karavela přistála dost daleko od břehu. Kapitán se bál korálových útesů. Profesor Tyffyn se rozloučil se sluhou, který ho ještě v posledních chvílích přemlouval a nasedl do člunu. Šest námořníků ho odvezlo ke břehu. Kapitánovo podezření bylo oprávněné. Bylo zde skutečně velmi mělko a dno bylo poseto korály.
Profesor vystoupil a sám se odebral vstříc džungli.

Pomenší lidsky vypadající humanoidé se snědou pletí. Nejsou nikterak robustně stavění, víc než na síle si zakládají na mrštnosti a tomu také odpovídá jejich postava. Jen málokdo má jiné, než černé vlasy a černé oči. Jiné barvy jsou považovány buďto za šílené nebo posvátné (viz. níže). Většinou jsou popisováni jako lidé oblékaní do různě barvených zvířecích kůží bez srsti. Ve skutečnosti je toto pouze jejich lovecký úbor, ve svých chýších chodí v jakýchsi volných chitónech.

Chování

Profesor neměl ani tuchu jak dobře je již od samého počátku sledován. Thoralští stopaři se za ním táhli po celý první den jeho putování. Zařadili si ho jako "neškodného". Člověk v loveckém úboru, ovšem tak čistém, že by byl zázrak pokud by se v něm někdy lovilo, s kuší na zádech, která vykazovala podobné známky. A neustále si něco psal do notesu. Pozorovali ho dál.

Od své přirozenosti jsou velice nedůvěřiví k cizincům, ale k sobě navzájem cítí nesmírnou solidaritu. Ve svých komunitách jsou disciplinovaní.
Mají rádi nepřístupná místa. Vzhledem k jejich mrštnosti pro ně může být hlavní cestou i něco, co by duševně zdravý vesničan považoval za něco téměř neschůdného. Rádi se usidlují v kráterech vyhaslých sopek, na nepřístupných náhorních plošinách, v hlubokých neschůdných údolích. Už nejeden cestovatel-dobrodruh byl překvapen vysokou mírou urbanizace jejich vesnic, kulturním stylem života a velmi rychle měnil názor na tyto údajně divoké primitivní lovce.
Thoralové nikdy nepoužívají zvířata. V lese se jim lépe chodí pěšky a do svých nepřístupných domovů by je stjně jen obtížně dostávali. Postupně se z toho vyvinula jakási tradice, kterou by se žádný thoral neodvážil porušit, a když, tak jen ve stavu krajní nouze (ohrožení života).

Přirozené prostředí

Druhý den mého putování jsem začal vystupovat do hor. Začal jsem se rozhlížet po lovné zvěři, protože suchary se mi vlivem všudypřítomné vlhkosti již zkazily. Ke kráteru vyhaslé sopky, kam jsem mířil v naději, že zde najdu thoraly jsem téměř dospěl druhého dne večer. Těsně pod vrcholem jsem však byl zastaven thoralskou hlídkou. Ano, skutečně musím popsat tuto divošskou dvojici jako hlídku. Sledovali mě jistě už od pobřeží. Nejdříve jsem se s nimi domlouval posunčinou a zkoušel jsem je zaujmout blýskavými cetkami. Zde jsem však narazil. Divoši mluvili zcela plynně obe¨cně užívanou řečí. Byl jsem podroben asi půlhodinovému výslechu co tu chci, zda nejsem nakažen nějakou nemocí... Zkrátka, dobře si mě "proklepli". Pak teprve mě doslova jako zajatce odvedli do kráteru sopky a já jsem nestačil žasnout... (Gregor Tyffyn, Deník)

Od přírody slabší a méně odolní thoralové obývají nejradši vlhká tropická a subtropická pásma. Pohyb v hustém porostu jim nečiní potíže (bonus *0.9 k náročnosti terénu, pokud se thoral nalézá ve svém domovském prostředí, -2 pro účely DrD+).
Jejich obživou je nejčastěji lov, který je pouze doplňován sběrem. Nemilují štvanice, raději loví ze zálohy. Jejich oblíbenými zbraněmi jsou foukačky (viz. níže).
Díky své nízké odolnosti jsou na teplé a nenáročné prostředí velmi vázáni, ovšem v něm jsou plně aklimatizovaní. Bonus +2 v hodu proti pasti proti tropickým nemocem (malárie, žlutá zimnice...), naopak postih -3 proti chřipce, zápalu plic a jiným nemocem, které se u nich běžně nevyskytují (viz. též historie španělské konquisty).

Vznik a dávná historie

...vesnice do které mě zavedli předčila moje očekávání. Čekal jsem neuspořádané slumy, ale tohle mělo již vysokou míru urbanizace. Používají umně rákosu, bambusu i kamení k výstavbě pohodlných obydlí. Chodí v oděvech, které již vyžadují značnou řemeslnou zručnost. Byl jsem odveden k náčelníkovi. Zde se stalo nějaké malé faux pass. Nosívám černou čelenku, která dobře saje pot. Náčelníka to nesmírně urazilo. Čelenka mi byla stržena a zabavena. Proč, to jsem se měl dozvědět až později... (Gregor Tyffyn, Deník)

Thoralové se pravděpodobně oddělili od lidské vývojové větve někdy poměrně záhy a dále pokračovali ve vývoji po vlastní ose. Thoralské legendy vyprávějí o bájných náčelnících, kteří vyvedli své kmeny z pobřeží vysoko do hor a každoroční svátek sepie (viz. níže) je vlastně toho připomenutím.
Odchod thoralů byl zřejmě velmi kvapný a je opředen mnoha mýty. Právě od této události se zřejmě datuje uzavřenost a nedůvěra k cizincům. Že by nějaká dávná křivda? Nemoc? Kdo ví...

Kultura a kmenové uspořádání

Byla mi vyčleněna prázdná chýše. Náčelník rozhodl, že mezi thoraly smím zůstat až do svátku sepie. Co to je, zatím nevím... Thoralové vysoce předčili má očekávání. Měl jsem sebou antrpologické měřiče, abych je vůbec dokázal zařadit mezi vývojové větve, ale vidím, že nejsou nutná. Jejich znaky jsou jednoznačně lidské a přitom vykazují vysokou míru originality jinde nespatřené.
Kmen je velmi soudržný. Všichni poslouchají náčelníka a členy rady starších doslova na slovo. Černá barva je zde posvátná, zatím nevím proč, ale vysvětluje se tím to nedorozumění u náčelníka. Rovněž zde není vhodné nosit bílou, zelenou, červenou a modrou. To jsou barvy kněžích. Thoralové mi dali prostý nebarvený lehký kožený oděv.

Thoralové jsou velmi společenští a jejich kmeny mají velmi pevnou a mnohaletou tradicí stmelenou hierarchii. Na jejím vrcholu stojí náčelník. Jedině on má právo nosit černou barvu (viz. níže). Stupeň pod náčelníkem zaujímají starší kmene a kněží, pak bojovníci, pod nimi lovci a poslední patro sběrači, mrzáci, děti, mladiství...
Funkce náčelníka je volená (ejhle prvek demokracie u domnělých divochů). Náčelníkem se může stát muž i žena. Podmínkou jsou zásluhy o kmen a souhlas rady starších. Funkce není doživotní. Opět rada starších uzná, kdy již náčelník(-ice) není schopná vykonávat funkci.
Kněžích je v komunitách vždy málo (ale vždy nejméně čtyři - viz. níže). Knězem se může stát pouze od narození vyjímečný thoral, konkrétně takový, který se narodí buď jako úplný nebo částečný albín (tj. jiná barva vlasů nebo očí, světlejší pokožka). V pátém roce věku (lze brát jako lidského) je dítě podrobeno tvrdým mystickým zkouškám. Bádání theurgů dokazuje, že dítě je vystaveno soustředěnému toku magenergie všech čtyřech kněží, a buď děsivý nápor nasvé tělíčko vydrží a prokáže tím jakýsi talent, nebo nápor nevydrží a zpravidla následují děsivé mutace, z nichž šílenství je tou nejlidštější. Není jasné zda je albínství podmínkou pouze tradiční nebo jestli skutečně může mít nějaký hlubší význam. Je však pravdou, že albíni se mezi thoraly vyskytují častěji, než mezi ostatními rasami, jinak by tento systém nefungoval. Thoralská vesnice má většinou tvar podkovy (u větších osad i s několika rameny). Otevřená část podkovy bývá obrácena k západu. Ve středu podkovy bývá táborové ohniště (pozůstatek z dřevních dob, dnes má již každý thoral ve své chýši ohniště sám). Thoralské chýše bývají jakési vzdušné proutěné přístřešky. K domovu thorala ovšem neodmyslitelně patří nějaký ten sklaní výklenek, který slouží jako "spižírna". Ve vesnici bydlí něco kolem padesátky až stovky thoralů.

Kulty

Přiblížil se Svátek sepie. Už vím, že se koná každoročně o letním slunovratu, ale stále mi na něm dost věcí není jasných... Cítím, že tato rasa skrývá nějaké velké tajemství. Odhodlal jsem se proto k poněkud osobnějšímu rozhovoru s náčelníkem...

Život thoralů je úzce spjat s přírodou, není tedy divu, že jejich přirozeným náboženstvím jsou tedy přírodní kulty živlů.
V každém kmeni musí každý živel zastupovat nejméně jeden kněz. Ten obléká vždy barvu živlu jemu přiděleného (bílá, červená, modrá, zelená). Je povinován různými přírodními obřady (zpravidla žádné oběti) živel kmeni nakloniti.
Největším svátkem thoralů je tzv. Svátek sepie. Koná se každoročně o letním slunovratu. Tehdy se sebere většina kmene a vydá se na pouť k moři. Zde rozloží tábor a pobývá zde třeba několik dní (většinou však ne déle, než týden). Jeden z vyvolených mladých jinochů (většinou to nebývá děvče) se po tu dobu zabývá lovem. Jeho úkolem je holýma rukama ulovit sepii, kterou donese náčelníkovi. Ten z ní vlastnoručně vyextrahuje černé barvivo a znovu si obarví šat na další rok. Černá barva je posvátná. Je nepsaným zákonem, že chlapec, který několikrát po sobě úspěšně ulovil sepii se stane náčelníkem, z toho důvodu také nejsou příliš běžné náčelnice.

Kmen byl na cestě již druhý den a mířil na pobřeží. Šli všichni. Muži, ženy, starci i děti. Nešli jen tak. Cítil jsem, že na tomto pochodu je cosi symbolického. Přitočil jsem se k náčelníkovi. Už jsme se znali poněkud víc. Několik večerů jsme strávili v konverzaci. Bl to poměrně vzdělaný člověk. Zaznamenal jsem celý rozhovor.
"Náčelníku?"
"Ano?"
"Mohl bych k vám mít otázku?"
"Ptejte se."
"Kdo jsou thoralové?"
"To přece víte. Děti džungle a moře, svobodný národ..."
"To jsou hesla. Kdo doopravdy jsou? A kam směřují?"
"Proč se ptáte?"
"Cítím tu tajemství..."
Náčelník si povzdechl, a pak, trochu neochotně, začal vypravovat.
"Thoralové jsou prastará rasa. Starší, než si myslíte. Kdysi velmi dávno jsme obývali slunná pobřeží, lovili ryby a jedli plody palem. Pak přišel člověk. Údajně moudrý a nás téměř vyhubil. Útoky, nemocemi.
Přežili jen ti, kteří unikli do džungle. Nadávali nám tenkrát, že jsme černí, ale nám se to nehnusilo. Naopak, černá se pro nás stala posvátnou barvou. Od té doby jsme uzavřeným národem a svůj útěk si vždy připomínáme na Svátek sepie."
Podíval se po mně.
"Čekal jste něco jiného, viďte? Něco mystického... A tohle je jen příběh lidského dobývání. Něco na něm je však zvláštní. Lidé tenkrát nepřipluli na výstavních lodích, ani nepřijely na dobře stavěných válečných vozech. Stalo se to mnohem dříve, v dobách, kdy se vaši prapúradědečkové teprve učili, jak vyrobit pazourkový oštěp. Přeneseně by se dalo říci, že my jsme ta původně inteligentnější část naší vývojové větve. Ale byli jsme zardoušeni hned v zárodku. Možná, že dnes jste se neměli po mořích plavit vy a podnikat odvážná zkoumání a cesty. Měli jsme to být my..."
Mlčel jem, zdrcen tím, co jsem slyšel.

Thoralové jako dobrodruzi a jejich herní využití

Thoral by byl spíše postavou pro CP. Dle pravidel DrD+ by mu asi nejvíce slušel kněz, dle klasických 1.5 by si thoral pravděpodobně vybral buď obor válečníka nebo zloděje. Od přírody hluboce věřící thoralové si v podstatě nikdy nevybírají povolání související s magenergií (hraničáře jen zřídkakdy, alchymisty a kouzelníky vůbec).
Proč ne hraničáře? Protože věřící Thoral považuje muže cest a lesů za jakési suplenty za jejich kněží a v podstatě je neuznává.
Neradi jsou součástí větších družin a vždy si své společníky pečlivě vybírají. Nemilují velká města, takže i jako zlodějové zůstávají spíš věrni bojovým stylům s důrazem na obratnost.

Možnosti dobrodružství

Postavy při pochodu džunglí narazí "omylem" na sídliště thoralů. To už samo o sobě je překvapivým herním prvkem. Mohou zažít kulturní šok (podobně jako profesor Tyffyn), je možnost zde rozehrát menší epizodu seznamování se se zvyky, apod.
Thoralové mohou působit jako "zásah z hůry" v pravý čas. Jedná se o poměrně bystrou rasu takže PJ se vždy může vylhat, že cizince ve svém rajónu už dávno pozorovali. Příklady použití mouhou být různé boje a podobné krizové situace. Nezapomeň, že thoralové budou k postavám zprvu neutrální. Jejich pomoc si musí nějak zasloužit, i kdyby to mělo být jen neřvaní v lese.

Poznámky

Nedal jsem Thoralům žádný bonus za rodovou zbraň. Soudím, že těch různých vylepšení mají už tak dost.
Převědčení jako PJ neuznávám, připadá mi to jako návodné a chybné. Pokud byste ovšem na něm trvali, berte thorala jako člověka, ale jedno ZkZ mu v tabulce přepište na ZmZ a jedno ZmZ na ZmD. Prostě, jsou to trochu větší klaďácicož pramení zejména velkéo uvědomění si vzájemné soudržnosti. K ostatním rasám bývají poněkud chladnější.

Dodatky

PJ by měl šamana ozdobit nějakými příznačnými kouzelnickými nebo i hraničářskými kouzly (např. Oheň, Ohnivá koule, Uhas, Vodní dech, Leť...). Zpravidla také šaman ovládá nějakou tu zastrašovací iluzi, aby měl čím plašit své věřící. Na den má 20 magů (+8 za každou vyšší žvt), které se mu doplňují spánkem.

Delší bambusová (tedy dutá) tyčka, kterou thoral "vyfoukává" šipky, většinou otrávané nějakým přírodním jedem (všichni známe z filmů). Zbraň je to původně lovecká, v boji muž proti muži thoralové nejčastěji používali těžké oštěpy.
Co se jedů týče jedná se především o v přírodě získatelné Kurare (ne to syntetické, které vyrábí alchymista) a jedy různých rostlin (jako základ berte Durman z DrD PPE).

Poděkování