Bordoni

…Své rodině odkazuji celý svůj majetek…V jedné schátralé knihovně u koryta řeky obklopeného stromy jsem objevil knihy. Byly psané podivným starým jazykem. Povedlo se mi jejich obsah rozluštit a zde vám předkládám již sepsané a uspořádané některé jeho části. Podle zkoušek stáří mi odhadli tyto knihy na rok přibližně deset tisíc let před kristem. Divili se, jak jsem k tomu přišel. Ani sám nevím. Hrozná představa, že tu žili, nebo ještě žijí tyto bytosti. Snad již jejich hrozby neplatí a nic se mi za toto zveřejnění nestane…

-Vyjmuto z poslední vůle váženého občana Elvida, který zemřel podivnou smrtí

Historie

Před mnoha věky a válkami se rozhodl člověk Xeldaron Ternis, který byl velkým a uctívaným kouzelníkem i mezi elfy, odejít do ústraní. Vynikal v iluzionistických kouzlech a tak předstíral svojí smrt. Po dlouhém a strastiplném čase, kdy bloudil světem a hledal místo pro jeho budoucí soukmenovce, ho konečně našel. Celou dobu ho doprovázel ďáblík, kterého si velice oblíbil. Byl to temný les, ke kterému nikdo nechodil a nejbližší obydlí bytostí bylo vzdáleno dva dny chůze.
I navrátiv se zpět mezi své lidi v iluzi jiného člověka. Navštěvoval jednotlivé své přátelé, kteří většinou měli také ďáblíky, a různými triky je přiměl k tomu, že si s ním dali sklenku vína. Ve vínu byla omamná látka působící na jejich paměť. Po té jim zjevil svojí pravou podobu a pověděl o svém plánu. Někteří s ním po chvíli dohadování a objasňování odešli a těm jiným předvedl další své iluzionistické kousky, po kterých si s pomocí látky byli jistí, že vše byl jen jejich výplod fantazie, jejich sen. Až navštívil všechny své přátele, vydal se k dalším kouzelníkům, ale jelikož si visoce cenil svého ďáblíka nad ostatní přátele, navštívil jen ty, co je měli a byli proslavený alespoň ve svém městě ušlechtilými činy a zručným nadáním.
Když je po roce všechny obešel, vydali se pod rouškou noci, ve smluvený den, na cestu. Všem se les zamlouval. Uprostřed lesa vykáceli mýtinku, kde si postavili svá nová obydlí. Jelikož to nikdo z nich dříve nedělal, trvalo jim to dlouho. Xeldaron byl již stár, ale ještě dohlédl na postavení společné knihovny, kde třináct nejlepších (včetně něho) studovalo iluze, aby zabezpečili své příbytky. Po třech letech se jim ho podařilo vymyslet. Celá Osada se na něm podílela. Při jeho seslání jim začali docházet síly. Všichni postupně odpadávali, ale Xeldaron držel. Když kouzlo bylo úspěšně sesláno, objevilli jen jeho šat obahující popel. Toto kouzlo obepínalo celý les. Kdokoli do něho vešel, byl veden, aniž si to uvědomil, po okraji lesa opět ven. Nad lesem byla stále mlha a zataženo, aby je ani draci nemohli objevit.
Všichni se podíleli na utváření zákoníku. Na počest svého mistra, který si cenil svého ďáblíka Bordona, se po něm pojmenovali. Ďáblík u nich žil ještě dalších šestset třicet sedm let. Jak žili nespočet generací, samými cvičeními se svými přáteli, kteří byli jen ďáblíci, se zdokonalili v časoprostorové magii a postupně posunovali stáří příštích generací od svého původního lidského věku úmrtnosti.

Zákoník

Sepsán první radou a schválen ostatními členy a ďáblíkem Bordonem. Rada se skládá ze dvanácti členů zasedajících v knihovně. Vždy nechávají třináctou židli volnou, kdyby se jim jejich mistr vrátil.

§ Nikdy nikomu neprozradíš nic o této osadě, tomto lese, nebo o Bordonech.
§ Nikdy neublížíš svému příteli ďáblíkovi.
§ Nebudeš mít jiného přítele (havran, kočka).
§ Nebudeš nosit zbroj.
§ Nikdy neokradeš kouzelníka ani někoho z nás.
§ Rada má vždy třináct členů, ale je voleno dvanáct.
§ Rada se volí jednou za sto třináct let.
§ O vážnějších věcech rozhodují všichni.
§ Co by mohlo ohrozit ostatní Bordoni, si nenecháš pro sebe.
§ Každá žena může mít jen tolik dětí, aby se neměnil výrazně počet členů.
§ Každé dítě dostane po narození svého ďáblíka.
§ Nevyrobíš jed na inteligentí bytosti a zvířata.

Náboženství

Všichni do jednoho se modlí ke Xeldarovi, kterého považují za ztělesnění moci, která vytvořila vesmír a život v něm. Jednou za den, vždy k večeru, se všichni sejdou před jeho dřevěnou sochou navlečenou do jeho šatů s popelem uvnitř a modlí se třináct směn za jeho návrat. Před započetím modliteb zahájí vždy nejstarší člen krátký obřad, při němž simbolicky podaruje, jednou za rok, pergamenem podepsaným všemi Xeldarona a do zlatova opečeným králíkem sochu jeho ďáblíka. Poté se všichni odeberou ke spánku. Ráno tam ani jedna věc není a oni věří, že si je vzal k sobě.

Život

Děti si hrají už od narození se svými ďáblíky. Za nespočet generací se již naučili teleportaci, kterou při svých hrách zlepšují. Dokud se nedostanou po sedmdesáti třech letech do mladiství, je jim vše povoleno. Od této doby nastupují studie historie a kouzel. Nezbývá jim mnoho času na zábavu, ale občas se svými ďáblíky pořádají přátelské kouzelnické soutěže. Při dovršení dvěstě padesáti šesti let jsou považováni za dospělé a mohou po vzájemné dohodě mít s opačným pohlavím dítě. Další jejich výsadou je možnost volení rady z řad starších. Většinu času tráví v knihovně studiem. Při dovršení pětiset třinácti let jsou považováni za stařešiny a mohou být voleni do rady. Také obstarávají pochůzky mimo les. Většinou za účelem nakoupení jídla, nebo různých materiálních doplňků, za vyčarované peníze (nebo lístky rostlinky a různé malé, ale cené výrobky, ať již vytvořené s pomocí magie, nebo ne). Když chodí na tyto cesty, vždy přes sebe sesílají iluze té rasy, ke které zrovna jdou. Průměrně se dožívají devítiset třiceti let až jedenáctiset šedesáti tří. Mrtvé vždy oplakávají všichni. Za jejich písní jsou spáleni a jejich popel rozsypán po lese, nebo blízkém okolí.

Znalost světa

Znají okolní státy, národy a rasy do vzdálonosti přibližně sedmset mil, ale nikdo je často nevidí. Přibližně jednou za generaci se najde někdo, kdo se chce podílet na vytváření vnějšího světa a tak chodí nezahalen. Kdykoli se může vrátit zpět a bude vřele přijat.

Jazyk

Neměli potřebu ho měnit a tak si zachovávali svůj původní. Netušili však, že jejich vzdálení příbuzní mu tak věrní nebudou. Jejich jazyk se od jejich stylu písma a řečeného slova měnil a po spoustě generací si již tyto dva jazyky nejsou vůbec podobné. K jazyku Bordonů se nejvíce přiblížili kudůkové, a proto je pro ně nejsnažší se ho naučit. Písmo mají oba národy úplně jiné. Bordonské se skládá ze sedumatřiceti znaků skládajících se ze čtyř čar a jednoho kolečka. Vždy jen jinak uskupeno. Jelikož mají zakázáno někomu sdělit svou přítomnost, nenaučili svůj jazyk kohokoli z jiného národa, nebo rasy.

Vegetace

Za čas si uspořádali les ke svému záměru. Prvních sto metrů po obvodu jsou normální třicetimetrové staré jehličnany. Za toto pásmo se ještě nedostal příslušník cizí rasy. Následují stromy po obvodu celého jejich prostranství, jejichž větve směrem do pásma jehličnanů vypadají přirozeně, ale opačným směrem na mýtinu jsou jejich větve různě propletené a natahující se až nad střed mýtinky a lesa. Vytvářejí přírodní klenbu nad mýtinou, kterou by jiné rasy považovali za střechu. Tato klenba nepropouští takřka žádné světlo a vítr.
Mýtina je přibližně kruhového tvaru o poloměru sto sáhů. Na ní je dvakrát třináct dřevěných domků postavených okolo mírné říčky. Třináct je větších a třináct pro ďáblíky. Knihovna je přesně uprostřed na malém ostrůvku, kde jí obtéká říčka z obou stran, přes kterou vedou čtyři zdobené mosty. Na jihu mýtiny je socha jejich zakladatele a mistra. Všude okolo jsou zahrady ze všemožných překrásných květin a pěkně tvarovaných kamínků. Všechny zahrady jsou protkané nespočtem cestiček vytvořených dřevěnými dlaždicemi. Z říčky protínají jednotlivé zahrady potůčky, které vše i zavlažují. Na několika místech jsou k dispozici dřevěné lavičky.
Každý člen osady si pěstuje na nějakém kousíčku, pro ostatní rasy již dávno ztracenou, rostlinku Geln. Když zemře rostlinka většinou sama uvadne a je ostatním k neužitku. Takto mohou poznat, že se s někým, co odešel, stalo něco hrozného.

Vzácná květina Geln

Každý člen osady si ji pěstuje sám a když umře, květinka odumře s ním. Po celý rok má na sobě rozevřen alespoň jeden ze sedmi květů, většinou bývájí dva až tři. Jednou se povedlo jednomu stařešinovi, že se na jeden den otevřelo všech sedum různobarevných květů. Byl to překrásný pohled. Dosahuje výšky šedesáti coulů a má spoustu stonků, poskládaných do překrásných tvarů. Na stoncích má 4k10 lístků, které se vejdou akorát do dlaně.
Tyto lístky se dají požít k různým účelům. Pokud je někdo sní, je dosytosti najeden na tento a příští den, jelikož se pomalu tráví. Pokud se bude v puse jen žvíkat odstraní dotyčné bytosti únavu (k10). Má také hojivé účinky. Přiloží-li se na ránu, ta se zacelí (přestane krvácení+obnova 1 života). Její největší účinek je pravděpodobně při výrobě jedu. Rozdrtí-li se dva lístky, přimíchá se k tomu jehličí, zaleje se to vodou, posolí a na požadované zbrani, nebo látce se nechá den odpařit. Tento jed je velice silný (Odol-11-k100+level/2k10+level-hodnota odolnosti, působí ihned, není protijed). Rostlina sloužila dříve především k tomuto účelu. Žádný Bordon nikdy nepoužije jakýkoli jed a ani výrobu tohoto neprozradí.

Společnost

Společnost čítá okolo stodvaceti členů. Nejvyšším představitelem je jejich bůh, za jehož rozhodnutí jsou považované výroky rady, jelikož proti nim nic nepodnikl. Žádné vnitřní rodiné vztahy neuznávájí. Všichni se považují za jednu velkou rodinu, bratry a sestra (ve stejné věkové skupině), syny a dcery (ve všech věkových skupinách pod nimi), otce a matky (od dospělosti dále). Nikdy se neokrádají, nevraždí, jsou k sobě naprosto otevření a věrní. I kdyby při záchraně jiného Bordona mohli ztratit svůj život, pokusí se o to, pokud je alespoň nějaká naděje.

Vzhled

Jejich výška je 160-200 coulů (velikost B) a v průměru váží 800-1500 mincí. Barva jejich kůže se po nespočtu let žijících většinou v šeru změnila na čistě bílou. Jejich tělo je hubené a bez nějakého viditelného svalstva. Od pěti let jim rostou bíle vousy, které si upravují na velikost, při níž dosahují na spodní okraj žeber. Vlasy si nechávají narůst až nakonec zad. Jejich oči jsou smaragdově zelené a velice přitažlivé. Jejich obličej nemá vrásky. Mají kratší baculatější nosy a široká ústa, která jsou skoro stále zkřivená v úsměvu. Lidem připadali jedinci, kteří les opustili, překrásní. Dokonce si to o nich myslí i elfové, všem ale vadí jejich bílá barva, která vypadá, jakoby se jednalo o oživlé zombie.

Ti co odešli mimo les

Většinou se pohybují v noci, nebo k ránu a večeru, jelikož jsou na toto osvětlení zvyklí. Jejich barva kůže se postupně mění. Přibližně po roce, když byly přes poledne venku alespoň půl roku, jejich barva kůže zhnědla. Když jenom čtvrt roku, tak žluto-hnědá, pokud jeden měsíc, stala se růžovou, a když ani to ne, jen trochu ztratila bílou barvu, ale nebylo to znát.

Cestování skrze iluzi

Jediný způsob, jak projít skrze očarovaný les je ten, že dotyčná bytost musí věděť a být si jistá, že je tam toto kouzlo a s písní v jejich jazyce projít. Píseň je zpívána od srdce. Cestou lesem musí jít pořád rovně, i kdyby jí v cestě stáli stromy a keře. Jestliže splní tyto podmínky, stromy se jí jakoby samy vyhnou a povedou jí nejkratší cestou na mýtinu.

Ošacení a jídlo

Nosí volné šaty třpitivých barev a odstínů z několika vrstev té nejjemnější tkaniny. Na nohou mají vždy jen sandále vyrobené z ebenového dřeva se spoustou vrytů a zákruté, které je činí neobyčejně zajímavými. Jejich jídlo se skládá převážně z ovoce a vědomostí, ale nepohrdnou ani opečeným králíkem, nebo uvařenou rybou. Nesnášejí syrová zvířata a cukr. Jídel obsahujících tyto ingredience se ani nedotknou.

Dobrodružství (povolání)

Asi jednou za generaci se najdou v osadě dospělí, někdy i mladiství, kteří nechtějí dále žít v lese a rozhodnou se jít do světa za dobrodružstvím. Nikdo jim v takovém to rozhodnutí nebrání. Natrhá si na cestu několik lístečků své rostlinky, avšak maximálně polovinu, zabalí si jídlo a odejde. Nebude mít žádné peníze a tak většinou v první apatyce draze prodá několik lístků, ale ne mnoho. Jejich účinky bude využívat až v nouzové situaci, protože je to jeho pouto s domovem. Spolu si vždy vezmou svého ďáblíka, který je provází. Nezkušení lidé je proto považují, všechny bez rozdílu, za kouzelníky a projevují jim úctu, kterou zasluhují.

Válečníci a alchymisté: Ve škole jsou nepozorní a jsou často káráni svými učiteli. Ostatní děti si z nich dělají srandu a tak brzo odcházejí hledat své štěstí jinde. Pro jejich zákaz nenošení brnění používají jen šaty. V historii odešel jen jeden válečník, který nebyl moc úspěšný a několik málo alchymistů. Jejich neuskutečněný magický talent jim propůjčuje částečnou odolnost vůči magii (level procent). Jejich ďáblík nemůže kouzlit, ale bude je provázet dále. Alchymisti nemohou kvůli svým zákonům vyrobit jakýkoli jed, který by mohl být použit na inteligentní bytosti, nebo zvířata. (Popř nosí tak jeden s protijedem. Když mu ho někdo ukradne, pokusí se mu ho buď sebrat zpět, nebo ho zabít, aby jed vyrobený jeho rukou, nikomu neublížil.

Hraničář:Neobvyklé, ale celkem časté povolání. (Někdo se musí starat o les a květiny). Zaměřil svůj magický talent trochu jiným směrem, a tak o něj ani nepřišel. Nemůže nosit zbroj a vrhací zbraně. Cestuje s ním ďáblík. Jestliže bude chtít psa, zanechá hraničář ďáblíka v lese a už ho nikdy nemůže získat. Ďáblík může sesílat všechna kouzla, co zná hraničář, ale pouze jedno denně a má dvojnásobek many. Na 4 levelu (a každém příslušném) si může vybrat, zda se naučí mimosmyslovou schopnost, nebo schopnost „Pomoc v nouzi“, která vznikne nevyužívaným magickým talentem. Poslední mimosmyslovou schopnost, nebo Pomoc v nouzi získá druid na 17 levelu a chodec na 26 levelu.
Int 20=many jako Int 19+za každou druhou úroveň 1 mag „Pomoc v nouzi“ – hraničář se může po soustředění (40-level kol) jakoby rozdvojit. Jeho magie mu opatří jeho dokonalou iluzi, která se zlepšuje úrovní, podle toho, jak dlouho ji ovládá. Tuto schopnost může použít pouze jednou denně a unaví ho za k6 bodů únavy. Tato bytost zmizí ve chvíli, co nemá životy, nebo jí skončí doba trvání. Kdo rozpozná, že to je iluze, už jí pozná (ne nově vytvořenou) a ona ho nemůže nijak zranit, nebo mu bránit v pohybu. Pokud o tom řekne ostatním, past se jim sníží bonus za inteligenci toho+1, co je informuje (minimálně jedna).

Zloděj: Zloděj je již trochu častější povolání, ale pořád hodně řídké. Zlodějem se stanou většinou tak, že se o tom dočtou v různých knihách při studiu, nebo jako starší to zjistí ve světě. Pokud ho to přesvědčí, aby se stal zlodějem, odejde z lesa asi po padesáti až sto letech. Mezitím se v ústraní věnuje nacvičování svého zlodějského umění (ne na ostatních). Za tuto dobu se mu vytratí aktivní magický talent, ale při zkoušení zjišťuje, že se na něj může částečně spolehnout. Při některých jeho schopnostech zahalí mimovolně jeho talent tělo a hlas zloděje iluzí, která mu pomáhá oklamat nepřítele.
Nemůže používat zbroj a okrást kouzelníka, natož ho zabít. Je tu jen jediná vyjímka. Pokud ho kouzelník bez zjevného důvodu napadne, smí ho zabít, ale spíš se ho pokusí dostat do bezvědomí, kde ho sváže a vyslechne. Ví o zaostřování vůle, takže mu k ní nedá možnost. U těchto schopností se mu zvedá šance úspěchu o jeho level+bonus za inteligenci: Převleky, schování se, imitace hlasu a klamání pláštěm. Každý zloděj má také svého ďáblíka, který ho neopustí, ale neumí kouzlit.

Kouzelník: Jsou nejčastějším povoláním této rasy. Také se na ně cvičí již po mnoho dlouhých generací. Nemohou nosit žádnou zbroj, nebo zbraň a ani mít jiného magického přítele. Jedinou vyjímkou je, že mohou používat hůl, ale jestliže s ní zaútočí, budou mít postih –2SZ, protože ji nikdy nepoužívali. Pokud museli vykonat nějakou fyzickou práci, udělal to za ně většinou ďáblík (nakrájení zeleniny, přenesení dříví, …). Když o něho přijdou, mohou na tyto činnosti používat dýku, ale ne k boji, nebo obraně. Jejich ďáblík je zvyklý používat iluzionistická kouzla (, je to jeho denní chleba) a tak je může sesílat kolikrát chce denně (dokud na to má manu). Při každém postoupení jeho majitele má ďáblík 30% šanci, že se naučí iluzionistické kouzlo (určí ho PJ- libovolné z pravidel) navíc a jeho majitel ho ani nemusí znát a když není žádné známé má 10% šanci, že se naučí časoprostorové, na stejném principu a má dvojnásobek many.
Mágové se můžou bez omezení učit všechna iluzionistická kouzla a při sesílání časoprostorových (ať již přes pomocná) je to v konečné fázi stojí o jeden mag míň, minimálně jeden. Jejich ďáblík se dále zlepšuje, ale již se nemůže samovolně učit iluzionistická kouzla.
Čarodějové z této rasy jsou mistry v oboru iluzí. U všech iluizonistických kouzel se past zvyšuje o 1 za level 1-6, o 2 za 7-15, o 3 za 16-28 a o 4 za level 29-36. Při vymíšlení iluzionistických kouzel mají bonus 20%, který se ještě zvyšuje o tolik %, kolik zná jejich ďáblík iluzionistických kouzel. Všechna časoprostorová kouzla je stojí o dvě many méně, minimálně jedna. Při Int=22 platí: pravděpodobnost sesílání 99%, bonus za inteligenci +5 a mají počet many, jakoby měli Int 21 zvednutý o jejich level. (Pro 1.-10, 2.-16, 3.-23, 4.-30, 5.-36…)

Jejich vlastnosti

Síla: Od narození nejsou zvyklí na fyzickou práci a nezacházejí se zbraněmi, takže jsou slabí a nešikovní.
Obratnost: Jak pořád dovádějí se svými ďáblíky, naučili se pohybovat poměrně obratně.
Odolnost: Většinu života žili jen na mýtině, kde si odolnost zvyšovat moc nemohli, dokáží se pohybovat celkem rychle, ale ne na moc dlouho. Ani je nikdo nezraňoval, aby proti tomu nějak posílili.
Inteligence: Pořád leží v magických knihách a navzájem si dávají spletité hádanky a hlavolamy. Tyto hry s nimi rádi hrají i jejich ďáblíci.
Charisma: Pro ostatní rasy jsou velice spanilí a krásní, čehož dokonale využívají. Jsou zvyklí na autorativnost kouzelníků, která je obklopuje těsněji, než jejich šaty.
Pohyblivost: Jejich základní pohyblivost je třináct, ale hodně se jim snižuje, protože nemají moc sil, aby nějak přidali.

Rodová zbraň

Jejich zbraní jsou především znalosti, a proto žádnou nemají. Za většinu života po celé generace ani mnoho zbraní neviděli (kromě dýky, sekyry a hole).

Postřeh

Základní postřeh mají 3% na objekty i mechanismy, nebo že něco uslyší (jsou vnímaví ke svému okolí). Tento postřech (mechanismy a objekty) se jim ještě snižuje, jestli jsou na jasném světle (kouzlo, slunce) o 5% a naopak ve tmě a šeru zvyšuje o 5%. Za každý rok, který trávili většinou přes den venku, se upravuje z obou stran- snižuje o 1% (z 5% na 4%…). Můžou ho snížit maximálně na nulu.
Rozpoznání iluze: Všichni jsou zvyklí na používání iluzí, tak na jejich rozpoznání mají bonus 1 do 15 levelu, nad bonus 2.

Schopnost Teleportace

Ze svých se za spousty generací a cvičení naučili mírné teleportaci. Trvá k6 kol, po kterých se objeví na požadovaném místě (do vzdálenosti 5 sáhů), pro větší vzdálenost zvolí jen směr a přesunou se o 5+k6 sáhů. Přemístí se, pokud by byli normálně schopní, klidně přes létání, dostat na požadované místo. Můžou využít také náročnější přesun skrze předměty. Zvolí si směr a přesunou se o 1+k6 sáhů. Tento razsah může hráč předem upravit, snížit horní i dolní hranici o stejně, o 0-6sáhů. Kdyby se měli objevit v pevné látce, hodí si k10, při padnutí 10 jsou v pevné látce (nechám na PJ), při jiném jsou zraněni za k10 životů.
V prvním případě je to stojí jeden bod mentální námahy, ve druhém (skrze věci) za každých 30coulů látky 2 body únavy. Pokud překročí tento počet mentální hodnotu, nebo za každý její násobek, jsou unavení za jeden stupeň únavy (mentální únava jim přesto nezmizí, viz její odstranění). Mentální hodnota je rovna 2*bonus za Int.
Její odstranění probíhá po spánku, případně až po meditaci a zaostření, kdy se uvedou na 1+X směn do tranzu, ve kterém uklidňují své vnitřní rozladění. Tento proces je únavný a za každé tři směny, i započaté, získají bod únavy. Po skončení se jim odstraní X bodů mentální námahy.

Hlučnost

Nejsou zvyklí se pohybovat tiše a nemluvit, takže pokud je někdo nenese, nebo nemají zacpaná ústa, je jistá šance, že je nepřítel uslyší. Pomáhá také neslyšitelnost. Když je splněna jedna z podmínek je tato šance jen poloviční. Do vzdálenosti deseti sáhů je tato pravděpodobnost ROZ*10, za každých dalších deset se tato pravděpodobnost o ROZ snižuje. PJ ji ještě může poupravit podle toho, jestli stráže hlídají, nebo oslavují atd.

Autor

Vím, že je to trochu obsáhlejší, ale radši jsem upřednostnil lepší popsání této rasy před velikostí. Je tu zavedených několik nových věcí jako u rasy, např. vztah k jednotlivým povoláním, přesto ale doufám, že se vám bude líbit a ještě víc, že ji třeba použijete, ať už pro CP, nebo i hráče. Pokud někdo bude mít nějaký návrh na úpravu, který by jí mohl vylepšit, ať ho napíše, a předem za něj děkuju. Květinu a kouzlo podrobněji rozepíšu v jednotlivých příspěvkách.