Toto kouzlo bylo, podle tradice do Velké knihy kouzel abbaddonského Čarosvitku z let 1113 – 1201 AL, připsáno na poslední list pouhým uhlem (a to se ještě muselo smrsknouti na 2 řádky, neboť již nebylo místa) velkým gurmánem a jedlíkem Bachorem Bachyní, jenž při stolování vydal za tři kouzelníky, přičemž seděti musel na čtyřech židlích (to jsou ale pouhé dohady kronikářů). Jisté jest, že si toto kouzlo sám prosadil a sám jej pravděpodobně vymyslel, neboť díky svému váhovému hendikepu se dokázal jen hyperprostorovati do kuchyně, či před spíž, posaditi se a nacpati do sebe čarovný chleba s magypaštikou. Občas i kouzlem oheň zapálil plotnu a dal vařit maguláš. Ovšem skřeti většinou zapomínali maguláš správně okořeniti (neboť znaje pravidla: „Dosolit se do dá dycky ne?“ odbíjeli znechucené kouzelníky). Ti jim za to nechávali levitovati diškerece vysoko ve vzduchu, pročež skřeti lezouce na štafle, byli pro smích. Bachor Bachyně byl však mimo jiné líný kouzelník, a tak raději přemýšlel, jak by mohl ukojiti svůj hlad, pochutnati si a stále jen nelevitovati nahoru do police pro sůl a jiné koření. Vymyslel proto kouzlo „Sůl a pepř“, tak jej do knihy zapsal.

Jedná se vskutku o levné, jednoduché kouzlíčko dostupné pro postavy už na první úrovni, avšak je spíše charakter dokreslující, pročež nebude zrovna vyhledávaným. Toto kouzlo, když jsem se zamýšlel, použito ve vhodné době, může být i dost silné a PJ by proto měl dohlédnout na to, aby si jej vzala postava, která k jeho vybrání má velké předpoklady (tedy aby jej vybrala postava, ne hráč). Vhodná je buď pro postavu jedlíka, gurmána či šprýmaře. Alespoň tak to vidím já.

A teď už k funkci. Dle názvu je jasné, že se jedná o kouzlo dochucovací, tedy takové, s jehož pomocí si může kouzelník buď sobě nebo přátelům dochutit pokrm či pití za pomoci magie. Stačí pouze aby vyslovil formulku a představil si chuť daného jídla, jak by ji chtěl okořenit. Pokud ji chce naopak přepepřit či přesolit a těžko si chuť představí, řekne PJ, kolik asi pepřenek či slánek by do toho nasypal jako kuchař. Po této představě a seslání bude jídlo ihned upraveno. Ovšem pouze chuťově, nikoli tepelně či fyzicky.

Magenergie je uvedena jako 1 nebo 2 magy. Za 1 mag může kouzelník pracovat pouze se solí či pepřem, pokud ale ovládá kouzlo více než 1 úroveň, může použít i variantu 2 magovou a tj. použití cukru, pokud jej ovládá už tři úrovně, může za 2 magy jídlo ochutit jakýmkoli kořením, které zná. (např. oregáno, bazalka atd.). 1 magenergetická dávka = použití jednoho koření. Tedy nejde např za 1 mag operovat se solí a pepřem, nýbrž buď pouze se solí, nebo s pepřem. To samé platí i u druhů 2magového koření.

Dosah je dohled, tj. kouzelník musí na daný pokrm či nádobu vidět a musí alespoň rámcově vědět, či mít představu , jak takové jídlo chutná, či jak se připravuje…

Kouzelník může za danou magenergii změnit pouze pokrm, jenž se nachází buď v nádobě či na tácu, talíři, lorně, hrnci atd. atd. Zkrátka na „ohraničeném území“ – tedy i na ubrousku. Pokud by to bylo příliš rozlehlé místo a jaksi neuspořádané, dokáže kouzelník dochutit 1 „věc“ – stehno, bramboru, loužičku atd.

Kouzlo účinkuje ihned po seslání a trvá do doby, než bude nápoj či pokrm jakkoli vědomě tepelně upraven (ne pouhým stydnutím).

…a teď 2 příklady využití kouzla

PŘÍKLAD 1: Kouzelník Bibikov (5. úroveň, kouzlo Sůl a pepř ovládá už 2 úrovně) a válečník Augenapfel (5. úroveň) se potkají u paty hory na níž oba šplhali a z níž spadli. Po několika trapných otázkách dojde řeč na jídlo. Kolem se válí několik vykostěných prsních kuřecích řízků dvakrát obalených v trojobalu. Augenapfel sice mručí cosi o nadměrném množství strouhanky a že on má raději přírodní vepřové, ale maje hlad nechá Bibikova smažit. Oba si pochutnávají, ovšem řízky někdo zapomněl opepřit a osolit. Augenapfel je naštván ještě více, ovšem Bibikov jen luskne prsty a něco zamumlá. Augenapfel začne mručet znovu, že prý neví co se tu děje, ale že to někdo prosolil asi jen napůl, ale že teď už to má alespoň chuť. Po jídle si jde zdřímnout. Když si po vydatném spánku chce dát k večeři týž řízek, jenž nesnědl a ohřeje si ho, zase zabručí, proč to teď je bez soli. Bibikov se naštve a odejde domů.

PŘÍKLAD 2: Kouzelník Bibikov (5. úroveň, kouzlo Sůl a pepř ovládá už 2 úrovně) jde do hostince „U svobodného hrnce“, jenž je vyhlášeným pohostinstvím v celém městě. Jde rovnou z cesty, nezdržuje se u lazebníka ani se nepřevlékne. V hostinci se usadí, ovšem hostinský jej se slovy „Otrhaným kejklířům nenaléváme, otrhaný kejklíři!“ vyhodí. Rozezlený Bibikov tedy chtě nechtě odejde oknem přímo do kaluží. Zlostně se kouká oknem dovnitř a nenávistně loupe svýma očima po hostinském, který právě servíruje vybrané dobrůtky baronovi, jenž se zastavil na večeři, aby byl lidem viděn. Krčmář mu právě podává šunkové závitky.

„Budou jim chutnat! Určitě se po nich budou voblizovat! Pro jejich šlechtický jazejček je to eňo ňůňo pošušňáníčko. Sám sem je pro jejich milost dochutil!.“ Pochleboval hostinský, zatímco Bibikov v okně dostal nápad. Ušklíbl se a upřeně hledě na závitek cosi zamumlal. Baron, zřejmě nebyl z nejzdvořilejších, závitek popadl do pracek i přesto, že byly navléknuty v hedvábných rukavičkách, a narval si jej nenasytně do svého šlechtického chřtánu, který žáci místní reálky občas rádi zaměnili s vepřím. Baron však náhle vstal od stolu, zezelenal a poprskal oslintaným závitkem tryskajícím z jeho tlamy nejen hostinského, ale i baronku v nových šatech a celou společnost.

„Ty holomku!“ hřímal „Tak sám dochutil! Pro mlsnej jazejček! Děláš si ze mě blázny!?“ burácel hlasitě a máchal rukama tak, že uštědřil baronce pohlavek a její zbrusu nový klobouk pokryl tělo nadívané hlavy selete s červenou brusinkovou omáčkou. „A… a… ale pane baron, ať se nezloběj, ale měla by to být delikatesa, jíž si dopřává šlechta na jižním pobřeží!“ koktal hostinský, to barona dopálilo a začal hřímat a máchat rukama tak, že baronka raději spadla ze židle a ukryla se pod stůl. Stejně tak společnost tušila, že je zle a ládujíc si kapsy vybranými pochoutkami, které tabule ještě skýtala, opouštěli hojně hostinec. „Já ti dám delikatesu! Já ti dám!“ hulákal baron a chytnuv hostinského pod krkem, narval mu zbytek závitku do krku. „Za tu drzost budeš pro ostudu na náměstí dělat lidem plezír a prodávat ty tvoje delikatesy!...“ Bibikov byl příjemně pobaven, otočil se a odkráčel do jiného hostince.