Většinou sesilatel kouzla. Toto kouzlo se také vyskytuje pod názvem Kouzelníkova pomsta. Celou svou moc a sílu čerpá jinak docela nenáročné kouzlo z lidského strachu, hlouposti a především z lidské blbosti. Hlavní efekt totiž vůbec neudělá magie, ale okolí. V extrémních (ale ne nemožných) případech to je dokonce ten poslední efekt.

Asi už nikdo neví, kdo tohle kouzlo vymyslel, ale všeobecně se soudí, že to musel být člověk. Takový smysl pro humor, ironii a realitu mohl mít jen člověk. Tedy vyřazovací metodou – barbar nebo kroll, no pardon, na hobití kouzelníky je to příliš domyšlené, kudůk by to nepochopil a žádnej z těch vyschloprdelních sucharskejch elfů to nepochopil dodnes (původně tady byla závorka, ve který sem pořádně mastně a tučňoučce nadával na celou tu jejich snobáckou rasu, ale s těžkým srdcem jsem si to odpustil a místo toho v putyce založím stůl Smrt elfům nebo něco podobnýho a to pak bude teprv sekec mazec…).

Toto kouzlo potřebuje ke svému seslání jen jednoduchou gestikulaci jednou rukou a i vyřčená formule může být vyřčena velmi potichu, celé zaklínání pak, pro někoho, kdo se náhodou dívá kouzelníkovým směrem, připadá, jakoby si kouzelník jen tak pro sebe ukázal na cíl a zasmál se něčemu trapnému, čeho si snad ostatní ani nevšimli (většinou přestože není čemu). Ovšem v tomto momentě už je cíl obětí kouzla.

Po seslání začne z očí oběti zářit démonicky rudé světlo, kolem hlavy se mu začne tetelit vzduch a po celém těle, nejvýrazněji na ochlupených částech (vlasy a vousy nejvíce, ale také chlupaté předloktí, hruď), začnou přebíhat drobné energetické výboje ne nepodobné miniaturním bleskům, postupně v různých a všech možných barvách. Vlasy a chlupy také mohou začít vstávat. Magické napětí vyvolané kouzlem může probíjet i do okolních osob, dotkne – li se cíl někoho, obdrží dotčený jedno stínové zranění, ovšem to jen jednou za kolo. Občas se může objevit i neškodná jiskřička. Krom toho se kolem cíle začne šířit zápach spáleniny.

Cíl je z kouzla většinou deprimován a když pochopí situaci, tak se většinou schoulí někam do rohu, pozoruje své stále naježenější vousy a doufá, že to přestane samo, nicméně pokud kouzlo doprovodíte nějakým vhodným psychickým kouzlem, které například v cíli vyvolá představu, že z ničeho nic (nebo z jakéhokoliv jiného popudu) získal neomezenou moc a teď je na něm, aby ji využil, pak můžete dosáhnout naprosto nečekaných výsledků. Například čarodějnický proces nebo pořádné vymítání ďábla.

Princip kouzla je, myslím, docela jasný. Kouzelník prostě cíl nabije velkým množstvím magické energie o malé síle. Dalo by se to přirovnat ke statické elektřině. Past pro toto kouzlo není třeba, reakce kolemjdoucích nelze zobecnit, cíl se nemá čemu bránit a kouzelník si tak jako tak hází, jestli se mu kouzlo povedlo seslat, takže ji považuji za zbytečnou.

Pravděpodobně by bylo jednodušší způsobit posaný efekt iluzí, ale síla tohoto kouzla je právě v jeho opravdovosti. I když kouzlo odezní, pořád budete mít na hlavě obstojný afro a ostatní si budou moci myslet, že démon jen usnul a mohl by se kdykoliv probudit. Krom toho ilusi kdekdo prohlédne. Kouzlo samo o sobě je v podstatě úplně k ničemu, nicméně, jak už také bylo naznačeno, v koordinaci jeho efektu s něčím dalším, například s prací sicca, hlavně tedy jeho chytré použití může mít mnohem výraznější následky, než kolik by odpovídalo magenergické náročnosti toho kouzla. Kouzlo je možné zrušit rozptyl kouzla (ovšem jak již bylo naznačeno, zápach zůstane a dokud si je cíl neuplácne, vlasy a vousy mu budou také stát dál).

Ještě drobný příkládeček použití kouzla, abyste si udělali představu: Cestujete s družinou a stavili jste se v malym městečku. Učiněnej vidlákov, jeden starosta, dva pobudové, malebný náměstíčko s několika krámky, jedna dvě hospůdky a krásně zaprděná radnice. Ju? A teď si představte, že se nějakou náhodou dozvíte, že starosta je podmáznutej bandou lupičů, co přepadávaj pocestný, aby jim nahrával. To není tak těžký si představit, v našich poměrech,ne? Nemáte v podstatě žádný důkazy, ostatně by vám stejně byly na prd proti starostovi, kterej to tady celý šéfuje a má tu největší slovo. Na nějaký složitý řešení nemáte čas, protože zejtra musíte zas dál a jednoduchý řešení taky radši ne, opletačky s městskou hlídkou dvaceti ostrejch chlapců, který se ve volnějch chvílích bavěj lovem trollů v horách, by nebyly to pravý vořechový. Jenže ten hajzlík by zasloužil co proto… Co s tim? Hloubáte nad tim u korbele a nevíte. V tom se kouzelníkovi nad hlavou objeví obláček s nějakou podivnou věcí, která trochu připomíná měch, jen je žlutá, uprostřed má podivnou runu a visí obráceně. Kouzelník zajásá: „Vím, co s tím.“ Odpoví tázavé pohledy ostatních u stolu. „Nechte se překvapit… Potřebuju nenápadně rozhlásit, že starosta je posedlej ďáblem. Vsaďim zlatku, že až se budem vracet, tak si o dnešní noci poslechnem ještě pár zajímavech příběhů.“ Už máte představu? Myslíte, že vyhrál? A já se musím omluvit, protože z příkládečku se stal docela rozsáhlej příklad. To jsem celej já.

A to je všechno.