Jedna verze legendy praví, že první ruku jako svého přítele získal mocný čaroděj D'Orseth Černý. Byl opravdu velice mocný, nejmocnější ve své době, měl však jednu zvláštnost, a sice, že nikdy nesnesl svého kouzelnického přítele. Neměl rád zvířata vůbec, a kouzelnické mazlíčky zvlášť. „Proč se s někým dělit o moc? Proč nechat někoho nahlédnout do svých plánů? Proč vůbec vedle sebe snášet tak hnusné tvory?“ Ptal se. Na univerzitě, kde studoval, se však setkal jen s opovržením, jak to u originálních lidí bývá. Nikdy tedy kouzelnického přítele neměl, přesto se stal jedním z nejmocnějších mágů, jací kdy chodili po této zemi. Vystavěl si nádhernou bílou věž, obklopil se služebnictvem a přepychem a jal se studovat magii hlouběji, než se komu kdy podařilo. Při svém pátrání však přišel na něco, na co ani přijít nechtěl… Jednoho dne(zde se různé verze legendy neshodnou, jestli to bylo pondělí nebo středa, ale většina se přiklání k pondělí), bylo to deštivé pondělí na začátku podzimu, objevil ve své knihovně starobylou knihu s mnoha svitky uvnitř. Byla celá zaprášená a obalená pavučinou. Chtěl si ji odložit na stůl a věnovat se jí později, ale pak si všiml jejího názvu: „Demonikonť a Nekrologikonť, od Mistra Tulumuchuse“. Tulumuchus! To jméno už někde slyšel…no, asi na univerzitě. Kniha ho zaujala, a tak si ji ještě s kakaem(někdy se uvádí čaj) nechal donést do pracovny. Večer po náročném studiu mu pohled zase padl na tu knihu, ležela tam tak nevině…sáhl po ní. Sluha ji na jeho přání očistil, a tak se dal do čtení. Jak čas plynul a on se do knihy začítal čím dál tím víc, v očích se mu rozhořívaly plamínky chtivosti. Kniha slibovala…úžasné věci, a přitom za nepatrnou cenu. To je vždycky znak paktu s ďáblem, to D’Orseth dobře věděl, ale tady nebylo o síře, kletbách ani o vlastní krvi ani zmínka. A pak si najednou vzpomněl, kde slyšel jméno Tulumuchus. Slyšel ho skutečně na univerzitě, od vyschlých profesorů, kteří ho používali jako varování před podobnými podniky. Prý se jednou ponořil do studia ve své věži tak, že probudil…věci (tady legendy ani profesoři nejsou konkrétní). Zazmítali jím pochyby. Co když se může kniha opravdu stát nástrojem jeho zkázy? Ale ty možnosti…ta moc…vyvolat dávno mrtvé příšery a kreatury z hlubin pekla byl sice jistý, ale zase velmi efektní způsob sejití ze světa. A tak D’Orseth svému přání podlehl a začal připravovat první z lákavých rituálů. Řekl si, že začne s něčím menším – rarach by mohl stačit, počítaje s tím, že ho tvor na slovo poslechne. V tom se však škaredě zmýlil. Jakmile byl rarach vyvolán, zatoužil po krvi a vrhnuvše se na našeho hrdinu, začal krutý boj. Řev a záblesky byly slyšet na několik mil daleko. D’Orseth nakonec raracha zahnal zpět, samotnému mu však byla useknuta ruka a byl ošklivě posekán na levé noze. ‚To nebude problém vyléčit‘ řekl si, když v tom se ruka na zemi začala hýbat a on ucítil, že ji může ovládnout myslí a rozhodl se, že nechá událostem volný průběh, protože taková ruka, jakožto pomocník, je šikovná věc. Dva roky na to však zemřel neslavnou smrtí, když v jezeře zkoušel nové zaklínadlo a byl stáhnut pod vodu tamějším vodníkem.

Jak vypadá:

Ruka, stejné rasy jako její pán, "uříznutá" coul nad zápěstím v místě "řezu" zarostlá kůží. Je naprosto identická s rukou pána. Dle výběru kouzelníka může být jak levá, tak pravá.

Co umí:

Může jako pavouk chodit po zdech. S oblibou nosí všemožné rukavice, avšak jen ty které ji nevadí v pohybu (záleží na PJ). Všechny rukavice, s ohledem na jejich kvalitu, mají pro Ruku KZ, avšak železné (kroužkové, plátové ap.) ji zbavují schopnosti chodit po zdech. Může nosit a používat prsteny. Může nosit náklady, avšak některé jí brání v pohybu (záleží na PJ), potom počítej, jako by měla naložení o jedna vyšší.

Jak bojuje:

Může toliko po tři směny poměrně rychle a "silně" levitovat, a to tak, že může dát i ránu pěstí, táhnout předmět, nebo otočit spínačem, to vše však pouze do výšky 3 sáhů. S postupem po úrovních se rychlost a "síla" levitace zrychluje, tudíž se zvyšuje i síla ÚČ. Po třech směnách levitace musí 30 směn (5 hodin) odpočívat. Pokud již levitovat nemůže, bojuje tak, že se postaví na "řez" a hází předměty, což však můžě jen jednou za dvě kola (musí předmět někde sebrat, postavit se zpět na řez a pak teprve útočit)

• Ostny: Přidělává kovář, a to napevno, tzn. nelze je oddělat (jen násilím a pak už je nedáte zpátky). Jejich délka je přibližně 5 coulů. Mohou se zlomit.
• Dlouhé ostny: Viz Ostny, délka asi 8 coulů. Snadno se lámou.
• Čepele: Přidělává kovář, a to napevno, tzn nelze oddělat od rukavice. (jen násilím a pak už je nedáte zpátky). Jejich délka je přibližně 8 coulů. Oproti ostnům jsou pevnější.
• Řemínek S hřebíky: Málý řemínek se z jedné strany zatlučenými hřebíky. Lze nasadit na libovolnou rukavici i jen na ruku. Délka hřebů cca 2 coul.
• Boxery: Opěrka dlaně, k tomu čtyři spojené prstýnky a na nich ostny (1,5 coulů). Nelze nosit přes kukavice, a překáží to ostatním prstenům. Znepříjemňuje nošení věcí (pochodně)

Ruka, jejíž pán, barbar kouzelník, je na čtvrté úr., má tyto vlastnosti:
životaschop:....................1
ÚČ :............................1+0
OČ :............................2 (1+1)
Obratnost:......................+1
Pravděpodobnost sesl. kouzel....jako její pán, tudíž 85%
Hodila si inc. 5

Nosí však železnou rukavici s KZ 4, její stávající atributy tedy jsou:
životaschop:....................1
ÚČ :............................1+3
OČ :............................3 (-1+4)
Obratnost:......................-1 (1-2=-1)
Pravděpodobnost sesl. kouzel....67% (85-19)
Inc. 2 (5-3)

Jak kouzlí:

Stejně jako ostatní přátelé nemusí při kouzlení mluvit, ani gestikulovat, ale i přesto většinou velice ráda gestikuluje 2ma prsty, a to prostředníkem a ukazovákem. Odloučení od kouzelníka na ní nemá žádný vliv, nemůže si ale mimo jeho auru obnovit magenergii.

Jak žije:

Narozdíl od ostatních přátel nemusí jíst, pít, ani spát. Když její pán zemře, rozpadne se na prach.