Jednoho dne se Firel Elf-Válečník vydal na cestu k Ašelvarskému vrchu na před za šel do hospody kde se rozloučil se svým přítelem Derekem Člověkem-Čarodějem který zrovna scházel dolů ze schodů.

A tak se spolu vydali na cestu k Ašelvarskému vrchu.Když vyšli z vesnice, ve které žili viděli před sebou les a za ním vysoké hory.Když došli k lesu už byl večer a hustá tma.Firel řekl Derekovi, že zajdemou do lesa a tam se utáboří. Když zašli do lesa, asi tak pět metrů od cesty, po které šli, si rozdělali oheň a šli spát. Druhý den ráno, když se vzbudili se Firel začal protahovat a Derek zaostřovat mysl. Když dokončili své ranní činnosti se vydali znovu na cestu. O hodinu později Firel s Derekem v lese narazili na cestu a kus od cesty viděli staříka který žebral a kus starého hadru měl omotaný kolem očí. Firel s Derekem přistoupili ke staříkovi a zeptali se ho, jestli nechce s něčim pomoct, ale stařík pouze odpověděl: "Nechci spíše byste se měli ptát vy mě jestli nechete s něčim pomoct." Derek mu odpovědel: "My s ničim pomoct nepotřebujem." Stařík se začal chechtat, Firel a Derek se kolem sebe rozhlížet, ale teprve když se ohlédli viděli za sebou dva mohutné kentaury mířící na ně lukem. Z Derokových úst se ozvalo: "Járak Bárak," a do jednoho kentaura vletěl zelený blesk. Kentaur, který blesk nečekal, upustil luk a padl na zem. Druhý však stačil vystřelit do Firela. Šíp skončil Firelovi v krku a Firel padl mrtvý na zem. Derek opakoval zaříkávadlo a z očí mu vyletěl zelený blesk který srazil druhého kentaura k zemi. Derek plnou zuřivostí vytáhl dýku a stejně jako šíp probodl Firelův krk tak dýka probodla oba kentaury v krku. Derek se ohlédl za staříkem, ale ten už tam nebyl. Derek plný zuřivosti a smutku pohlédl na Firela, který ležel v listí na zemi. Derek začal sbírat listí a Firela začal listím zahrabávat tak aby ho nebylo vidět. Derek vyslovil slovo Igneum a listí na Firelovi začalo hořet. Derek stál na místě a ve zpomínkách se loučil se svým nejlepším přítelem Firelem a začal přemýšlet proč se vlastně vydali k šedému vrchu. Ihned si vzpomněl na historku o kameni mocného ohně, který je hlídán skřety. Derek si také uvědomil že Ašelvarský vrch, v kterém se ukrývá ten kámen je tady v tomto lese. Derek sešel z cesty a vydal se dál lesem. Už je večer a Derek je na pokraji svých sil, když vidí asi 12 sáhů před sebou jeskyni. Derek posbíral ještě všechnu svou energii a vydal se k jekyni. Derek viděl před sebou temný vchod do jeskyně a tak se rozhodl že půjde dovnitř. Byla tam úplná tma když Derek vyslovil další zaříkávadlo a to znělo Luxmen a kolem čaroděje se rozsvítilo. Derek se rozhlídl po místnosti a kolem sebe spatřil spoustu koster. Některé v ruce svíraly krátké meče i sekery. Derek před sebou viděl velice dlouhou a úzkou chodbu. Derek se rozhodl že půjde dál chodbou a také úplně zapomněl na únavu, která v něm před chvílí kolovala. Jak tak šel dále chodbou se náhle zarazil když tři sáhy na něj zíraly rudé oči, které se k němu postupně přibližovaly. Derek vytáhl svou dýku a v očích se mu za jiskřilo, když nestvůra, která na něho zírala, došla na Derekovo světlo neviděl velkou obludu kterou si představoval, ale malého skřeta, který na něho zíral. Skřet svíral v rukou malý kyj a rozeběhl se na Dereka. Derek pouze řekl Járak Bárak a skřet padl na zem uškvařen. Derek pokračoval v cestě, když došel ke kruhové místnosti, kde před sebou viděl oltář a na něm jakýsi rudý kámen. Derek ten kámen popadl zandal ho do své brašny. Rychlým tempem vyběhl ven z jeskyně když vtom uslyšel spoustu skřehotání a dupání. Derek se neohlížel a stále prchal dál, když náhle ucítil v zádech několik ostrých hrotů šípu a padl na zem ještě se plazil, ale něco ho udeřilo do hlavy a jeho hlava padla na zem.