V roce 822 se narodil Belidar Maggog v jedne obycejne rodince. Jeho otec - kovář - měl svého syna rád a koval mu různe hračky z proužků železa. Belidar měl svého otce také moc rád a otec s ním trávil spousty času. Otec se jmenoval také Belidar Maggog, jeho otec také a otec jeho otce také atd. Musel tedy svému synovi dát jméno tradice své rodiny. Jméno Maggog bylo v severních dálavách proslulé kovářstvím. Však náš Belidar na kovařinu moc nebyl. Ještě jsem nemluvil o jeho matce. Ona se za svobodna jmenovala Rosaite Tryptichová. Byla také hodná, podle Belidara samozřejmě nejlepší maminka na světě. Jeho otec byl člověk a jeho matka nádherná elfka.

Náš mladý půlelf měl jít v 12 letech do "školy" v klášteře a zde se učit slušnému chování, víře atd. Belidar byl znuděný natolik že raději tropil hlouposti a často byl za trest uzavřen na pár hodin v temnější komůrce. Tím se vyvinula jeho zvlášnost. Viděl tvary ve tmě o něco lépe než ostatní a také byl raději o samotě. Ostatní děti se mu pošklebovaly. Kluk v jeho věku byl pomstychtivý. Vkradl se do komnaty nejvyššího kněží a zde ukradl knihu Zemřelých tajemství Akutharu. Tato kniha byla pokládána za svatou, protože kněz Filius ji našel jak v bílém světle přilétla z nebes na oltář a levitovala. Sám Bůh mu prý řekl ať je tato kniha střežena a že do ní smí pohlédnout jen člověk s naprosto čistým srdcem. Knez Filius byl hrdý a proto pohlédl, ale ihned se v prostoru a času vytvořila trhlina která ho vtáhla do sebe... do svého vzduchoprázdna. Belidar byl doma učen k tomu aby podobným báchorkám nevěřil a pohlédl do knihy. Jeho dětské srdce však bylo opravdu čisté a nepoškozené ranami života, že se z knihy naučil dovednostem v boji i čarách. Stal se z něj Bojový Mnich. po 15 letech (tentokrát) pilného učení už byl vyučen a mohl se vrátit domů. Na vše ihned zapomněl kromě učení knihy Zemřelých tajemství Akutharu.

Dozvěděl se však, že jeho otec je mrtev. V roce 849 byl údajně zavražděn poslední kovář Maggog, protože syn se nerozhodl být kovářem, ale pomstít otcovu smrt. Zabili ho prý dva zloději kteří ho chtěli v noci okrást. Probudil se a se dvěma meči v ruce podlehl několika zloďejským hvězdicím. Rozzuřen se vydal hledat údajně hledanou dvojci Chmatáka Drožky a Rychlohmátka Střapku. Po dlouhém cestování které trvalo 5 let hájil vždy dobro ve jménu otcově a celé generace. Konal dobré skutky kde se dalo a dokázal prý i zabít nedorostlého draka jenom svojí okovanou holí (pozn. autora: ve skutečnosti ji rozpálil, připlížil se do drakova doupěte až se ocitl čelem k drakovým zádům. Hvízdl. Drak se otočil. Belidar mu vrazil hůl do oka - drak napůl oslepl a jelikož byl nedorostlý nevěděl co má dělat, ale to už ho Belidar rozsekal na nudličky). Vryl se mnohým do paměti když jim zachránil život před krvelačným malinkým skřetem nebo před plameny obrovského Peredoského (nedorostlého) draka. Tedy, po 5 letech cestování objevil tyto zloděje jak se zbláznili uprostřed sluje Gruita (obr. zelená zrůdička), kterého ovšem zabili a upadli moci jeho pokladů. Pro Belidara nebyl problém vyzvat je na čestný souboj a rychlým pohybem jim setnout hlavy.

Poté se zase vrátil do rodné vesničky u Pěti Topolků v Honuru. Zde se oddal kovářství, založil rodinu a rod kovářů Maggogů opět pokračoval. A jak zemřel? Městský vyraběč zlata v mákové šťávy se dlouholetýmy úspěchy zbláznil, vyrobil pár vybušných bílých koulí jako vata a rozhazoval po městě. Mrštil také jednu na jednoho žebráka spícího na zemi u baráčků okolo kterých procházel Belidar se svýmy zbraněmi. (chtěl je prodat do místní zbrojnice). Však jak si všiml bílé koule valící se směrem k žebrákovi a odhodiv zbraně, se vrhl na bílou kouli a zavalil ji celým tělem svým, aby nevybucha a neporanila či nezabila žebráka a ostatní. Co se stalo dál? Přiběhla městská stráž v plné zbroji a dala pod zámek. (pozn. autora: 2. verze = Přiběhnuvši manželka Belidarova, mrštila za hlasitého pokřiku nadávek váleček svůj přímo do hlavy alchymistovy vyrazivši mu mozek z hlavy). Belidar zemřel v 46 letech v roce 868 Honurského letopočtu. Pod jeho rukama vznikly mnohé dobré zbraně, ale jediná musela být nejlepší.