jak jistě víte, byla podniknuta další výprava do temnot dračích slují. Já, Dior syn Bogajův, alchymista z lidu půlčíku jsem sepsal krátce něco z této výpravy (v pracovní době na pozemcích chlebodárce mého jsem si toto dovolil).

"Ocitli jsme se opět v temných prostorách, z některých srčela krev proudem po bitvě s kostlivčí armádou podzemního vládce, který nám o vlásek uniknut - beztak se léčí jako my. Mnoho času nezbývá, brzy odejde Golem zpět k živlu země a Salamandr (jenž je už jen na jedno použití) také.

Přes noc jsem namontoval na kuši zoo-m-ovací palantír (nevím co znamení slovo zoo-m-ovací, ale mělo by to lépe střílet).

V noci nás vzbudili nějací dva zbloudilci - vypadá to, že tu bloudí 200 let - Ariak (mocný mág, který mi občas vaří švestkové knedlíky) mumlal něco o zmazení v čase. Každopádně se Yurinovi nezdáli. A Golem v noci sice hlídal, ale nějak nás zapomenul vzbudit. Taky jsme zjistili, že odešel jeden z našich šermířů - nevím kam, kdo ví.

Brzy po ránu jsme narazili na bandu skřetů a tak jsem vyzkoušel svou kuši - výsledky se zdály víc než dobré. Ale jeden z těch nových na mě skočil, ať prej nestřílím. Za jejich časů totik se skřety nebyli nepřátelé (to byly ale divné časy). Nechali jsme tedy skřety po svých odejít - kdyby bylo po mém, naložil bych jim do batohu bombu s litrem jablečné vůně...

Na schodišti nás přepadly škaredé obludy, které jsem nikdy neviděl - ale zdolali jsme je poměrně snadno. Pod schodištěm čekali zase skřeti, tentokráte v bojové náladě - padli. Yurin jednoho skřeta rozsekl strašlivou ranou vejpůl. Ten novej mi zase překážel ve střelbě. Začíná mě srát, zatím toho moc nevybojoval - myslím, že je to zloděj. Ten druhý alespoň dokázal léčit četná poranění a s lukem to taky docela umí. Ariak si chtěl jednoho skřeta ovládnout, ale bohužel jsem mu ho těsně před tím zabil.

Bloudili jsme po chodbách a dveře nám pro jistotu otvíral (vyrážel) Golem. V jedné místnosti jsme museli probourat zeď.

Druhý den nás postihla krutá rána. Zabili jsme spousty nepřátel a v úzké chodbě narazili na nějaké válečníky - Yurin se s nimi chtěl vypořádat po svém, tak jsem si zapálil dýmku a čekal, až dobojuje. Najednou se strašlivě zablesklo a ze zad i zepředu mne ovanulo teplo. Z temnoty vepředu se vyplazil ten nový zloděj, poměrně slušně ohořelý a na prahu smrti. Vyléčili jsme ho a já posbíral ostatky spáleného Yurina a jeho věci.

Nevěděli jsme co dělat, protože skutečný cíl této výpravy znal jen Yurin. Ariak nás ještě přemluvil, ať jdeme prozkoumat blízký teleport. Je nějaký divný. Už podruhé zemřeli nepřátelé i naši lidi právě když byl Ariak nablízku. Raději jsem si vyrobil antigravitační cloumák, kdybych musel z podzemí uprchnout výtahovou šachtou.

Ariak nás přenesl přes zeď k teleportu a prošli jsme jím do velkého sálu. Na úzkém mostě byly vytesány nějaké trpasličí runy, které shořely, jakmile jsme kolem nich prošli. Riskli jsme to a šli dál. Po shoření poslední runy se před námi objevil východ a hvězdnaté nebe. Dlouho jsme nevěřili, že to není žádný přelud. Smutně naše výprava výprava skončila. Ještě jsme požádali Ariaka, ať ty dveře nějak prokleje, aby tam už nikdo nemohl. "