Smrt na bitevném poli
| Autor: | no?ní stín |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 17 |
Smrt na bitevním poli
Bitevní vřava nelítostně zuřila, my byli na kopci, pod námi asi 200 sáhů volného pole a pak teprve oni, legie, pluky, roty, čety různých poloskřetů a takových divných odrůd. Byl to zvláštní pocit vidět to, jak se tam řežou, jak tam padají zohavená mrtvá těla, někde něco exploduje….Z tohohle myšlení mě ale vytrhly rozkazy kapitána.
„Chlapi, seberte se a jdeme na ně, jdeme je rozdrtit, ať už přestanou plenit naše vesnice, města. Za nás, za všechny nevinné, kterých se tohle netýká, NA NĚ!!!! JDEM, JDEM, POHNĚTE!!!“ Řval kapitán.
Tak jsme tedy běželi, skřeti nám nastavili kopí, první řada to měla za sebou, teď jejich lučistníci. Ti hajzlové nám postříleli skoro čtvrt skupiny. A teď jsme se střetli, vzduchem svištěly meče, těm křížily cestu štíty, lítaly šípy.
Vyskočil proti mně jeden skřet s velkou šavlí a štítem, stál jsem proti němu s mým zbytečně dlouhým mečem a velkým štítem, který se strašně špatně nesl. Zaútočil, švihl po mě, vykryl jsem mu to štítem, málem jsem to dostal, odhazuji štít, meč beru do obou rukou. Teď útočím já, pěkně z vrchu, ale vykryl mi to štítem a švihl mi po nohách mečem, teď jsem konečně využil svůj výcvik. Vymrštil jsem se a přišlápl jsem mu jednou nohou šavli na zem a druhou jsem ho kopl do slabin, on spadl na zem. Přišel jsem k němu a probodl ho. Pak se na mě vrhl další, toho kterého jsem dostal po menším souboji. Vraždil jsem skřety jako kdybych kopal do trávy. Když jsem složil posledního, uslyšel jsem hvízdot A najednou vedle mě něco přilétlo, exploze. A omdlel jsem………
Když jsem se probral, zkoušel jsem se zvednout, nešlo to. Měl jsem asi zlomené nohy, ale to nebylo jediné zranění. Něco mi protrhlo mojí kroužkovou košili. Měl jsem v sobě střepiny, asi od té věci co bouchla vedle mě. Bolelo to. Co teď budu dělat? Rozhlédl jsem se kolem sebe, uviděl jsem strom, který byl za mnou, asi mě ten výbuch odhodil. Odplazil jsem se k němu. Tam jsem si odpočinul. Trošku jsem si oddechl, ale moc to nešlo. Podíval jsem se na svou hruď, měl jsem tam střepinu. Byla to hrozná bolest. Zkoušel jsem pravidelně dýchat, nešlo to. To má být smrt? Tak takhle mám zemřít, vedle smrdutých skřetů a zohavených těl mých přátel? Hrozný osud.
Celý život se mi promítl před očima, od dětství až do dospělosti, od toho, jak jsem vyrůstal na farmě, až po to, jak jsem byl ještě před necelým rokem na výcviku. K čemu mi ten výcvik byl? Snažil jsem se tři roky jenom proto abych tady pak během deseti minut přišel o život. Co teď dělá máma? Určitě okopává svojí malinkatou zahrádku. A co táta? Určitě jezdí s koněm na trh. Už je nikdy neuvidím. Do očí se mi roní slzy, jak vzpomínám na všechny svoje příbuzné. Vykašlávám krev, cítím, jak mi ubývá životních sil. To je určitě osud, abych jako jediný přežil tenhle masakr. Už nic necítím, pomalu se mi zavírají oči, už o ničem nevím…………
14. dubna léta páně 1673, pátého věku, propukla na Ledové plání jedna z největších bitev v dějinách lidské rasy. Mnoho statečných mužů zahynulo v této bitvě o svobodu všech ras na kontinentě Zimbua. Jejich protivníci skřeti, orkové, temní mágové, čarodějové, nekromanti a další, je chtěli zotročit. Tato bitva měla rozhodnout o obratu války. Lidé, trpaslíci, barbaři a jiní to vše prohráli. Trpaslíci bylI zahnáni zpět do svých dolů, až tam všichni zemřeli, lidé byly zotročenI a postupně vyvražděni, barbaři uniklI do hor a od té doby už je nikdo neviděl.
Tak skončil svobodný život na jednom kontinentě…….A když už zahynuli všichni skřeti a podobné havěti, zmocnila se kontinentu příroda. Divoké lesy začaly růst ve velkém, divoká zvěř začala běhat po stepích . Až najednou, zem začala chladnout, vzduch také, až zemi zachvátil led, rok po roku zamrzalo více a více země, až i poslední chladu milní obyvatelé zmrzli A začala doba ledová……….
Poděkovaní: chtěl bych poděkovat Beregundovi, který mi pomohl s touhle povídkou.
Diskuze
Skorpion: A chtěl bys mu dát kladnou nebo zápornou?
Sethem Tartir: Já to řeknu velmi stručně. Autor může být o tři stupně výš než jeho spolužáci, protože se snaží psát, ale já nehodnotím autora, hodnotím dílo, které je o tři stupně níž, než 90% děl tady.
Snažíš se mi naznačit, že jsem na něj zlý, nemám pravdu? Že ho to odradí od psaní? Nemyslím si to, mě by to co sem mu napsal hrozně naštvalo a chtěl bych si dokázat, že mám na víc a ukázal bych si, zač je toho loket. Ale aby se teda neřeklo, tak dále:
Omlouvám se, vím, že jsem mohl být dost krutý a jedovatý. Autorovi bych chtěl vzkázat:
Moje hodnocení se nevztahuje k tobě, pouze k dílu. Věř mi, že ačkoliv jsem ho hodnotil takto, netvrdím, že jsi špatný a tvé další dílo si přečtu s tím, že máš čistý štít a klidně mu dám i 5*, když za to bude stát. Takže rozhodně popírám, že bych tě snad chtěl odradit od psaní, piš dál, jen si vem k srdci, co tady lidé řekli a zlepši se. Máš na to, stejně jako každý jiný.
Sethem Tartir: Proč Ti jen nemůžu dát reputaci... Snad to někdo udělá za mě.
Jasně, klasický případ -náctileté prvotiny, kterých všichni napsali svého času desítky, a kdo říká že ne, ten tisíce.
Tím spíš mi přijde, že je zvláštní, kolik hyen se může sejít u jedné mršiny a zbytečně zprudit člověka, který už je třeba o tři stupně výš než jeho spolužáci tím, že se snaží psát.
Pánové Nathako, founde a částečně také Nekroskope, dovolím si vás párkrát citovat:
Myslím ale, že kdyby nad tím autor strávil (...) přibližně o tři měsíce navíc, což by vzhledem k tomuhle dílu bylo o dva a půl měsíce déle, když ještě z toho půl měsíce třináct dní sledoval TV pořad Riskuj z videokazet, bylo by to o mnoho lepší.
..."Jé tady se dá přidat nějaký příspěvek. Co tam asi napíšu? Tak třeba Smrt na bitevním poli, ať mám alespoň jeden zářez..."
Takto mi připadá důvod, proč zde autor poslal uvedenou povídku. Protože z jiného důvodu by určitě dopadla lépe.
- to mi zní fakt dobře...*oči v sloup*
Tohle dokáže napsat téměř každý, kdo má doma počítač.
Nemůžete se zlobit, ale hodnotím jak hodnotím. Jako odstrašující příklad.
...a zcela bezkonkurenční
Bída, kolegové, bída.
Co si myslíte, že těmihle povýšenými kecy autorovi do příště dáte? Proč ke špatnému příspěvku přistupujete jako k prohřešku, za který musí být autor pokárán?
Abych použil Nathakova slova, takové slovní hodnocení dokáže napsat každý, kdo má doma počítač (a internet).
Vemte si příklad z Lyrie, Skorpiona nebo Dariana (Já psal taky ve třinácti román!^_^), jak jsou věcní a nepouštějí tam žádné jedovaté hlášky, aby ukázali autorovi, jak moc je jeho dílo špatné... To si myslíte, že to slabé hodnocení malou ranou spisovatelskému nadšení?
Vzhledem k tomu, že byla povídka schválena jako ukázka toho, jak to nemá vypadat a jako ukázka práce redaktorky s koncepcí, nebudu hodnotit.
S.T.
P.S. na stranu founda: Mazáním nepovedých příspěvků za účelem dopracování a znovu-uveřejnění posuneš redaktora na úroveň pomocníka v MS. Více u stolu "Příspěvky a Uživatelé" v Putyce.
Ahoj.
Bylo tu řečeno mnoho o stylu psaní, gramatice apod., já bych zmínil některé chyby logické:
Muži stojí na kopci, pod nimi 200 (!) metrů volného prostoru, nepřátelé až v dálce. Přesto muži pozorují boj, zohyzděná těla... To bojují skřeti mezi sebou? Nebo proti komu?
Skřety hrdina zabíjí mečem, proč tedy přirovnání s kopáním do trávy?
Lidé, barbaři, trpaslíci a jiní... kdo další? Dále píšeš o těchto třech rasách, o nikom jiném.
__________________
Námět příběhu je vcelku klasický, až tuctový. Hrdina, ne z vlastní vůle v boji, čelí situaci, na kterou nestačí. Obdobně často používaný je i způsob vyprávění. Epické popisy hord válečníků, prokládané osobním příběhem hrdiny, kterému se obvykle nejprve podaří skolit pár slabších soupeřů, načež je vyřazen z boje a pomalu umírá.
Tentokrát se ale nepodařilo toto téma ničím obzvláštnit, část příběhu je bohužel veliké klišé, část neobratně popsaný souboj.
Závěrečné shrnutí dopadu bitvy na osud světa se mi zdá jako vcelku dobrý nápad, nicméně takové ty dolaďovačky atmosféry jako "za dnů pátého cyklu roku Štíra, věku Osmého Proroka" se hodí tam, kde svět sám působí věrohodně a starobyle. Což se zde bohužel nepodařilo nastínit, jednak délkou příběhu, jednak stylem jazyka a příběhu samotného.
Navíc nevím, jak doba ledová souvisí se smrtí mnoha bytostí v bitvě, pokud upustím od teorie, že vyvraždění trpaslíků a zničení jejich hutí (továren) zabránilo globálnímu oteplování... ;-)
Co tedy zlepšit a jak?
Mluvíš o boji za svobodu mnoha ras. Podle mě by mohlo příběhu velmi prospět, kdyby ses pokusil finální bitvu světa popsat z pohledu více stran (skřetí otroci, hrdý trpaslík, lidský branec...). Zapojení ochlazení světa by bylo možné skrze hněv boží (vypálení chrámů nepřáteli), vzpouru Přírody samotné (zde by se opravdu hodila i nějaká katastrofa) nebo nepovedené ultimátní kouzlo např, nekromantů.
Co se týče bojů, je třeba si uvědomit jisté věci, které pomohou při realističtějším popisu bitvy. Takováhle megabitva by asi trvala déle než den, vela by se na mnoha frontách, vzpomeň třeba na Sauronovo tažení na sever Středozemě, zatímco hořela Minas Tirith. (Pán Prstenů) Boje jeden na jednoho by to chtělo popisovat více různými slovy, zní špatně, když se stále někdo někomu kryje štítem.
Tolik tedy ode mě, tentokrát to bude za 1, příště to bude jistě lepší.
S pozdravem, Shadowmage
Jak řekli mí předřečnéci, dílo koncepci vidělo z veliké dáli. Nevím však, jak moc to mohu mít za zlé, protože ta nová nebyla vyvěšena a noční stín se asi prostě nepodívat ke stolu rubriky, takže to příliš zohledňovat nebudu.
Hodnotím tedy dle staré koncepce, kterou dílo splňuje bez problémů.
Avšak počet hvězdiček není i tak velký kvůli stylistice a gramatice. Na tak krátké dílo chybělo dost čárek, děj nebyl zrychlován údernými větami, i když jsem tuto snahu místy zachytil.
Nemám co víc říct, chce to, abys víc psal, to pomůže každému.
PS: Dal jsem ti 1*, až budu moct, změním to na 2* kvůli koncepci a Tvému věku.
Príbehu chýba literatúra, to fluidum, o ktoré asi v konečnom dôsledku ide. Autor chcel toho povedať naozaj veľa, len sa nezamyslel ani nad tým, čo vlastne hovorí, ani nad tým, prečo to hovorí (klasický problém, mám pocit: filmové videnie), ako to hovorí.
Poviedka je, odpusťte, veľmi nepodarená.
Aj písanie sa musí cibriť. V autorovom veku je tu naozaj problém - badať nedostatky prameniace napríklad už len z nedostatočného zvládnutia sémantiky jazyka, nehovoriac pritom ani o inom, pretože si myslím, že na tomto to padá možno najviac.
Chce to hlavne čítať a učiť sa porozumieť textu. Ja viem, že písanie je pekné, človeka to ťahá. Ja sám som, napríklad, v trinástich, písal román. Vtip je však v tom, že treba trošku pribrzdiť, dať tomu čas, odkladať príbehy aj do šuflíka (tam sa beztak píše – a v každom veku! - najlepšie), aby sa k nim človek mohol vrátiť po týždni-dvoch, alebo na ne aj zabudnúť a potom ich nájsť pri upratovaní možno o dva roky.
Potom nám na tvári rozkvitne úsmev a nostalgicky si spomenieme na to, ako sme chodili po dome so zošitom, tváriac sa pritom neuveriteľne dôležito...
Nie vždy ide o písanie, hoci aj to je dôležité – ako koníček skoro v každom veku. To, či ho človek bude rozvíjať, nie vždy závisí len od neho, lebo aj okolnosti sú veľmi dôležité. Rozhodne nechcem nad nikým lámať pomyselnú palicu, ani nikoho odrádzať, ba naopak: Píšte, píšte všetci. Ale najmä tí, čo máte čo povedať.
Ahoj, dávám dvě hvězdičky ...
První od pěti strhávám za slohovou úpravu, která se mi vůbec nelíbí.
Druhou strhuji za zbytečnou stručnost příběhu! Myslím ale, že kdyby nad tím autor strávil ( nebo ztrávil ... teď nevím, omlouvám se ) přibližně o tři měsíce navíc, což by vzhledem k tomuhle dílu bylo o dva a půl měsíce déle, když ještě z toho půl měsíce třináct dní sledoval TV pořad Riskuj z videokazet, bylo by to o mnoho lepší.
Třetí a poslední, kterou jsem strhnul. Tak tu věnuji vyjadřování vesničáka :). Nevím jak lépe to říct. Příběh podle mě má mít strukturu --> Šel někam a cestou potkal nádhernou, překrásnou elfku, která se na něj usmála. Řekl jí tedy, ať de s ním <-- a ne stylem --> Šel do města, potkal elfku, šla s ním ...
Ty dvě hvězdičky dávám za autorovu možná mladost ... znám ho tady před DrD ... i když není o moc mladší než já, ale přeci jenom i já jsem byl poněkud jiný před dvěma roky. Když přihlédnu k příběhu, němá děj, jestli to vystihnu takhle správně, ale něco na něj je, já mu dopororučuji, ať to ještě jednou předělá a pošle Lyrie zpět upravené, porom smazat tohle dílo a uveřejnit tamto ...
Found
..."Jé tady se dá přidat nějaký příspěvek. Co tam asi napíšu? Tak třeba Smrt na bitevním poli, ať mám alespoň jeden zářez..."
Takto mi připadá důvod, proč zde autor poslal uvedenou povídku. Protože z jiného důvodu by určitě dopadla lépe.
Teď něco k povídce, která je taková, jak ji zde máme.
Lirie už zde shrnula základní nedostatky, ale já ještě něco přidám.
V první větě se autor ohání slovy legie, pluky roty, troufám si tvrdit, že autor ani neví, co přesně tyto vojenské útvary znamenají. Kdyby se to alespoň pokusil zjistit na netu a nerozsypal ty legie a pluky jen tak po řádcích.
Slovo odrůdy se mi tam nějak nehodí, to spíše do nějakého skleníku mezi zahradníky, ale tady ne. Lée by se tam hodilo například "a jiných prapodivných tvorů".
Co mě ale fakt dostalo, tak to, že se v pátem odstavci doopravdy neštří se tvarem slovesa "být" - jsem. Pokud jsem dobře počítal tak je tam použito dvanáctkrát!
Divně na mě působí slovní obrat:" Do očí se mi roní slzy". Slzy se roní přece z očí na tváře. Lépe by například znělo, že do očí se mi vedraly slzy...
Pardon, co mě ale rozesmálo, tak to byl předposlední odstavec, konkrétně datum. Pisatel se zřejmě snažil, aby právě uvedený den a rok byl obravdu "fantasy". Navíc ještě přidal nějaký ten cyklus. Tak si představuju datum z opravdu heroické fantasy.
Nekroskop
Tak toto je upřímně řečeno děs...
Hned na začátek si všimněte, že Lyriin komentář je dost možná delší než samotné dílo.
To je hlavní chyba díla. Je stručné, krátké, nicneříkající a ve své délce ještě nudné. Tohle dokáže napsat téměř každý, kdo má doma počítač.
Velkou většinu věcí zmínila Lyrie, čímž znemožnila některým dalším si taky postěžovat :D Ale najdu i další chyby...
Ti hajzlové nám postříleli skoro čtvrt skupiny - to mi zní fakt dobře...*oči v sloup*
i poslední chladu milní.... prosím?
Někdo si může dovolit psát o kataklysmatických změnách kontinentů a o konci světa, o počátku doby ledové, o vymření lidí. Ale ně někdo, kdo nedokáže popsat ani obyčejnou bitvu mezi obyčejnými protivníky v obyčejném prostředí. Bída, kolegové, bída.
Autor se snaží o náznak vypravěčovy psychiky, ale marně. Jeho pocity jsou zajímavé jako kverdlačka v poli. Dílo nevyvolává naprosto žádné dojmy. Jen málokdy se taky stává, že se armády vyhladí vzájemně do posledního muže, většinou prostě ti poslední zbylí utečou.
Abych to shrnul do metaforky, i v učebnici biologie najdeme zajímavější bitvy a kusy historie, než tady.
Ale to bych se zachoval opravdu škaredě, kdybych to hodnotil jen tak krutě. Nebylo tam mnoho gramatických chyb:-P (Je jich tam teda dost, ale ve srovnání s kvalitou díla jich je málo :o))
Nemůžete se zlobit, ale hodnotím jak hodnotím. Jako odstrašující příklad.
---<NathaKa WarrioR>---
Dlouho jsem přemýšlela, zda toto dílko vůbec schválit, nicméně jsem se rozhodla, že tak učiním a to ze dvou důvodů:
1) abych ukázala jak to nemá vypadat
2) abych se pokusila vysvětlit svou představu koncepčnosti.
Ke koncepci: Autor se dotýká koncepce jen velmi opatrně, jako by to byl bolavý zub, nicméně se mu ji podařilo z malinkaté části naplnit. Příběh se zabývá jak smrtí vlastní postavy, velkou bitvou, tak i zánikem jednoho světa. Všechno je ale popsané příliš stručně, nedozvíme se, kdo byla ona postava, není tu popsaná žádná její minulost (snad až na malou zmínku o farmě a třech letech výcviku), žádný charakter, který by mi ji přiblížil, nic, co by mi řeklo, kdo ta postava je a jak se dostala do oné bitvy. Nevytvořila jsem si k ní žádný vztah, takže její smrt na mne působila jen jako suchý výčet všelijakých zranění, kterým nakonec – světe div se – podlehla. Z příběhu jsem se nedověděla, proč k bitvě vlastně došlo, je to popsané příliš povrchně, pouhá zmínka o rivalitě mezi skřety a lidmi, trpaslíky, barbary mi – autor promine – nestačí. Navíc mi tam nějak nesedí výběr zbraní, mezi meči, luky, šípy a kopí se exploze a střepiny vyjímají trochu podivně. Autor nám mohl sdělit, co to bylo za „výbušninu“ (snad nějaký řecký oheň?). Navíc zde chybí jakákoliv spolupráce s družinkou, nikde není napsané, jak společně bojují, nebo jak si vzájemně pomáhají.
Svět, ve kterém se poslední bitva odehrává, není ničím výjimečný, autor mi ho nepředstavil tak, abych pocítila aspoň maličký záchvěv touhy se tam podívat, nebo abych cítila lítost, že zanikl. Samotná kontinentální bitva je popsaná dost obecně, chaoticky, nevíme, proč k ní došlo, drobná poznámka, že „mnoho mužů zemřelo v boji o svobodu všech ras“ toho moc nevysvětluje. Za čí svobodu se tu bojovalo? Autor píše všech ras, ale pak se zmiňuje pouze o lidech, trpaslících a barbarech, (pozn. temní mágové, čarodějové a nekromanti nejsou rasa, v tomto má autor poněkud zmatek.) kteří bojují proti jiným rasám jako jsou skřeti a orkové. Takže za čí svobodu kterých ras se tu vlastně bojovalo? Jakým způsobem měla bitva rozhodnout o obratu války? Ať jsem přemýšlela, jak chtěla, nic mě nenapadlo.
Závěr povídky je už naprosto mimo všechno mé chápání. „Trpaslíci byli zahnáni zpět do svých dolů, až tam všichni zemřeli…“ Jak? Prostě se tam nechali zahnat a pokorně tam zemřeli? „Lidé byli zotročeni a postupně vyvražděni…“ To se mi nezdá stejně tak, jako že barbaři odešli do hor a od té doby je nikdo neviděl. Už se ani jednou nikdo nevzbouřil? Dále pak autor píše, že když všichni zahynuli, kontinentu se zmocnila příroda. Jak ti všichni zahynuli? Prostě vymřeli? Tak nějak samovolně? Nebo je zničila nějaká katastrofa? Co se stalo, že zem začala najednou chladnout? Spousta otázek je tu nezodpovězena.
Ke gramatice: Hned v nadpise je chyba, má být „bitevním“, je to patrně překlep, který by se zvláště v názvu povídky neměl vyskytovat. 200 sáhů se dá napsat jako dvě stě sáhů, navíc to vypadá mnohem lépe. Chybí čárky a tečky ve větách, špatně napsaná přímá řeč. Připomínám, že na konci vět se píše buď jedna nebo tři tečky. Víc jich není přípustné. A další a další chyby, jejichž vypsání jsem vzdala.
K hodnocení: Jen kvůli tomu, že se dílko lehoučce otřelo o koncepci, (smrt postavy, zánik světa) dávám jedna, a to ještě s velkým sebezapřením.
Lyrie