Tribun
| Autor: | Astrální oko |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 21 |
Tribun Delirius Egaius Nantius se shrbil, aby ze země sebral popadané dokumenty. Poslední dobou mu všechno padalo na zem, byl roztržitý, blekotal, nervózně těkal očima, případně jimi vrhal pohledy, ve kterých se pojila bázeň s lačností, stud s chlípností.
Delirius Egaius Nantius měl jako každý jiný tribun chránit práva plebejců. Pochopitelně za přiměřený poplatek. Ovšem označení tribuna coby ochránce chudých bylo trošku mylné či spíše zidealizované. Deliria Egaia Nantia na vrchol vynesla lůza, ale lůza si nezaslouží žádné zvláštní úlevy. Chléb a hry. Nic víc pro ty reptající chudáčky žádný tribun nikdy neudělá. Ale oni ho budou milovat. Jako každého dalšího tribuna. Je to úděl tribunů, být milován obyčejným lidem a proklínán senátem, patriciji a bohatými občany.
Delirius Egaius Nantius sám sebe označil za nejlepšího tribuna, který kdy žil. Nedá se říct, že by to nebyla pravda, protože se o tom nikdo neodvážil pochybovat, ale nikdo toto tvrzení radši ani nepodporoval, neboť Delirius by se pak možná chtěl stát tribunem na delší období než jen jeden rok. Tato časová lhůta měla zabránit tribunům, aby získali příliš moci, ovšem ti si i přes toto bezpečnostní opatření vždy dokázali zajistit teplé místečko v senátu, velkou rezidenci, jednu malou provincii tamhle v Galii a pár políček tamhle v Hispánii.
A nejinak si vedl i Delirius Egaius Nantius. Svými laskavými ale údernými slovy dokázal přesvědčit dav, aby za ním šel. A když měl Delirius svůj dav, svou lůzu, kterou ovládal spletitými pavučinami svých drobných lží, polopravd a výmyslů, nemohl se ho senát zbavit. To by byla politická sebevražda. A ve mnoha případech také fyzická. Když se stařičký senátor Bakchus, pojmenován po bohu vína, pokusil proti Deliriovi otevřeně vystoupit, byl nalezen o pár dní později utopený v sudu s vínem. Delirius měl svůj dav. Vládl městu, vládl tak celé Říší. Vždyť to byl on, komu chodila osobní korespondence od velitelů legií a od prefektů provincií. Měl informace, měl finance a především měl dav. Dav. Šílené zvíře, ze kterého on sám vzešel a nyní jej držel na řetězu politických kliček a vlastních intrik.
Ale teď, teď se pod vlivem určitých skutečností začal Deliriův svět intrik a tahání za nitky bortit, protože se nedokázal soustředit, několik dní už nevystoupil před svým mazlíčkem davem, jeho moc a vliv začínaly oslabovat. Těžký to úděl mocných mužů, stačí jen na okamžik zaváhat, ztratit rovnováhu, příliš dlouho se točit na kolotoči úskoků a spadnete do propasti, ze které na výsluní není návratu. Deliriova hvězdná kariéra byla předznamená podceněním senátorů, ale ty bestie v talárech se teď už jen třásly na tribunův pád, aby do něj mohli vrazit své pařáty a předat opratě davu někomu méně nebezpečnému.
Jako vždy na vině byla žena. Delirius ji viděl už dříve, ale teprve na posledním společném Velkém zasedání si ji všiml pozorněji. Na jednání si totiž přinesla velkou zelenou amforu s vínem. To byl obdivuhodný čin, protože ani takoví proslulí pijáci, jakými senátoři byli, si s sebou nenosili jídlo ani pití, vždy se opili až po jednání. Ona však porušila nepsané pravidlo, snad o něm ani nevěděla, ale tímto svým činem na sebe strhla tribunovu pozornost. Pak krátké pousmání, o chvilku delší oční kontakt než by bylo nutné, a oheň už byl na střeše.
Delirius Egaius Nantius, rozrušen a možná i vzrušen tím, co bude následovat, s hrůzou zjistil, že se zamiloval. To byla jedna z věcí, která se tribunovi nesměla stát. A proto se to Delirius rozhodl vyřešit.
Pozval ji do amfiteátru. Vymyslel si, že budou hrát Plauta. Lhal. Jako už tolikrát.
Vypadala nádherně. V šatech tmavší barvy s laškovným úsměvem na rtech vypadala jako bohyně. Vlasy svázané do culíku, hebké dlaně. Dokonalá.
„Co se děje?“ zeptala se. „Kde jsou ostatní? Kde jsou herci?“
Přiblížil se k ní. Jedna ruka za zády. Pevněji uchopil svou budoucnost.
Sláva Římu!
Pohladil ji po vlasech. Byla zřejmě natolik překvapená, že neucukla. Jemně přejel po jejích měkkých rtících. Pořád stála na místě, spíše zvědavá než vyděšená. Sklonil se k ní a políbil ji. Možná příliš tvrdě si vynutil vstup do jejích úst, ale povolila. Ucítil její horký jazyk, jak tančí s tím jeho. Zavřel oči. Uvědomil si, že se začíná vzpírat. Chtěla přestat. Nepustil ji.
Vzduchem se rychle mihla druhá ruka. Na slunci se zableskla čepel. Její šaty se začaly barvit na rudější odstín.
Sláva lidu!
Naprosto zaskočena tím, co se stalo, upřela na Deliria nevěřícně své krásné oči.
„Mrzí mě to,“ řekl Delirus a ponořil dýku hlouběji do jejího těla. „Nemůžu si dovolit milovat. Za bolest pouze bolest mohu dát. Má láska umře s tebou. Stejně jako má slabost!“
Prudce trhl a o krok ustoupil. Z těla se vyvalily orgány, marně se je pokoušela zachytit a udržet uvnitř v těle. Prsty se jí zapletly mezi vytékající střeva, vše bylo strašně kluzké, krev se mísila se žlučí.
Sláva senátu!
Delirius se znechucením pozoroval svou lásku, jak z ní vyprchává život. Necítil nic. Dokázal se vrátit. Dýku pohodil na zem.
„Bohatství, kariéra, moc. Pro to jsem byl stvořen. Ne pro lásku. Navíc nešťastnou.“ Plivl na umírající krásku a otočil se. Za doprovodu bublání, chrčení a sténání, které se smísilo v jakousi podivnou symfonii, odešel Delirius Egaius Nantius, tribun římský.
Sláva tribunovi!
Diskuze
Ak bol niekto znechuteny naturalistickym popisom vrazdy, tak vie preco "Delirius se znechucením pozoroval svou lásku..."
-Sidon-
Elvisův_duch:
Pokud hledáš kvalitní informace na toto téma, zajisté ti pomůže některý z následujících článků:
Politické zřízení a úřední funkce v Římě:http://antika.avonet.cz/article.php?ID=1493 < br />Rozdělení římské společnosti:http://antika.avonet.cz/article.php?ID =1492
Římské právo:http://antika.avonet.cz/article.php?ID=1497
Přímo tyhle články jsem nečetl, ale pokud nevybočují ze standardní kvality serveru, tak bys tam měl najít co hledáš...
Mno... tak jsem se dokonce dal i na prózu... Nevím, nejspíš to neumím hodotit... Každopádně jsem očekával spíše konec tribunův, takže to byl příjemný zvrat, když skonala ta ženština... Akorát mám otázku... v římském právu a vůbec v historii říma jsem měl vždy mezeru: co dělala v senátu ta žena? Myslel jsem že to byla čistě mužská záležitost (v Řecku určo, ale tady...)... Pokud mám pravdu, pak to dost kazí historický dojem a pro šťouraly to bude nepřekonatelný problém...
Nicméně celkově to vyzní takovou nezachytitelnou až nijakou atmosférou... Je to dost strohé nezaujaté líčení či spíš medajlonek jakéhosi mocného muže s drobnou ukázkou z jeho života... Nevím nevím... Jako povídka je to nedostačující, ale do "hřbitova" to zapadá celkem dobře:-)...
Zdravím všechny.
Úvod (ona pověstná první věta) mě docela zaujal, čekal jsem něco ve stylu Krteckova Seiana (nedočkal jsem se), jak jsem četl dál, napadalo mě: kdy už skončí ta vata ohledně tribuna a začne se něco dít? Jak psala Lyrie, na to, kolik prostoru úvod z povídky sebral, nepodává vlastně o tribunovi žádné zásadní informace. Takový obecný až machiavellistický úvod do problematiky tribunátu, první lekce rychlokurzu Jak vládnout.
...nervózně těkal očima, případně jimi vrhal pohledy,
- vypustil bych slovo "jimi", pohled se ničím jiným než očima nevrhá
- několik (málo chyb a překlepů, např. bestie (o senátu) ... mohli (ty bestie ---> mohly)
- jinak je jazyk na slušné úrovni, přestože by textu neuškodilo rozčlenění dlouhých souvětí do kratších větných celků.
- Co mě zarazilo u popisu vraždy: ti dva se líbali, stáli tedy těsně u sebe, ale on ji bodl do břicha (když se ven valily ty orgány). Čekal bych, že ji bodne spíš volnou rukou jinam, když jsou tak blízko u sebe (vlastně tělo na tělo). To vyhřeznutí střev se mi vůbec zdá tak trochu samoúčelné, navíc dýkou by stačilo jednou bodnout a ne sadisticky párat. Ale to už je na tribunovi...
Závěr je vcelku šokující (ne nečekaný, ale člověka dnešní doby tohle prostě obvykle šokuje) a co se mi líbí, je prokládání textu slovy "Sláva Římu/tribunovi... Stejně mi ale přijde závěr nedokončený, jedna věta navíc by se moc hodila.
Povídka vlastně není špatná. Není ale ani dobrá, hlavně kvůli nepoměru rozsahu úvodu a klíčové scény.
Co se hodnocení týče, váhal jsem mezi 2 a 3 hvězdami, pro povzbuzení Astrálního oka a pro fakt, že vcelku psát umí (navíc od něj čtu první dílo), také pro svou zálibu v historii, zkrátka dám tu lepší možnost, tedy 3 hvězdy.
S pozdravem, Shadowmage
veľmi realistické, presne to by som čakal od nejakého mocibažného krutého slizkého rimana-tribúna
kým som to dočítal myslel som,že vražda tej ženy bude mať akési ďalekosiahlejšie politické dôsledky
ale mne sa to aj tak páči
tarminiatur
Co tu povídku katapultuje na pět hvězd (na což má téměř každá, že):
- pointa
- historičnost
- myšlenka kulturního šoku
- (konečně zas jednou) bez chyb
Co je pomyslnou gravitací, způsobící, že se posune o dvě hvězdy níž:
- povrchnost
- vytrženost z kontextu
- nízká dávka originality, neochota vyjet z kolejí
Hlavní, co musím Astrálnímu oku vytknout, je lajdáctví a rychlokvašení. Tribun nemá ani devět set slov, přičemž jsou postavy Deliria a senátorky vykresleny dost chudě a povrchně.
Jediné, na čem si dal autor skutečně záležet, je onen již Lyrií popisovaná snaha šokovat vnitřnostmi. Která bude jednoho dne jistě považován za jedno z největších klišé naší doby (Tarantino).
Přitom myšlenkové pochody tribuna, případné váhání, dialog s "včasně" odhaleným svědkem vraždy, dialog s ženou, závěrečný proslov k davu... V kuchyni by se našlo takového koření, ale vypravěč jako by byl líný prohledat police, takže jídlo působí nemastně neslaně.
Za tři hvězdy. Bohužel.
Nadprůměr proto, že povídka v mně nezanechala nějakou hlubší brázdu. Prostě jsem četl něco, co už jsem někdy slyšel, nejspíš to byly hodiny dějepravy či něco podobného. Netvrdím, že je to špatné slohově ani gramaticky, na to si nepotrpím, tedy na sloh trochu ano, ale není to prvotní, takže ode mne se dá u každého dílka čekat, pokud tedy výše zmíněné chyby nebijí do očí, pouze hodnocení za pointu, zápletku a také, abych neopomněl, vyvrcholení. To mi tady trochu chybělo, hlavně zápletka.
Trochu mne ale překvapila ta jeho vražda na konci. Možná i to ti zařídilo ty tři hvězdy.
Hodně zdaru pro příště.;)
Astrak
Jak už řekl irook, jazyk se mi téže nelíbí. Je to zajímavé. Většina nových odstavců začíná jménem. Je to opravdu zajímavé, ale je to """nenaplněná ctižádostivost""" :))) 3*
nu mne povídka zaujala. Tak trochu i věřím, že se to i stalo (nebo něco podobného).
Ostatní zde vypsali spoustu nedostatků a já s nimi nemohu souhlasit. Nemohu říct čím na mne povídka zapůsobila, ale opravdu se mi líbila.
Osobně bych však uvítal nějaké pokračování.
Ve mě povídka vzbudila hrůzu, jak si vůbec může někdo něco takového dovolit? A ještě ke všemu, když mu to stejně k ničemu nebude, alespoň podle stávajícího stavu věcí.