Smrt je spravedlivá?
| Autor: | Athos |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 12 |
Byla temná a chladná noc. Tma bloudila po okolí, měsíc nesvítil, hvězdy nevyšly. Vysoko v horách, tam, kam se ani horalové neodváží, stojí v malém údolíčku zřícenina hradu. Přesto, že venku člověk nevidí na sáh dopředu, vevnitř kamenného hvozdu sedí za malé záře svíčky starý muž.
„Proč žijeme?
Jaký má náš život smysl?
Proč jsme se narodili zrovna tak, jak jsme se narodili?
Proč ještě nikdo a nic neukončil naše životy?
A proč je smrt tak spravedlivá?“
Napsal Gelentor poslední řádku a zvedl své znavené oči od kusu pergamenu. Gelentor je dávno zapomenutý mudrc. Již několik let žije zbytek svého života v horách. Je to stařec, nosí šedý hábit, plnovous bílý jako čerstvě napadaný sníh a je téměř holohlavý. Chudák, aby nespadl pokaždé, když udělá krok, opírá se o hůl z dubového dřeva. Z jeho dávno sličné tváře zbyly jen vrásky, suchá pokožka a zarudlé oči. Vzrůstem je malý a je až nezdravě vyhublý. Kdo ví, že žije, považuje jej za starého a šíleného šarlatána. Ale proč? Vždyť byl přeci tak slavný! Tak, tak moudrý! A v dobách jeho největší slávy se hlásaly jeho myšlenky po světě, to přece není málo!!
Teď však sedí zde. Ve starém hradu připomínajícím spíše zříceninu, než dávné sídlo mocných králů, plné velkolepých síní a sálů, tajných chodeb a ohromného bohatství.
Již dávno měl zemřít. Dlouho tomu je, co ho měla smrt odnést, aby dočkal zaslouženého odpočinku mezi svými otci. Často Gelentor myslíval na smrt. Viděl ji jako spravedlnost samu. Jako toho, kdo vždy, bez ohledu na majetek, vliv, moc a sílu, odnese bytost, jejíž čas přišel. Hlásal své myšlenky do dáli. A hloučky nadšenců předávaly toto moudro dál. Na Gelentorovo učení však již všichni zapomněli.
„Ale jsem tomu rád. Vždyť jsem se přesvědčil, že i smrt zapomíná a že neměří všem stejnou měrou. Celý můj život, mé ideály, to vše bylo zbytečné. Avšak nikdo nepamatuje tato slova.
A já jsem se o tom přesvědčil na vlastní kůži. Přeci bych tu již dávno nestál, kdyby byla moje slova pravdivá, kdyby měl můj život smysl. Zvláštní. Zvláštní je, že ses spletla, má drahá. Přečkáš vše. Lidi, krále, hrady, bohy, dokonce i čas. Málem jsi přečkala i mě.“
Vstal a otočil se směrem vzad.
„Ale co když ne? Co když jsi opravdu tak spravedlivá a mně bylo naděleno čekat na tebe tak dlouho? Neopozdila ses. Přišla jsi včas. Ano. Ano. Můj život měl smysl. A teď… Jdeme.“
Diskuze
Má to slabiny v čtivosti... a já je vidím v přechodech mezi stylem popisu ala bestiář: "Gelentor je dávno zapomenutý mudrc. Již několik let žije zbytek svého života v horách. Je to stařec, nosí šedý hábit, plnovous bílý jako čerstvě napadaný sníh a je téměř holohlavý." - prostě, popis, nezaujatý, tak pro PJ...
Ale zde bych očekávala spíše popis, který čtenáře pohltí, vtáhne... tedy nikoli XZ je takový a makový, ale styl:
"l Gelentor napsal poslední řádku a zvedl své znavené oči od kusu pergamenu. Znavené, zestárlé oči dávno zapomenutého mudrce, dožívajícícho svůj život v horách. Pohlédl na svůj hábit, šedivý jako jeho dny, po kterém splýval řídký plnovous bílý jako čerstvě napadaný sníh a navyklým pohybem prošel vráskavou rukou po dávno holé lebce."
prostě, je nutné vidět toho člověka, vžít se do popisu - ne znuděně ho prolítnout.
opakuji, chybu vidím v nevhodném stylu zde, tedy nikoli, že je to napsáno špatně, ale pro dané účely nevhjodně. pokud bys ho popisoval jako CP, byl by naopak tebou použitý styl vhodný.
Od té doby, co jsem viděla v Dílně první verzi, to urazilo hodně dlouhou cestu. A rozhodně k lepšímu.
Nevím, jestli jsem to psala do Dílny, a pokud ne, tak se omlouvám, ale přechod mezi tím, co píše Gelentor a jeho popisem je dost násilný přechod, hlavně časový. Osobně jsem zastýnkyní spíš minulých časů, ale přítomný se občas hodí. Sem by i dobře zapadal, ale mnohem lepší by bylo nejdřív trošku rozvést větu těsně po textu.
"Gelentor dopsal poslední řádku, a zvedl své unavené oči od pergamenu. Jeho objemný sněhobílý plnovous zašustil na zestárlém pergamenu, když se pomalu zvedl. Gelentor mudrc, tak mu s posměchem říkají ti, co si na něj ještě pamatují. Považují ho za šarlatána a podvodníka..."
Co se týče myšlenky povídky, ta mě oslovila už v Dílně. Starý, všemi zapomenutý muž přemítá o smyslu svého života, zatímco na něj čeká smrt... Ne, rozhodně mi to nepřijde jako klišé. Pokud by to bylo jinak zpracované, tak možná, ale takhle mi to přijde svébytné a originální.
I přes to ale nejsou některé obraty zrovna moje krevní skupina a nemá to takovou čtivost, jakou by to mohlo být, takže hodnotím jako nadprůměr.
Děkuju za kritiku. Stylistika a gramatika je jinak moje specialita, věřte tomu. Tohle je spíše myšlenka, slohovka docela nedostačující. Přiznávám se, že jsem byl spíše rád za ten nápad a zpracování mi malinko ujelo, až teď si to uvědomuji. Je to zkušenost pro příště. A čárky? Ty já dělám pokaždé, když vím, že ve věte klesá hlas, samozřejmě pravidla jako spojky souřadící a spojky A, I, NEBO, ANI - to znám. Každopádně díky, příště budu dávat pozor i na ten nejvěší detail.
irook - je mi líto, že se ti nelíbí povídka, nicméně díky za schválení. Nebudu na tvou kritiku nijak moc reagovat, jsi redaktor, člověk na svém místě, máš jistě pravdu.
Fanqel - Co říct? Díky ;-)
Divlish - Tobě taky děkuju.
Koukám, že mi vyčítáte to samé. Vezmu si tedy ponaučení.
Stylistické chyby brzdící tok myšlenek, neobratné spojení, chybné čárky. Rozhodně nepatřím k těm, kteří se s gramatikou kamarádí, to ani náhodou, ale zde mne stejně nutíš strhnout hvězdu za nedostatek píle.
Jinak dílko na mě hezky zapůsobilo, nutilo mě celou dobu přemýšlet a narozdíl od irůka mi nepřijde nijak neoriginální (ne snad, že by bylo nějakým zázračným objěvem, ale nepřipadá mi zrovna "klišé").
Z pohledu náplně díla řeknu jen tolik: Nebaví-li čekat, je na čase vzít osud do vlastních rukou. Kdo chce zemřít, zemře.
No, autor se nedočkavě těšil na to, až mu jeho povídka projde a já musím uznat, že měl asi proč se těšit, protože mi přijde kvalitní ve svém i krátkém zpracování, ale máš tam několik chyb, které by chtělo trochu pošpelit. Jinak celkový první dojem? Dobrý, opravdu zvláštní, jak je možno se nad tím zamyslet. Zvolil sis zajímavé filozofické téma, na které se špatně odpovídá, protože to rozhodně není nijak lehká skutečnost objasnit smrt ani její nezměrné zákony.
Zaprvé, ve větě Přesto, že venku člověk nevidí na sáh dopředu, vevnitř kamenného hvozdu sedí za malé záře svíčky starý muž je podle mě zbytečné a asi i gramaticky chybné rozdělit slovo Přestože. Tam by se dalo přestože použít v celém významu a myslím si, že je zbytečné ho rozdělovat. Je možné, že se pletu, ale mám pocit, že mohou být obě možnposti. Jinak si myslím, že by tam asi více pasovalo celé slovo.
Potom mo trochu vadilo složení popisu, které jsi popisoval ve střední části příběhu, popis starce příliš nezapadal k předešlé větě. Konkrétně: Napsal Gelentor poslední řádku a zvedl své znavené oči od kusu pergamenu. Gelentor je dávno zapomenutý mudrc ......
Tam si myslím, že je nezapadjící popis starce k rozvinuté větě o tom, co napsal. Kdyby jsi to popsal třeba jako.. V místnosti seděl starý muž, na kterém byla vidět zkušenost a vypořádanost se světem. Kdysi to býval hodně známý mladík, ale teď už jen tahá sněhobílé vousy po pergamenu.. - prostě tak nějak, ale ne hned za větu, která popisuje vykonávanou činnost.
No takže již tradičně připojím svůj dojem z díla. Celkový dojem je dobrý, ono se to tak zprůměruje z těch pasáží, třeba ta střední se mi příliš nelíbila, ale poslední část příspěvku byla napsána pěčlivě a myslím, že snad i dlouho rozmýšlena.
Takže přeju štěstí do další tvorby a s hodnocením se velice rozmýšlím, zatím si myslím, že by to mohly být tři hvězdičky, ale pořádně nad tím ještě popřemýšlím.
Tak.
Ačkoliv dílko zapadá docela přesně do koncepce rubriky, jeho filozofický podtext nutí čtenáře hodně uvažovat nad obsahem a troufnu si říct, že bude asi mnoho verzí, jak celé pojetí chápat.
Pomíjivost života, zapomnění, změna, to vše je a bude asi stále hojně využívaným motivem při psaní konkrétních i abstraktních děl. Originální povídka rozhodně není, ale něco mě přimělo ji přesto schválit. Jen si nejsem jistý, co to je. Možná ten konec, který se zdá velmi jednoznačný, ba přímo konkrétní, alë zároveň vím, že tomu tak není.
Napsat něco konstruktivního k takové "povídce" je velmi těžké, protože se hrozně nerad pouštím do jakýchkoliv filozofických rozjímání. Ale povídka je tu a čtenáři mají možnost.
Jenom bych zmínil pár stylistických nedostatků, jako slovosled (např. Napsal Gelentor poslední řádku a zvedl..., lépe "Gelentor napsal") a neohrabané obraty (např. Již několik let žije zbytek svého života v horách.). Kvůli těmto nedostatkům bych povídku nehodnotil lépe než třemi, ale protože pes je zakopán jinde, hlasování se zdržím.
i.