Půlnoční pozdrav
| Autor: | Salmar |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 25 |
Větrem byla roznášena podivná melodie, která však byla rušena vzdáleným odbíjením kostelních hodin. Původcem pobrukování byl asi sedmnáctiletý chlapec, který rychlým krokem kráčel nočními uličkami města. Oděn byl do zdobeného šatu, jenž dávalo najevo, že osoba jej nesoucí, nepatří k chudé části města. Na krku se mu houpal zlatý řetízek. Dlouhé vlasy mu vítr rozčesával na všechny možné strany.
V tom chlapec zaslechl jakýsi úryvek rozhovoru nedaleko od něho: „…však já tě taky miluji, zlatíčko. Strašně moc tě miluji.“ Hlas patřil muži ve středních letech, o tom nebylo pochyb.
„Proč mi tedy takhle ubližuješ, Keby? Pokud ke mně opravdu cítíš to, co říkáš, nemůže se to stát,“ nějaká dívka tomu muži odpověděla. Hlas se jí celý klepal a bylo z něj patrné napětí.
Zdálo se více než jasné, že se jedná o rozhovor dvou lidí, kteří k sobě mají velice blízko, to Fusona na tolik vzrušilo zvědavostí, že ani na chvilku nezaváhal a potichu se přikradl k plotu, za nímž se to celé dělo. Opatrně se pokusil nahlédnout přes hradbu stlučeného dřeva a následující zeleň, aby zjistil, jak vypadají původci hovoru.
Kousek od něho stáli muž a žena. On měřil skoro dva metry a celé jeho tělo bylo pokryto svaly. Na sobě nesl potrhané šaty. Do očí se mu dívala dívka asi o dvě hlavy menší. Její tělo bylo křehké, oblečeno do bílých šatů s ozdobami. Vlasy měla dlouhé a bíle jako měsíční záře.
„Víš lásko, že to nedělám schválně, ale je to nutné… prosím, neplakej už. Nerad vidím ty slané kapky na tvých tvářích,“ odpověděl muž soucitně.
„Ach, Keby,“ dívce se z očí vyronily další kapičky slz. „Není to nutné, musí být i jiné řešení, vím to.“
Muž dívku objal a něco ji šeptal do ucha, Fuson ale přesně nerozuměl těm slovům.
„Tak já půjdu s tebou. Utečeme společně,“ vykřikla.
„Ne, Miriano. Moc dobře víš, že nejsem člověk, jsem bestie, která zabíjí lidi, ublížil bych i tobě, aniž bych o tom věděl. Musíš na mě zapomenou a začít znova žít.“
„Věřím, že naše láska je silnější, než tvá druhá podoba. Co na tom, že jsi vlkodlak, já tě miluji.“
Fusonovi přeběhl mráz po zádech. Tolik o vlkodlacích slýchával, jsou to příšerná stvoření pekla. Mění se každou noc v hrozivé bestie a zabíjí lidi. Na čele se mu objevilo pár studených kapek potu. Hrozně se bál, největší zabiják, o kterém kdy slyšel je pár metrů od něj. Musí sehnat pomoc. Pomalu se plížil pryč. Když byl asi dvě stě metrů od zahrady, kde byly obě osoby, vyrazil, jak nejrychleji mohl, k nejbližší strážnici.
Zabouchal na dveře. Nikdo neotvíral. Zabouchal znovu, až slyšel blížící se kroky. Otevřel statný muž ve zbroji domobrany města. „Co chceš tak pozdě večír?“ vykřikl na něj nevlídně.
„Potřebuji pomoct, pane, nedaleko odtud je v jedné zahradě nějaká žena s vlkodlakem,“ vyhrkl zadýchaný chlapec.
„Vo čem to tady žvaníš? Chceš abych se naštval, nebo vo co ti de? Ve vokruhu padesát mil vod města žádnej vlkodlak neni, jasný?“
„Sám jsem slyšel, jak se přiznal, pane. Musíte zasáhnout, nelžu vám, přísahám, že tam je.“
„Estli mi lžeš, máš problém, kluku. Ale jestli ne, máme problém všici,“ trochu svraštil obočí. „Počkej chvilku tady, zavolám chlapy a ukážeš nám, kde žes to viděl toho vlkodlaka.“ Domluvil a spěšně zalezl zpět do strážnice.
Když vyšlo šest mužů, Fuson je rychle zavedl na začátek uličky, kde se skrývala zahrada. „Támhle u toho domu, pane. Tam to je, určitě,“ prohlásil chlapec sebevědomě.
„Teď tady pěkně počkej, než se vrátíme a estli si děláš jenom špásy a zdrhneš, tak si mě nepřej.“
Fuson sledoval jak se blížící strážníci přibližují k zahradě, kde je Keby a Miriana. Chvilku se zastavili u plotu a poslouchali. Netrvalo to dlouho a rychle přeskočili plot a vtrhli do zahrady. To Fuson už nevydržel a rozeběhl se směrem ke scéně.
Všechno již bylo u konce. Jeden z ozbrojenců držel dívku přimáčknutou na zemi a dalších pět mužů zrovna povalili vlkodlaka. Čtyři z nich ho chytli za všechny končetiny a vší silou drželi cukající se tělo u studené země.
„Koukněte se mu na hruď, rychle,“ prohlásil šestý ze stráží s mečem v ruce. Když byl oděv na hrudi roztržen, naskytl se pohled na černý znak kříže, o kterém bylo známo, že mají jenom vlkodlaci.
Muž s mečem v ruce chvíli hleděl na znamení, potom prohlásil: „Za své zločiny proti lidskosti a za to, že nejsi člověk, nechť hoříš věčným plamenem a tvá duše nikdy nedosáhne pokoje.“ Potom zvedl meč nad hlavu a jeho špičku zarazil přímo do středu černého kříže. Miriana vykřikla, Fuson se strašně polekal a překulil se na záda.
Jeden z mužů zamířil jeho směrem. „Padej domů, kluku, tohle není pro tebe.“
Další den ráno se probudil brzo. Byl ospalý, moc se nevyspal, ale na postel neměl ani pomyšlení, rychle se oblékl a vyrazil na náměstí. Tušil, že tam bude dívka.
Během krátké chvíle dorazil k dřevěnému sloupu – šibeničnímu sloupu, na němž se houpala Mirianina mrtvola. Prsty jí modraly omrzlinami, jemné rysy obličeje ji kazila bledost smrti. Na obou holeních měla několik krvavých šrámů, zbytek těla zakrývaly pomuchlané a lehce potrhané šaty. Kolem krku byla upevněná dřevěná cedule, na které bylo černým inkoustem napsáno:
Za své zločiny a napomáhání bestii – odsouzena k smrti oběšením. Nechť se na tyto strašné činny nikdy nezapomene.
Musela být opravdu krásná, tak krásná. Tak nevinná, čím se to vlastně provinila? Fusonovi se z očí vydraly slzy. ‚Je to moje vina, já jsem je našel, já je udal. Já jsem ten provinilý, který zabil lásku. On ubližovat nechtěl, chtěl odejít, bylo to jeho prokletí. A já zničil všechny city, které k sobě cítili.‘ Ještě hodinu tam chlapec stál a hleděl na mrtvou krásu. Na mrtvou lásku.
Diskuze
Deeph:
Začnu trochu ze šiorka. Od Nathaelen jsem (a zcela zaslouženě) dostal 1*. A teď, když vidím že ty dáváš také 1*, nemůžu se ubránit pocitu, že stavíš dílo na stejnou příčku jako mojí povídku. Já vím, že to tak není, ale nemůžu si pomoci.
Povídka se mi líbila. Sice jsem zprvu dal 4*, ale teď své hodnocení měním a dávám 5*. Moc se mi to líbilo. Ta stručnost a dynamičnost je to co mi na této povídce imponuje nejvíc.
Usmívá se
…Deeph je zvláštní člověk, kterého mám zafiksovaného s respektem kvůli mnoha věcem. Chci říct jednu věc – především oceňuji samostatnost hlasování (obecně), pokud přijdou slova. Ty žluté objekty pod dílem, krčící se jako hvězdičky… Ty jsou jenom shrnutím vyjádření – něco jako kraťoučká kritika jedním slovem. Proto oceňuji, když někdo dokáže napsat takovou kritiku, z které je přesně vycítit, co že to tam je špatně, co se musí zlepšit a že kritik má svůj názor. (v tomto konkrétním případě se nevyskytl nikdo, od koho bych neslyšel názor, nebo ho vyžadoval (prozatím je to nádherná diskuse včetně hlasování)…
Milý pane Deephe, (pro Deepha = :-D)
Myslím, že není vysloveně nutné, abych reagoval na jednotlivé chyby, jako takové – co jsi popsal. Děkuji ti za jejich uvedení. Vidím zde ale dvě věci na dva odstavce, které bych zde chtěl napsat.
Lidé jsou originální… Je velice nepravděpodobně, že všichni lidé budou chápat stejnou věc stejně. Z tohoto předpokladu vycházím i v této diskusi. Maris jsem se například trefil do gusta. Jiným se to četlo dobře. Jiní nemohli najít pointu a nějaká ta část zase pointu chválila. Asi jsem pochopil, co chybí v příběhu tobě. Prostě… vím, že to není extra povídka, sám bych jí dal asi 3*. Víš, celé to bude pravděpodobně v tom (jak už jsem psal), že mám svůj styl psaní. Možná trochu poetičtější a procítěnější, ale už mě nebaví psát o ztracené lásce. Nebaví mě na konci každého odstavce psát fráze typu „…odouzen k zániku s černým srdcem, které bylo spáleno lží. A Slunko zhaslo, země zeschla a na pomoc mi přišel pouze studený vítr ze severu…“ Už je to vcelku ohrané a pro mě samotného lehce deprimující – sám si tím nepřipomínám ty šťastné chvilky života. Chci umět psát příběhy o elfském víně a smrti mečem pro vlast. Třeba i o slizkém červovi, který hlodá shnilé jablko nazývané Země, proč ne. Ale musím se to naučit. Podobných příběhů nemám ve své sbírce tolik a jenom zlehka se přeorientávám (slovo, které by neprošlo cenzurou ani přes chemického laboranta). Teď asi nějakou dobu nebudu psát na totálně maximální úrovni (ani na té pod ní), ale já se to naučím a pak tě přinutím napsat frázi „Salmar je zase best, všechny tady zválcuje a dát mu 5* je už jen mojí povinností“ (pro Deepha - :-D)
Ale s jednou věcí nesouhlasím tak zcela.
Zmiňuješ se o délce mých odpovědí. Možná to něco říká, ale z mého hlediska je to tím, že se snažím všechno vysvětlit bez zmýlky. Ano, mohl bych zde nic nepsat a nakonec pouze poděkovat, ale nechci. Pokud se koukneš na mé odpovědi – hned ta první je obecná. Snažil jsem se tam já sám osobně si napsat menší kritiku a něco málo osvětlit. Druhá je pro uživatele, který začal téma na vlkodlaky a možné dobrodružství (mimo povídku), zde jsem přihodil pouze svůj názor. A ta poslední, ta je opravdu rozšiřující odpovědí.
Jejda, asi jsem to napsal tak, že mě nechápeš. No, uvidíme.
Doufám, že jsem tě až tolik svou povídkou neznechutil :-)) (myšleno vtipně a pokud znechutil, dobře ti tak, nemáš věřit průměrným hodnocením :-))) )
Zklamán...
Tato povídka má poutavý název a pochází od člověka, který má v mých očích poměrně vysoké hodnocení. Proto jsem se už nějaký čas soustavně snažil vyhradit si chvilku na její přečtení. Velmi kladné hodnocení ostatních mě v její kvalitě jen utvrzovalo. A dnes jsem si na ní čas naštěstí našel.
Možná spíš bohužel...
Začínáme (podle rodící se tradice) s lehce archaickým nádechem. Oděn, šatu jenž... Pokud si zvolím styl psaní, měl bych u něj zůstat po celou povídku. Jinak to působí rušivým dojmem a ve čtenáři to evokuje podezření, že sám autor neví jak dál. A když si není jistý spisovatel, jak má být čtenář? Toto je bohužel klasický příklad, kdy začátek pokazí stylistiku celku...
Kdybych neznal autora, myslel bych si nejspíš, že se jedná o zelenáče, který se psaním pomalu začíná. Styl této povídky je zoufale nevyzrálý.
Příběh. No, sice tam nějaký je, ale z té plytkosti se jeho obrysy vynoří jen výjimečně. Originální myšlenka chybí, zajímavý charakter hlavního hrdiny také a atmosféra se s melancholickým výrazem krčí někde v koutku. Je to dobrý úvod k nějakému silnějšímu příběhu. Ale jako samostatný celek (se současným potenciálem) nemá šanci...
Někdo hodnotí krátkost příspěvku kladně. Já myslím, že pokud nějaká myšlenka potřebuje prostor, měla by ho dostat. Když mě příběh chytne, přeju si, aby pokračoval. Tady je krátkost bohužel spíš na místě.
Ale nejvíce mě zklamala diskuse pod příspěvkem. Salmarovy reakce jsou perfektní. Vždy dokonale osvětlí jeho záměr a velice kultivovaným stylem objasní veškeré nejasnosti. A to je právě nejhorší. Pokud autorovo vysvětlování vlastní práce dvakrát přesáhne délku samotného textu, pak něco není v pořádku...
Tím samozřejmě nenaznačuji, že jsou mi Salmarovy reakce proti mysli. Jen mi přijde, že na většinu nejasností by si měl čtenář dokázat najít odpovědět přímo z textu. Dodatečné vysvětlování patří jen několika málo drobnostem.
Dost mě štve, že musím tohle psát. Mnohem radši bych sem dal větu "Salmar je zase best, všechny tady zválcuje a dát mu 5* je už jen mojí povinností", ale nemohu... Snad příště, brachu...
Nuže, povídka a je za mnou. Rád bych ti napsal, že jsem ji přečetl jedním dechem, ale to není pravda. V zásadě čtivý styl, jakým píšeš, kazí příliš moc sloves v trpném rodě - zvlášť na začátku povídky, kdy by se měl čtenář hodně ponořit to zdržuje a ruší.
Jako povídka tedy dobré, ale ta myšlenka... nijak mě neoslovila, bohužel. Chybí mi tam zvrat, je to vlastně o očekávatelném pocitu.
Salmar: Už som Ti písal do pošty...veľmi si vážim, že si na moju kritiku zareagoval. Tak trochu som v to dúfal.
Podľa mňa máš na to správny názor. Kritiku si treba brať. Teda pokiaľ je (a odo mňa sa snažila byť) čo najtrefnejšia a takpovediac "niečohovoriaca".
Sám som bol rád keď som aj ja na tomto serveri dostal kritiku na dielo, ktorá mi naozaj niečo dala.
Osobne som napísal dlhšiu kritiku, pretože mám rád poviedky a príde mi, že pri nich predsa len celkom dobre viem ako povedať čo chcem povedať. Teda keď mám čas, napíšem podrobnejšiu kritiku. Je mi dosť ľúto, že to takto nemôžem robiť častejšie.
Som vážne rád, že mi odpovedal práve Ty...
PS: Keď už o tom názve... ja som sa tiež raz pristihol pri tom, ako píšem poviedku len podľa názvu. A nie je to vôbec jednoduché.*smiech* ...preto teraz píšem bez názvov.
Verziu 1. som v dielne videl, ak som sa vtedy k nej nevijadril, tak to bolo preto - lebo to bolo dosť dobré. Čítal som si vašu dlhú diskusiu (Salmarík ma dlhé odpovede. čo? nikto mu nedá repku?). 4* a malé plus... hm... ale co budes robit s malým +? radsej dáme 4++. Ale pluska sú prakticky nanič a keď tak pozerám 5*.
Ahoj, Dariane. Myslím, že bude regulérní, když ti na tvou kritiku odpovím. Už jen proto, jak ses vrhnul do života na doupěti.
Název povídky
Už více osob mi říkalo, že název je pouze a čistě autorova věc. A já s tím souhlasím. Mohlo se to jmenovat stejně tak dobře „Ostrůvek strachu“, nebo „Vybledlá láska“, ale má to název „Půlnoční pozdrav“. Já jakožto autor jsem s tímhle názvem propojen a když to slyším, vybaví se mi tento text. Celé to vzniklo, když mě jedna osoba v noci na icq napsala „Půlnoční pozdravení“ a mě to tak nadchlo, že jsem chtěl napsat povídku s tímto názvem. Později jsem ji začal psát, ale měl jsem jenom název a ten jsem nechal. Tedy, nemyslím, že název je – ať už kdekoli – špatným bodem.
Pointa
Celá pointa by se dala shrnout „Přemýšlej, než něco uděláš“, jak již psala Maris. Je to zjednodušené, samozřejmě. Ale jde relativně hlavně o lidské emoce a pocity, ať jakékoli, jak říká anotace. Je zajímavé, jak lidé hledí na stejné věci rozdílně. Pointa a zakončení – myslím, že i zde – bylo chváleno a ty ho naopak vyčítáš jako chybu. Jsem rád, že máš vlastní názor, ne každý to tady dokáže.
Vlkodlak
1)Snažil jsem se popsat v díle naprosto jiný typ vlkodlaka, než který známe. Ať již jde o černý kříž na hrudi, nebo o lidštější chovaní (na které zatím nikdo neupozornil, protože vlkodlaci obyčejně nemilují a nejsou tak citlivý). Celkově je snad trochu odlišný. Ano, byl to cílený záměr, podat jiného vlkodlaka. Aby nemohla vzniknout debata právě na jeho citlivost.
2) Doufal jsem, že se mi povede trochu nahodit Fusonovy myšlenky ohledně té bestie. Vlastně jenom já sám vím, jak má vlkodlak vypadat, ale pokud si někdo pomyslí, že vše, co hlavní hrdina popisuje, je pravda, není to špatně. Celkově vzato jsem mu do úst vložil báchorky, které znal. Popravdě vlkodlaci nejsou tak silní a mění se pouze dvakrát za měsíc. Potom ničí vše živé, co u nich je, ale to samotné není podstatné. Zde jsou podstatné především ty báchorky.
S vlkodlakem na zahradě
Ta věta, co jsi psal (teda vlastně já ji psal *smilík*), má opravdu ukazovat na další článek lidské – snad – hlouposti a vztahu k něčemu cizímu – snad nemocnému a nebezpečnému. Ale neřekl bych, že mým záměrem bylo vztahovat tuto pasáž do dnešního Světa (na to jsem napsal jinou povídku). Mělo to nakreslit – lehce – stav a přístup společnosti v místě, kde se děj odehrává. A celé to vidím opravdu spíše logicky, nežli nelogicky.
Abstrakce
Tleskám. Máš pravdu.
Uvědomuji si, že zde není nijak vybarvena abstraktnost a poetičnost (nebo jenom minimálně) a musím říct, že jsem počítal, že někomu se nebude líbit, ale já to záměrné. Ani ne snad proto, že na to není místo – celé se to dalo takto pojmout již od začátku, ale neudělal jsem to. Důvod je jednoduchý. Už v minulosti jsem pár děl napsal a drtivá většina (snad všechny) byly o mnoho citové, než dějové. S tím se ale nedá zase až tolik prorazit, pokud do toho člověk neumí vsadit čistý děj. Nejsem typ člověka, který si řekne, že něco dělá tak, jak to dělá a že na to nic nezmění. Vím, že nepíšu nejlépe a proto se snažím psát více a trošku jinak (vždycky trošku jinak). S otevřenou náručí přijímám kritiky, protože právě ony mi pomáhají se zlepšovat. Nedávno mi napsal jeden redaktor z pismak.cz, jak bych měl lépe psát a co vylepšovat, takže se snažím. Doufám, že příště se ti mé Něco bude líbit zase o kousíček více.
Ono na hodnocení samotném zase tolik nezáleží, pokud napíšeš dobrou kritiku. Pokud to tobě nic nedalo, doufám, že příště to bude jinak
Děkuji za přečtení a napsání kritiky. Vážím si jí.
Zdravím autora a aj vás všetkých.
Uf. Tak poďme na to:
Názov poviedky „Půlnoční pozdrav“ nie podľa mňa zas tak vhodne skĺbený so zvyškom poviedky. Vlastne ho so všetkým ostatným spája len časové umiestnenie deja.
Jedná sa o vcelku dosť jednoduchý príbeh. Čo mi bolo tak trochu bolo ľúto bola absencia nejednoznačnej pointy. Proste mi to bolo dosť jasné, ako to dopadne a aký záver by som mal čakať po tom ako zabili vlkodlaka. Chýbal mi tam tak trochu hlbší pohľad do mysle Fusona. Jeho myšlienkové pochody mi pripadali ako suché konštatovania.
Zaujal ma typ vlkodlaka, ktorého autor predstavuje v diele. Jasné, že je to o fantázii. Ale predsa len som sa nestotožnil s tým znamením na hrudi. Hodnotu informácie, ktorú mi poskytol Fuson („Mění se každou noc v hrozivé bestie a zabíjí lidi.“) sa mi tiež akosi nepozdávala. Mal som pocit, že tieto premeny vyvoláva spln. Ale keď som si to prečítal druhýkrát, uvedomil som si, že Fusonová informácia môže byť skreslená. A ak je skreslená a bol to autorov zámer ju takto podať, tak túto jeho snahu hodnotím na výbornú.
Ako už povedal irook, spôsob reči strážnikov a celá tá situácia na strážnici bola napísaná pekne. Je jasné, že sa im v tom čase nikam nechcelo ísť.
Pri čítaní zastavil pri reči strážnika, ktorý vynášal ortieľ smrti nad vlkodlakom. Bolo to toto: „Za své zločiny proti lidskosti a za to, že nejsi člověk, nechť hoříš věčným plamenem a tvá duše nikdy nedosáhne pokoje.“. Je to milé a dosť úsmevné na tom je to, že to súvetie vlastne odporuje samo sebe. Jednak vlkodlak nie je človek a jednak je trestaný za zločiny proti ľudskosti... Pri tejto vete som nadobudol pocit, že sa autor čitateľovi snaží vysvetliť vzťah spoločnosti k vydedencovi (v našom prípade k vlkodlakovi). Preto by som neodsudzoval jeho popravu ako prípadnú nelogickosť.
Celá táto poviedka je ladená skôr dejovo. Takéto ladenie podľa nutne nepotrebuje zložitý dej. Ide tam jednoznačne a gradáciu. Príbeh sa môže hrdiť peknou dynamikou. Neviem, asi je to sčasti podmienené jeho krátkosťou a absenciou zápletky. Tento fakt nijako neodsudzujem.
Ale predsa len som mal po prečítaní pocit, akoby tomu niečo chýbalo. Myslím, že autor sa vyjadril ako chcel. Je to dosť subjektívne vnímanie, ale mal by som to povedať. Chýbalo tomu niečo, čo by to ozvláštnilo. Možno by hoci aj krátke pasáže abstraktných opisov dodali dielu to, čo mi v ňom pre jeho prečítaní chýbalo.
Hodnotenie tejto poviedky bolo pre mňa ťažké. Keď som včera písal, že tak tomu bolo pri poviedke Ideál, tak som netušil, že príde toto. Brané z čisto vecného hľadiska: Dalo by sa to považovať za dielo, ktoré je napísané dobre. Myslím, že o tom nemá cenu polemizovať.
Ale osobne nemám pocit, že by mi to dielo po prečítaní ktoviečo dalo. Pripadalo mi také bezfarebné, akoby bez života.
Dlho som váhal...dám 3*.
Majte sa pekne
Líbí se mi to... ladí to s mým životním mottem - přemýšlej, co tvé činy přinesou, přemýšlej, i co by mohly způsobit...
A oceňuji ischopnost napsat krátkou povídku, ve které je vše...
Celkově je to tak na 4*, ale jelikož ses strefil právě do tohoto mého postoje... máš o velice subjektivní * navíc.
Zdravím Salmare,
vzhledem k tomu, že jsem četl jednu z původních verzí, nechtěl jsem nejprve vůbec hodnotit, protože jsem neustále porovnával.
Jak jsem se však propracovával na konec povídky, zjistil jsem, že drtivá většina Tvých změn vedla k výsledku lepšímu a svůj názor jsem tedy přhodnotil.
Závěrečná pointa je velmi povedená, nevidím problémy v logice děje a líbí se mi styl. Je vidět, že sis s tímto dílkem dal práci...
Přesto jsem objevil pár věcí, které mi neseděly:
1) tělo pokryté svaly... je to zvláštní spojení, protože de facto každé tělo je pokryto svaly; spíš by se hodilo to klasické spojení "svalnaté tělo"
2) "strašné činny"... pouze jedno n
3) nelíbí se mi ta dlouhá věta, kterou si strážný neodpustí, než Kebyho zabije; z důvodů, které byly Tvou odpovědí na irookův dotaz ohledně výslechu, by ho spíš bez řečí rozpáral a ještě to několika ranami pojistil...
4) "největší zabiják, o kterém kdy slyšel je pár metrů od něj" ... za slyšel chybí čárka
Samozřejmě i já mám své soukromé pojetí vlkodlaků a tenhle příběh je pro mě naprosto nepoužitelný. Tak už to ale prostě u "těch známých" nestvůr chodí a rozhodně to není nic, co by se mělo vyčítat.
Mrzí mě, že některé pasáže nejsou delší. Mám radši víc popisu a pář řádků navíc by tady nebylo na škodu.
Mám problémy s touhle stupnicí. Dám 4*, ale zasloužíš si o něco víc...
S úctou Adso