Sergij se rozhlédl okolo sebe a pohledem nervózních hnědých očí spočítal lidi v nevelké místnosti. Byli už skoro všichni, vlastně chybí jen ten zpropadený Anlazo. Vždycky chodí pozdě, až bude převrat, taky přijde až na hostinu...

Zatímco čekal, znovu zvažoval svoje pro a proti. Na moment zapochyboval o správnosti celé této akce, ale hned ten stín pochybnosti zahnal tam, odkud přišel. Určitě jedná správně. Mocní jim nedali jinou možnost.

Dubové dveře se nehlučně otevřely, byly to jediné dveře v místnosti a on si k nim nikdy nesedal zády, takže mohl sledovat, kdo přichází. Přesto ale instinktivně sjel rukou k pravé botě, kde měl ukrytou dýku. Vše v pořádku, konečně přišel Anlazo.

Světlovlasý mladík s nesmrtelným úsměvem na tváři za sebou zavřel dveře stajně nehlučně, jako je otevřel. Je sice po půlnoci a tohle křídlo hradu se už léta nevyužívá, ale jistota je jistota.

Poté Anlazo tiše pozdravil: "Svoboda nás provázej." Okamžitě se mu dostalo stejné odpovědi od jeho desíti spoluspiklenců, kteří už tu čekali jen na něj.

"Omlouvám se, zase jdu pozdě, já vím. Byl jsem..." do řeči mu ale skočil Sergij: "To je jedno. Už jsme vichni, můžeme začít."

O slovo se kvapně přihlásila mladá aristokratka v rudém saténu: "Sergiji, proč si nás dnes svolal tak narychlo? Chystá se snad už něco? Přišli na nás?" v jejím hlase bylo znát špatně skrývaný strach. Sergij jí jej ale nevyčítal, sám se totiž bál také. A byl si jist, že strach mají všichni Svobodní Spasitelé.

"Ano, Darjo, něco chystám. Zítra se bude konat sjezd Mocných v hlavním městě. A já mám plán, jak udeřit."

Jeho slova jakoby byly magické formule mystických magiků, všichni Spasitelé ztuhli a tázavě na něj hleděli. Znovu si svoje druhy a družky jednoho po druhém prohlédl.

V duchu se usmál. Ne, tihle jsou oddaní svobodě, nikdo z nich je nezradí. Darja má sice trochu moc strach, ale je věrná ideálu. Má taky proč, pochází z rodiny, která se pyšní mnoha významnými politiky, z nichž každý vždy hájil zájmy lidu. A ona je hrdou dcerou svého rodu. Hrdost a odhodlání, jak známo, překonají sebevětší strach.

Zato Anlazo strach nemá skoro nikdy, co by jen Sergij za tu jeho bezstarostnost dal. Tenhle Anlazo sice není moc spolehlivý, ale když o něco jde, přemůže se. A zná toho dobrodruha dost douho, aby věděl, že má dobré srdce. Je do Svobody takřka zamilovaný, možná není nejlepší šermíř (Sergij by jej jistě znovu porazil, kdyby si dali duel), ale ve skládání básní se mu nikdo nevyrovná. Bude to on, kdo složí Hymnu Svobody, až zvítězí.

Co další? Efreet a Sisqik, kouzelnická dvojčata, ti nezradí určitě. Krom Svobody tyhle Spasitele žene vpřed pomsta, jejich otec Frey žil roky ve vyhnanství kvůli neshodám s bývalým Správcem. Oni sami odešli z Galénovy školy hned, jak v sobě probudili vrozený talent. Teď jsou na dvoře uznávanými mistry, i když se pořád nesnášejí s Galénem. Právě oni sehrají klíčovou roly v jeho plánu. Zodpovědní, oddaní i schopní jsou na to dost. Krom toho jsou tihle bratři Sergijovi vzdálení příbuzní...

Další jsou tři Sametoví rytíři Daniel, Amerek a Ghurt. Jsou to sice trochu tajemní cizinci, vlastně je jediné nikdo ze Spasitelů nezná příliš osobně, ale jsou to Sametoví rytíři. To mluví za vše. Přísahali nejvyšší řádovou přísahou, že budou bojovat za Svobodu až do konce. Jestli někdo vždy splní slovo, pak jsou to Sametoví rytíři, je to o nich známo po celém světě, i když jich je jen hrstka.

Pak už k úvahám zbývají jenom Daryl a Destrina.

Při pohledu na sličnou tvář půlelfky si mimoděk vzpoměl na jejich první setkání. Byli tehdy na zelené rozkvetlé louce, všude voněla posekaná tráva, na obloze nebylo ani mráčku a sluneční paprsky se odrážely v těch jejích kouzelných očích. Za celou tu dobu, co ji zná, nepřišel na to, jakou mají doopravdy barvu. Občas svítí veselou zelení, jindy se v nich topí blankytná modř... Nyní v chabém osvětlení místnosti působyly jako kaštanově hnědé.

A nikdy taky nepřišel na to, jestli ji miluje, nebo jej jen tolik přitahuje ta její přirozená tajemnost. Ani po dvouletém vztahu si tím není jist. Ještě jednou se kratičce ponořil do vzpomínek na onen první den. Tak daleko byli tehdy od všech těhle problémů a útrap... Jenže obyčejní lidé byli tam, kde jsou dnes. V bídě, hladu a útisku Mocných.

Sklouzl pohledem na posledního Svobodného Spasitele, Daryla. Tenhle člověk je poslední, kdo by jejich věc zradil. On jediný totiž pochází z lidu a on nejvíce nese na duši jizvy spáchané Mocnými na lidech, jako je on. Sergij si znovu vzpoměl na příběh, který mu Daril vyprávěl. O tom, jak neměl čím zaplatit ty jejich nesmyslné daně z hlavy a výběřčí mu odvlekli celou rodinu, aby je prodali do otroctví. Ženu, dvě dospívající dcery i malého sotva desetiletého synka. Daryl se sám neozbrojený postavil vojákům, kterých na něj byla přesila dvaceti ozbrojenců a bil se s zuřivostí raněného draka, dokud jej neutloukli do bezvědomí. Do teď se mu po pravé tváři táhne jizva od meče kapitána stráže. Kdyby měli být všichni Spasitelé mrtví, Daryl bude za Svobodu a svoji pomstu bojovat dál sám. Tím si byl Sergij jistý, jako že zítra vyjde slunce. Udělali chybu, že Daryla nezabili, ale on jim za tu chybu byl trochu vděčný. Daril byl jeho nejlepším přítelem a nejednou už riskoval vlastní život, aby mu pomohl.

"Sergiji?"

To byla Darja... Teprve teď si Sergij uvědomil, napjaté ticho a očekávání svých druhů.

"Promiňte, ještě jsem si to naposled musel v hlavě projít, než to na Vás vybalím."

Anlazo si nervózně odkašlal. "Tak už nás konečně přestaň napínat, hoříme nedočkavostí."

To měl tedy mladý bard pravdu, všichni se třásli vzrušením a nedočkavostí...

"Dobrá, dobrá. Tak tedy můj plán: Sjezd se bude konat v paláci, jehož plány nám obstarala Darja," rozbalil před sebou zažloutlý pergamen s mapkou "tady je hlavní audienční sál. Tady proběhne náš útok..."

Do řeči mu skočil Daryl: "To je krásný, Sergi, ale jak se dostanem přez stráže? Budou tam sice audience, ale se zbraní nás tam nepustí, nejsme všichni aristokrati."

Sergij se usmál, věděl, že se Daryl ozve první. Je to bystrý spiklenec. "Neboj, myslel jsem na to. Audienci mám zařízenou a stráže oklameme. Efreet a Sisqik se o to postarají jedním ze svých hypnotyckých kouzel."

Teď mu do řeči skočil Efreet: "To nepůjde. Mocní mají mezi sebou schopnějšího magika, než jsme my dva. Mají Galéna, ten si všimne našeho čeření magických hladin, vystopuje naše kouzlo a zničí nás dřív, než si Ty všimneš lejna na botě." Sisqik jen souhlasně přikyvoval. V nadšených obličejích ostatních Spasitelů se zablyštilo sklamání.

"Nebojte se i na to jsem myslel. Mám tu pro Vás dva mocné ochrané talismany, měly by Vás skrýt před vnitřním zrakem jakéhokoliv magika. Včetně samotného Galéna."

Vytáhl z kapsy u kalhot dva zlaté náramky jemně tepané platinou ve velmi složitých vzorcích.

Sisqik si je prohlédl a souhlasně zamručel. "To jsou vskutku mocné předměty, musely Tě stát duši."

Sergij se nevesele zasmál. "Kdepak duši. Stály mě můj hrad. Celý můj rodný hrad, jistě chápete, co pro mě znamenal, ale Svoboda je nevyčíslitelná."

Toto zjištění ostatnímy evidentně otřáslo, ale všichni tiše přikývli. Jen Daniel potichu zabručel jedno z jejich hesel "Svoboda nad vlastní krev".

Sergij pokračoval ve výkladu: "Tedy já a Destrina půjdeme na audienci coby nespokojení aristokraté, žádat Mocné o snížení daně šlechtě. Tady Daryl nám bude dělat lokaje. Mágové, jakmile se vypořádají se strážemi, vstoupí, aby vznesli nějaké námitky vůči praktikám čarodějů Galénovy školy. Naši Sametoví rytíři jim budou dělat doprovod, přičemž složí přísahu, že v audienčním sálu nepoužijí své zbraně. Nikdo se je potom neodváží pokusit odzbrojit, takže dovnitř pronesou své zbraně. Anlazo a Darja budou čekat tady" zabodl ukazováček do plánku "v tajné chodbě. Jak se tam dostanete, to ponechám na vašem vtipu."

Bard se rozesmál. "To si piš, Ty starej lišáku, že tam budem, už vidím jak. Bude to hračka..."

"Fajn, počkáte tam dokud nepoběží stráže do sálu. Zablokujete chodbu a budete ji držet, dokud se my ostatní nepřiřítíme tudy." Opět naznačil něco na plánku. "Pak se k nám přidáte a všichni utečeme do sklepení, odkud uplaveme stokou. Nějaké otázky?"

Ozval se Amerek: "Je Ti doufám jasné, že my pod přísahou se do boje uvnitř nezapojíme?"

"Je. Vaším úkolem bude pronést zbraně a až to propukne, vyběhnete napřed pomoct Anlazovi a Darji, přece nenecháme hlídat chodbu jen tu omladinu..."

Tak, to byl plán převratu. Byl to dobrý plán.

...Sergij spěšně prorážel cestu chodbou. Srazil hlavu dalšímu strážnému, který se vynořil zpoza rohu a bleskově rozpáral břicho jeho společníkovi. Rozhlédl se. Pořád jsou všichni. Každý je sice raněný, ale sou to jen škrábnutí... Už jen tři chodby a budou u Anlaza, Darji a rytířů.

"Pospěšte, už nejsme daleko!"

Další skupinka strážných. Jeden ho bodl do nohy... Naštěstí netrefil tepnu ani kos. Zatnul zuby, to už přece dojde! A pořád jsou všichni, i když magici nějak nezvládají tempo. Kéž by mohli seslat další kouzlo. Ale nemohou, boj byl vyčerpávající, ale stál za to. Konečně se jim podařil jejich plán. Devět Mocných leží ve velkém sále s vyhaslým plamýnkem v očích. Unikl jen jeden. Ha, támhle jsou. Ale né, vypadá to, že neudrží ústup. Je tam velká přesila, ještěže Sametoví rytíři tak dobře bojují...

"Rychle! Musíme jim pomoct!"

Efreet se zmohl na další kouzlo! Sergij jasně slyšel kouzelnou formuly, potom se kolem nepřátel rozjasnila rudá záře a byli všicni pryč. Díky bohům! Díky Svobodě!! Utečou a přežili všichni...

Ve sklepení ze sebe spěšně sházeli zbroje, oděvy a zahodili zbraně. Stoka je sice špinavá a studená, ale za Svobodu je to jen malá oběť. Skočil do vody první. Ostatní hned za ním...

Plaval špinavou smradlavou vodou, ale byl tím nejšťastnějším člověkem na světě. Zvítězili a přežili všichni! Pořád tomu nemohl uvěřit...

Jsou už opravdu svobodní!!

Když tu náhle ucítil pronikavou bolest v zádech. Něco chladnějšího než voda stoky jej tam zastudilo. Najednou se cítil slabý a poražený, když jeho vrah vytahoval dýku z rány, věděl už, že umírá. Zvítězili! Jedno, že on zemře. Najdou se jiní, kteří navážou na nynější úspěch. Svobodní Spasitelé splnili svůj úkol. Jenže je mezi nimy zrádce, zrádce který mu vrazil ocel do zad... Cítil, jak čepel vychází z rány a on už není schopen udělat další tempo...

Musí přece vědět, kdo je zradil! Musí!

Z posledních rychle vyprchávajících sil se otočil, aby si zrádce prohlédl, než skoná. Neviděl na něj, jeho víčka už se zavřela a on pomalu klesal pod hladinu, svaly ochrnuly, smysly otupěly...

Musí přece znát zrádce!!

Otevřel oči...

...jen aby spatřil závoj rudé mlhy a zemřel. Naposledy vydechl a skonal aniž by věděl, kdo ze Svobosných Spasitelů se stal Svobodným zrádcem.

Zrádce se kysele usmál a nechal dýku klesnout na dno.

Mocní jsou mrtví, Sergij a jeho pomatené ideály už nejsou potřeba...