6. května, 35. rok vlády Firiena I.
Ve velkém štábním stanu panovala nervózní atmosféra-císař se zlobil. Firien Johantur I. chodil kolem stolu a vztekle se švihal přes lýtka jezdeckým bičíkem. Občas se zastavil aby si prohlédl plastickou štábní mapu, která ležela na stole. Generálové a maršálové mu uctivě uvolňovali místo. Císařův zrak se upíral k městu Falwirk, vzdálenému přes sedmdesát mil. Do jeho mohutných zdí se dnes nad ránem musel uchýlit princ Valens, když jeho sbor-celkem 2 pluky pěchoty, pluk jezdectva a několik ženijních praporů-utrpěl porážku od nepoměrně větší armády Koalice. Město bylo obléháno a déle než týden se nemohlo udržet…

V odhadu císařovy nálady se ale přihlížející mýlili-hněv byl už dávno pryč. Císař byl veterán mnoha válek a bitev a věděl, že jeho syn potřebuje naléhavě pomoc. Věděl také, že hněv je rádcem poražených. Znovu se podíval na mapu-mezi ním a princem stálo 120 000 mužů koaliční armády. Byla to sběř, sehnaná kde se dalo. Jádro koalice tvořili trpaslíci-jejich král Svur byl také velitelem oné armády. Zbytek tvořili cizinci: běženci, uprchlíci, žoldáci i "bojovníci za svobodu". Dohromady je pojilo jediné: neměli ho rádi. Ano, za posledních pětatřicet let vyplněných válkami si udělal hodně nepřátel… Ačkoliv trpaslická pěchota i zahraniční jednotky budily respekt, nebylo třeba se bát. Už je dokázal porazit. Mnohokrát. Vždycky porazil každého. Byl to nepřítel, kdo měl strach. Od poslední porážky se schovávali v horách jako krysy. Teprve zvěrstva, která v údolích páchali Firienovi vojáci, je donutila sestoupit a znovu bojovat… Svur si jde pro porážku. "Tam (šeptl císař a podíval se zpět na mapu) pod hradbami Falwirku je konečně zničím". Prostředky na to ostatně měl. V obrovském ležení kolem stanu tábořilo téměř 200 000 jeho vojáků. Jenomže právě to množství byl problém-příprava takové operace by zabrala týdny-na to nebyl čas. Jeho důstojníci ale nepochybovali, že císař, kterému obdivně přezdívali "Starý Lišák" najde nějaké řešení. "Maršále" obrátil se císař k náčelníkovi svého štábu "Zítra zrušíme tábor a vyrazíme směr Falwirk. Vydejte příslušné rozkazy."

Ráno 8. května, 35. rok vlády Firiena I.
Starý Lišák, oděn ve své polní rytířské zbroji, seděl na židli ve štábním stanu. Usmíval se. Dnešní bitva se zapíše do dějin a on je na ni připraven. Před malou chvílí odjeli velitelé ke svým oddílům. Rozkazy, které dostali, zajistí i dnes císařským vítězství. Důležité je, že vyšlo počasí-neprší a to umožní hladký pohyb oddílů přesně podle jeho představ. Šest jeho sborů rozdělí armádu nepřítele a postupně jednotlivé části rozdrtí. Pokazit se nemá co. Kdyby snad přece něco nevyšlo, nic se neděje. Kolem štábního stanu byly připraveny početné zálohy, připravené vyrazit na problematické úseky. Ano, pět pluků jízdní gardy a divize pěchoty zažehnají každý problém.

Poledne 8. května, 35. rok vlády Firiena I.
Císař právě obědval. I přes jisté problémy-nebo snad právě díky nim, byl stále ve skvělé náladě. Před hodinou požádal maršál Bergfeld o posily pro svůj III. sbor. Dostal pět pluků záložní pěchoty. Drobné potíže nejsou nikdy na škodu…když jde všechno hladce, je to první známka toho, že něco není v pořádku. Císař pohlédl na hodiny. "Hmm, těch pět pluků už je touhle dobou u Bergfelda…"-pomyslel si a natáhl ruku po moučníku.

Siestu přerušil posel od IV. sboru. Maršálu Golheimovi se nepodařilo osvobodit město. Podařilo se mu sice vytlačit od něj velký oddíl nepřítele, ale musí ho dál pronásledovat a nemůže vyčlenit dost jednotek proti obléhatelům… "Generále!"obrátil se císař na vysokého barbara od gardových kyrysníků "Vezmete si Lehanský gardový pluk a zbytek záložní pěchoty. Vydáte se osvobodit Falwirk. Měla by to být hračka."

Odpoledne 8. května, 35. rok vlády Firiena I.
Přijíždí rychlý posel se zprávou o osvobození Falwirku. Císař pokýval hlavou a vyšel mu několik kroků naproti. "Vezu špatné zprávy veličenstvo. U Falwirku je víc nepřátel, než jsme čekali. Pokusili jsem se o útok, ale po těžkých ztrátách jsme museli ustoupit na Okelský kopec. Ranění jsou na cestě do tábora."

Firien se zachvěl vzteky. Navenek ale zachoval klid hodný císařského majestátu. "Pánové!" obrátil se ke svým důstojníkům "Jak vidíte, tak i ten nejgeniálnější plán může zhatit hloupost jediného člověka. Velícího důstojníka nemine trest…" Přítomní důstojníci se mimoděk zachvěli. Císař umí být krutý k těm co ho zklamali…nejednou byly i celé pluky posílány do trestaneckých táborů… Z myšlenek je vytrhl císařův rozkaz veliteli gardy: "Ať se vaši muži připraví! Povedu je osobně!"

V čele čtyř pluků gardových kyrysníků dorazil Firien na dohled k Falwirku. Před městem stálo zhruba 30 000 mužů, kteří se spěšně řadili do šiku. Byla to hlavně pěchota. Firien se otočil v sedle a přehlédl své oddíly: měl 8 000 jízdních gardistů a sto jezdců své tělesné stráže. Nad ním vlála ve větru jeho osobní korouhev, kterou nesl jeden z jeho mužů. Císař pohybem ruky přivolal kurýra: "Vrať se do tábora a řekni kuchaři, že jsem za dvě hodiny zpátky. Ať připraví takové ty zákusky s…hmm…no s tím žlutým na povrchu-on už bude vědět co myslím…" Císař se podíval zpět k městu "Bude to hračka!". Při pohledu na pole poseté mrtvolami se mimoděk zachvěl-tohle už dneska jednou říkal.

"Trubači! Dej signál! Útokem vpřed!" Masa ocelových jezdců začala sjíždět z návrší. Postupně nabírala rychlost. Obrovský ocelový klín mířil k hlavní bráně města-cestu si musel prorazit středem nepřátelské sestavy-a na jeho špici zářily pozlacené pancíře Tělesné stráže. Klín se zakousl do pěchotní formace. Řada za řadou byli pěšáci všech ras zašlapáváni do prachu, probodáváni kopími a koseni meči gardistů. Masa koní a mužů v železe hnaná ohromnou setrvačností se nedala zastavit a Firien v čele svých jezdců dorazil až k hlavní bráně. Tam zarazil koně. V ruce držel meč-kopí už dávno zlomil-a jak on, tak i jeho kůň byli zbroceni krví bezejmenných mrtvých pěšáků. Brána se pomalu otevírala. Firien čekal, až si padnou do náručí. Otec a syn zbroceni krví společných nepřátel… Ochoz se černal obránci. Pozdě si císařští všimli koaličních stejnokrojů. Na jezdce stísněné mezi baštou a bránou začaly pršet šípy a muži i koně se hroutili do prachu. Firien věděl, že nic není ztraceno-něco podobného už zažil-stačí jen projet bránou do města. Brána se rozevřela dokořán. Jezdci se začali tlačit dovnitř, aby opanovali město a pomstili se nepříteli za smrt prince a jeho mužů. Najednou se koně začali vzpínat a několik mužů spadlo ze sedel. V bráně stál ohromný válečný slon. Na hřbetě měl dřevěnou věž a na ní-císařští vykřikli hrůzou-přibité tělo prince Valenta. Slon zatroubil a vrazil mezi jezdce-za ním se už tlačila další zvířata. Koně se ke slonům nechtěli přiblížit a vyhazovali jezdce.

Starý Lišák se chytil do vlastní pasti. Jako zkušený válečník Firien věděl, že není úniku. Netrvalo dlouho a jeden z lučištníků zasáhl jeho koně. Opěšalý císař odmítl dalšího a s taseným mečem se vrhl do vřavy u brány. Kolona slonů si prorazila cestu a postupovala dál do hloubky formace císařských-za slony postupovali trpaslíci. Zároveň pěšáci přešli do protiútoku a sevřeli kolem gardistů obklíčení.

Když o dvě hodiny později dorazil III. sbor maršála Bergfelda a vracející se IV. sbor, byly koaliční jednotky rozdrceny a Svur, který jim velel, zabit. Z gardistů v kotli přežila jen hrstka. Firien mezi nimi nebyl. Jeho tělo bylo nalezeno-společně s těly většiny mužů jeho tělesné stráže-kousek od hlavní brány a neslo celou řadu smrtelných ran. Vzhledem k tomu, že všichni trpaslíci v bitvě padli, není už možno zjistit, kdo vlastně Firiena zabil.