Lersing O'Kwerg: Poslední cesta (2. díl)
| Autor: | Krkavec |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 18 |
Vzbudil jsem se. Bylo ráno 15. Února. Už se otevíraly dveře a v nich služka: „Mám tu pro vás snídani." „Ne, dnes nechci, dám si později. Odejdi Gvilo, bolí mě hlava." Odvětil jsem služebné Gvile. „Jak si přejete mistře," řekla a opustila mou komnatu. Takovéhle probuzení vážně nemám rád. Gvila je ale celkem příjemná holka. Nejeden služebník se za ní otáčí. „Už vstanu, nemůžu jen tak ležet v posteli," řekl jsem si a opravdu jsem vstal. Oblékl jsem si svojí koženou zbroj. Dnes mě čeká cvičení. Válka proti Jižanům se odvíjí dobře. Přišli o Per-Chantí, ale slyšel jsem, že Quan-Malští zvědové zahlédli oddíl vojáků, jenž pochodoval asi 25 mil na západ od města. Tato zpráva mi ale nevadí, jelikož ten oddíl byl prý velice malý. Uvidíme. Radši ale vyšlu oddíl Siciena Arventiho, aby prozkoumal západní část Quan-Malské pahorkatiny.
Na cvičišti jsem nabrousil Arovu sekeru a porazil několik mladých válečníků. Venku před cvičištěm ke mně přišel muž zahalen v kápi a praví: „Zdravím tě Lersingu, musím si s tebou o něčem promluvit. Ale někde na klidném místě." Beze slov jsem ho zavedl ke mně do pracovny. U sebe jsem však měl stále svou sekeru pro případ nouze. V pracovně muž odhalil kápi. Čekal jsem nějakého Merta, ale byl to temný elf z východního království. Elf se na mě otočil a řekl: „Jsem Thulodiasos z východu, posel království Deorow. Nesu vám zprávu od našeho krále." „Povídej," pobídl jsem elfa. „Mistr Diaxos vám vzkazuje, abyste nechal Jižany na pokoji." Řekl Thulodiasos. Já jsem odpověděl: „Já ale o tom nerozhoduji, jděte za králem, ten vám toho poví víc." "Král? Král už nikomu nic nepoví. Hahaha" řekl výsměšně elf. To jsem však nevydržel a jednou ranou Arovi sekery jsem ukončil elfův smích.
Pln vzteku jsem šel za králem do jeho komnaty. Stráž mi řekla, že král ještě spí. Nevnímal jsem ozbrojence a prošel dovnitř. Král ležel na posteli obličejem dolů. Otočil jsem ho a opravdu, král byl mrtev. Hned na to do komnaty vtrhl strážník a zakřičel: „O’Kwerg zabil krále, král zemřel pod Lersingovou zkrvavenou sekerou!!" Vytrhl mi mou sekeru z ruky a usekl králi hlavu. Pak mi dal sekeru do ruky a přiběhla služebná. Také začala řvát a už tu byli všichni. Samozřejmě to bylo na mě.
Soud se měl konat zítra, ale v ten den mě již nikdo nezastihl. Ještě v noci jsem uprchnul kolem spící stráže. Naše stráže byly skutečně neschopné. Strážníka, který hlídal můj pokoj, jsem ještě zastudil dýkou. Ráno jsem již byl asi 10 mil za městem.
Šel jsem směrem na východ do království Deorow. Podle mapy bych brzy měl dorazit do vesnice Malirog. Tahle víska je proslulá nejlepším pívem v Zemi krále Aredama. Arovu sekeru nosím stále u sebe a nesu ho stále ve své mysli.
Ve vsi jsem se ubytoval v proslulém hostinci. Pivo bylo vážně vynikající. V hospodě bylo narváno, a tak jsem si našel místo vedle jedné slečinky a omylem jsem do ní vrazil. Dali jsme se do řeči a zjistil jsem, že pochází z Mertie a říkala, že její rodiče jí vyučili hraničářkou. Teď je prý ale na mizině a nemá kde bydlet. Hned jsem jí nabídl, že by mohla přespat u mě a ona přijala. Jmenovala se Iwerin. Ještě chvíli jsme popíjeli pivo (za moje peníze) a pak jsme se přesunuli do pokoje. Záhy jsem zjistil, že je zde jen jedna postel...
Druhý den ráno jsme se ještě před vyražením na cestu napili místního piva (mimochodem se jmenovalo „Koňská moč") a v hospodě jsme narazili na postaršího barbara, který vypadal jako by se mu stala životní tragédie. Přisedli jsme si k němu a já započal rozhovor slovy: „Dobrý den, nějak vám nechutná, že?" „Taky by vám nechutnalo, kdyby se vám stalo to, co mě" odvětil muž „A co se vám stalo?" Zeptala se Iwerin. „No, byl jsem s kamarádama v lese a narazili jsme na dveře ve skále. Byl už večer a my jsme neměli kde spát. Otevřeli jsme tedy dveře a vešli dovnitř. Vevnitř ale byla chodba a my jsme byli dobrodružstvíchtiví. Šli jsme tedy dál a narazili jsme na pěknou, útulnou místnost a žádná chodba nevedla dál. Dál se nám nechtělo, tedy jsme se utábořili. Zrovna jsem já hlídal, když se otevřela zeď a z ní vylezl elf. Elfík se zamračil a já najednou viděl jak mým kamarádům stárnou těla a zestárnul jsem i já. Naštěstí jsem měl v ruce sekeru a ta byla pohotová. V elfově čele byla vzápětí. Snažil jsem se probudit své kamarády, ale ti byli mrtví." řekl barbar svůj příběh. „To je nám líto, prosím kde je ta jeskyně?" politoval jsem ho. „Zavedu vás tam," řekl barbar.
V pět hodin večer jsme stáli před těžkými dveřmi. Barbar se rozloučil a co nejrychleji odešel. My jsme vstoupili dovnitř. Prošli jsme chodbou a tam opravdu byla místnost, kde leželo pět mrtvol. Pořádně jsme prohledali stěnu a skutečně se dala v jedné části otočit. Šli jsme chodbou dál a pak jsme narazili na místnost. V ní seděl elf. Jen se na nás podíval a za Iwerin byla kostra. Já byl ale rychlý a jedním sekem jsem tomu šmejdovi sťal hlavu. Po dalších dveřích to začalo hrozně páchnout. Přišel jsem ke dveřím, tentokrát větším. Otevřel jsem je, ale neměl jsem to dělat. Z malé škvíry, které jsem si předtím nevšiml vylétl rudý blesk a popálil mi obličej (pozn. autora: za 30 životů). Pak se ale daly dveře v pohodě otevřít. Za nimi byla místnost, kde byl podivný malý ještěr. Nevypadal, že by se s ním dalo vyjednávat a tak jsem se do něj vrhnul. První ranou jsem mu urazil roh, který měl na hlavě, on však vyfoukl oblak dýmu a můj „obličej" vypadal spíš jako škvarek. Ještě štěstí, že jsem zavřel oči, jinak bych mu teď nemohl zasadit rozhodující ránu za krk. Šel jsem dál východními dveřmi, za nimi na mě místnost, s čtyřmi tlačítky. Všechny jsem je popořádku zmáčkl, ani jsem si nevšímal dalších dveří. Teď jsem si uvědomil, že to asi měla být logická kombinace, protože u každého tlačítka byl text. Bylo pozdě. Ještě jsem se pokoušel otevřít všechny dveře, ale už to nešlo. Chvíli jsem jen tak stál uprostřed místnosti a najednou z každého tlačítka vyšlehlo mnoho blesků přímo do mě. Místo svalnatého muže tu byla hromádka popela....
A to je konec příběhu o nejslavnějším vojevůdci z Války proti jihu. Země krále Aredama byla nakonec zrazena i Merty a rozprášena mocnou aliancí. Nakonec se na dobytí podílelo i Deorow. Po Aredamově kapitulaci nastal spor o dobyté území. Začala nová válka, válka Tří stran.
Diskuze
velice se mi to líbí :-) 5*
Rekl bych ze tenhle zpusob psani ti jde o hodne lepe, nez ten prvni. Ale i tak je tady rada strasnych nesrovnalosti... Proc na nej strazny svedl vinu - zvlast to primo naraficil jako vrazdu, kdyz byl hrdina velky vojevudce, ktery ho vitezne dopravil do nepratelskeho mesta? Nebo sotvaze utekl, hned se hnal do nejisteho dobrodruzstvi ze ktereho nic nekoukalo (vylezl zly elf a zabil krolovi kamarady)? K cemu? Ten clanek je dlouhy a vetsinou nelogicky... Kdybys do toho dal vice ducha - rozepsal drobnosti a nacrtl historii tak by to mohlo vypadat uplne jinak.
Hm,no neí to špatné,ale přeci jen něco tomu chybí. Nesedí mi tam některé dialogy,a vůbec ten sloh není úplně dokonalý...ale zase ani ne špatný.Teď koukám že na ten věk by to tak sedělo. Co sem pozoroval tak v tvém věku dost lidí píše takovymhle stylem,a vypozoroval to i někdo z redakce :) (viz. jiný článek),no ale 1.Díl se mi líbil víc.Takže horší 4*
Díky za vaše hodnocení....
Zajímaví styl psaní. Z vlastního "pohledu". A dobrý styl to je.
Pěkné... Zajímavá zápletka...