Kdysi se na severu království Smir založila malá osada, která měla být odpočinkovou křižovatkou, kde se najde hezký nocleh, samozřejmě nevěstinec, kovář, alchymista a další důležité a méně důležité krámky a zajímavosti pro poutníky. Vesnice nebo osada, podle hobitího měřítka městečko, se jmenovalo Záhvozdí. No tato vesnice měla tento důležitý strategický význam ale na jednu věc se postupem času a střídáním králů na trůně zapomnělo. Šlo o to, že tuto vesnici se mělo oplotit alespoň plotem z křoví a valem. Ale bohužel král se koukal na východ, kde vojska Smiru bojovala o každou píď země s Nekrotovými muži. Tato vesnice tedy byla v tomto malém kraji mezi lesem, kde končily řeky a usínalo slunce a horami, které každý den nové slunko plodily. Tyto hory bohužel nebyly zrovna obývané trpaslíky ale temnou rasou. Na sever od Záhvozdí byly ruiny hradu, který pamatoval válku srdcí před asi tisíci lety. Vždy byl v mlze jen při červáncích, kdy slunce bylo nízko nad obzorem, bylo vidět spadané zdivo.

Tedy v této vesnici se před mnoha lety usídlila jedna vážená hobití rodina. Bodo Hrdonožka zde vybudoval na úpatí kopce hostinec U Jednorožce s luxusními hobitími a norami a nalákal do malé osady mnoho lidí různého vzezření. Trpaslíci ze vzdálené Skarovy Lhoty sem jezdili pít zlatý mok a elfové si cenili práci místního řezbáře - Elfa Geledena, který byl prý potomek mocného elfa Elegarose - muže (tedy elfa), po kterém vždy zbyla jen malá ranka nad nestvůrovým srdcem. Říká se, že on a jeho luk byli nejmocnější posilou elfího lučištnického pluku který bránil Heleas tři měsíce proti samotnému pánu smrti Nekrotovi.

Tedy tato vesnice si žila svým poklidným hobitím (i když hobitů zde moc nežilo) způsobem do roku 923 krajového letopočtu. Tento rok se zde narodili dva malincí hobítkové Drogo a Lardo Hronožkové. No to by nebylo až zas tak zlé ale tento rok sem poprvé zavítala temnota z hor. Vlci, kteří dříve žili hluboko v hvozdu začali na jaře a na podzim putovat ale hlavně na tuto vesnici poprvé zaútočila temná rasa - skřeti. První útok na jaře tohoto roku byl odražen dokonce jen jedním trpaslíkem Gordunem Vidlím vousem a jedním mužem Halitem, který údajně byl veledůležitý rytíř, který byl v Radě dvaceti, která rozhodovala o chodu království Smir. Tento muž si říkal, že je posel Boha a prý měl i mocný meč, který mu údajně daroval nějaký Avotar nebo Avatar - každopádně nějaká důležitá osobnost. Tedy mému otci Odovi Hrdonožkovi se zmínil, že jestli padne jednou tato vesnice, tak je sever království ztracen. Tedy po této rozmluvě s mým otcem nechal zde ve vesnici postavit malou svatyni pro Boha Helma a poté odcestoval prý do hlavního města projednat obnovení hradu na sever od obce. Na jeho divošský původ vypadal krásně - více než většina elfů a měl velikou sílu v pažích.

No za pár let (přesněji třicet) se v této vesnici moc nezměnilo - mladí Hrdonožkové rostli a v hostinci roznášeli pití a občas nějaký ten zlaťák z kapsy vytáhli. Za tyto roky byla na sever od obce vystavěna dřevěná bouda (stejná jako ve filmu Ospalá Díra s Johnym Deppem) , která obvykle zlikvidovala skupinky skřetů, kteří chtěli zničit vesnici. No nyní začnu již vyprávět o těchto dvou uličnících - tedy třech jak se dozvíte.

No v jejich třiceti letech - už poměrně téměř dospělí hobiti se seznámili s jedním dalším hobitem. Ten se jmenoval Bungo Sáček - ten prý kdysi dávno procestoval Smir křížem krážem ale moc se o tom nezmiňoval. No a začal Hrdonožky učit pořádně vytahovat peníze z kapes, schovávat se, střílet z luku a kuše, vrhat nože a bojovat s mečem - hobity to bavilo a tedy rádi se s ním toulali po kraji a dělali blbiny. Běhali pod starý hrad a zase k černému mostu, který byl takový i v nejpernějším slunci ledový a takový zvláštní. Prostě za rok poznali celý tento kraj. Poté ale zjara roku 964 krajového letopočtu na Záhvozdí zaútočila velká horda skřetů - nedobytná pevnost, jak se té budce na sever od Záhvozdí jmenovala shořela i s chlapíkem uvnitř a Záhvozdí i přes všechen odpor bylo vypáleno - zbyl jen hostinec, nevěstinec a svatyně Helma - ta se jako zázrakem nedala zbořit, když přišel k ní do okruhu pěti metrů skřet tak ho blesk z nebe spálil na uhel. Tedy mnoho občanů Záhvozdí padlo a jiní byli odvlečeni do otroctví do skřetích hor. Skřeti byli ten temný lid - spíše než temný tak smradlavý a hnusný lid - teda asi to vůbec lid nebyl. Hrdonožkové s Bungem přežili díky tomu, že byli na procházce u Mečuryna - nejchytřejšího hobitího poustevníka, který jim vyprávěl o historii Smiru, o tom, že na severozápadě kontinentu žil houževnatý lidský národ, který pořád bojoval s Nekrotem a že to byli výborní mořeplavci a bojovníci, o jižanských pirátech, o severovýchodním poloostrově, kde prý měl sídlo samotný Nekrotos a o dalších věcech. Tedy když se vrátili z procházky a zahlédli kouř z hořící vesnice utíkali se podívat, co se stalo. Bungo jim řekl, ať zůstanou v křoví a on se sám pude podívat, co je ve vesnici za rozruch. Nasadil si zvláštní plášť a splynul dá se říci s okolím. Když uviděl, že ve vesnici jsou skřeti vytáhl svůj lesklý meč, a poté zapískal na píšťalku, která vydala strašný zvuk, že skřeti padali na zem, leč je to spíše rozzuřilo. Bungo nejdříve zabil mnoho skřetů jeho velikosti ale pak se tam nahrnuli k němu velcí skřeti a on proti jejim šavlím byl bezbranný, ale když tak ustupoval ke kopci tak přilétl velký pták a Bunga odnesl - asi to byl nějaký skřetí potvorák. Hrdonožkové také nezaváhali a ze svých kušiček začali střílet proti skřetům, bohužel párkrát se netrefili, párkrát jim vypadla šipka a dopadlo to tak, že je jeden skřet sebral, hodil přes rameno a odnesl do hospody, tam už byl u stolu nějaký velký skřet se zlatými náramky a klopil do sebe nějaký dryáky jeden za druhým. Když dopil tekutinu nachového odstínu hlasitě si říhnul, že ten smrad byl cítit až ven. Hobiti nezaváhali a začali mu vyhrožovat, že když písknou, tak že přivolají armádu. Skřet se zasmál a řekl, že jsou dost slabí ale v armádě se uplatní. Tedy hobiti byli hozeni do sklepa a necháni na pospas krysám. Druhý den slabé hnusné stravy ráno uslyšeli nějaký rozruch. Když vykoukli jediným okýnkem ven uviděli poletující skřety sem a tam a mezi nimi byli muži oděni do stříbrných lesklých zbrojí. Jeden vysoký muž je zpozoroval a když k nim (k okýnku) došel pravil: "Vy musíte být Hrdonožkové, Odo mi o vás kdysi u piva povídal. Tak co svatyně Helma? Staráte se o ni?“ Ano byl to Halit, který jel do své země na severozápad a stavil se sem podívat se jaký je zde pořádek. Poté je pustil ven a pár dní zůstal, sehnal lidi z kraje a našel družinu orků ženoucí obyvatele vesnice do otroctví. Říká se, že na místě toho střetu už nikdy nevyroste žádná květina, jelikož půda je nasáklá orčí krví.

Tedy než odejel sehnal velkou část lidí z vesnice a pravil, že ji mohou obnovit, že od teď zde budou hlídat královské gardy - strážci světla. No tedy pár let byl klid ale hobiti tato léta neprožívali šťastně. Bungo se nevracel a nevěděli, jestli ten orel byl na straně dobra nebo zla. No ale po čase začali zase vymetat okolí Záhvozdí jako kdyby s nimi byl Bungo. Za pár let roku 968 se Bungo vrátil zpátky, ale byl jak vyměněný, pravil, že zde má jiné poslání než učit hobity kejklířskejm kouskům, ale že se ten úkol přímo týká jich. Tedy vše co z něj vytáhli bylo to, že sem Nekrotos ukázal prstem. Hobiti se tomu smáli ale Bungo pravil, že všechna vojska ze skřetích hor sem nyní zaútočí. Nevěděli proč ale s Bungem udělali za vesnicí v úpatí kopce v jednom křoví vchod do takové nory nebo prostě prostory, kam by se vešlo asi 10lidí - tedy oni to nedělali sami. Trpaslík Olověj jim slíbil pomoc za slíbení ukrytí v případě nějaké mezní situace. Tedy natahali jsme tam zásoby a pak Bungo svolal sněm, kde vysvětlil lidem to, co je čeká v příštím měsíci. Tamty dřevěné boudy už nebyly zcela dřevěné ale částečné zděné a nebyla jen jedna na sever ale asi deset kolem vesnice. Začal se kopat příkop ale obkopejte vesnici za měsíc. Tedy pak se tam daly ostré kůly jako palisáda. Ale na jednom místě ten příkop nebyl ale byli tam jen kůly a to byla velká skulinka. No těch vojsk ze strážců světla tam moc nebylo - asi dvacet hraničářů. Jeden den ráno bylo nějak divně a na slunce nebylo vůbec teplo. Bylo zamračeno a mraky byly temné a nasáklé vodou jen se dát do deště. Ale místo deště přišla smršť. Ale smršť šipek na naše boudy. Jelikož jsme si nějak moc nevšimli toho pluku skřetů, co šel při hvozdu byť za cenu velkých ztrát. Teprve, když padla druhá bouda bylo troubeno na poplach a lidé se začali shromažďovat u valů. Nicméně historie se opakovala a z vesnice po mohutném boji s trpaslíkem Olovějem padla vesnice. Hrdonožkové s Bungem se kryli na vrcholu kopce v zbytcích zdi po nejslavnějším mlýně v kraji - hodně tam foukalo. Tentokráte to šlo krapet lépe a po úbočí kopce se už nějaká ta mrtvola skřeta válela. Ale tentokráte tam byli jezdci na vlcích a jeden muž zahalený v kápi. Všichni si mysleli, že je to Nekrotos a když na něj Olověj zvolal: „Nekrote pojď na mé kladivo alespoň se vejdeš do menší rakve!“ No ale muž v kápi se zasmál a pravil: „Co může zmoci tak malý a tak chlupatý tvor proti mě? Než by si ke mně přišel, zakopl bys za své vousy.“ No ale to asi nepředpokládal, že tento trpaslík si tyto urážky nenechá líbit a že se na něj vrhne. A i kdyby, myslel si, že ten malej chlupáč nic neudělá, ale mýlil se. Trpaslík se za ním rozeběhl a muž v kápi začal něco vyvolávat. Ale než to seslal dostal takovou ránu kladivem, že navždy mohl držet meč nebo nějaké předměty pouze v levé ruce. Trpaslík ho málem roztloukl ale pak se muž v kápi odhalil a trpaslík spadl na zem. Byli to kusy masa a žil, které pumpovali krev do lebky. Místo očí černé důlky ale to by nebylo tak hrozné. Muselo v tom být nějaké kouzlo. Trpaslík padl mrtev k zemi. No a jako vždy kladný hrdina musel vystoupit. Jenže osud tomu nepřál a Bunga tentokráte opravdu skřeti zajali a mučili ho. Hrdonožkové se skryli v té jeskyni. Bylo tam ale dalších dvacet lidí tak šli tajně do vesnice. Přece tam zůstal jejich otec... Bohužel otcovo tělo bylo hned před hostincem. Bylo posekáno ale držel v ruce vidle. Jejich otec, hostinský zabil několik skřetů, když bránil Záhvozdí. V tu chvíli oba bratři přísahali pomstu Nekrotovi. Ale zase přišel obrat. Tentokráte se neobjevil Halit ale družinka pár elfů s trpaslíkem, hobitem z vedlejší vesnice a s barbarem. Pobili pár zbývajících skřetů. Poté se vydali na sever do skřetích hor osvobodit ostatní otroky. A Hrdonožkové? Ti tajně běželi za nimi. Opravdu mířili do těch hor. V jednom údolí vešla družina do velké jeskyně. Jakto že si jí zde nikdy nevšimli? Vždyť tu byli mnohokrát. Asi ji skřeti udělali nedávno pro výpady do kraje. Tedy vešli do této jeskyně a za pár okamžiků nevěděli, kde jsou, nemohli najít východ a nakonec se ztratili i sami sobě. Netušili, že už si nikdy nevymění jediné slovo.

Lardo po pár dnech tmy a hledání narazil na nějaký východ ven. Už ho nebavilo běhat chodbami a ztrácet se více a více. Povedlo se mu občas najít v místnostech něco k snědku a našel i krásnou stříbrnou šavli a brnění přímo na něj. Tedy když vykoukl ven byl podvečer a jelikož se smrákalo nepoznal, že se objevil asi padesát nebo sto mil od vchodu, kam vešla družina. Tedy vydal se na pouť krajem a asi po týdnu chůze uviděl za kopcem kouř. Pomalu tam šel a kryl se při zemi, když uviděl tábor, kde spal nějaký muž a nějaký elf. Chtěl je okrást a vzít si nějaké jídlo, ale než se zvednul z úkrytu, aby to šel udělat ho chytil za jeho vycpávanou zbroj nějaký elf. Těžko vysvětloval, že jen měl hlad a že se chtěl ohřát u ohníčku. Nicméně elf byl velice vstřícný a pozval ho na večeři. Probudil své dva kamarády a nabídl mu, jestli by s nimi nechtěl jít prozkoumat jedny ruiny města. Lardo souhlasil. Tedy elf se mu představil jako Elmer lesník ze Setulhu, barbar jako Gruhn, kterému říkají prostě Řemdich a druhý elf, který se jmenoval, Elgor mistr magie. Tedy putoval s nimi dlouho na jihovýchod až k pobřeží, kde se vlny mocného oceánu tříštili o vysoká a ostrá skaliska. A v dáli uviděli obrysy pobořených hradeb a domů. Tedy vydali se tam a pomalu prozkoumávali jeden dům po druhém. Elmer Lardovi sdělil, že v jednom domě kdysi býval vchod do městského podzemí, odkud údajně vyšli hnusné příšery a vybili město zevnitř. A že to byl velký vchod, když jím prošel pětisáhový kostěný obr. Druhý den v noci se všem zdály hrozivé sny o tom, jak jsou mrtví a nějaký muž v kápi je proměňuje v položivé nestvůry. Jen Lardovi se zdála přímo noční můra ale ne o nějakém Nekromancerovi ale o tom, že spadl z těch útesů do moře a jak se topil. V tom se celý zpocený probral a uviděl nějakou postavu, jak se plíží k ohništi. Tedy Lardo vytasil šavli a kopnul do Řemdicha aby se probral. Řemdich vyskočil a dal té potvoře takovou ránu, že se sesypala v jednu hromádku kostí. Řemdich pochopil situaci a zařval: „Jsme přepadeni nemrtvými, Na ztéééč!“ a Lardo jen nestačil valit oči, co ten barbar uměl a v tu chvíli se za Lardem začalo ozývat nějaké mumlání v cizím jazyce. Lardo se otočil ale naštěstí uviděl jen svého přítele Elgora ale v tu chvíli mu z očí vylétli tři blesky a Lardo spadl na zem. Poté se spustila taková vřava ale Lardo se pořád snažil najít šavli, která mu při pádu spadla na zem. Uviděl jednoho kostlivce jak ji zvedá ale hbitě zareagoval a přišlápl šavli. U rukojeti zbilo kostěné zápěstí a kostlivec tnul po Lardovi druhou rukou. Lardo stačil uhnout a poté vzal svou šavli a bacil toho kostlivce tak, že mu upadla i druhá ruka. A pak už jen Lardo do něj bacil jednou a on se také sesypal. Po bitvě přišel k Lardovi Řemdich dost krvácející na levém rameni. A pravil: „Díky malej pane, nebejt vás už bychom byli mrtví, ale ten jeden z nich byl nějakej velkej a měl řemdich jako já. Byla to ťafka že mi to štít zlomilo, ale zachránil mi levou ruku. Poté se rozhodli, že sestoupí do podzemí a zneškodní tu ukrytou temnotu v ruinách města Gelordesar.

Za hodinku našli vchod a poté vešli dovnitř. Byly to asi osmisáhové tunely a vešel se tam barbar vedle elfa. Různě procházeli místnosti s nějakými potvorami a pomalu začínali tušit, že toto je nějaká menší Nekrotova základna. Vybili tam mnoho potvor a když vystupovali z nějaké velké místnosti Elgor si vzal Larda stranou a řekl mu, proč jsem vlastně jdou. Nešlo o žádné lehkomyslné dobrodružství ale Jarl Gorled správce města Adalsnes asi padesát mil na západ od Záhvozdí hustým lesem, kde neexistovala jediná cesta, poprosil Elgora jako svého přítele ze skrytého lidu (elfové), aby našel jeho ztraceného syna Gerduna, který se před dvěma lety stal paladinem a hned se rozhodl na vlastní pěst vypátrat tajemství pádu tohoto města. Tedy vystoupili z podzemí nějakým divným východem a objevili se na malém prostranstvíčku (vyhýbám se slovu pláž) u moře, kde mezi velmi ostrými kameny vedla malá cestička, která nemohla být ze shora nikdy objevena, neboť byla pod vysokým převisem. Šli po ní a zase ústila do nějaké jeskyně, ale zde byli velké dveře. Tentokráte byli ve slepé chodbě, neboť nikdo z těch tří velkých neznal nic, jak odemknout ty dveře. Tak Lardo pravil, že ho něco naučil jeho přítel Bungo. Zkusil kusem drátku, který nosil vždy při sobě zajet do klíčové dírky a nakonec v zámku něco klaplo a dveře se mírně pootevřely. Naskytl se jim děsný pohled. V obrovské místnosti vedla malá úzká cestička mezi mnoha lidskými kostrami naházenými na hromady. „Tak todlencto je celej Gelodesar.“ pravil Řemdich. Na konci místnosti zahlédli jakoby zlatý trůn. Šli opatrně k němu a tentokráte si pan Hrdonožka vzal kuši se kterou to uměl daleko lépe. Všichni byli připraveni na útok, ale nic se nedělo. Tedy Gruhn vystoupil až k trůnu, když na jedné hromadě koster se objevila taková postava celá zahalená v kápi. Z pod spadlé kápě se ozvalo: „Dva elfové poté nějaký barbar a jeden malý trpaslík asi hodně vyhublý a bez vousů.“ Lardo se naštval ale strachy dovedl říci jen jedno slovo: „Hobit!“ ale znělo to jako když něco pískl, ale postava v kápi tomu asi rozuměla. „Hobit? No ač jste velmi zajímavý a váš národ neznám. Budu mít čas si prozkoumat vaše kosti a začal něco vyvolávat. Elgor začal také něco vyvolávat a Řemdich s Elmerem se vrhli na tu hromadu kostí. Lardo rychle zareagoval a vystřelil z kuše. Muž v kápi dostal velikou ránu a odrazem mu spadla kápě. Všichni se lekli protože pod ní byla jen lebka obalená svalovinou a žílami, úplně stejná jako byla v Záhvozdí. Kostlivec se naštval a pravil: „Kdo se opovažuješ stanout proti maršálovi Nekrotova vojska na východním pobřeží, zemřeš a pak mi budeš sloužit!“ Ale to už byli Řemdich a Elmer u něj a začali do něj sekat. Jenže jen mávnutím jeho hole shodil oba dolů z hromady. Ale to už z Elgorových očí vystřelilo mnoho blesků zelené barvy a pěkně ho zranili. Lardo znovu nabil a vystřelil. Trefil maršála znovu ale tentokrát se mu jen zasmál. „Hloupý trpaslíku myslíš si, že mě zabiješ!“ a začal vyvolávat nějaké kouzlo. Elgor začal vyvolávat také a Řemdich s Elmerem se zvedali a Elmer vytasil luk a vystřelil po kostlivci. A trefil ho do pánve a tím zachránil Lardovi život, on ale odnesl všechen jeho hněv a dostal nějakým bleskem černé barvy takovou ránu, že padnul mrtev k zemi. Řemdich k němu zase vylezl a začal do něj bušit. Lardo střílel z kuše a Elgor sesílal nějaká kouzla. Najednou Lardo uviděl, že Řemdich se mnohem více zrychlil. Elgor se jen tak usmíval a zakřičel: „Tak a teď si poraď s tímto!“ a seslal kouzlo, které vyvolalo obrovskou kouli, Řemdich si uvědomil, co tím Elgor myslí a seskočil z hromady. Poté ta koule explodovala přesně v místě, kde stál ten kostlivec. Kostlivec najednou příšerně vyjekl a proud rudé mlhy se zvedl kolem jeho kostí a vsál ho dovnitř. Elgor pravil, že tento maršál nezemřel, ale přišel o svůj vliv zde a o podstatnou část síly, kterou mu jeho bývalé tělo poskytovalo. Poté se šli podívat na místo, kde zemřel. Nic tam nezbylo, tedy začali hledat východ z místnosti - někde, kde by byla možnost, že bude uvězněn. Našli jednu místnost, kde byl nějaký kostlivec a zrovna sekal do paladina. Padl na zem pod Řemdichovým řemdihem a Elgor se snažil ho navrátit k životu. „Proč musel zemřít zrovna náš léčitel!“ zařval Řemdich. I přes to, že do něj nalili jeden mocný lektvar - jmenoval se bílá hvězda, zmohl se paladin jen na dvě slova: Kaleandronos a zlo. Poté oba dva mrtvé vzali a tuto místnost nechali spadnout - Řemdich tam rozsekal pár sloupů a poté se propadl strop a pohřbil všechny mrtvé ve svých ruinách. Tedy Elmera a Gorduna pohřbili a vyjeli směrem k Adalsnes. Za týden tam dojeli a oznámili úmrtí Gorduna. Na důkaz, že tam byli vzal Elgor jeho prsten s malým znakem meče. Poté zašli za místním kouzelníkem a zeptali se ho, co ví o Kaleandronosu - co to je, kde to je atd. Muž odpověděl, že je to město velmi vzdálené odsud - není to ani na této pevnině. Museli byste se přeplavit přes moře do Starého Světa. Tam je prvoříše elfů, ale také bašta zla. No Elgor tuto novinu vzal nesmírně vážně a chtěl odcestovat ihned. Pan Lardo i Řemdich namítali, že tak daleko nikdy nebyli a že musí chránit především Smir a nikoliv nějaké elfy ve Starém světě. Bohužel jim to nebylo nic platné a Lardo se nakonec zeptal, jestli by už nemohl jít hledat svého bratra. Elgor odpověděl: „Největší pravděpodobnost, kde nyní je právě Kaleandronos!“ No pak tedy se sbalili a chvatně odcestovali do asi čtyři sta mil vzdáleného města Sauda, které bylo jediným zbylým přístavním městem na východním pobřeží. Když tam za asi dva týdny dojeli, konal se nějaký sněm na hlavním trhu. Když přišli blíže, uviděli jak nějaký menší muž vystupuje z lodi a najednou vytáhnul pergamen a začal křičet nahlas: „Boros, lidská část Starého světa byla dva týdny pod útokem Dalteových vojsk, které přímo spolupracují s Nekrotem. Naštěstí díky posile pluku trpaslíků z Železné pěsti pod vedením mocného trpaslíka Rudovouse diamantové sekery a díky pomoci elfích lučištníků byl částečně dobyt pouze sever. Obyvatelé Starého světa prosí krále Rolanda II. o pomoc vydatného vojska, které se zapojí do vojsk dobra až přijde bitva Dobra se Zlem!“ a poté ještě mluvil o dalších novinách, hlavně ze Elegarova přístavu. Díky tomu se Lardo dozvěděl, že tam kousek na východ je velká hradba lesa, která kryje kraj, kde žije malý nárůdek pulčíků.Tedy Elgor zjistil, že druhý den ráno vyjíždí loď, která pojede čtrnáct dní přes moře do Elegarova přístavu. Druhý den ráno se za nemalé peníze, které musel Lardo shánět v noci po kapsách lidí v temných uličkách, se nalodili a vypluli do Starého světa. Cesta plynula pomalu, ale bezpečně, jen hobit měl pořád závratě a chodil zvracet přes palubu. No po pro hobita hrozných dvou týdnech dorazili do přístavu. Ani se tam nerozkoukali a Elgor koupil koně a jednoho poníka a vyjeli směrem ke Kaleandronosu.

Když se Drogo ztratil Lardovi začal zoufat, myslel, že ho nějaký ten skřet sežere. Neměl žádnou zbraň - to všechno měl v batohu Lardo. Až na nožík, ale ten radši nepoužíval. Poté, co prošel několika uličkami, zahlédl nějakého skřeta jak hlídkuje v takové menší jeskyni. Tedy Drogo se k němu připlížil a nehlučně pomocí provázku ho uškrtil. Ten skřet měl náhodou nějakou šavli, ale i kožené brnění. Ale přimějte hobita, aby vám do toho smradu vlezl. Poté šel dále uličkami a zase narazil na menší jeskyni. Zde byli ti skřeti dva. Drogo se vplížil za jednoho z nich a rozhodl se, že jeho zaškrtí a toho druhého nějak zvládne šavlí. Tak na něj vyskočil a opravdu se mu podařilo ho zardousit ale skřet padal na záda a tedy milého hobita zavalil. Toho si všimnul ten druhý skřet a ten ho chytil za kudrnaté vlasy a asi by mu podřízl hrdlo, kdyby tam hobit nestrčil bezvládnou ruku mrtvého skřeta. Ten druhý, živý, zařval a odstrčil mrtvolu, seknul po hobitovi, ale ten se převalil na stranu, ale stejně ho skřetí šavle vážně škrábla. Poté, kdy hobit ležel takřka v agónii a skřet ho chtěl dorazit, proletěl hlavou skřeta šíp. Ten skřet byl na místě mrtvý. A v místnosti se objevila ta družinka dobrodruhů, kterou s Lardem pronásledovali. Nějaký statný kapku zdivočelejší muž mu vyléčil řeznou ránu. Ten muž se představil jako Sid hraničář. Poté se při rozhovoru dozvěděl jména ostatních lidí. Byli zde dva trpaslíci - Elwood a Durin, dva věční soci. Poté elf Eglador - to byl prý kouzelník ale Durin mi pošeptal, že jeho vidět kouzlit je asi tak často jako je zatmění slunce. Také zde byl hobit, zlodějíček z vesnice Rámoví-jmenoval se Andam a myslím si, že ho nějak zajmuli kdysi skřeti asi před půl rokem. No a nesmím zapomenout na Elendila, který o sobě říkal, že bude jednou suprdruid. No Drogo se dozvěděl, že zde skřeti unesli zajatce, mezi kterýma je i příbuzný krále Rolanda II. Tak se k nim Drogo přidal a spolu procházeli tyto jeskyně. Poté, v jedné místnosti narazili na nějakého skřeta, který nebyl vůbec v brnění ale měl nějaký pergamen za pasem. Když skřeta vyslýchali, tak se dozvěděli, že je to posel od vůdce skřetů na jihu, když se ho vyptávali, kde přesně je to sídlo na jihu, vzal hraničářovi dýku a bodl jí do trpaslíka, snažil se utéci, ale pohotová střela z Drogovy kuše ho zlikvidovala. Tak tedy zůstal zde ten mrtvý skřet a ten pergamen. Když ho přečetli, rozhodli se, že místo zabít zajatce to přepíší na propustit. Drogo se zatím převlékl za skřeta, aby byl zelený tak si napatlal obličej mechem, hlínou a nakonec vypadal celkem dobře. Ale v té chvíli Andam, druhý zloděj když ty slova seškrabával, tak pergamen propíchnul. No a vtom shonu ten pergamen Drogo zbalil a donesl ho tam. Nechal si u sebe jenom skřetí šavli, kdyby něco. No a jaký bylo jeho překvapení, když se dozvěděl, že ten pergamen není opraven a že vynesli ortel smrti nad stovkami zajatců. To Droga tak udivilo, že tasil šavli a tnul proti veliteli těchto skřetů. V tu chvíli se na něj nasypalo asi pět skřetů, a kdyby tenkrát nevběhli do místnosti ostatní, tak by určitě zemřel, ale tedy skřetí velitele naštěstí pozabíjeli a našli klíč k vězením. Poté co propustili vězně, se jim podařilo najít truhlu se stovkou zlaťáků. No většinu z nich utratili při oslavě v hospodě ve Skarově Lhotě - trpasličí jeskyně na jihu kraje. Ale i nakoupili nějaké zbraně, další důležité věci. Poté asi po měsíci, kdy si Drogo našel celkem hezkej domeček v té Skarově Lhotě - tedy v její části, která byla na povrchu a už začal plánovat znovu obydlení Záhvozdí, že tentokráte bude opevněné a že tam bude mít hospodu, kde bude hostinský. Ale v těch dobách do Skarovy Lhoty přijela družinka známých dobrodruhů a navrhli Drogovi a trpaslíkům, kteří zde byli také (myslím Elwooda a Durina) aby jeli najít Egldorova otce, kterého prý někdo unesl. Tak se sbalili a vyjeli.

Tentokráte jeli k nějaké chatrči, kde prý žil nějaký mudrc. Když se ho pak vyptávali, kde může ten otec být tak chtěl něco říci, když v tom přesně mířená šipka z kuše ukončila jeho povídání. Jen ukázal na skříň. Tam ale nic nebylo ale Droga napadlo, že si věci cenné dávali za obraz, tak to může být za skříní. A měl pravdu - našli tam pergamen, na které byla napsána nějaká báseň - něco o řece, že ukáže směr. Tak se rozhodli najít pramen řeky. Tedy rozdělili se na dvě skupinky, každá šla k jinému rameni. Ale asi za hodinu se potkali u jezírka, ze kterého vytékalo dvanáct pramenů a ty se slévali ve dva a poté v jeden. Tak tedy se rozhodli, trpaslíci udělají vor a ostatní prodají zvířata, která zde mají - jejich koně a poníky. Tedy druhý den ráno se spolu setkali a na docela stabilně udělaném voru se vyplavili. Pluli asi pět minut a vjeli do hvozdu. Poté v dáli uviděli dvě skály, mezi kterými měli proplout. No ale jakmile jimi propluli, Eglador zamumlal něco jako brána mezi kontinenty a najednou se objevili úplně v jiné krajině, ale měli tu smůlu, že zrovna v mohutných peřejích. Po tom, co hraničář s budoucím suprdruidem vytáhli trpaslíky, kteří museli odhodit své kroužkové zbroje a vaky - tedy se sekerou by se i utopili, ale tu by nikdy nedali z ruky. No všichni vyplavali jen hobita tam nechali a ten by se byl utopil, kdyby Eglador neseslal nějakou kejli a hobit se jakoby začal vznášet ve vzduchu a takhle ho vytáhli. V dáli uviděli nějakou vesnici a ještě dál se v mlze objevoval chmurný stín nějaké věže. Tak vyjeli do vesnice, kde objevili mnoho elfů. Jejich vůdce nebo tak něco jim řekl, že nekromancer z této věže již ukradl řadu duší, a jestli by jim nepomohli proti němu. Eglador za celou družinu prohlásil, že ano. Tak někteří s remcáním vyšli k té věži. Jenže po asi dvou hodinách, kdy museli přemoci nejednu smečku vlků, ale i nějaké skřety - tenkrát a asi naposledy Eglador použil svou hůl k zabití vlka. No díky hraničářům Sidovi a Elendilovi, kteří zmátli nějaké vlky, kteří se rozeběhli proti svým z vlastního druhu je docela lehce zabili. Poté našli skupinku skřetů, kteří běhali kolem nějakých divných kamen, mezi kterými byl na zemi udělán nějaký kruh. Když skřeti padli mrtví k zemi tak se šli do kruhu podívat. Nic se nedělo. Tak tam Sid a Drogo tak skákali a osahávali zem a Elwood se opřel o nějaký menší kámen - asi tak pro trpaslíka, a najednou něco cvaklo a Sid a Drogo se objevili v nějaké kulaté místnosti, kde se proti nim rozeběhli nějaký dva velcí kostlivci, kteří měli sekery. Po chvíli Drogo pochopil, že kuší nic nezmůže tak vzal svou šavli a tnul do nich. Nakonec po dosti masitém boji padli na zem kostlivci, ale Sidovi trvalo dost dlouho, než ho zase dal do kupy. Tak asi za půl hodiny, kdy Sid s Drogem mířili na konec uličky, který byl ve stínu se tam objevili i ostatní - myslím tím družinu. Tak tedy začali „čistit“ věž od jejích stvůr a ukázalo se, že Elwood není až tak neohrožený jak se zprvu zdálo. Když ho někdo seknul tak první utíkal. No ale za to Durin bojoval do chvíle, kdy už z něj tekla krev všemi proudy. No tak se dostali až ke zlatým dveřím. Ty se nedali otevřít ani odemknout ale na zdi si Durin všiml nějaké koule. Když se jí dotknul Elendil sám tak se nic nestalo. Tak k ní všichni přišlo a šáhli na ní (až na Durina, ten jí olíznul) tak dostali děsnou ránu a Elwood se tam zhroutil. No ale pak ho zase hraničáři dali do kupy. Tak jsme ty dveře nakonec díky tomu šoku otevřeli. A za nimi byla nějaká velká postava za oltářem. Někteří zůstali venku s úvahami, že lepší přežít než zemřít a stát se zombií. Tak Drogo se okamžitě schoval do stínu a Durin, Elendil, Sid a Andam do něj tnuli. Pak i Drogo, když si všiml, že nekromancerova pozornost je na těch třech, tak začal střílet z kuše. Nekromancer už niky nezjistí, co ho tenkráte bodalo do zad. No ten nekromancer zapískal na nějakou píšťalku a objevilo se pět kostlivců a tři skřeti. Když zemřel nekromancer, kostlivci se rozpadli na prach ale skřeti zde pořád byli. No tak se na jednoho pustil Andam a na druhého Durin. Ostatní si mysleli, že dva slabý kostlivce zabijou, ale bohužel Andama ten skřet dost posekal, a když mu Andam dal smrtící ránu tak skřet naposledy seknul a zabil Andama (shodná iniciativa). Poté, kdy se asi hodinu Sid s Elendilem pokoušeli oživit Andama tak ho pohřbili - tedy dali na něj deku a jeho šavli. Poté vešli do jedné velké místnosti, kde byli vyskládané v policích lektvary. Když jeden Durin otevřel vyletěl něčí přízrak a poděkoval jim za další zesnulé, které tak zachránili. Poté ještě Eglador mezi dušemi našel přízrak svého otce - pouze ho zahlédl než se rozplynul. Poté když se podívali z okna tak zahlédli elfí muže - tedy z té dálky se domnívali, že to jsou oni, jak zneškodňují skřety. Poté sestoupili do vesnice a uviděli, jak z lesa mizí mlha a stín. Nekromancer byl zabit. Asi po týdnu, kdy tam v té vesnici byli, si každého z nich povolal vznešený rytíř a museli projít zkouškou. Drogo chtěl tomu rytířovi ulevit od zbytečných váčků kolem pasu. Když se o to pokusil, tak na něj rytíř promluvil: „A tvé povolání se v tobě nezapře milý hobite, jeď do Kaleandronosu, potkáš se tam s někým, na kom ti záleží ale pamatuj si tuto věc - jestliže tam jednou vstoupíš půjde po tobě celé podsvětí. Co není jasné na povrchu prozkoumávej do hloubky. Tak když od tohoto rytíře odešel uviděl zdrcené trpaslíky. Nejvíce naříkal Elwood: „Ztratil sem největší šanci v životě!“ Drogo se nakonec dozvěděl, že mu rytíř nabídl Dindraug, velmi slavnou trpasličí sekeru, když si ji zaslouží. Elwood prý se sním chtěl začít dohadovat namísto aby na něj zaútočil. To prý udělal i Durin ale jemu to bylo celkem jedno - prý jeho sekera je jako jedna desetina Dindraugu a je na to hrdý. No řekněte kolik seker zabilo nekromancera! Tak asi po měsíci se vydali ke Kaleandronosu. Jednou Drogo měl na jedné křižovatce divný pocit. Něco ho táhlo doleva. Pravil: „Já jdu doleva a kdo chce může jít se mnou!“ No Sid a Durin se s ním vydali. Asi za půl hodiny došli k jezírku a Drogo si vybavil tu říkanku od toho rytíře. Skočil do vody ale pozdě si uvědomil, že neumí plavat. Ale něco ho hrozně táhlo dolů. Tak tam plaval a na dně našel krásný černý lesklý mečík. Ale asi by zde znovu zemřel, kdyby za ním Sid neskočil a nevytáhl ho. No když uviděl co Drogo má v ruce tak Durin pravil: „Ještě sem neviděl hobita, který by kvůli jednomu mečíku chtěl zemřít!“ Drogo mu odpověděl, že si uvědomil, že neumí plavat až když byl na dně.

Poté dohnali ostatní a utábořili se. V noci, když Durin a Drogo hlídali, uviděli v dáli světýlko. Šli asi hodinu k němu a uviděli tábor skřetů. Drogo je nehlučně začal likvidovat, ale pak to Durin nevydržel a hupnul doprostřed ohniště. A rázem se na něj upřelo asi osmdesát očí. A měl problémy s padesáti skřety. No nakonec je díky Drogovi udolal ale při cestě zpátky se zhroutil a Drogo mu musel dát napít jednoho červeného lektvaru. No ráno se tam znovu všichni vrátili a našli cestu mezi skalami. Vedla do nějaké jeskyně. Když tam do ní vešli, tak se znovu rozdělili. Drogo a Durin šli vlevo a ostatní vpravo. Asi za půl hodiny Drogo našel nějakou místnost, kde byla nějaká pobořená socha. Když tam vstoupili, tak se zavřely dceře a kolem nich se objevilo asi sto rozzuřených skřetů. Asi by tam zemřeli, ale když už měli opravdu na kahánku, ze sochy vytrysknul oheň a zabil všechny skřety. Durin si poté všiml, že je to socha boha Skara, kterého tak miloval. Poté tam byl i oltář na kterém byla mrtvola trpaslíka Krona. Který svíral jednu černou sekeru. „Dindraug!“ zakřičel Durin a zvedl sekeru. Poté pochovali mrtvé a Kronovi zde nechal svoji sekeru se slovy: „Živému bude Dindraug sloužit lépe!“ Poté opustili toto místo. Asi za další hodinu nalezli ostatní ve velké bitevní vřavě zrovna když naposledy zakňučel Sidův pes. Drogo se skřetobijem a Durin s Dindraugem vybili všechny skřety. Poté k Durinovi přišel Elwood a zeptal se ho, jakto že zabíjel tři skřety jednou ranou a Durin mu vítězně ukázal svou sekeru. Elwood se velice naštval a šel usekávat hlavy mrtvým skřetům.

Poté se vydali do Kaleandronosu. V něm se rozdělili a začali ho poznávat. Drogo šel na kamenný náměstí, kde prý byli dvě gildy a se rozešli po kovárnách a alchymistech. Za dva dny si Drogo udělal něco jako zlodějský cech, kde najmul deset hobitů. Trpaslíci si udělali kovárny. Durin sehnal ve městě jednoho barbara, který si prý chtěl vydělat na cestování. Jednou k Durinovi přišel muž, který chtěl koupit dvě šavle. Když se ho Durin zeptal na co je má tak odpověděl, že je má na dejme tomu odstranění hobita Droga Hrdonožky a začal se vyptávat jestli ho Durin nezná. Durin odpověděl, že nezná, a když odešel, tak běžel do podkroví, kde sídlil Drogův cech. Všechno Drogovi řekl a naplánovali jeho odchycení. Když druhý den ten muž přišel, tak na něj byl Drogo připravený. Zabouchnul dveře a vrhl se na něj. Do boje se přidal i trpaslík i barbar Draug. Jenže ten muž byl velice silný a dal oběma kovářům nějakou divnou ránu, při které se oba na pár vteřin složili. Ale jako by zapomněl na hobita. Ten vykřiknul: „Jestli mě chceš zabít tak bojuj, ale já se zabíjím hodně těžko!“ a vytáhl svou kuši a dal mu šipkou pořádnou ránu. Muž se zapotácel a vyrval si šipku z břicha. Vyskočil oknem a utíkal pryč. Když se za ním rozeběhli, už byl v davu. Tak po pár dnech Drogo díky cechu docela zbohatnul, ale mělo to jednu vadu. V cechu již někteří přestali nosit tolik peněz jako dřív. Tedy Drogo šel sledovat jednoho hobita, aby zjistil kam se ty peníze ztrácejí. Ztratil ho před hospodou U Vola a tak se tam šel napít. Viděl, že je tam nějaká roztržka a že jeden hobit je ohnutý přes pult a cucá pivo rovnou z pípy. Když Drogo viděl, kolik toho vypije tak ho vzal sebou do cechu. Ten hobit se jmenoval Pupen. Druhý den s ním šel Drogo do hospody a vypsal velký turnaj v pití piv. V celém Kaleandronosu nenašel Pupen přemožitele a Drogo se stal rázem bohatým. Kdo by si vsadil na malého hobita před trpaslíkem. Tedy za pár dní se Drogo dozvěděl, že Elwood teď dělá U Madame Tissau v lehkém podniku, kde tančí o tyči. Časem se díky Durinovi dozvěděl, že Pipin, jeden z hobitů v jeho cechu je majitelem toho lehkého podniku. Tedy jednou si ho vzali s Durinem stranou a začali ho dosti tvrdě vyslýchat. Dozvěděli se, že převzal téměř moc nad cechem a že spolupracuje s těmi, kdo po Drogovi jdou. Ale jako snad všichni tidle lidi taky vyskočil z okna a utekl. No a druhý den ráno když šel Drogo ulicemi, aby se sešel s Mečurinem, veleváženým mudrcem, který byl nejchytřejší hobit. Chtěl se s ním poradit ale všiml si, jak asi pět jeho hobitů z cechu padají mrtví pod ostřími obrovských zahalených, asi skřetů. Tak Drogo vytasil meč Skřetobij a pustil se do nich.

Lardo, Elgor a Řemdich jeli přes Boros, a chtěli jet rovnou na Kaleandronos ale potkali na cestě plačící holčičku, která byla od hlavy až k patě postříkaná krví. Řemdich jí dal napít takového zvláštního lektvaru a holčičku jakž takž ošetřil. Ta jim pak řekla, že vesnici Soneranu napadli nějaké hrozné příšery a zabili její rodiče. Řemdich zamumlal něco jako krevní msta na dětech, naskočil na koně a ujížděl směrem, kde stoupal dým z vesnice. Elgor holčičku vzal na koně a jel tam také. Jenže oni potichu sestoupili z koně a plížili se k vesnici, zatímco Řemdich jel plnou parou vpřed. Vesnice byla za kopečkem a Řemdich spustil ohromný řev a najednou se mu vesnice ukázala celá. Bylo v ní asi tisíc po zuby ozbrojených skřetů. Řemdich seskočil z koně a už ho obklopili skřeti a on je jenom po dvou zabíjel. Lardo ho ještě nikdy neviděl takhle naštvaného. Elgor vběhnul na kopec a začal vyvolávat nějaké kouzlo a najednou v ruce udělal obrovskou žhavou kouli, kterou poslal na skřety. Ta vybouchla a udělala kruh všeho spáleného asi do dvaceti metrů. Zemřelo asi dvěstě skřetů ale v tu chvíli uslyšeli Řemdichův řev, kdy padl pod šavlí jednoho z nich. Elgor začal zase něco vyvolávat a Lardo začal střílet skřety. Jenomže za Elgorem se objevil najednou muž v kápi (užití hyperprostoru) a z jeho očí vyšlehly nějaké blesky asi černé barvy a Elgor padl mrtvý k zemi. Tedy Lardo věděl, že by stačil zbít jednoho skřeta, než by na něj zase ten černokněžník něco seslal a tak pouze naskočil na ponyho a ujížděl z boje. Věděl, že ho za chvíli doženou tak slezl z poníka a utekl do lesa, kde se schoval. Když armáda skřetů prošla tak opatrně vylezl a šel pomalu pěšky po cestě do Kaleandronosu. Poníka mu asi snědli skřeti. No tedy šel sám divočinou a cestou narážel jen na zbytky vypálených vesnic, následků útoků Daeltnových vojsk. Tedy za týden cesty, kdy si musel shánět potravu tím, že lovil zajíce nebo lovil ryby z řeky byl strašně vyhublý na hobita, ale nakonec uviděl, jak mezi lesy na kopci stojí obrovské město - Kaleandronos. Proč sem mám jít, co mě zde čeká ptal se sám sebe. Když vstoupil do města tak si sehnal bydlení v elfí části města v hostinci Palečný kvítek. Poté se vydal na doporučení ke kováři, u kterého si za peníze co měl koupil kuši, krátký meč a dýku a nějaké kožené brnění. Poté se od kováře šel projít po městě, a když procházel uličkami kolem kamenného náměstí, uslyšel nějaký hlásek jak vykřikl: „Za Záhvozdí!“ Když tam vběhnul schoval se v temnotě jedné uličky a viděl zrovna jak nějaký hobit padá pod mečem obrovského skřeta, který měl na sobě rytířskou zbroj. Poté vzal také ten meč a zařval něco jako: „Prokletý pulčíci a jejich hnusný štiplavý nože!“ a držel si rukou pořezané zápěstí ze kterého tryskala po chvílích krev. Poté se tento skřet tam zhroutil a ostatní ho zvedli a odnesli pryč. Poté rychle Lardo vyběhnul ze svého úkrytu a běžel k mrtvým a mezi nimi našel svého bratra Droga Hrdonožku. Ten již nebyl známky života a byl dosti posekán. Tak zemřel Drogo Hrdonožka Syn Odův.

Lardo ho rychle donesl do domu, kde byl napsán název Sid léčitel - bylinkář, Kovárna U Dindrauga a … (…znamenalo že zde sídlí cech zlodějů) Když ho tam donesl, Sid dovedl říci jen jedno: „Byl to náš přítel a teď je mrtvý, o oba hobity jsme přišli!“ No Lardo slíbil, že jednou pomstí smrt svého bratra a že Nekrotose, který nad tímto zlem má moc jednou bude moci okrást o jeho žebra (domníval se, že Nekrotos je kostlivec). Poté Sid šel do chrámu a tam mu navrhli, že se k nim může celá družina přidat. Tak se všichni stali členy tohoto chrámu a mluvili skrze dveře se zlatým drakem. Poté dostali úkol, že za dva týdny musejí vyšetřit záhadu Terech-Din neboli Sněžnice. Dřívávějc zde byly velké trpasličí doly, ale prý se zde usadilo nyní nějaké zlo a trpaslíci zemřeli. No, jednou se šel Lardo podívat po městě a rozhodl se, že vyryje do míst, kde padl jeho bratr runu vah, která znamená zde zemřel zloděj v zlodějských tajných runách. Když vcházel do těchto míst tak zahlédl, jak dvě vysoké zahalené postavy spolu hovoří. Poté zmáčkly nějaké tlačítko ve zdi a na zemi se objevila malá klika. Poté za ni zabraly a otevřely tajný poklop. „Tak Takhle se sem všichni dostávají!“ pomyslel si Lardo. Poté, když vlezli do poklopu, vypil lektvar, který člověka mění v mlhu a vydal se v plynném skupenství za nimi. Asi za dvě hodiny, kdy už byl zase pravý hobit a pořád šel nějakou chodbou za nimi všiml si, že zde odbočuje jedna chodba nalevo. Když tam tudy procházel, všiml si, jak za jednou sochou, kterých tu bylo mnoho vykukuje něčí obrovský břich pokrytý vousy. Hned si uvědomil, kdo to je a dělalo mu velké problémy, aby se nerozchechtal na celé kolo. Tajně vyšplhal na zeď a trpaslíka nadlezl a zezadu do něj šťouchnul mečíkem, že trpaslík se leknul a zakřičel tak hlasitě, že se ti dva pronásledovatelé otočili a chvíli pozorovali chodby za sebou. Trpaslík řekl: „Milý hobite, jsem zde na průzkumu velké záhady a vy mě tady lekáte, chcete aby na nás zaútočilo celé podsvětí Kaleandronosu?“ Tak se spolu vydali po stopách těch dvou zahalených. Vešli do místnosti, kterou Durin důkladně asi znal jelikož prohlásil: „Vždyť jsme přece ve Skarově svatyni. Já a váš bratr jsme zde našli Dindraug!“ Dveře byly přiotevřené ale hobit, ač se nepodíval, měl velice divný pocit, že ve vedlejší místnosti je strašně moc malých postav. Když se tam trpaslík pomalu podíval tak celý zrudl. „Tam je nejmíň tisíc skřetů a na soše Skara stojí nějaký kostlivec v kápi. Já mu ukážu takhle zneuctít svatyni!“ a bylo by asi po něm, kdyby ten kostlivec na soše nepravil: „Za tři dny tím dlouhým tunelem vniknete do Kaleandronosu a zlikvidujete ho. Je to spojnice mezi elfí, lidskou a trpasličí zemí. Nenechte nikoho utéci, nikdo se nesmí dozvědět, jak byl Kaleandronos dobyt!“ ale Lardo s trpaslíkem vymysleli plán. Nejdříve, jelikož šlo o malou místnost, tam chtěli pustit nějaký plyn, ale ať hledali co hledali, Durin našel pouze dvě bomby. Rozhodli se, že hobit je tam hodí a trpaslík zacpe dveře. Poté utečou do chodby, kde podle Durina měla být brána, kterou sem přišel a kterou poté taky zablokují. Jenže bomby nezabily půlku všech skřetů, ale nanejvýš padesát z nich. Ale asi je to dosti rozrušilo, že za pár okamžiků měli bránu rozraženou a hnali se za trpaslíkem a hobitem. Tentokráte si i trpaslík uvědomil, že jestliže nechce Dindraug nechat nějakému skřetovi musí rychle utíkat do té chodby. Ale asi se trpaslík spletl nebo to bylo úplně jinak, ale vběhli do toho dlouhého tunelu, který vedl do Kaleandronosu. Tam byla obrovská vrata a trpaslík je sotva zavřel povalil na ně dvě sochy, aby se tam skřeti nedostali. Ale tím jen získali asi pět minut času. Za chvíli začali skřety znova slyšet za sebou a jen tak otevřeli víko v té ulici kde zemřel Drogo a ani ho nestačili zavřít, jelikož všude se začali rojit skřeti. Ani s trpaslíkem vběhli do nejbližšího domu a začali ho bránit proti skřetům. Tak začal útok na Kaleandronos. Skřeti kupodivu nešli po útočnících ale vzali to hopem do míst, kde byla radnice, chrám a kasárny. Kaleandronos se zmítal v plamenech a pouze hrstka spojenců se shromáždila v sále radnice a rozhodla se ji bránit do skonání. Třetí den bojů, kdy se hobit a trpaslík přemístili do jedné hlásky, kde pomáhali chránit velitele vojsk se na jihu města, které již bylo srovnáno se zemí něco začalo dít. Většina skřetů se přemístila tam a spojenci měli možnost seskupit všechny své síly kolem radnice a městské části, která ležela za ní. Poté se skřeti zase vrátili a začali zase obléhání. Radnice po dvou dnech padla a nějaký cech, který byl utajen poskytnul mužům útěk z radnice, kde se bojovalo o každý sál. Tedy nakonec mnoho z obránců radnice uteklo tajným tunelem. Pán města dal rozkaz opuštění města a vybral hrstku mužů, kteří měli bránit město do jejich pádu. Ale mezi tím k němu přišel Elendil a pravil: „Tím, že odsud uprchneme se nic nevyřeší! Spojenecká vojska jsou již jistě na cestě sem a tím, že necháme skřety obsadit město zavedeme spojenecká vojska do pasti!“
„Ale co ženy a děti, To mám čekat až všichni dům po domu padnou a mám pozorovat jak skřeti nemilosrdně podřezávají krky malým dětem?“ pravil pán.
Stačí, když vybereš tak dvacetičlenný doprovod a oni se schovají někde v lesích. Tyto hvozdy jsou nakloněny dobru. Dobrá tedy ale jelikož jsi snad jediný, kdo rozumí lesům povedeš je.
Tak tedy Elendil a dalších dvacet mužů vyjeli jako doprovod žen a dětí. Jejich pochod byl rychlý a obešel se bez komplikací. Lidé ve městě bojovali o každý dům, ale pomalu se přibližovali k severní hradbě. Ale lidé seskupili mnoho svých vojsk k obraně jednoho kamenného domu a jedné hospody, které stály u brány, která rozdělovala elfí část, která již byla dobyta a lidskou část, která zatím byla netknuta a byli zde nejdůležitější úřady. Nu padlo zde mnoho obránců ale na kamenných domech, které byly díky své poloze už dříve dosti opevněné a byla z nich perfektní palebná pozice se žádnému skřetovi už asi dva dny nemohlo podařit alespoň škrábnout do kamenných zdí. Lidé si mysleli, že velká část skřetích vojsk již zemřela, vždyť bojovali v ulicích již devátý den! Ale skřeti se pouze v ruinách radnice připravovali na velký útok. Tajně se při zdech domů přesouvali k bráně do poslední nedobyté části města.

Pán města nechal poopravit tyto dva domy a nechal mezi ně rychle udělat zátarasy. Lučištníky nechal hlídat i jiná místa a rozhodl se pro protiofenzívu. Vybral asi sto silných mužů, kteří byli kryti ze zadu lučištníky a zaútočil. Jenže nevěděl, že hned za branou padnou všichni do pasti a že je tam nashromážděno za tu dobu mnoho skřetů, kteří chtěli také zaútočit. Došlo k největšímu masakru, kde náhodou zemřel Gurdan Medvědí Spár, údajně nejslavnější muž z kraje pod Toranakem. (Kraj na hranicích trpasličí říše - Toranaku a lidské - Borosu - říká se, že zde žijí nejkrvelačnější medvědi a díky němu se je dařilo vraždit - leč nyní byl v Kaleandronosu za nákupem nových brnění pro jeho družinu). Skřeti vojáky zatlačili zase zpátky za hradby a zaútočili na ty dva kamenné domy. Nyní, když Kaleandronoská vojska byla oslabena, stály skřetům v cestě pouze pasti, které vytvořili Sid a Lardo. Ale pořád zbývali dva trpaslíci (jeden a půl - Elwood byl válečník jako kroll kouzelník), jeden naštvaný hobit s kuší a s krátkým mečem a dýkou, poté dobrý střelec Sid, také barbar Draug, který spíše než kovář byl válečník a hrstka mužů bojovníků a pár elfů lučištníků. Tedy boj o kamenné domy začal. Později byla tato bitva považována za nejhrdinštější skutek občanů Kaleandronosu, kteří byli jinak považováni za zloděje, překupníky a zvláštní lidi, jelikož byli přímo na hranicí tří národů - elfů, trpaslíků a lidí. Skřeti se bránou hrnuli jako voda z protržené hráze a střelcům pomalu začaly docházet šípy. Poté zatroubil barbar Draug na roh a dal signál skrytým oddílům bojovníků znamení, kdy měli vběhnout do boje a zastavit skřety na tak dlouho, dokud si střelci neseženou šípy. Říká se, že hrstka mužů ze severu v bitvě tak zdivočela, že začali ukusovat hlavy skřetům, okusovat štíty a mlátit do všeho co se jim objevilo před nosem. Draug nevěděl, že jeho roh byl slyšet na míle daleko a najevo příchozím vojskům, že skřeti nebyli ještě zdaleka vymýceni. Skřeti dobili celé okolí těchto dvou domů. Nyní zde nebyl jediný zloděj (až na Larda), který by je zavedl tajnou chodbou o pár baráků dále. Byli obklíčeni a každý měl strašný strach. Ale asi by se báli daleko více, kdyby věděli, že skřeti na místě radnice sestrojovali velký katapult, který měl ten poslední dům kompletně zničit. A v tuto chvíli jak se říká za minutu dvanáct vstoupila spojenecká vojska do Kaleandronosu a zaútočili do kýla nepřítele. Díky tomu, že skřeti většinou již byli u té brány a dobíjeli se dovnitř posledního útočiště, byl katapult úplně nekrytý a byl okamžitě zničen. Poté elfové spolu s lidmi vyhladili kompletně celou armádu skřetů. Poté začali prohledávat ruiny města a našli pouze čtyřicet! Mužů schopných boje. Z přátel Larda padl Elwood, který nakonec přece jen vběhnul do bitvy a rval se jako divý, dokud jeden větší skřet mu neprobodl jeho brnění. Zemřel i pán města a většina mužů. Poté konečně mohli obránci opustit tento dům, který se stal snad nejslavnější pevností. Za pár let byl zmohutněn a vznikla z něj malá tvrz ve středu měst, která se jmenovala Poslední útočiště. Poté se s lidmi z lesa vrátil i Elendil a vyprávěl, jak měli potyčku s jedním zatoulaným nekromancerem. Mnoho mužů z lidského vojska se rozhodlo zde zůstat a pomáhat opravit město a dařilo se jim to velice dobře.