Čarovná štěnice

„Netuším, co má starý Izák za lubem, ačkoli mne to převelice zajímá, leč nemohu být v tatáž chvíli na dvou místech najednou! Mé řemeslo mně nepovoluje zabývat se takovými prkotinami v porovnání s opravdu aktivní záchranou hvozdu!“ zabědoval druid Melarius. Pohlédl na svého společníka, lesního skřítka, byl to však pohled ledabylý a nepřítomný.

„Zatracené hmyzí potvory!“ vřískl skřítek, divoce poskakující uprostřed mýtiny vedle zadumaného druida. „Létají všude, kam se skřítčí oči podívají, a lezou na nás a sají krev!“

Melarius jeho klení nevnímal, ale když po několikáté zaznělo slovo ´hmyz´, chystal se na skřítka osočit. Vtom ztuhl a cosi zamumlal. „Co jsi to pravil, příteli?“ oslovil skřítka.

„Co by? Jen to, že všude se vyskytuje otravné potvorstvo, jež nedá člověku pokoje!“

„To je ono!“ zajásal Melarius, „hmyz – otravný, neúnavný hmyz!“ Důvtipný druid bez dalších řečí lapil jednoho z komárů, uvěznil jej do uzavřené nádoby a záhy se věnoval přípravě prostého lektvaru: přísadou byla jen jeho vlastní krev. Postačilo jen pár kapek, jimiž zaplnil část lahve s hmyzím parazitem, takže komár se namočil do rudé tekutiny. Vzápětí druid Melarius pronesl originální zaklínadlo:

„Ty, jenž škůdcem jsi, budeš i nadále škodit, leč ve prospěch druida. Již nebudeš sát krev, jak jsi činil dříve, avšak tvá přirozená touha po teple živého těla ti zůstane, a proto tě bude život neustále přitahovat. Díky mému slovu však budeš sloužit k praktickému účelu.“ (Zaklínadlo si PJ může upravit dle svého, respektive je zkrátit)

Tak přišel druid Melarius na dokonalý nápad: stvořil první čarovnou štěnici.

Podstata štěnice:

Jedná se o ryze druidskou schopnost, ačkoli lze hovořit o částečném lektvaru. Přesto alchymista není schopen pronést magickou formuli, kouzelník se nezabývá hraničářskou magií a pod chodcovy schopnosti kouzlo též nespadá. Pouze druid dokáže komára přimět k tomu, aby mu sloužil, respektive ho ovlivní, tudíž z hmyzího parazita vznikne něco jako malý stroj. Štěnice nepotřebuje jíst ani pít, přesto je živá a je závislá na teple živého těla. Dalo by se dalo říci, že se živí z aury humanoida, k němuž se přisaje.

Může se stát, že druid se vyskytuje v takovém pásmu, kde komáři nežijí. V tom případě může PJ dle svého uvážení vymyslet létající alternativu v podobě jiného parazita. Buďto zvolí živočicha z našeho reálného světa, nebo vybere cosi ze svého fantaskního prostředí. Možné je vzít v potaz rovněž mouchu, jíž obyčejně řadíme mezi parazity.

Vznik štěnice:

První postup je zřejmý už po přečtení úvodního příspěvku. Jedná se o lapení komára (jeho přirozené příživnictví jej předurčuje k tomu, stát se vtíravou štěnicí; klíště nelétá a je pomalé, proto není k druidovým účelům vhodné), jejž druid následně namočí do své vlastní krve, přičemž hmyz musí být v klidu. Takže jestliže se někdo pokusí očarovat komára, který právě saje přímo z živého těla, neuspěje.

Následuje zmíněná formule, jíž si PJ může poupravit dle svého, která funguje spíše jako rituální činnost, byť stvoření štěnice neplatí za žádné posvátné počínání. Pochopitelně se proces neobejde bez vložení určitého počtu magů. To jest 25 magů, nezávisle na druidově úrovni.

Poté očarovaný komár už jen přijímá rozkazy, jež jsou do jisté míry omezené (viz níže).

Používání očarované štěnice:

Následkem kouzla je štěnice důvěryhodná a naprosto loajální (což je velice atraktivní slovo v souvislosti s okouzleným komárem), avšak jasnou nevýhodou je přijímání pouze stručných a jednoduchých rozkazů, jelikož manipulujeme s tvorem o nízké inteligenci. Ta již není nulová, ale na druhou stranu nelze hovořit o zralém rozumu, jelikož se jedná jen o očarovaný hmyz. Nyní už se musíme ohlížet na druidovu úroveň, neboť od ní odvíjíme schopnost i životnost štěnice.

Čarovná štěnice dokáže plnit svou funkci pouze ve hvozdech.

Od 6. úrovně: Druid je se štěnicí v telepatickém spojení jen do vzdálenosti čtyřiceti sáhů. Mezi ním a očarovaným komárem nesmí stát žádná překážka, a to ani jeden coul široká! Udělený rozkaz musí být jednoduchý, takže úkol typu „Po celou dobu odposlouchávej a dávej bedlivý pozor zejména na určité body“ štěnice nepochopí. Zato úkolu „Poslouchej jednu směnu, poté se vrať“ porozumí. Sice nepřiletí s veškerými důležitými informacemi, zárukou však je, že s něčím užitečným se dozajista vrátí.

Pakliže štěnici není umožněn po celý den kontakt s jakoukoli živou bytostí, ihned umírá (nepočítáme druida).

Od 12. úrovně: Telepatické spojení se rozšíří na vzdálenost šedesát sáhů. Mezi oběma se může vyskytovat překážka, avšak maximálně pět coulů tlustá (nutno podotknout, že na materiálu nezáleží). Co se týče udělování rozkazů, stále se pohybujeme ve stejné sféře.

Štěnice umírá, jestliže jí není poskytnut alespoň dva dny kontakt s živou bytostí.

Od 18. Úrovně: Myšlenková komunikace je nyní možná až do vzdálenosti sto sáhů. Mezi druidem a štěnicí může být deset coulů široká překážka. Předávání úkolů je už pestřejší, tvor porozumí přesnějším instrukcím. Stále sice nedokáže odposlouchávat na úrovni rozkazu „Pozorně poslouchej, avšak především zjisti, zda (to) a jestli (tamto)…“, nýbrž na některé body se specializovat dokáže – „Zkus zaregistrovat, jaké je ústřední téma jejich konverzace“. Zkrátka rozkazy mohou být nyní konkrétnější.

Jestliže se štěnice tři dny nesetká s živou bytostí, odumírá.

Od 25. úrovně: Telepatické spojení je možné navázat do dvou set sáhů, přičemž překážka nesmí být tlustší jak dvacet coulů. Udělované rozkazy teď mohou mít jakýkoli ráz, štěnice zaznamená cokoli z konverzace, kterou s někým hostitel provozuje. Ovšem odposlouchávání je vždy časově omezeno (viz níže).

Očarovaný komár vydrží bez styku s živou bytostí až pět dní.

Od 32. úrovně: Od třicáté druhé úrovně platí pro druida stejná pravidla, jako od dvacáté páté, avšak seznamujeme se s další schopností očarované štěnice: částečným čtením myšlenek. Nyní už je tvor tak navyklý telepatickému spojení se svým pánem, že se naučil zčásti číst myšlenky svému hostiteli. Získávání informací z myšlenek hostitele se neliší od udělování rozkazů ohledně odposlouchávání, je-li druid na nižší úrovni (konkrétně do dvanácté úrovně). Štěnice tedy získá jen minimum potřebných údajů, jež chce druid znát, a navíc přijímá jednoduché povely.

Velkým plusem čarovné štěnice je, že u čtení myšlenek se nehází na žádnou past. Je to automatická schopnost, ovšem časově i funkčně omezená (na rozdíl od hraničáře samotného).

Pro všechny úrovně platí, že štěnice je schopna v kuse odposlouchávat (číst myšlenky) maximálně tři směny. Následně se vrací ke svému pánovi a alespoň dvanáct hodin musí odpočívat. Proces je relativně nenáročný: štěnice vyhledá cíl nejsnáze dle sálajícího tepla, avšak pakliže musí najít a odposlouchávat konkrétní bytost, druid ji telepaticky předá určité informace o podobě cíle. Tvor je podle instrukcí schopen hledat. Následně se přisaje (níže je uvedená past) a po určitou dobu odposlouchává. Během této činnosti přeposílá získané vědomosti druidovi.

Nesmíme zapomínat, že byť hovoříme o unikátní druidské schopnosti, je proces postaven na bázi kouzla. Z toho vyplývá, že samotná čarovná štěnice není věkem nesmrtelná, naopak přirozeně odumírá poměrně brzy – úderem třicátého dne od jejího stvoření.

Co se pak týče její životnosti: štěnice je snadno zranitelná – má jen 1 život – a nedovede nijak útočit. Její pohyblivost ve vzduchu je rovna 8, obranné číslo jest (+4+0) = 4. Lze ji zabít čímkoli (zranitelnost není omezená). Komár navíc vydává specifické bzučivé zvuky, a proto je vcelku často na ráně. Past ohledně odhalení závisí na odolnosti postavy, k níž se štěnice přisaje:

Odl ~ 6 ~ nic/odhalení

Pakliže PJ zvolí coby podstatu tvora tiššího, nevydávajícího podobné zvuky, past pochopitelně není nutná. Já zde jen použil komára jakožto příklad Čarovné štěnice, protože se díky svému chtíči po lidské přítomnosti jeví jako ideální štěnice.

Je tedy očividné, že očarovaný parazit uspěje u osob s vyšší odolností, zato postavy s citlivou pokožkou si snáze povšimnou jeho přítomnosti, resp. ucítí jeho lehké bodnutí.

Záznamová štěnice:

Jedná se o další druh magického parazita, který druid může vytvářet až od 15. úrovně. Schopnosti záznamové štěnice skýtají tu nevýhodu, že používání tohoto druhu je nejisté, navíc tvor má menší životnost - umírá už po dvaceti dnech, nikoli třiceti. Plusem je naopak její vytrvalost, jelikož dovede zůstat přisátá až o sedm směn déle, tudíž celkem deset směn.

Tento druh parazita je na magickou energii dražší - nutné je vložit do téhož zaklínadla 35 magů - a umírá po třídenní absenci esence živého těla.

Zacházení s touto štěnicí spočívá v tom, že není v telepatickém spojení v průběhu odposlouchávání, nýbrž si dokáže až deset směn konverzaci nahrávat, načež se s "plným záznamníkem" vrací k druidovi. Jak již bylo zmíněno, proces je ošemetný, a to proto, že získané (nahraté) informace jsou skládány z útržků, také jinak nejsou kompletní. To znamená, že jakmile štěnice předává po návratu svému pánovi nahratou debatu, jisté úseky mohou chybět, další jsou zas co do zvuku méně kvalitní (některé tiché, jiné hlasitější). Obecně lze napsat, že zhruba 50% informací je kompletní.

Tento problém řeší až 25. úroveň druida, když už hraničář dokáže očarovat schopnější štěnici, která mu následně odevzdá až 80% informací.

Na 32. úrovni již zvládne stvořit takovou záznamovou štěnici, jež mu předá už 100% informací, tedy komplet odposlouchávané konverzace.

Dodatek:

Plně chápu, že někomu nemusí vyhovovat výrazy typu „záznam“ či „nahrávání“. Samotnému by mi to dost možná vadilo, jelikož nejsem nadšený zastánce sci-fi v prostředí fantasy, avšak nikdo – a to ani já, coby tvořitel – vás nenutí, abyste ve hře užívali podobné termíny.

Někdo si možná pomyslí, nač štěnici dávat druidovi. Proč ne? Jde o okouzlení živého tvora, hmyzu, a kdo jiný je v bližším kontaktu se zvířaty, než právě hraničář? Alchymista si může cosi na podobné bázi stvořit s pomocí lektvarů a primitivní technologie, kouzelníkovi postačí magie. Toto je ryze druidská schopnost, tak jsem to zprvu zamýšlel a dle toho též psal.