Tenhle obrázek nejlépe charakterizuje termín "znouzecnost". Nejen, že jsem na začátku vůbec netušil, jak by měl skončit, ale v celém průběhu jsem každý následující krok podřizoval tomu předcházejícímu. A protože mi chyběla odvaha k tomu zkusit něco zajímavějšího, skončilo to ve vodách, kde jsem se ve výsledku cítil nejjistěji.
Respektive, jeden předpoklad tu byl už na začátku. Protože jsem si nedávno pořídil nový odstín šedých fix, chtěl jsem je nakombinovat a zjistit, jak pracují vedle sebe (a ten rozdíl mi hned po vyzkoušení přišel tak velký, že jsem s nimi nakonec nepracoval nijak zvlášť víc).
Hlavní problém, který tam vidím já, je ten, že jsem nerespektoval jednotu horní a dolní části "kouře". Kdyby nohy byly udělány stejným stylem, jako kouř za zády, nebyl by problém, ale takhle tovypadá přesně tak, jak to i bylo - že jsem vlastně nevěděl, co chci udělat.
Problém jako obvykle udělal skener, protože tu nejsvětlejší šedou vypálí tak, že se pak těžko odděluje od barvy papíru. Sice o tom vím, ale stejně vždycky zapomenu, originál zkrátka klame. :)
Pokud jde o jemné přechody, taky jdou. U nohou to vzniklo tak, že jsem je přetáhl ještě jednou stejným odstínem, nahoře by to ale vyžádalo víc práce, než jsem tomu chtěl věnovat.
když už je to dodělávaný strojově, nevidím jedinej důvod, proč by pan autor, když kreslil šedou na bílou, aby vznikl nějakej kouř, nekreslil bílou do tmavé, aby ten kouř opravdu stál za to... V poslední době jsem párkrát vzal papír černej a stříbrnou fixu a výsledky jsou mnohem zajímavější, vzhledem k tomu, že černou pak relativně můžu opět přetahovat stříbrnou, tudíž při mém tragickém stylu, kdy neopravím nic, mám najednou možností trochu víc. Ergo vidím kouř světlý, tmavý, tmavší a mezi nimi žádné přechody... je to ... mně jste říkali "neplastické a nehezké" :D
Marně hledám to o čem Pioma mluví ale jak nad tím přemýšlím tak asi to není to co by ě na obrázku vadilo. Zkrátka začíná a kočí šedou.
Osobně by se mi obrázek více líbil jen jako perokresba bez šedých skvrn. Dokonce si myslím že skvrny přímo na těle jsou z mého pohledu zbytečné a spíše ruší. Hlavně na nohách, ramenech a hrudi ty šedé čmouhy. Béžové ztmavení ruky a části těla se mi naopak líbí. Ale to už je asi mojí osobní preferencí.
Troufl bych si říct, že umíš i lepší. Hlavní konstrukt je jako vždycky bez chyby, nebo se prostě jen zaměřuju na ty pevný linky. A zbytek... nohy přecházejí moc pěkně, ale v horní polovině se to už mezi sebou navzájem dost b(l)ije a trochu plynulejší stupně mezi světlou a tmavou by neuškodily(tohle zní blbě asi jen kvůli tomu, že se mi nechce dvakrát po sobě použít slovo přechod).
Z první to vypadá jako vodovky, ale ta horní část je prostě hned tak, hned mák, nic mezi tím. Troufnu si ještěr říct, buď pták, nebo mák, co se kouře týče, udělat ho jednotným stylem, přičemž ten v horní části by zasloužil ještě nějakých pár minut s jemnějším nástrojem v rámci prosvětlení těch tmavých skvrn a dodání jim nějakýho kouřovitějšího efektu.
Technika: černý popisovač, šedé markery Doba: asi 2 hodiny<p>Tentokrát taková rychlovka vytvořená bez většího rozmyslu jednou večer, kdy jsem chtěl dělat něco důležitějšího. :)
Diskuze
Tenhle obrázek nejlépe charakterizuje termín "znouzecnost". Nejen, že jsem na začátku vůbec netušil, jak by měl skončit, ale v celém průběhu jsem každý následující krok podřizoval tomu předcházejícímu. A protože mi chyběla odvaha k tomu zkusit něco zajímavějšího, skončilo to ve vodách, kde jsem se ve výsledku cítil nejjistěji.
Respektive, jeden předpoklad tu byl už na začátku. Protože jsem si nedávno pořídil nový odstín šedých fix, chtěl jsem je nakombinovat a zjistit, jak pracují vedle sebe (a ten rozdíl mi hned po vyzkoušení přišel tak velký, že jsem s nimi nakonec nepracoval nijak zvlášť víc).
Hlavní problém, který tam vidím já, je ten, že jsem nerespektoval jednotu horní a dolní části "kouře". Kdyby nohy byly udělány stejným stylem, jako kouř za zády, nebyl by problém, ale takhle tovypadá přesně tak, jak to i bylo - že jsem vlastně nevěděl, co chci udělat.
Problém jako obvykle udělal skener, protože tu nejsvětlejší šedou vypálí tak, že se pak těžko odděluje od barvy papíru. Sice o tom vím, ale stejně vždycky zapomenu, originál zkrátka klame. :)
Pokud jde o jemné přechody, taky jdou. U nohou to vzniklo tak, že jsem je přetáhl ještě jednou stejným odstínem, nahoře by to ale vyžádalo víc práce, než jsem tomu chtěl věnovat.
když už je to dodělávaný strojově, nevidím jedinej důvod, proč by pan autor, když kreslil šedou na bílou, aby vznikl nějakej kouř, nekreslil bílou do tmavé, aby ten kouř opravdu stál za to... V poslední době jsem párkrát vzal papír černej a stříbrnou fixu a výsledky jsou mnohem zajímavější, vzhledem k tomu, že černou pak relativně můžu opět přetahovat stříbrnou, tudíž při mém tragickém stylu, kdy neopravím nic, mám najednou možností trochu víc. Ergo vidím kouř světlý, tmavý, tmavší a mezi nimi žádné přechody... je to ... mně jste říkali "neplastické a nehezké" :D
Marně hledám to o čem Pioma mluví ale jak nad tím přemýšlím tak asi to není to co by ě na obrázku vadilo. Zkrátka začíná a kočí šedou.
Osobně by se mi obrázek více líbil jen jako perokresba bez šedých skvrn. Dokonce si myslím že skvrny přímo na těle jsou z mého pohledu zbytečné a spíše ruší. Hlavně na nohách, ramenech a hrudi ty šedé čmouhy. Béžové ztmavení ruky a části těla se mi naopak líbí. Ale to už je asi mojí osobní preferencí.
Plž
Troufl bych si říct, že umíš i lepší. Hlavní konstrukt je jako vždycky bez chyby, nebo se prostě jen zaměřuju na ty pevný linky. A zbytek... nohy přecházejí moc pěkně, ale v horní polovině se to už mezi sebou navzájem dost b(l)ije a trochu plynulejší stupně mezi světlou a tmavou by neuškodily(tohle zní blbě asi jen kvůli tomu, že se mi nechce dvakrát po sobě použít slovo přechod).
Z první to vypadá jako vodovky, ale ta horní část je prostě hned tak, hned mák, nic mezi tím. Troufnu si ještěr říct, buď pták, nebo mák, co se kouře týče, udělat ho jednotným stylem, přičemž ten v horní části by zasloužil ještě nějakých pár minut s jemnějším nástrojem v rámci prosvětlení těch tmavých skvrn a dodání jim nějakýho kouřovitějšího efektu.
Kouřový boss
Technika: černý popisovač, šedé markeryDoba: asi 2 hodiny<p>Tentokrát taková rychlovka vytvořená bez většího rozmyslu jednou večer, kdy jsem chtěl dělat něco důležitějšího. :)