Galerie

Hrál Kdosi na hoboj

Obrázek Hrál Kdosi na hoboj

Autor:

Přidáno:

Diskuze

 Uživatel úrovně 0

Dobrý den,

osobně na mne obrázek působí velmi příjemně a ihned, když jsem ho uviděl mi něco docvaklo v hlavě :) Neuvěřitelně mně to připomělo Gothic1, kdy jde hráč do sektovního tábora a po pravé straně se právě táhne poměrně dlouhá řeka. Mno a ten hrající na hoboj tady, pěkně holohlavý, mi připomněl novice z onoho sektovního tábora :) Je to sice jen taková hloupá vsuvka, nicméně, proč se nepodělit o osobní dojem, když to na mně tak zapůsobilo.

Samotné ztvárnění se mi velmi zamlouvá, je to pěkný obrázek :-)

Martel z Kantonu


 Uživatel úrovně 8

Ten spodek se mi zjevil až tady u černého pozadí stránky, protože jinak byl těžko odhalitelný. ;)

No a k těm siluetám, které měly být ve skutečnosti osvětleny - holt i kdybych to dělal dnes, musel bych si uznat, že realistické zobrazení krajiny a měsíčního světla v ní by bylo ještě mnohem pracnější, o což popravdě až takový zájem nemám. :)


 Uživatel úrovně 0

Kritika asi príliš význam nemá, keďže je to obrázok staršieho dáta, tie chyby tam určite vidíš aj sám, no musím aspoň pochváliť, že obrysy vyzerajú veľmi pekne . Aj ľudské, aj stromu. Neviem si síce predstaviť ako by mohlo dôjsť k takému začierneniu okolia (keď len pár metrov od objektov je svetlo), no pôsobí to veľmi dobre.
Azda len - bol ten nie úplne začiernený spodok obrázka zámerom autora alebo zlyhaním techniky (zlý skener) ?


 Uživatel úrovně 8

Hrál Kdosi na hoboj


Technika: tužka
Formát: A4<p>Ilustrace ke stejnojmenné básni Karla Hlaváčka. Pravda, asi pět let starý, ale myslím, že ještě koukatelný.

H rál kdosi na hoboj

Karel Hlaváček

Hrál kdosi na hoboj, a hrál již kolik dní,
hrál vždycky navečer touž píseň mollovou
a ani nerozžal si oheň pobřežní,
neb všechny ohně tu prý zhasnou, uplovou.

Hrál dlouze na hoboj, v tmách na pobřeží, v tmách,
na plochém pobřeží, kde nikdo nepřistál:
Hrál pro svou Lhostejnost, či hrál spíš pro svůj Strach?
Byl tichý Pastevec, či vyděděný Král?

Hrál smutně na hoboj. Vzduch zhluboka se chvěl
pod písní váhavou a jemnou, mollovou…
A od vod teskně zpět mu hoboj vlhkem zněl:
Jsou ohně marny, jsou, vždy zhasnou, uplovou.