Hm hm... asi budu muset přestat kreslit na ty použitý kancelářský papíry..
Já chápu, že ti to připadá divné, ale štětec je prostě nepřítel číslo jedna. Nikdy jsem s ním neuměl pracovat aby se choval tak, jak já bych chtěl a nikdy jsem nepochopil, jak toho lze docílit. Ani jako dítě, ani jako větší dítě, natož pak jako menší dospělý. ;)
Neznamená to, že se nepokusím, jen to prostě bude vyžadovat delší přípravu a víc než u čeho jiného bych potřeboval vidět, jak s tím pracuje někdo jiný, jak míchá odstíny, atd. Pustit se do toho není taková oddechovka jako tohle, tam už budu muset přemýšlet, žejo.. :)
Tyve, tys nikdy nemaloval vodovkama? Ani jako dítě? :D Je to uplně to samý, akorát tam dáváš víc vody jak barvy, abys neměl tvrdý přechody mezi odstínama. Bylo by to prostě jen takový světlý plošný stínování, který by tomu dalo hmotu a objem. Příklad - http://lazybastard.cz/data/_galerie_media/f_cnb-ne t.jpg
Myslim, že ekvivalent je Wash. Tzn Ink wash, Watercolor wash a podobně. A mokrym papírem jsem myslel, že nejdřív štětcem jenom s vodou přešmrdláš celýho toho panďuláka a až pak do toho jdeš s barvou, aby se ti to rozpilo. No big deal. :D
Jo, tak to mě ještě neznáš. :D Není někde nějaký video, kde bych se na to mohl podívat přímo v akci (nebo alespoň jak je anglický ekvivalent)? Prostě představa, že bych jen tak vzal tuš a jen tak si ji náhodně naředil a pocákal s ní papír (cože, mokrý papír?) se už blíží sci-fi. :)
Neumim si představit způsob, jakym ti to kdo vysvětloval, aby na tom šlo něco nepochopit. :D
Vezmeš štětec, vezmeš barvu, naředíš jí a vybarvíš to. Hotovo. :D Suchej papír nebo mokrej, to je jedno.
No.. nezkoušel. Totiž i přesto, že mi to bylo několikrát vysvětleno, nikdy jsem přesně nepochopil, jak to lavírování vlastně funguje. ... .. ale pst. ;)
Mimochodem... co takhle lavírka naředěnou tuší? Zkoušels to? By to tomu prospělo a vypadalo by to hodně dobře, tim jsem si jistej. :) A nejenom tady, ale i u ostatních těhle perokreseb.
Je to nesmírně, zajímavé, skvostně propletené, intrikářsky chaotické a epicky luxusní. Ano, dost jsem se ztrácel. jde vidět, že se pokoušíš o výcuc, nebo spíš výtah z něčeho dlouhého a složitého. Nevím kdo onen příběh psal, ale určitě by šel skvěle použít do DrD, nebo i jako postava do Bestiáře. Každopádně moc děkuji za opravdu vyčerpávající odpověď. Bylo to dost inspirující :)
Anarion: Budiž, můžu se pokusit. Jen si nejsem přesně jistý, jakým způsobem bych to mohl uchopit - přesnou roli v daném příběhu se mi popravdě psát nechce, ale možná bych se mohl krátce vyjádřit k historii pana Burnse.
Příběh Svědka pohromy Urbaidu
Skutečným jménem Abšach vstoupil tento mužík na theater mundi v podstatě až s koncem svého života. Tehdy totiž slavné město Ur-Baid navštívil pán Arkontu. Tehdy si tento mocichtivý tvor vydobyl své nové jméno, když způsobil pohromu Urbaidu a Abšacha ustanovil svědkem, jedním z padesáti tří, potomkem člověka. Arkontský pán poté všechny svědky stáhl s sebou do Temnoty. Některé z nich nechal napospas chřtánu neznáma a Abšacha postoupil démonu Melchorovi. Melchor několik staletí vyvracel Abšachovi pohled, stravoval mu sluch a mysl zaplňoval odpověďmi bez otázek.
Po 214 letech začal Abšach skládat přes rty otázku a po dalších třech letech ji Melchorovi zvládl položit. Pobavený démon usoudil, že by jeho dosud nezlomeného ducha mohl využít, zchromil jednoho z nižších přisluhovačů Ashkaela, podrobil si jeho vědomí a nabídl zmrzačenou schránku Abšachovi jako "svůj" pohled. Po úspěšném propojení dvou těl nechal Melchor Abšacha v klidu několik dalších staletí a umožnil mu postupně převládnout nad Přisluhovačovou myslí - kterou ale považoval za Melchorovu a tak po čase propadl představě, že se začíná vymaňovat přímo z jeho vlivu. Démon se dále bavil a získal nad ním takto nepřímou kontrolu. Několikrát využil jeho možností, protože díky své lidské přirozenosti a démonově schránce se mohl orientovat bezpečně v obou světech a mohl se tak stát užitečným agentem.
Určitou volnost, kterou získal službou u Melchora se rozhodl využít ke svým vlastním záměrům. Protože věděl, že jeho jméno je navždy určeno a nemůže nikdy překonat vyšší mocnosti, potřeboval ochránce. Jen mírně se proto odklonil od Melchora a pokusil se stát vynuceným chráněncem pána Arkontu, Pohromy Urbaidu a Zkázy Nippuru. Postupně v temnotě vyhledal ostatní svědky a začal se jich zbavovat. Tak uplynulo dalších 300 let v našem světě, protože jednání v Temnotě podléhá odlišným zákonitostem. Posledních dvacet dva přeživších nakonec padlo jeho rukou.
Tehdy ve své plnosti přijal jméno Svědek.</ p>
V tu chvíli se ho ujal pán z Arkontu, Pohroma Urbaidu, Zkáza Nippuru, Pána tisíce mrtvých a nyní též známého jako Tvář smrti, a násilně zpřetrhal jeho pouta s Melchorem, kterého donutil podrobit se pozemskému elfovi Sorionovi - tehdy vznikl předmět, který vešel ve známost jako Natržený svitek a sloužil Sorionovi až do jeho předčasné smrti, poté přešel dědickým právem na Tendirila, pak na Loriona, než byl ukraden skupinou Pouštních hlasů, kteří se s jeho pomocí pokusili vzývat jméno Ar-Ana Prvního a Jediného a tehdy skončil i s Melchorem pohřben kdesi v poušti.
Pán z Arkontu přislíbil ochranu Svědkovi, protože zbyl jako poslední a jen jeho svědectvím si mohl nadále udržet své jméno Pohroma Urbaidu. Dvakrát potom zasáhl ve Svědkův prospěch a věnoval mu jazyk Urkallmagolluše nebeského Vládce. Pomocí vytrženého daru nebeské řeči poté Svědek přivolal Bílý obelisk a proměnil úrodnou oblast země Zajhádu v poušť, kde se později usadili Aran-Arthové, domnělí potomci Arana Prvního (druhá část jeho jména, tj. Jediný, upadla v zapomnění). Byl to Svědkův největší čin, nicméně mu jméno nepřinesl a za dalších 52 let byl náhle Pán Arkontu dvakrát poražen svatým následovníkem Ianny. Takto zavržen zůstalo v paměti jeho jméno a odkaz, který převzali Pánovi dva synové.
Svědek po této události velmi znejistěl a pokusil se změřit síly s Gothorem, který mu však nechal vytrhnout Urkallmagollušův jazyk, byl však přičiněním Svědkova plánu odeslán do hradu Giriad uzavřeného ve sférách. Po této nepříjemné zkušenosti se uchýlil opět do Temnoty, kde delší dobu bloumal a vyhýbal se jakýmkoliv střetům, až jednoho dne potkal Myslitele, který mu poskytl podporu a prozradil důležitou informaci, totiž že se chystá obnova slavného a velkého Nippuru smeteného pánem z Arkontu. Svědek chtěl u Myslitele zůstat delší dobu, ale ostatní členové skupiny nebyli z té představy příliš nadšeni a pro neustálý dozor a hrozbu Dravce rychle opustil Temnotu a vydal se hledat místo Nippuru. Nedostatek informací způsobil jeho zdrženlivost a jeho role v příběhu vzkříšení Nippuru začíná právě tehdy, kdy se dozvěděl, kdo vlastně za celou událostí stojí. ...
Vím, poněkud jsem se rozepsal, ale jsou zkrátka věci, které by měly zůstat v úplnosti. :)
Musím především ocenit použitelnost - chcete báječnou hororovou bestii do hry? Stačí vzít a dodělat parametry důstojného protivníka. Hráči jsou vždycky rádi, když je bestie podpořena ilustrací... a tato přímo probouzí fantazii. Jo, v ilustracích tohoto typu je největší význam Galerie - poskytnutí herních pomůcek. A za to patří Sccionovi obrovský dík. Tohle je přesně to ono...
Neboj se pracovat s hororovou tématikou v dospělém duchu, ne pohádkově jako zvěrolidi (nicméně jsou parádní), ale...naplno, nebo jak to říct. Téhle věci bych se bála, nebudí úsměv jako někteří Tví nemrtví a jiné pokusy, budí respekt. A tak je to správně.
Diskuze
Hm hm... asi budu muset přestat kreslit na ty použitý kancelářský papíry..
Já chápu, že ti to připadá divné, ale štětec je prostě nepřítel číslo jedna. Nikdy jsem s ním neuměl pracovat aby se choval tak, jak já bych chtěl a nikdy jsem nepochopil, jak toho lze docílit. Ani jako dítě, ani jako větší dítě, natož pak jako menší dospělý. ;)
Neznamená to, že se nepokusím, jen to prostě bude vyžadovat delší přípravu a víc než u čeho jiného bych potřeboval vidět, jak s tím pracuje někdo jiný, jak míchá odstíny, atd. Pustit se do toho není taková oddechovka jako tohle, tam už budu muset přemýšlet, žejo.. :)
Tyve, tys nikdy nemaloval vodovkama? Ani jako dítě? :D Je to uplně to samý, akorát tam dáváš víc vody jak barvy, abys neměl tvrdý přechody mezi odstínama. Bylo by to prostě jen takový světlý plošný stínování, který by tomu dalo hmotu a objem. Příklad - http://lazybastard.cz/data/_galerie_media/f_cnb-ne t.jpg
Myslim, že ekvivalent je Wash. Tzn Ink wash, Watercolor wash a podobně. A mokrym papírem jsem myslel, že nejdřív štětcem jenom s vodou přešmrdláš celýho toho panďuláka a až pak do toho jdeš s barvou, aby se ti to rozpilo. No big deal. :D
Jo, tak to mě ještě neznáš. :D
Není někde nějaký video, kde bych se na to mohl podívat přímo v akci (nebo alespoň jak je anglický ekvivalent)? Prostě představa, že bych jen tak vzal tuš a jen tak si ji náhodně naředil a pocákal s ní papír (cože, mokrý papír?) se už blíží sci-fi. :)
Neumim si představit způsob, jakym ti to kdo vysvětloval, aby na tom šlo něco nepochopit. :D
Vezmeš štětec, vezmeš barvu, naředíš jí a vybarvíš to. Hotovo. :D Suchej papír nebo mokrej, to je jedno.
No.. nezkoušel. Totiž i přesto, že mi to bylo několikrát vysvětleno, nikdy jsem přesně nepochopil, jak to lavírování vlastně funguje. ... .. ale pst. ;)
Mimochodem... co takhle lavírka naředěnou tuší? Zkoušels to? By to tomu prospělo a vypadalo by to hodně dobře, tim jsem si jistej. :) A nejenom tady, ale i u ostatních těhle perokreseb.
Je to nesmírně, zajímavé, skvostně propletené, intrikářsky chaotické a epicky luxusní. Ano, dost jsem se ztrácel. jde vidět, že se pokoušíš o výcuc, nebo spíš výtah z něčeho dlouhého a složitého. Nevím kdo onen příběh psal, ale určitě by šel skvěle použít do DrD, nebo i jako postava do Bestiáře. Každopádně moc děkuji za opravdu vyčerpávající odpověď. Bylo to dost inspirující :)
Anarion: Budiž, můžu se pokusit. Jen si nejsem přesně jistý, jakým způsobem bych to mohl uchopit - přesnou roli v daném příběhu se mi popravdě psát nechce, ale možná bych se mohl krátce vyjádřit k historii pana Burnse.
Příběh Svědka pohromy Urbaidu
Skutečným jménem Abšach vstoupil tento mužík na theater mundi v podstatě až s koncem svého života. Tehdy totiž slavné město Ur-Baid navštívil pán Arkontu. Tehdy si tento mocichtivý tvor vydobyl své nové jméno, když způsobil pohromu Urbaidu a Abšacha ustanovil svědkem, jedním z padesáti tří, potomkem člověka. Arkontský pán poté všechny svědky stáhl s sebou do Temnoty. Některé z nich nechal napospas chřtánu neznáma a Abšacha postoupil démonu Melchorovi. Melchor několik staletí vyvracel Abšachovi pohled, stravoval mu sluch a mysl zaplňoval odpověďmi bez otázek.
Po 214 letech začal Abšach skládat přes rty otázku a po dalších třech letech ji Melchorovi zvládl položit. Pobavený démon usoudil, že by jeho dosud nezlomeného ducha mohl využít, zchromil jednoho z nižších přisluhovačů Ashkaela, podrobil si jeho vědomí a nabídl zmrzačenou schránku Abšachovi jako "svůj" pohled. Po úspěšném propojení dvou těl nechal Melchor Abšacha v klidu několik dalších staletí a umožnil mu postupně převládnout nad Přisluhovačovou myslí - kterou ale považoval za Melchorovu a tak po čase propadl představě, že se začíná vymaňovat přímo z jeho vlivu. Démon se dále bavil a získal nad ním takto nepřímou kontrolu. Několikrát využil jeho možností, protože díky své lidské přirozenosti a démonově schránce se mohl orientovat bezpečně v obou světech a mohl se tak stát užitečným agentem.
Určitou volnost, kterou získal službou u Melchora se rozhodl využít ke svým vlastním záměrům. Protože věděl, že jeho jméno je navždy určeno a nemůže nikdy překonat vyšší mocnosti, potřeboval ochránce. Jen mírně se proto odklonil od Melchora a pokusil se stát vynuceným chráněncem pána Arkontu, Pohromy Urbaidu a Zkázy Nippuru. Postupně v temnotě vyhledal ostatní svědky a začal se jich zbavovat. Tak uplynulo dalších 300 let v našem světě, protože jednání v Temnotě podléhá odlišným zákonitostem. Posledních dvacet dva přeživších nakonec padlo jeho rukou.
Tehdy ve své plnosti přijal jméno Svědek.</ p>
V tu chvíli se ho ujal pán z Arkontu, Pohroma Urbaidu, Zkáza Nippuru, Pána tisíce mrtvých a nyní též známého jako Tvář smrti, a násilně zpřetrhal jeho pouta s Melchorem, kterého donutil podrobit se pozemskému elfovi Sorionovi - tehdy vznikl předmět, který vešel ve známost jako Natržený svitek a sloužil Sorionovi až do jeho předčasné smrti, poté přešel dědickým právem na Tendirila, pak na Loriona, než byl ukraden skupinou Pouštních hlasů, kteří se s jeho pomocí pokusili vzývat jméno Ar-Ana Prvního a Jediného a tehdy skončil i s Melchorem pohřben kdesi v poušti.
Pán z Arkontu přislíbil ochranu Svědkovi, protože zbyl jako poslední a jen jeho svědectvím si mohl nadále udržet své jméno Pohroma Urbaidu. Dvakrát potom zasáhl ve Svědkův prospěch a věnoval mu jazyk Urkallmagolluše nebeského Vládce. Pomocí vytrženého daru nebeské řeči poté Svědek přivolal Bílý obelisk a proměnil úrodnou oblast země Zajhádu v poušť, kde se později usadili Aran-Arthové, domnělí potomci Arana Prvního (druhá část jeho jména, tj. Jediný, upadla v zapomnění). Byl to Svědkův největší čin, nicméně mu jméno nepřinesl a za dalších 52 let byl náhle Pán Arkontu dvakrát poražen svatým následovníkem Ianny. Takto zavržen zůstalo v paměti jeho jméno a odkaz, který převzali Pánovi dva synové.
Svědek po této události velmi znejistěl a pokusil se změřit síly s Gothorem, který mu však nechal vytrhnout Urkallmagollušův jazyk, byl však přičiněním Svědkova plánu odeslán do hradu Giriad uzavřeného ve sférách. Po této nepříjemné zkušenosti se uchýlil opět do Temnoty, kde delší dobu bloumal a vyhýbal se jakýmkoliv střetům, až jednoho dne potkal Myslitele, který mu poskytl podporu a prozradil důležitou informaci, totiž že se chystá obnova slavného a velkého Nippuru smeteného pánem z Arkontu. Svědek chtěl u Myslitele zůstat delší dobu, ale ostatní členové skupiny nebyli z té představy příliš nadšeni a pro neustálý dozor a hrozbu Dravce rychle opustil Temnotu a vydal se hledat místo Nippuru. Nedostatek informací způsobil jeho zdrženlivost a jeho role v příběhu vzkříšení Nippuru začíná právě tehdy, kdy se dozvěděl, kdo vlastně za celou událostí stojí. ...
Vím, poněkud jsem se rozepsal, ale jsou zkrátka věci, které by měly zůstat v úplnosti. :)
Mimochodem Sccione, poskytni nám prosím pár informací o této potvoře (pokud to jde), ať mám jasnější obrázek :o)
Jinak ještě jednou paráda!
Musím především ocenit použitelnost - chcete báječnou hororovou bestii do hry? Stačí vzít a dodělat parametry důstojného protivníka. Hráči jsou vždycky rádi, když je bestie podpořena ilustrací... a tato přímo probouzí fantazii. Jo, v ilustracích tohoto typu je největší význam Galerie - poskytnutí herních pomůcek. A za to patří Sccionovi obrovský dík. Tohle je přesně to ono...
Neboj se pracovat s hororovou tématikou v dospělém duchu, ne pohádkově jako zvěrolidi (nicméně jsou parádní), ale...naplno, nebo jak to říct. Téhle věci bych se bála, nebudí úsměv jako někteří Tví nemrtví a jiné pokusy, budí respekt. A tak je to správně.