Podle mě supr. Celkově supr. Portréty, postavy, prostředí, oblečení, zbraně, mapa, atd. je tam všechno a je to hezky tematicky spojený. Ale hrozně se mi nelíbí, jak kreslíš portréty. Hoď jim aspoň nějakej namodralej stín na celou jednu tvář a stranu čela, nebo tak něco. A nosy mi přijdou nechtěně vtipný:)
Jo jo, anarion to vyjádřil hezky. Pravda, asi bych si to bez přečtení jeho příspěvku nespojil, ale když si zavzpomínám na širý dávnověk, o to mileji na mě obrázek působí. Podobně jako u předchozího atlasu se mi obzvlášť líbí levá šerpa s runami, ačkoliv se mi zdají přece jen už trochu příliš komplexní, pravděpodobně obsahující celé sdělení, ne jen část věty či slova.
Technika: akvarel, centropen, pastelky, drobné odstranění nečistot ve photopaintu
Doba vzniku: čistého času asi 3 hodiny
Další list z atlasu národů Ascellina světa. Tentokráte přišla řada na jedno z nečetných trpasličích etnik, které družina měla možnost poznat blíže včetně jejich z lidského pohledu odporné biologie (což se na obrázek ovšem dává dost špatně). Kresba, malba, počítačová úprava. Tak si to představuju :o)
A je to dneska asi i krapet melancholie, která na mě působí. Vzpomínám si na Doupátka u Azrika. Sedíc v modrém sálku, nebo ve společenské místnosti, hrouce deskové hry, bylo nám hej :o) Patříc do skupiny fantasáku, oddávajíc se rozličným to hrám a taškařicím, vyzkoušeli jsme mnohé. Atmosféra byla více než uvolněná, čas se táhl jako smůla, pomalu stékával po hodinách minutovky, která kolikrát jakoby stála na místě. Kdejaký rámus, smích i bujaré veselí bylo slyšet z rozličných koutů a v tom vášnivém opojení byla mysl povznesena :o)
Deskové hry co jsme hráli byli všelijaké. Většinou je spojovalo to tajemné, leč všemi známé kouzlo středověké fantasy :o) Obrázky byť precizné, dýchajíc jakýmsi kouzlem neumělosti, neodbornosti, nezasažené moderním perfekcionalismem. Kresby a malůvky tak známé, přitom tak cizí. Tak vypadaly obrázky na starých deskovkách. Někdo si s nima dal práci, ale uměl se udržet na uzdě. Vdechl jim náturu jisté nedodělanosti, nebo spíše rozvláčnosti. Nedotaženosti. To bylo možná to kouzlo.
Ascelliny obrázky podobné kouzlo mají. Jsou tématické a rozhodně fantasy tak, jak si to představuju. Nejsou tak fotografické, až grafické jako u Scciona. Nejsou jako z obálky knih, jako ze snové krajiny jako u Dormona. Jsou nedotažené a přeci hotové. Jsou dětské a přeci dokonalé :o)
A jistě, můžu se zamyslet jak by asi vypadalo to či ono jinak. Ale to by už nebyla Ascella. Ale kdo ví, pokud bude místo v diskusi a témata se vyčerpají, třeba zase oprášíme kabát s nápisem: „coby-kdyby“ :o)
Diskuze
Podle mě supr. Celkově supr. Portréty, postavy, prostředí, oblečení, zbraně, mapa, atd. je tam všechno a je to hezky tematicky spojený. Ale hrozně se mi nelíbí, jak kreslíš portréty. Hoď jim aspoň nějakej namodralej stín na celou jednu tvář a stranu čela, nebo tak něco. A nosy mi přijdou nechtěně vtipný:)
Jo jo, anarion to vyjádřil hezky. Pravda, asi bych si to bez přečtení jeho příspěvku nespojil, ale když si zavzpomínám na širý dávnověk, o to mileji na mě obrázek působí. Podobně jako u předchozího atlasu se mi obzvlášť líbí levá šerpa s runami, ačkoliv se mi zdají přece jen už trochu příliš komplexní, pravděpodobně obsahující celé sdělení, ne jen část věty či slova.
Atlas národů: murský trpaslík
Technika: akvarel, centropen, pastelky, drobné odstranění nečistot ve photopaintu
Doba vzniku: čistého času asi 3 hodiny
Další list z atlasu národů Ascellina světa. Tentokráte přišla řada na jedno z nečetných trpasličích etnik, které družina měla možnost poznat blíže včetně jejich z lidského pohledu odporné biologie (což se na obrázek ovšem dává dost špatně).
Kresba, malba, počítačová úprava. Tak si to představuju :o)
A je to dneska asi i krapet melancholie, která na mě působí. Vzpomínám si na Doupátka u Azrika. Sedíc v modrém sálku, nebo ve společenské místnosti, hrouce deskové hry, bylo nám hej :o) Patříc do skupiny fantasáku, oddávajíc se rozličným to hrám a taškařicím, vyzkoušeli jsme mnohé. Atmosféra byla více než uvolněná, čas se táhl jako smůla, pomalu stékával po hodinách minutovky, která kolikrát jakoby stála na místě. Kdejaký rámus, smích i bujaré veselí bylo slyšet z rozličných koutů a v tom vášnivém opojení byla mysl povznesena :o)
Deskové hry co jsme hráli byli všelijaké. Většinou je spojovalo to tajemné, leč všemi známé kouzlo středověké fantasy :o) Obrázky byť precizné, dýchajíc jakýmsi kouzlem neumělosti, neodbornosti, nezasažené moderním perfekcionalismem. Kresby a malůvky tak známé, přitom tak cizí. Tak vypadaly obrázky na starých deskovkách. Někdo si s nima dal práci, ale uměl se udržet na uzdě. Vdechl jim náturu jisté nedodělanosti, nebo spíše rozvláčnosti. Nedotaženosti. To bylo možná to kouzlo.
Ascelliny obrázky podobné kouzlo mají. Jsou tématické a rozhodně fantasy tak, jak si to představuju. Nejsou tak fotografické, až grafické jako u Scciona. Nejsou jako z obálky knih, jako ze snové krajiny jako u Dormona. Jsou nedotažené a přeci hotové. Jsou dětské a přeci dokonalé :o)
A jistě, můžu se zamyslet jak by asi vypadalo to či ono jinak. Ale to by už nebyla Ascella. Ale kdo ví, pokud bude místo v diskusi a témata se vyčerpají, třeba zase oprášíme kabát s nápisem: „coby-kdyby“ :o)
anarion