Tak to jsi vážně Leonardo. Od teď, když uvidím tvou sovičku, oslovuji tě Leonardo...
A jen tak mymochodem, jak jsi to tady tak krásně popsal, tak takový nějaký procescítím já, avšak ne u kreslení, ale u psaní. Já totiž píšu povídky. Pokud se někdo chce podívat, mám blog - www.anastazie-povidky.blog.cz - mám tam sice jen své "horší" povídky a hlavně funfiction, ale i tak si myslím, že můj styl psaní je docela dobrý. Ale na takovouhle dokonalost, jaké jsi dosáhl ty, fakt u povídek asi nikdy nedosáhnu. Kdybys byl spisovatel, mám pocit, že by tvá kniha nikdy neskončila a musela bych ji číst stále dokola. Měla by strašně moc dílů.
Ale, nemohla jsem se na to dívat, jak tady kreslíte a já umím velký...hnědý...a tak jsem se pokusila taky něco nakreslit. PC jsem musela vypnout a tak hudba nebyla. A když jsem se na to podívala ráno, zděsila jsem se. Hlava vypadala jako kostlivec, navíc to nebylo ještě dokreslené. Prostě hrůza.
A tak jsem si k tomu sedla znova, hlavu jsem vygumovala (to ještě nevíte, že měla ruce jako horník xD) a namalovala to + - znova (o trochu líp, než to bylo před tím). A tak si říkám...že už nemůžu vydržet, až zase chytím do ruky místo klávesnice tužku a něco nakreslím.
Takže jsem tomu asi taky propadla, stejně jako vy. Leonardo, Picasso atd. hoši, chlapi/dívky, slečny a ženy - kreslete dál, protože mě pak užírá závist a zvednu svůj líný zadek a většinou se taky do něčeho pustím. Je to příjemná vzpruha xD.
A jen tak okrajově - jak jsi to tu Dormone (skloňuju to správně?) popisoval, s tou hudbou, tak já to mám přesně takhle, když píšu své slohovky.
To Anastázie:
Dík za reakci. Ne na internetu jsem to vážně nenašel :-).
Je v tom hodně práce a zábavy. Tak to bývá, když máš kreslení jako drogu. Pustím si hudbu a začnu kreslit. Nejprve jen tak čmárám, pak z toho začne něco vylézat a já zjišťuji co tam chci. Co tam musí být. Spolu s hudbou je to opravdu jízda. Nic není nemožné, nic není dost velké, nic není překážka. A tak sleduji, jak mi pod rukami vzniká můj vlastní výtvor. S každou čárou s každým stínem se do toho propadám víc a víc. Až občas mívám pocit, že to nikdy nechci dokončit, že na tom chci dělat pořád. A když to přece jenom dokončím a pošlu, silně zvažuji, zda mám kreslit dál. Zda se znovu ponořit do extáze. Zda začít nový obrázek, když je plno práce i mimo kreslení. Pak něco spatřím, něco mě napadne a jedu v tom zase. Později, když si projíždím své obrázky, se divím jak jsem něco takového mohl nakreslit. Tolik práce a tolik času a jsem na sebe vážně hrdý. Vidím v tom překonávání hranic. Řeknu si, není možné abych něco takového neudělal. A jdu do toho.
Zkus něco takového taky. Zajímalo by mě, jaký by byl svět, kdyby lidé šli do všech věcí s takovým nadšením, chutí a pílí jako já občas do kreslení. (Konec konců zajímalo by mě to i u mě s luxováním :-)).
Neříkej mi, žes to kreslil. Ani na PC, ani rukou. Tpo bych tě považovala za Leonarda da Vinciho. Musel jsi to najít na internetu. Prostě musel.
Moc pěkné, mi to jako kýč nepřipadá. Líbí se mi i ty rostliny na zdech. A vůbec, to celé je nádhera.
Náhodou jsem se nachomýtl.
Poznámka k postavě: Od kotníků po záňadří je to pěkná ženská postava (ten meč nemá zavěšený u pasu, on si tam tak levituje, že?), ale od horního okraje podprsenky se stalo něco ošklivého. Se vší úctou, je to trochu zrůdička. Představ si, že by se obrátila celá naproti. Má pěkné oči, výraz. A vlasy. Jak je zavěšená naušnice, to už si jistý nejsem (v detailu chybý nějaký náznak ucha).
Jo, bez postavy by to bylo zdařilejší. Ale asi trochu nezajímavé?
Diskuze
Abych nezapomněl...
To Hamster: Opravdu se mi kreslí tak dobře (špatně) jak to vypadá u podpisu.
Tak to jsi vážně Leonardo. Od teď, když uvidím tvou sovičku, oslovuji tě Leonardo...
A jen tak mymochodem, jak jsi to tady tak krásně popsal, tak takový nějaký procescítím já, avšak ne u kreslení, ale u psaní. Já totiž píšu povídky. Pokud se někdo chce podívat, mám blog - www.anastazie-povidky.blog.cz - mám tam sice jen své "horší" povídky a hlavně funfiction, ale i tak si myslím, že můj styl psaní je docela dobrý. Ale na takovouhle dokonalost, jaké jsi dosáhl ty, fakt u povídek asi nikdy nedosáhnu. Kdybys byl spisovatel, mám pocit, že by tvá kniha nikdy neskončila a musela bych ji číst stále dokola. Měla by strašně moc dílů.
Ale, nemohla jsem se na to dívat, jak tady kreslíte a já umím velký...hnědý...a tak jsem se pokusila taky něco nakreslit. PC jsem musela vypnout a tak hudba nebyla. A když jsem se na to podívala ráno, zděsila jsem se. Hlava vypadala jako kostlivec, navíc to nebylo ještě dokreslené. Prostě hrůza.
A tak jsem si k tomu sedla znova, hlavu jsem vygumovala (to ještě nevíte, že měla ruce jako horník xD) a namalovala to + - znova (o trochu líp, než to bylo před tím). A tak si říkám...že už nemůžu vydržet, až zase chytím do ruky místo klávesnice tužku a něco nakreslím.
Takže jsem tomu asi taky propadla, stejně jako vy. Leonardo, Picasso atd. hoši, chlapi/dívky, slečny a ženy - kreslete dál, protože mě pak užírá závist a zvednu svůj líný zadek a většinou se taky do něčeho pustím. Je to příjemná vzpruha xD.
A jen tak okrajově - jak jsi to tu Dormone (skloňuju to správně?) popisoval, s tou hudbou, tak já to mám přesně takhle, když píšu své slohovky.
To Anastázie:
Dík za reakci. Ne na internetu jsem to vážně nenašel :-).
Je v tom hodně práce a zábavy. Tak to bývá, když máš kreslení jako drogu. Pustím si hudbu a začnu kreslit. Nejprve jen tak čmárám, pak z toho začne něco vylézat a já zjišťuji co tam chci. Co tam musí být. Spolu s hudbou je to opravdu jízda. Nic není nemožné, nic není dost velké, nic není překážka. A tak sleduji, jak mi pod rukami vzniká můj vlastní výtvor. S každou čárou s každým stínem se do toho propadám víc a víc. Až občas mívám pocit, že to nikdy nechci dokončit, že na tom chci dělat pořád. A když to přece jenom dokončím a pošlu, silně zvažuji, zda mám kreslit dál. Zda se znovu ponořit do extáze. Zda začít nový obrázek, když je plno práce i mimo kreslení. Pak něco spatřím, něco mě napadne a jedu v tom zase. Později, když si projíždím své obrázky, se divím jak jsem něco takového mohl nakreslit. Tolik práce a tolik času a jsem na sebe vážně hrdý. Vidím v tom překonávání hranic. Řeknu si, není možné abych něco takového neudělal. A jdu do toho.
Zkus něco takového taky. Zajímalo by mě, jaký by byl svět, kdyby lidé šli do všech věcí s takovým nadšením, chutí a pílí jako já občas do kreslení. (Konec konců zajímalo by mě to i u mě s luxováním :-)).
Neříkej mi, žes to kreslil. Ani na PC, ani rukou. Tpo bych tě považovala za Leonarda da Vinciho. Musel jsi to najít na internetu. Prostě musel.
Moc pěkné, mi to jako kýč nepřipadá. Líbí se mi i ty rostliny na zdech. A vůbec, to celé je nádhera.
no jo, přiznejme že je to moc kýč.
:)
Tak to vidíte. Já zase skoro vůbec nevnímám, že by na té postavě bylo něco hodně v nepořádku. :)
Já si toho všiml až po tvém příspěvku Hamstere :D
Teda, já si té skrvny krve jako pěst na oko ani nevšiml : )
Náhodou jsem se nachomýtl.
Poznámka k postavě: Od kotníků po záňadří je to pěkná ženská postava (ten meč nemá zavěšený u pasu, on si tam tak levituje, že?), ale od horního okraje podprsenky se stalo něco ošklivého. Se vší úctou, je to trochu zrůdička. Představ si, že by se obrátila celá naproti. Má pěkné oči, výraz. A vlasy. Jak je zavěšená naušnice, to už si jistý nejsem (v detailu chybý nějaký náznak ucha).
Jo, bez postavy by to bylo zdařilejší. Ale asi trochu nezajímavé?
Tak ono úplně odosobněně se asi dá dělat jen málo věcí :)