Ano, vysoko ční špičky té katedrály. Vysoko až k nebesům, kde trhají temná mračna. Její stavitelé chtěli překonat sílu, která nás tlačí k zemi.
Uspěli. Postavili nejvyšší stavbu na nejvyšším místě známého světa. Svými černými věžičkami shlíží na ostatní jako na mravence, jako na havěť.
Jak čas plynul, stavitelé odešli nebo zemřeli. Katedrála zůstala opuštěná po mnoho let. I po několika staletích se ji zub času ani nedotkl, ale země na které padal její stín postupně churavěli. Zešedivěli a ztmavly. Lidé se stali tišší. Děti si nehrály. Zvěř nepobíhala. Krajem se šířili pověsti, že katedrála žije, že má duši. Nad krajem její působnosti stále vysela temná bouřková mračna. Jen na katedrálu dopadalo ostré, bílé, až nadpozemské světlo. Tak to chodilo po několik generací. Zasažené oblasti se jiné země vyhýbali. Až do nedávné doby. Kruh mračen kolem katedrály se začal zvětšovat. Nové zasažené kraje se nakazily stejnou chorobou a je jen na vás aby jste zjistili o co jde a zabránili tomu.
Název: Tam, kde je pohřben Lenin
Nick: Sccion
Formát: A4
Doba: 5 hodin
Technika: Tužka (různé tvrdosti, přirozeně)
Dnes se pokusím dodat i postup práce.
Základ je ve fotografii. Kdysi jsem viděl obrázek, na kterém bylo zajímavé rozložení mraků, tj. v levém horním a dolním rohu, které se tak nějak táhlo přes horní polovinu fotografie, přičemž zdroj světla byl schován v levém dolním rohu za oblaky. Pravá dolní část fotky byla prázdná a obloha se tam táhla do tmavě modré, jak se vzdalovala od slunce. Zaujalo mě to a říkal jsem si, že bych si to podle toho rád vyzkoušel, přičemž bych zaplnil pravý prázný roh něčím, co by mohlo být "fantasy" a zároveň velmi kontrastní vůči bílé ploše, kterou vytvářelo slunce. Pak jsem si načrtl na čtvrtku rozložení mraků a objektu a pozorně si prohlédl, jak se oblaka chovají u slunce, což jsem pro jistotu kontroloval ještě několikrát v průběhu kresby, abych se příliš nevychýlil od vzoru, který se mi líbil.
Stavbu jsem chtěl znázornit perspektivně tak, aby bylo pokud možno jasné, že jako divák stojím pod ní a civím do nebe - zároveň jsem tak samozřejmě chtěl docílit monumentality. Původní náčrt měl podobu mastaby, kdy jsem na sebe navrstvil čtyři kvádry, přičemž každý vyšší měl menší výšku a víc skosené hrany. Vrcholem stavby se tak stal spíše trojúhelník. Celou budovu jsem také posadil na šikmou plochu, aby její vrchol mířil spíše do středu obrazu a abych tím podpořil pocit, že stavba se skutečně tyčí nad divákem. Jestli to byl správný krok nevím, ale zdálo se mi, že to zapůsobí víc.
Zmínil jsem monumentalitu. Na budově jsou patrné gotické/neogotické prvky. Podpůrné sloupy, ač architektonicky dost nelogicky (ještě jsem myslím neviděl, že by nějaká budova obdélníkového půdorysu měla sloupy pouze na rozích), jsou tu jen od toho, aby členily prostor, který by za jiných okolností byl plný a neměl takový efekt. Bílé prostory, okna, jsou tu potom ze stejného důvodu, tedy aby bylo jasné, že je i něco uvnitř a že to není jen kus plné skály.
Jedná se o obrázek, jehož účelem je to, aby vypadal dobře. Záměr je, aby posloužil k dokreslení, či navození atmosféry. Pokud ho někdo využije, budu jen rád.
Diskuze
Ano, vysoko ční špičky té katedrály. Vysoko až k nebesům, kde trhají temná mračna. Její stavitelé chtěli překonat sílu, která nás tlačí k zemi.
Uspěli. Postavili nejvyšší stavbu na nejvyšším místě známého světa. Svými černými věžičkami shlíží na ostatní jako na mravence, jako na havěť.
Jak čas plynul, stavitelé odešli nebo zemřeli. Katedrála zůstala opuštěná po mnoho let. I po několika staletích se ji zub času ani nedotkl, ale země na které padal její stín postupně churavěli. Zešedivěli a ztmavly. Lidé se stali tišší. Děti si nehrály. Zvěř nepobíhala. Krajem se šířili pověsti, že katedrála žije, že má duši. Nad krajem její působnosti stále vysela temná bouřková mračna. Jen na katedrálu dopadalo ostré, bílé, až nadpozemské světlo. Tak to chodilo po několik generací. Zasažené oblasti se jiné země vyhýbali. Až do nedávné doby. Kruh mračen kolem katedrály se začal zvětšovat. Nové zasažené kraje se nakazily stejnou chorobou a je jen na vás aby jste zjistili o co jde a zabránili tomu.
Stařec se odmlčel a v síni nastalo ticho.
Název: Tam, kde je pohřben Lenin
Nick: Sccion
Formát: A4
Doba: 5 hodin
Technika: Tužka (různé tvrdosti, přirozeně)
Dnes se pokusím dodat i postup práce.
Základ je ve fotografii. Kdysi jsem viděl obrázek, na kterém bylo zajímavé rozložení mraků, tj. v levém horním a dolním rohu, které se tak nějak táhlo přes horní polovinu fotografie, přičemž zdroj světla byl schován v levém dolním rohu za oblaky. Pravá dolní část fotky byla prázdná a obloha se tam táhla do tmavě modré, jak se vzdalovala od slunce. Zaujalo mě to a říkal jsem si, že bych si to podle toho rád vyzkoušel, přičemž bych zaplnil pravý prázný roh něčím, co by mohlo být "fantasy" a zároveň velmi kontrastní vůči bílé ploše, kterou vytvářelo slunce. Pak jsem si načrtl na čtvrtku rozložení mraků a objektu a pozorně si prohlédl, jak se oblaka chovají u slunce, což jsem pro jistotu kontroloval ještě několikrát v průběhu kresby, abych se příliš nevychýlil od vzoru, který se mi líbil.
Stavbu jsem chtěl znázornit perspektivně tak, aby bylo pokud možno jasné, že jako divák stojím pod ní a civím do nebe - zároveň jsem tak samozřejmě chtěl docílit monumentality. Původní náčrt měl podobu mastaby, kdy jsem na sebe navrstvil čtyři kvádry, přičemž každý vyšší měl menší výšku a víc skosené hrany. Vrcholem stavby se tak stal spíše trojúhelník. Celou budovu jsem také posadil na šikmou plochu, aby její vrchol mířil spíše do středu obrazu a abych tím podpořil pocit, že stavba se skutečně tyčí nad divákem. Jestli to byl správný krok nevím, ale zdálo se mi, že to zapůsobí víc.
Zmínil jsem monumentalitu. Na budově jsou patrné gotické/neogotické prvky. Podpůrné sloupy, ač architektonicky dost nelogicky (ještě jsem myslím neviděl, že by nějaká budova obdélníkového půdorysu měla sloupy pouze na rozích), jsou tu jen od toho, aby členily prostor, který by za jiných okolností byl plný a neměl takový efekt. Bílé prostory, okna, jsou tu potom ze stejného důvodu, tedy aby bylo jasné, že je i něco uvnitř a že to není jen kus plné skály.
Jedná se o obrázek, jehož účelem je to, aby vypadal dobře. Záměr je, aby posloužil k dokreslení, či navození atmosféry. Pokud ho někdo využije, budu jen rád.