Anarion, Marsia: Když se tak dívám na to, co jsme tu dohromady napsali, nemohu se ubránit lehkému úsměvu. Zároveň vám děkuji za vaše postřehy, které jsou pro mě přínosné hned ve dvou věcech: Tím prvním přínosem je především to, že máte v mnoha ohledech pravdu, kterou rád uznám a zamyslím se nad ní. Tím druhým je to, že se mi zjevně ukazuje, jak nepochopitelně píšu, s čímž bych asi měl něco dělat. Každý z nás totiž mluví úplně o něčem jiném :)
Je to zvláštní, ale dokonce i já, když vedle sebe položím obrázek Josefa Lady a Piomy, najdu značné rozdíly. :) Ovšem tyto rozdíly jsou skutečně především čistě technického rázu a jsou způsobeny tím, že zkrátka Pioma nedosahuje té Ladovy profesionální čistoty tahů, skvělého provedení a vykreslenosti. To jsem ale přece nechtěl, ostatně ani bych nemohl, porovnávat. Proč také? Zaprvé, Lada (a řekli jste to sami) kreslil úplně jiné výjevy, a za druhé, narážíme na to stále - kolik zdejších přispěvatelů míní svá díla jako profesionální tvorbu? Chtěl jsem jen vyzdvihnout to, že v principu lze najít podobné znaky a mě se zdály značné.
Některé ty znaky tu znovu zopakuji: Jasné odlišení objektů od pozadí, zřetelné odlišení jednotlivých částí pozadí (perspektviní/neperspektivní), velká stylizace a uniformita obličejů. Když už jsem ale u těch podobných znaků, nemohu opomenout Marsiino podotknutí významného rozdílu, tj. využití ornamentálnosti, které opravdu hraje jinou roli i principielně.
Myslím si, že z tohoto hlediska nic nebrání například tomu, aby se Pioma vydal dále cestou velmi stylizovaných žánrových fantasy výjevů (třeba). Jestliže tomu brání pouze špatné provedení, asi to bude ten nejmenší problém. :)
Tak, tak, když kouknu na Ladovy obrázky, nemám pocit že koukám na pokroucenou dětskou kresbičku, nebo do Římského obludárie nějakého Nerona. Lada možná měl vadu oka, ale základy perspektivy, úplně ty základy že co je blíž je větší, co je dál je měnší měl. Věděl jak vypadá ruka, věděl jak má být velká hlava.
Pioma nám tady ukázal že detaily mu jdou, ale to je asi tak všechno. Kreslit postavy mu nejde skoro vůbec. U nich se zabírá na detaily, aby vynahradil to, že celkově na každé něco vrže a nejedná se o detaily, ale o celkovou nedokonalost.
Jeho práci chybí jakýkoliv stín a absolutní basence odlišení předmětů co je dála co je blíž z toho všeho dělá nepřehledné plátno detailů, které ale celkově se zasekli na mrtvém bodě.
Sccion: Myslím, že technika Ladových kreseb je značně jiná než Piomova.
Lada kreslí čárami, obyčejnými (ehm, jak to jen nazvat) - Pioma nepoužívá jen obyčejné čáry, jehos"se rozčiřují a zužují, čímž je vytvořen zajímavý efekt (např obrysy dvou vrchních postav). Piomova kresba trochu připomína otištěný *ryt.
A druhý hlavní rozdíl bych viděla v tom, že Pioma kreslí ornamenty. Ladova kresba je mnohem jednnodušší, prostší. Duch kreseb je pak úplně jinde. Navíc ty tajemné zakomponované nápisy u Piomy vyvolávají zdání nějakého skrytého tajemství. Lada nám předkládá výjevy ze života v prosté, jednoduché formě, tak, aby se na ně hezky koukalo.
A ještě jeden rozdíl bych viděla, i když nejsem si jistá záměrností. Pioma značně ignoruje anatomii postav, Lada kreslí sice stylizované postavy, ale proporce mají správné.
Marsia: V určitém ohledu nemusí být Lada tak daleko. Vezmu-li většinu jeho obrazů, člověk na nich vidí jasné kontury, které vše to důležité oddělují. Pokud bych každou tu jednotlivou věc (chalupu, postavu, kostel) vystřihl a různě rozložil na jiné pozadí, v mnoha případech bych dostal obrázek, který se stále bez potíží podobal tomu původnímu, aniž by to ten nový příliš narušilo.
Piomovy postavy jsou (s určitými výjimkami) vytvořeny velmi podobně. Většina z nich je jasnou linií oddělena od pozadí, takže bych mohl jakoukoliv postavu vzít a umístit ji do podobně laděného pozadí a výsledek by vyzněl stejně jako tento.
Další věcí je, že Lada kreslil po vrstvách, tuším, že měl nějakou oční vadu, která mu znemožňovala vidět dostatečně perspektivně. Takže na obraze udělal jednu vrstvu přední, na ni v určité velikosti svůj typ postav. Potom udělal vrstvu další, o něco vzdálenější, na ní menší postavičky. A takovým způsobem postupoval, přičemž mnohdy jeho vrstvy jsou naprosto jasně zřetelné, protože je taktéž odděloval silnou linií.
A Piomovo řešení? Máme tu jasně oddělené tři vrstvy, které ale, pravda, nejsou až tak zřetelné. Nicméně obraz je na ně rozdělen. První je dole na podlaze, kde se nachází psovitá šelma a skřet. Druhou vrstvu, schody, okupuje pištec. Věštec ze třetí vrstvy, toho zbytku (několikrát to tu bylo zdůrazněno, že ta horní vrstva, jak mozaika, tak trůn i s altánem splývají) trochu přebíhá do vrstvy druhé a dělá neplechu tomu, co jsem tu říkal předtím, ale nevadí :)
Tím posledním, co zmíním, je univerzální výraz tváře - typické pro Ladu, řekl bych, všichni známe kulaté tváře, jednoduché oči, jasný úsměv.
Družina prince Pakoníka? Určitá uniformita obličejů, jednoduchost a s ní spjatá i univerzálnost jejich použití je myslím patrná.
Nicméně při výsledném porovnání Lady a Piomy samozřejmě narazím, dílo každého z autorů přirozeně vypadá jinak, ale principy se mi zdají docela podobné :)
Líbí se mi asi tak vrchní 2/3 obrázku - tj. pavilón a ty dvě postavy v něm, připadá mi to jako nějaký indický ornament. Naopak postavy (i pes) dole mě ruší. Flétnista mi přijde, že do motivu nezapadá stylem (vypadá jako žáček ve škole). Pes má krásnou hlavu, ale když si představím, co by se stalo, kdyby v stal... podle mě má špatné proporce (malá hlava a krátké nohy). Nejděsivěji pokažená anatomie působí u potetovaného - vypadá to nepatřičně, pokrouceně a zrůdně (jako by ho někdo rozebral na kousky a pak špatně poskládal).
Sccion: Myslím, že Ladovi obrázky jsou někde hodně jinde.
Na perspektivu určitě nekašli. Neznamená to, že každé dílo musí být nutně po technické stránce dokonalé, ale pokud se svým stylem dokážeš zvládnout i perspektivu, obrázek získá mnohem větší hloubku, prostoupí prostor a zážitek z něj bude o to větší. Takhle totiž tvé linie vyplňují stále jen prostor papíru, nikoliv prostor místa, kde se celá scéna odehrává. Abych jen nemluvil do čistě do prázdna, rozvinu to, na co narážel už Hamster: Zaměřím se na schody. První věcí je, že okamžitě poznám, že se o schody jedná. To je dobře. To, co by mohlo být lepší je, že tlustá černá horizontální linie, která odděluje jednotlivé části schodů, je vždy stejně silná. Po perspektivní stránce je to špatně. Lepším řešením by bylo, kdyby se tato linie rozšiřovala s každým schodem, který je blíž podlaze. Tím se lépe navozuje pocit, že divák hledí z jednoho místa(tedy tak, jak by se skutečně na výjev díval).
Osobně považuji na naprosto skvělé, že na tomto díle přesně poznám, co kam patří a kam ne, že je většina věcí od sebe striktně odlišena a je tak narušeno to, co by se mohlo jinak stát, totiž, že do sebe vše chaoticky splyne. Z druhé strany na mě dost špatně působí ten druhý svět obrázku, který tam sice je (rozmisťování znaku pí, mozaikový nápis, ornamentálnost), ale protože se nezdá, že by nějak doplňoval nebo podporoval ten jasný obraz vyvolaný prvním pohledem, nemám žádnou motivaci v něm cokoliv hledat a zůstávám pouze u toho, že se jedná o ornamenty pro potěchu oka, abych byl poetický, ale bez jakékoliv úvahy (přestože pevně věřím, že autor sám v nich vidí mnohem víc).
Tak řekla Tfoft, skutečně to vypadá jako nějaký indiánský, nebo egyptský ornament, či kresba. Jako celek to na mě působí velice dobře, jako skutečné umění nějakého velice nadaného malíře, a to ty jistě jsi.
Když to vezmu po detailech:
1) Úžasná mozaika, je to fakt moc zajímavé, mám z toho pocit, že ani dvě ty kostky nejsou stejné, a asi ani nejsou.
2) Ten pes je prostě nádherný, proporce, hlava, ocas, tlapy, to všechno mu dává skutečný vzhled nádherného psa.
3) Líbí se mi všechny ty geometrické a šachovnicové tvary (podlaha, košile toho malého mužíka, schody, zeď). Perfektně to tam zapadá a je to úžasné.
4) Nádherný trůn, skláním se jak před těmi ornamenty, tak před tím velkým znakem nahoře.
5) Co se týče těch postav, tak mi připadají ti dva dole nerealističtí, možná až divní. netuším, zda to byl záměr, ale nevím, nevím.
osobně bych to viděl mezi 4 a 5*, ale třeba díky té mozaice, prostě té práci, co sis dal bych ti dal 5*.
Tohle je prostě Pioma a mě se jeho styl líbí. I když to moc hloubky nemá, pro mě to vždycky vypadá jako nějaký indiánský ornament a hrozně se mi to líbí. Kreslíš po svém a drž se toho XD! Sice by ti neuškodilo pár lekcí v anatomii lidského těla, ale to se časem vykreslí.
Líbí se mi ten pes, lišák vlk, nebo co to vlastně je. I když je jednoduchou linkou vypadá dost chlupatě aby to bylo impozantní zvíře.
Podlaha je úchvatná. Jak jsi ji dělal?
Mozaika na zdi...na to jsi měl trpělivost? A je tam napsáno něco určitého?
Skláním se za výdrž a drobné detaily, ale začni se dívat na lidi kolem sebe a něco si k tomu najdi. Pak to jistě bude vypadat lépe XD.
Tfoft a mé já
PS.: kašli na perspektivu, tvá ornamentálnost je lepší. XD
Je to v pohodě, Piomo .-)
Neříkám, že by Anarion třeba neměl pravdu...jen mě nikdy nebavilo u "laických" obrázků hledat všechny tyhle věci. Jako celkově to ve mě vyvolává množství otázek, kdo je kdo, co tam dělají, co má jaký význam a k jakýmu příběhu se to asi váže - což je podle mě dobře. Nesmějte se mi, když to přirovnám takhle - vím, že to je zcestný přirovnání, ale ten princip mě napadl - připomíná mi to raně středověký náboženský obrazy. Jasný, jednoduchý, ne úplně anatomicky perspepktivně whatever správně - důležitá je ta symbolická rovina. .-)
Pěkné. Mně se to líbí. Tahy jsou čisté, hrany ostré. Tento obrázek by byl vhodný pro převod do vektorové grafiky (třeba programem inkscape). Jen nemůžu stále najít nějaký fraktál o kterém mluvíš. Zajímalo by mě, co je napsáno na obvodu toho stanu (ProwenduikucbP???).
Klady:
- množství čar a jejich uspořádání
- kos, želva, pes
- zdobeni křesla
- tetování
Chyby:
Ten vpravo dole:
- Nemůžu si pomoci, ale tělo je k nám otočené zády.
- Má (hodně) malé nohy.
- Prsty levé ruky jsou nějak „zasunuty do obličeje“. Rozhodně jsou tam nějaké čáry špatně.
- Jeho levá ruka je malá.
Ten na křesle:
- Má malé chodidla.
Zprvu se mi nechtělo věřit, že obrázek vznikl v 13 letech : ). A! Teď jsem si všiml. Ten vpravo dole kouří! To mě zmátlo. Zvláště ten kouř se mi zdál jako okraj tváře a cigareta jako okraj krku. Inu jen tak dál. Maximálně vylepšit proporce postav.
Diskuze
Anarion, Marsia: Když se tak dívám na to, co jsme tu dohromady napsali, nemohu se ubránit lehkému úsměvu. Zároveň vám děkuji za vaše postřehy, které jsou pro mě přínosné hned ve dvou věcech:
Tím prvním přínosem je především to, že máte v mnoha ohledech pravdu, kterou rád uznám a zamyslím se nad ní.
Tím druhým je to, že se mi zjevně ukazuje, jak nepochopitelně píšu, s čímž bych asi měl něco dělat. Každý z nás totiž mluví úplně o něčem jiném :)
Je to zvláštní, ale dokonce i já, když vedle sebe položím obrázek Josefa Lady a Piomy, najdu značné rozdíly. :)
Ovšem tyto rozdíly jsou skutečně především čistě technického rázu a jsou způsobeny tím, že zkrátka Pioma nedosahuje té Ladovy profesionální čistoty tahů, skvělého provedení a vykreslenosti. To jsem ale přece nechtěl, ostatně ani bych nemohl, porovnávat. Proč také? Zaprvé, Lada (a řekli jste to sami) kreslil úplně jiné výjevy, a za druhé, narážíme na to stále - kolik zdejších přispěvatelů míní svá díla jako profesionální tvorbu? Chtěl jsem jen vyzdvihnout to, že v principu lze najít podobné znaky a mě se zdály značné.
Některé ty znaky tu znovu zopakuji: Jasné odlišení objektů od pozadí, zřetelné odlišení jednotlivých částí pozadí (perspektviní/neperspektivní), velká stylizace a uniformita obličejů. Když už jsem ale u těch podobných znaků, nemohu opomenout Marsiino podotknutí významného rozdílu, tj. využití ornamentálnosti, které opravdu hraje jinou roli i principielně.
Myslím si, že z tohoto hlediska nic nebrání například tomu, aby se Pioma vydal dále cestou velmi stylizovaných žánrových fantasy výjevů (třeba). Jestliže tomu brání pouze špatné provedení, asi to bude ten nejmenší problém. :)
Tak, tak, když kouknu na Ladovy obrázky, nemám pocit že koukám na pokroucenou dětskou kresbičku, nebo do Římského obludárie nějakého Nerona. Lada možná měl vadu oka, ale základy perspektivy, úplně ty základy že co je blíž je větší, co je dál je měnší měl. Věděl jak vypadá ruka, věděl jak má být velká hlava.
Pioma nám tady ukázal že detaily mu jdou, ale to je asi tak všechno. Kreslit postavy mu nejde skoro vůbec. U nich se zabírá na detaily, aby vynahradil to, že celkově na každé něco vrže a nejedná se o detaily, ale o celkovou nedokonalost.
Jeho práci chybí jakýkoliv stín a absolutní basence odlišení předmětů co je dála co je blíž z toho všeho dělá nepřehledné plátno detailů, které ale celkově se zasekli na mrtvém bodě.
Sccion: Myslím, že technika Ladových kreseb je značně jiná než Piomova.
Lada kreslí čárami, obyčejnými (ehm, jak to jen nazvat) - Pioma nepoužívá jen obyčejné čáry, jehos"se rozčiřují a zužují, čímž je vytvořen zajímavý efekt (např obrysy dvou vrchních postav). Piomova kresba trochu připomína otištěný *ryt.
A druhý hlavní rozdíl bych viděla v tom, že Pioma kreslí ornamenty. Ladova kresba je mnohem jednnodušší, prostší. Duch kreseb je pak úplně jinde. Navíc ty tajemné zakomponované nápisy u Piomy vyvolávají zdání nějakého skrytého tajemství. Lada nám předkládá výjevy ze života v prosté, jednoduché formě, tak, aby se na ně hezky koukalo.
A ještě jeden rozdíl bych viděla, i když nejsem si jistá záměrností. Pioma značně ignoruje anatomii postav, Lada kreslí sice stylizované postavy, ale proporce mají správné.
Marsia: V určitém ohledu nemusí být Lada tak daleko.
Vezmu-li většinu jeho obrazů, člověk na nich vidí jasné kontury, které vše to důležité oddělují. Pokud bych každou tu jednotlivou věc (chalupu, postavu, kostel) vystřihl a různě rozložil na jiné pozadí, v mnoha případech bych dostal obrázek, který se stále bez potíží podobal tomu původnímu, aniž by to ten nový příliš narušilo.
Piomovy postavy jsou (s určitými výjimkami) vytvořeny velmi podobně. Většina z nich je jasnou linií oddělena od pozadí, takže bych mohl jakoukoliv postavu vzít a umístit ji do podobně laděného pozadí a výsledek by vyzněl stejně jako tento.
Další věcí je, že Lada kreslil po vrstvách, tuším, že měl nějakou oční vadu, která mu znemožňovala vidět dostatečně perspektivně. Takže na obraze udělal jednu vrstvu přední, na ni v určité velikosti svůj typ postav. Potom udělal vrstvu další, o něco vzdálenější, na ní menší postavičky. A takovým způsobem postupoval, přičemž mnohdy jeho vrstvy jsou naprosto jasně zřetelné, protože je taktéž odděloval silnou linií.
A Piomovo řešení? Máme tu jasně oddělené tři vrstvy, které ale, pravda, nejsou až tak zřetelné. Nicméně obraz je na ně rozdělen. První je dole na podlaze, kde se nachází psovitá šelma a skřet. Druhou vrstvu, schody, okupuje pištec. Věštec ze třetí vrstvy, toho zbytku (několikrát to tu bylo zdůrazněno, že ta horní vrstva, jak mozaika, tak trůn i s altánem splývají) trochu přebíhá do vrstvy druhé a dělá neplechu tomu, co jsem tu říkal předtím, ale nevadí :)
Tím posledním, co zmíním, je univerzální výraz tváře - typické pro Ladu, řekl bych, všichni známe kulaté tváře, jednoduché oči, jasný úsměv.
Družina prince Pakoníka? Určitá uniformita obličejů, jednoduchost a s ní spjatá i univerzálnost jejich použití je myslím patrná.
Nicméně při výsledném porovnání Lady a Piomy samozřejmě narazím, dílo každého z autorů přirozeně vypadá jinak, ale principy se mi zdají docela podobné :)
Líbí se mi asi tak vrchní 2/3 obrázku - tj. pavilón a ty dvě postavy v něm, připadá mi to jako nějaký indický ornament. Naopak postavy (i pes) dole mě ruší. Flétnista mi přijde, že do motivu nezapadá stylem (vypadá jako žáček ve škole). Pes má krásnou hlavu, ale když si představím, co by se stalo, kdyby v stal... podle mě má špatné proporce (malá hlava a krátké nohy). Nejděsivěji pokažená anatomie působí u potetovaného - vypadá to nepatřičně, pokrouceně a zrůdně (jako by ho někdo rozebral na kousky a pak špatně poskládal).
Sccion: Myslím, že Ladovi obrázky jsou někde hodně jinde.
Josef Lada by zaplesal
Na perspektivu určitě nekašli. Neznamená to, že každé dílo musí být nutně po technické stránce dokonalé, ale pokud se svým stylem dokážeš zvládnout i perspektivu, obrázek získá mnohem větší hloubku, prostoupí prostor a zážitek z něj bude o to větší. Takhle totiž tvé linie vyplňují stále jen prostor papíru, nikoliv prostor místa, kde se celá scéna odehrává.
Abych jen nemluvil do čistě do prázdna, rozvinu to, na co narážel už Hamster: Zaměřím se na schody. První věcí je, že okamžitě poznám, že se o schody jedná. To je dobře. To, co by mohlo být lepší je, že tlustá černá horizontální linie, která odděluje jednotlivé části schodů, je vždy stejně silná. Po perspektivní stránce je to špatně. Lepším řešením by bylo, kdyby se tato linie rozšiřovala s každým schodem, který je blíž podlaze. Tím se lépe navozuje pocit, že divák hledí z jednoho místa(tedy tak, jak by se skutečně na výjev díval).
Osobně považuji na naprosto skvělé, že na tomto díle přesně poznám, co kam patří a kam ne, že je většina věcí od sebe striktně odlišena a je tak narušeno to, co by se mohlo jinak stát, totiž, že do sebe vše chaoticky splyne.
Z druhé strany na mě dost špatně působí ten druhý svět obrázku, který tam sice je (rozmisťování znaku pí, mozaikový nápis, ornamentálnost), ale protože se nezdá, že by nějak doplňoval nebo podporoval ten jasný obraz vyvolaný prvním pohledem, nemám žádnou motivaci v něm cokoliv hledat a zůstávám pouze u toho, že se jedná o ornamenty pro potěchu oka, abych byl poetický, ale bez jakékoliv úvahy (přestože pevně věřím, že autor sám v nich vidí mnohem víc).
Ctihodný Piomo,
Tak řekla Tfoft, skutečně to vypadá jako nějaký indiánský, nebo egyptský ornament, či kresba. Jako celek to na mě působí velice dobře, jako skutečné umění nějakého velice nadaného malíře, a to ty jistě jsi.
Když to vezmu po detailech:
1) Úžasná mozaika, je to fakt moc zajímavé, mám z toho pocit, že ani dvě ty kostky nejsou stejné, a asi ani nejsou.
2) Ten pes je prostě nádherný, proporce, hlava, ocas, tlapy, to všechno mu dává skutečný vzhled nádherného psa.
3) Líbí se mi všechny ty geometrické a šachovnicové tvary (podlaha, košile toho malého mužíka, schody, zeď). Perfektně to tam zapadá a je to úžasné.
4) Nádherný trůn, skláním se jak před těmi ornamenty, tak před tím velkým znakem nahoře.
5) Co se týče těch postav, tak mi připadají ti dva dole nerealističtí, možná až divní. netuším, zda to byl záměr, ale nevím, nevím.
osobně bych to viděl mezi 4 a 5*, ale třeba díky té mozaice, prostě té práci, co sis dal bych ti dal 5*.
Dobrá práce, dobrý dojem.
S úctou a pozdravem
Vanir
Tohle je prostě Pioma a mě se jeho styl líbí. I když to moc hloubky nemá, pro mě to vždycky vypadá jako nějaký indiánský ornament a hrozně se mi to líbí. Kreslíš po svém a drž se toho XD! Sice by ti neuškodilo pár lekcí v anatomii lidského těla, ale to se časem vykreslí.
Líbí se mi ten pes, lišák vlk, nebo co to vlastně je. I když je jednoduchou linkou vypadá dost chlupatě aby to bylo impozantní zvíře.
Podlaha je úchvatná. Jak jsi ji dělal?
Mozaika na zdi...na to jsi měl trpělivost? A je tam napsáno něco určitého?
Skláním se za výdrž a drobné detaily, ale začni se dívat na lidi kolem sebe a něco si k tomu najdi. Pak to jistě bude vypadat lépe XD.
Tfoft a mé já
PS.: kašli na perspektivu, tvá ornamentálnost je lepší. XD
Je to v pohodě, Piomo .-)
Neříkám, že by Anarion třeba neměl pravdu...jen mě nikdy nebavilo u "laických" obrázků hledat všechny tyhle věci. Jako celkově to ve mě vyvolává množství otázek, kdo je kdo, co tam dělají, co má jaký význam a k jakýmu příběhu se to asi váže - což je podle mě dobře. Nesmějte se mi, když to přirovnám takhle - vím, že to je zcestný přirovnání, ale ten princip mě napadl - připomíná mi to raně středověký náboženský obrazy. Jasný, jednoduchý, ne úplně anatomicky perspepktivně whatever správně - důležitá je ta symbolická rovina. .-)
Dobrý den
Pěkné. Mně se to líbí. Tahy jsou čisté, hrany ostré. Tento obrázek by byl vhodný pro převod do vektorové grafiky (třeba programem inkscape). Jen nemůžu stále najít nějaký fraktál o kterém mluvíš. Zajímalo by mě, co je napsáno na obvodu toho stanu (ProwenduikucbP???).
Klady:
- množství čar a jejich uspořádání
- kos, želva, pes
- zdobeni křesla
- tetování
Chyby:
Ten vpravo dole:
- Nemůžu si pomoci, ale tělo je k nám otočené zády.
- Má (hodně) malé nohy.
- Prsty levé ruky jsou nějak „zasunuty do obličeje“. Rozhodně jsou tam nějaké čáry špatně.
- Jeho levá ruka je malá.
Ten na křesle:
- Má malé chodidla.
Zprvu se mi nechtělo věřit, že obrázek vznikl v 13 letech : ). A! Teď jsem si všiml. Ten vpravo dole kouří! To mě zmátlo. Zvláště ten kouř se mi zdál jako okraj tváře a cigareta jako okraj krku. Inu jen tak dál. Maximálně vylepšit proporce postav.
Mnoho zdaru v další tvorbě.
Dormon