Tak Před a po určitě zaujalo, uchvátilo...
jen jsem si na začátku nebyl jistý, co je před a co je po... tedy na počátku bral "před" to horní.... ale pak mi došlo, že to horní asi bude "po", a to "před" v plamenech : )
Hej ta kritika mě potěšila. Jako fakt. Dík. Ten poslední odstavec - fajn, že na to někdo kouká způsobem, jakym sem si představoval, že by se na to koukat mělo.
Jak sem psal do mailu (to si sem nezkopíroval): "Třeba to někoho inspiruje..."
Z autorova e-mailu:
věk: 21
technika: tablet, PS
doba: 1,5 hoďky dohromady
popis: Tak zas něco po dlouhý době, kvuli škole skoro neni čas na vlatní věci.
V Galerii jsou Stoupovy obrázky velice oblíbené již delší dobu, a tak předpokládám, že i toto dílko najde popularitu mezi uživateli. Netroufám si o sobě říci, že zrovna rozumím pracovnímu postupu, kterým Stoupa tvořil, takže onu technickou část pro tentokrát ponechám viset ve vzduchu k zachycení jinými lidmi, kteří tomu budou rozumět více než já.
Velice oceňuji život probíhající mezi oběmi částmi před i po - tedy právě ten děj, který se nachází v časovém úseku mezi dvěmi vyobrazeními. Co tím „životem“ konkrétně myslím? Je tam hmatatelná změna v kompozici, není to pouze čistá změna barev ve stínech a osvětlení, ale určitý průběh, vývoj, gradace. Nebál bych se to považovat za profesionální práci jak ve formě tak v obsahu díla.
Vzhledem k tomu, že stejný zůstává zdroj světla (tím i umístění stínů), hlavní obrysy a rozměry prostředí, autor se musel s gradovaným vývojem vypořádat alternativním způsobem - změna barev a vedlejší kompozice. Výsledek je fascinující, protože ukazuje sílu vycházející z jednoduchého do složitého motivu.
Když se člověk koukne na nějaká Stoupova starší díla, zjistí, že je schopen výborně tvořit i díla reálná. Tady si ale pro změnu přední myšlenka pohrává s čistou abstrakcí a vyvolává pocity dost přemýšlivé a silné. Těší mě, že je u Stoupy možné vidět určitý vývoj v tvorbě (možná ještě více než vývoj je to široká škála uplatnění od reálna k abstrakci a zpět).
Co ale jakožto uživatel hledící na obsah více než na formu oceňuji nejvíce, je příběh díla. Kdyby jeho první nebo druhá část stála sama o sobě, určitě bych také mluvil o příběhu, jenže by nebyl plastický. Tím, že zde Stoupa vytváří další rozměr, totiž čas, vytváří velice plastické dílo s velikou myšlenkou určenou k dlouhému trávení. Člověk, co si to prohlíží, získává postupně se vyvíjející pocity a emoce na dost subjektivní úrovni. Osobně v tom vidím zobrazení zkázy, úpadek, ale také smutek, bolest, strach, zmatek a ztrátu naděje. Ve svém výsledném chápání je možné dílo posuzovat vícero pohledy a z různých úhlů, což vytváří příběhovost hodnou pochvaly.
Diskuze
Tak Před a po určitě zaujalo, uchvátilo...
jen jsem si na začátku nebyl jistý, co je před a co je po... tedy na počátku bral "před" to horní.... ale pak mi došlo, že to horní asi bude "po", a to "před" v plamenech : )
Hej ta kritika mě potěšila. Jako fakt. Dík. Ten poslední odstavec - fajn, že na to někdo kouká způsobem, jakym sem si představoval, že by se na to koukat mělo.
Jak sem psal do mailu (to si sem nezkopíroval): "Třeba to někoho inspiruje..."
Z autorova e-mailu:
věk: 21
technika: tablet, PS
doba: 1,5 hoďky dohromady
popis: Tak zas něco po dlouhý době, kvuli škole skoro neni čas na vlatní věci.
V Galerii jsou Stoupovy obrázky velice oblíbené již delší dobu, a tak předpokládám, že i toto dílko najde popularitu mezi uživateli. Netroufám si o sobě říci, že zrovna rozumím pracovnímu postupu, kterým Stoupa tvořil, takže onu technickou část pro tentokrát ponechám viset ve vzduchu k zachycení jinými lidmi, kteří tomu budou rozumět více než já.
Velice oceňuji život probíhající mezi oběmi částmi před i po - tedy právě ten děj, který se nachází v časovém úseku mezi dvěmi vyobrazeními. Co tím „životem“ konkrétně myslím? Je tam hmatatelná změna v kompozici, není to pouze čistá změna barev ve stínech a osvětlení, ale určitý průběh, vývoj, gradace. Nebál bych se to považovat za profesionální práci jak ve formě tak v obsahu díla.
Vzhledem k tomu, že stejný zůstává zdroj světla (tím i umístění stínů), hlavní obrysy a rozměry prostředí, autor se musel s gradovaným vývojem vypořádat alternativním způsobem - změna barev a vedlejší kompozice. Výsledek je fascinující, protože ukazuje sílu vycházející z jednoduchého do složitého motivu.
Když se člověk koukne na nějaká Stoupova starší díla, zjistí, že je schopen výborně tvořit i díla reálná. Tady si ale pro změnu přední myšlenka pohrává s čistou abstrakcí a vyvolává pocity dost přemýšlivé a silné. Těší mě, že je u Stoupy možné vidět určitý vývoj v tvorbě (možná ještě více než vývoj je to široká škála uplatnění od reálna k abstrakci a zpět).
Co ale jakožto uživatel hledící na obsah více než na formu oceňuji nejvíce, je příběh díla. Kdyby jeho první nebo druhá část stála sama o sobě, určitě bych také mluvil o příběhu, jenže by nebyl plastický. Tím, že zde Stoupa vytváří další rozměr, totiž čas, vytváří velice plastické dílo s velikou myšlenkou určenou k dlouhému trávení. Člověk, co si to prohlíží, získává postupně se vyvíjející pocity a emoce na dost subjektivní úrovni. Osobně v tom vidím zobrazení zkázy, úpadek, ale také smutek, bolest, strach, zmatek a ztrátu naděje. Ve svém výsledném chápání je možné dílo posuzovat vícero pohledy a z různých úhlů, což vytváří příběhovost hodnou pochvaly.