Tak nějak mi to prostě na první pohled přišlo podobné. Pak jsem si to prohlídl důkladněji a už to teda tak moc podobné není. Nebo spíš málo, ale prostě nevím, nějak mi to vnuklo myšlenku na tu obří kuličku.
Ano, je to propiska, po šesti letech školy jsem totiž objevil vynikající propisku se zúženým hrotem (náplně se zúženým hrotem), se kterou se skvěle píše... no, a mimo jiné se s takovým hrotem taky dobře kreslí, nicméně, jak říkal Anarion, jen těžko se s takovou náplní vytvářejí tlustší linie.
To je propiska? Vypadá to tak...heh broučínek...tos vystihl. Vypadá to jako takové malé miloučké stvořeníčko, jen ho obejmout :) Jediné, co mi na tom vadí je ta zář okolo lucerny. Ale jinak super. Nápad dobrý, provedení krásné. Co víc dodat...
Sccion: No, ono na tom totiž asi něco bude;) Když porovnam "Broučínka" a "Znetvořence" (pro ostatní - ten v galerii neni, možná prozatím) tak je to jak nebe a dudy. Sem se ten podpis hodí, na znetvořence fakt ne:(
A přišel pomalu večer a slunce zašlo za obzor. Blížila se chvíle, na kterou všichni čekali. V záři měsíce se objevila drobná postavička s lucerničkou v ruce.
"Zdař Bůh..." Přiletěl Kmotříček.
Jako první přiběhla Indil. "Kmotříčku, vyprávěj nám..." Kmotříček se usmál a pohladil Indil pod bradičkou. "To víš že ano, povím vám o jednom broučínkovi. Byl to velmi zvláštní brouček, protože vypadal, jako by ho byla jen půlka. Měl jen tři nožičky, zatímco každý správný brouček jich má šest, a jen jedno očičko, přesně tady..." A šťouchl Indil prstem dorostřed čela.
Anariona Kmotříček mírně a s úsměvem pokáral, protože si chtěl hrát s hadem, o kterém si myslel, že je to žížala.
Potom si vzal na koleno Fenqela. "Dobře mě poslouchej, povím ti, jak takový broučínek vlastně vznikl. Byl jeden člověk, který bydlel ve velikém domě a každý den mluvil, dívaje se přitom z okna, na dalších dvacet menších človíčků. Jmenoval se Korazim Ehák a nikdo ho neměl rád, protože si vždycky mluvil pro sebe a urážel ostatní lidi. A tak se stalo, že jeden človíček, který ho měl poslouchat, to nedělal. Mícto toho chytil do sešitu právě našeho broučínka. Možná to udělal při pohledu na Korazima, možná proto, že Ehákova řeč byla velmi inspirativní. Když pak ten človíček přišel domů, rozhodl se, že chytí dalšího broučínka, tentokrát ale většího a hezčího. A jak řekl, tak i udělal, chytil broučínka, i s jeho lucerničkou, napíchnul ho na špendlík a tak se na něj dnes můžeme všichni podívat a tak vám o něm dnes můžu i vyprávět."
Když přiběhl i Zookoo a počal Kmotříčkovi šlapat na palec u nohy, zvedl Kmotříček výchovně ukazováček a děl: "Každý večer, když Broučínek přiletěl domů si svoji lucerničku postavil na malý stojánek. A na tom stojánku, jak vám tu vyprávím, se taky usazoval jedna malý brouk... úplně na vrcholu a a každé ráno sledoval, jak Broučínek leští svou lucerničku a jak se ukládá kje spánku. Je tam i dnes, stačí se jen podívat."
Když Kmotříček domluvil, roztáhl křídélka, rozloučil se s dětmi i s maminkou a tatínkem a potom se vydal svítit na cestu lidem.
"Zdař Bůh..." Zaslechli ještě všichni společně, než byl Kmotříček rozmáznut stíhacím letounem, který přestoupil na podsvětelnou rychlost, když právě přilétal z_již_3000-let_obydleného jupiteru.
//Mimochodem, The Incredibles jsem určitě viděl, nicméně nevím o tom, že by tam byl jiný robot než ta velká koule, takže by mě spíš zajímalo, jak Tě to vlastně napadlo// :)
Je to velice zajímavé dílko, když jsem se mrkl na autora, tak jsem očekával zase nějakou takjovou postavu. TOhle mě překvapilo, nejdřívě mě to trochu zarazilo, ale pak jsem musel začít obdivovat to, že není nijak lehké kreslit něco, co nemá třeba předlohu. Pak jsem se začal usmívat - trochu mi to totiž začalo připomínat toho robota z The Incredibles (Úžasňákovi)..
Diskuze
skvělý, nakresli ješte něco :)
Sccion: Odpověď na odpověď.
Tak nějak mi to prostě na první pohled přišlo podobné. Pak jsem si to prohlídl důkladněji a už to teda tak moc podobné není. Nebo spíš málo, ale prostě nevím, nějak mi to vnuklo myšlenku na tu obří kuličku.
Ano, je to propiska, po šesti letech školy jsem totiž objevil vynikající propisku se zúženým hrotem (náplně se zúženým hrotem), se kterou se skvěle píše... no, a mimo jiné se s takovým hrotem taky dobře kreslí, nicméně, jak říkal Anarion, jen těžko se s takovou náplní vytvářejí tlustší linie.
To je propiska? Vypadá to tak...heh broučínek...tos vystihl. Vypadá to jako takové malé miloučké stvořeníčko, jen ho obejmout :) Jediné, co mi na tom vadí je ta zář okolo lucerny. Ale jinak super. Nápad dobrý, provedení krásné. Co víc dodat...
Stoupa: Jak se říká: "Vím o něm." :)) ... :(
Sccion: No, ono na tom totiž asi něco bude;) Když porovnam "Broučínka" a "Znetvořence" (pro ostatní - ten v galerii neni, možná prozatím) tak je to jak nebe a dudy. Sem se ten podpis hodí, na znetvořence fakt ne:(
Stoupa: Jo, nejsi jedinej, kdo mi to řekl. :)
Sccione, tohle je jedinej obrázek, na kterym mi tvuj podpis nevadí a dokonce tam i celkem zapadá:)
A přišel pomalu večer a slunce zašlo za obzor. Blížila se chvíle, na kterou všichni čekali. V záři měsíce se objevila drobná postavička s lucerničkou v ruce.
"Zdař Bůh..." Přiletěl Kmotříček.
Jako první přiběhla Indil. "Kmotříčku, vyprávěj nám..." Kmotříček se usmál a pohladil Indil pod bradičkou. "To víš že ano, povím vám o jednom broučínkovi. Byl to velmi zvláštní brouček, protože vypadal, jako by ho byla jen půlka. Měl jen tři nožičky, zatímco každý správný brouček jich má šest, a jen jedno očičko, přesně tady..." A šťouchl Indil prstem dorostřed čela.
Anariona Kmotříček mírně a s úsměvem pokáral, protože si chtěl hrát s hadem, o kterém si myslel, že je to žížala.
Potom si vzal na koleno Fenqela. "Dobře mě poslouchej, povím ti, jak takový broučínek vlastně vznikl. Byl jeden člověk, který bydlel ve velikém domě a každý den mluvil, dívaje se přitom z okna, na dalších dvacet menších človíčků. Jmenoval se Korazim Ehák a nikdo ho neměl rád, protože si vždycky mluvil pro sebe a urážel ostatní lidi. A tak se stalo, že jeden človíček, který ho měl poslouchat, to nedělal. Mícto toho chytil do sešitu právě našeho broučínka. Možná to udělal při pohledu na Korazima, možná proto, že Ehákova řeč byla velmi inspirativní. Když pak ten človíček přišel domů, rozhodl se, že chytí dalšího broučínka, tentokrát ale většího a hezčího. A jak řekl, tak i udělal, chytil broučínka, i s jeho lucerničkou, napíchnul ho na špendlík a tak se na něj dnes můžeme všichni podívat a tak vám o něm dnes můžu i vyprávět."
Když přiběhl i Zookoo a počal Kmotříčkovi šlapat na palec u nohy, zvedl Kmotříček výchovně ukazováček a děl: "Každý večer, když Broučínek přiletěl domů si svoji lucerničku postavil na malý stojánek. A na tom stojánku, jak vám tu vyprávím, se taky usazoval jedna malý brouk... úplně na vrcholu a a každé ráno sledoval, jak Broučínek leští svou lucerničku a jak se ukládá kje spánku. Je tam i dnes, stačí se jen podívat."
Když Kmotříček domluvil, roztáhl křídélka, rozloučil se s dětmi i s maminkou a tatínkem a potom se vydal svítit na cestu lidem.
"Zdař Bůh..." Zaslechli ještě všichni společně, než byl Kmotříček rozmáznut stíhacím letounem, který přestoupil na podsvětelnou rychlost, když právě přilétal z_již_3000-let_obydleného jupiteru.
//Mimochodem, The Incredibles jsem určitě viděl, nicméně nevím o tom, že by tam byl jiný robot než ta velká koule, takže by mě spíš zajímalo, jak Tě to vlastně napadlo// :)
PS: A neberte si to osobně :))
Je to velice zajímavé dílko, když jsem se mrkl na autora, tak jsem očekával zase nějakou takjovou postavu. TOhle mě překvapilo, nejdřívě mě to trochu zarazilo, ale pak jsem musel začít obdivovat to, že není nijak lehké kreslit něco, co nemá třeba předlohu. Pak jsem se začal usmívat - trochu mi to totiž začalo připomínat toho robota z The Incredibles (Úžasňákovi)..
Tak by mě zajímalo, kde si autor vzal inspiraci.