Stoupa: Proč? Nejde přece jen o námět, ale i o techniku, kompozici, zpracování, působení obrázku na nezainteresvaného, které lze kritizovat nebo alespoň nějak komentovat.
Já tam nebyl...mě to nechavá chladnym. Bohužel...
Ale je dobře, že tady čas od času někdo reaguje dění na serveru.
Nemam co dodat, v tomhle případě mi asi nepřísluší abych to dílo kritizoval.
Takže alles
Pro mě má ta kresba velice podivný nádech, protože má postava při té události byla a moc dobře znám charaktery vlka i dívky ležící na něm.
Ta dívka byla zosobněnou jemností a důvěry v lidské dobro. Zdá se mi, že je to vystihnuté, unavená ze ztráty jakýchsi iluzí o tom, že pokud se k někomu budete chovat dobře, bude se i on chovat dobře k ní. Ten okamžik, kdy je opět mezi svými a hlavně u někoho, komu bezmezně důvěřuje. Uklidňující pocit bezpečí. Podívejte i na symbol krbu. Rodinného krbu. Nevím proč, ale na chatu se tam stahují všichni lykantropové.... že by ten pocit vyděděnosti?? To nevím..
Trocha mi tam hapruje ten úsměv toho vlka, tedy mně se to jako úsměv zdá... i když, když nad tím tak přemýšlím, tak možná, že je rád, že dívka je v relativním pořádku a že ji má u sebe, kde ji může plně uchránit. Jenže neměl by být trocha zmatený z toho, že poslechne jakékoliv dívčino přání?? Stejně jako prve slovo "zůstaň"??
Ne, pro mne je ten obrázek vzpomínkou, jsem těžce zainteresovaná. Ten večer... byla jsem zhnusená útokem na někoho tak milého, byla jsem vyjevená proč nás nenechala abychom ji bránili?? Byli jsme silnější než ten protivník, odhodlanější, neboť ta bytůstka pro nás byla cenná, její úsměv a neméně její slova...
moc se mi to nelíbí..
-.je to příliš jednoduché
-nelíbí se mi..zadek toho vlka(i když k vlkovi to má daleko), či co to je-
vypadá jako koňský
-vlkův ocas se nepodobá tomu vlčímu..je moc tlustý a krátký
-noha té postavy pod dekou vypadá jako by byla toho zvířete
-nelíbí se mi ty až přehnaně geometricky rovné linky krbu , podlahy a deky
-alespoň se mi zdá že zvíře má moc tlusté tělo
Mě se to zdá dosti jednoduché. Pokud jsi chtěla vyjádřit atmosféru večera, mohla jsi tam zvýraznit hru stínů a světla a ne jenom něco načrtnout pár čárama bílou tužkou...
Nelíbí se mi to. Nelíbí se mi styl a nelíbí se mi ani námět. To je však můj problém, že.
Co bych ale vytkl, je to světlo, které vychází z krbu a zezadu ozařuje vlka a ležící postavu. Celý obraz je totiž založený na jednoduché linii (v některých místech silně geometrického ražení) a tenhle přechod ze světla do tmy na mě působí velmi rušivě. Osobně bych to asi ztvárnil taky jednoduchou linkou lemující onu část, ale těžko říct.
Zajímalo by mě, v jaké pozici se nachází hlava postavy. Nedokážu totiž vůbec rozeznat obličej.
autor: Pioma
věk: 18 a kousek
technika: centropen 0,1 a 0,5
Bre.ber.ka:
Na úvod mého vstupního příspěvku pár slov autorky, která osvětlují především téma obrázku: „Chtěla bych uveřejnit další dílko, které navazuje na dění na chatu a konkrétně na páteční večer zhruba dva, možná tři týdny zpátky. Byl to velmi klidný večer v Klubu u Dvou zubů do okamžiku, kdy se zjevil Baldor II. Rozhodně se mi nelíbí jeho chování, vyzval jednu osobu na souboj, který měl být tím posledním. Vrátila se za chvíli s mnoha ranami po celém těle. Další osoba převzala její zranění na sebe a neschopna pohybu se svalila u krbu... Ta, která byla vyzvána pak přilehla a celý večer strávila po boku té, která jí zachránila život.
Co se týče kresby samotné, snažila jsem se o vlka, ačkoliv hlava a přední tlapy spíše vypadají jako medvěd... Přesto je to vlk. Pozadí jsem schválně volila jednoduché..."
Já k tomu jen dodám, že příspěvek byl doručen v polovině března.
A dále už z mé hlavy...
Pioma je autorka, která k nám do Galerie nepřispívá poprvé obrázkem, reagujícím na chod serveru, ať už hovoříme o dějové linii na chatu nebo neshodách s některými uživateli. Tento fenomén, pokud to tak mohu nazvat, je zde vlastně ojedinělý a já sama si jej velmi cením. Protože každá taková reakce, sofistikovanější než klení a stránky plné stížností, je vítaná a hodnotná nejen pro redaktory, ale i pro ostatní uživatele. Obyčejně nerozpoutává zbytečné bouře a potyčky.
Krom toho mají obrázky od Piomy i hodnotu výtvarnou, což je ještě pozoruhodnější a cenější. Nechci tím nijak napadat obrázky a autory, kteří se výhradně zabývají fikcí, fiktivními příběhy a hrdiny. Jen poukázat na vzácnou kombinaci, neboť to přinejmenším považuji za svou redaktorskou povinnost, ale především před ní sama smekám.
Výtvarná hodnota této konkrétní kresby je nepopiratelná. Vím, že naši návštěvníci a kritici si v ní najdou dostatek chyb a nedostatků, ale pro mě jako pro výtvarníka jde o čistou, téměř grafickou, práci, která svou jednoduchostí a expresivitou může být srovnávána s díly výtvarného umění. Tedy nehovoříme o domáckých kresbičkách, ale komorní formě výtvarného umění.
Ale abych jen nechválila. Dílka od Piomy tvoří kompletní celek s jednotnopu technikou a stylem. Zde na monitoru jistě působí nesmírně silně a přiznám se, že si při nich vybavuji takové umělce, jakými byli Picasso, Matisse a další. Pochopitelně, že forma, jakou autorka využívá nemá ještě tu dokonalost v linii ani kompozici. Jde o poměrně efektní techniku, která jí dovoluje řadu věcí zakrýt. A to je možná škoda. Mnohem přesvědčivější by tyto obrázky byly, kdyby (možná jsem to už zmínila dříve) nepracovala s centropenem, ale v některé grafické technice tisku z výšky. Osobně bych doporučila linoryt nebo dřevořez. Zde se už není za co skrýt nebo je efekt vyvážen usilovnou prací a námahou, kterou musí autor vynaložit. krom toho ani tisk samotný není nijak snadný a dodává obrázku nový rozměr, daný vztahem, budovaným mezi autorem a dílem. Nejen mezi autorem a tématem.
Už jsem to zmínila, ale zopakuji to znovu. Pochopitelně je znát, zejména u této práce, že autorka, třebaže schopná a svým způsobem zkušená, pracovala bu´d rychle nebo pod přílišným tlakem emocí. Alespoň já mám ten dojem. Emoce jsou v umění dobré, ale autor je musí mít vyjasněné a stálé. Pracovat na něčem po emocionálně silném zážitku a očekávat, že vytvořím skvělou věc, je naivní. Protože to je výsada mistrů.
Piomě děkuji za další zajímavou věcičku a už dnes mohu prozradit (pokud jste si to nepřečetli na nástěnce Rubriky Galerie), že její Večer není zdaleka poslední.
Diskuze
Víra v dobro ...roztomile naivní.
Stoupa: Proč? Nejde přece jen o námět, ale i o techniku, kompozici, zpracování, působení obrázku na nezainteresvaného, které lze kritizovat nebo alespoň nějak komentovat.
Já tam nebyl...mě to nechavá chladnym. Bohužel...
Ale je dobře, že tady čas od času někdo reaguje dění na serveru.
Nemam co dodat, v tomhle případě mi asi nepřísluší abych to dílo kritizoval.
Takže alles
Pro mě má ta kresba velice podivný nádech, protože má postava při té události byla a moc dobře znám charaktery vlka i dívky ležící na něm.
Ta dívka byla zosobněnou jemností a důvěry v lidské dobro. Zdá se mi, že je to vystihnuté, unavená ze ztráty jakýchsi iluzí o tom, že pokud se k někomu budete chovat dobře, bude se i on chovat dobře k ní. Ten okamžik, kdy je opět mezi svými a hlavně u někoho, komu bezmezně důvěřuje. Uklidňující pocit bezpečí. Podívejte i na symbol krbu. Rodinného krbu. Nevím proč, ale na chatu se tam stahují všichni lykantropové.... že by ten pocit vyděděnosti?? To nevím..
Trocha mi tam hapruje ten úsměv toho vlka, tedy mně se to jako úsměv zdá... i když, když nad tím tak přemýšlím, tak možná, že je rád, že dívka je v relativním pořádku a že ji má u sebe, kde ji může plně uchránit. Jenže neměl by být trocha zmatený z toho, že poslechne jakékoliv dívčino přání?? Stejně jako prve slovo "zůstaň"??
Ne, pro mne je ten obrázek vzpomínkou, jsem těžce zainteresovaná. Ten večer... byla jsem zhnusená útokem na někoho tak milého, byla jsem vyjevená proč nás nenechala abychom ji bránili?? Byli jsme silnější než ten protivník, odhodlanější, neboť ta bytůstka pro nás byla cenná, její úsměv a neméně její slova...
Jj.. ten Večer...
moc se mi to nelíbí..
-.je to příliš jednoduché
-nelíbí se mi..zadek toho vlka(i když k vlkovi to má daleko), či co to je-
vypadá jako koňský
-vlkův ocas se nepodobá tomu vlčímu..je moc tlustý a krátký
-noha té postavy pod dekou vypadá jako by byla toho zvířete
-nelíbí se mi ty až přehnaně geometricky rovné linky krbu , podlahy a deky
-alespoň se mi zdá že zvíře má moc tlusté tělo
Páni, je to pěkné a má pravdu anarion...
anarion: znovu si přečti techniku.
Mě se to zdá dosti jednoduché. Pokud jsi chtěla vyjádřit atmosféru večera, mohla jsi tam zvýraznit hru stínů a světla a ne jenom něco načrtnout pár čárama bílou tužkou...
Nelíbí se mi to. Nelíbí se mi styl a nelíbí se mi ani námět. To je však můj problém, že.
Co bych ale vytkl, je to světlo, které vychází z krbu a zezadu ozařuje vlka a ležící postavu. Celý obraz je totiž založený na jednoduché linii (v některých místech silně geometrického ražení) a tenhle přechod ze světla do tmy na mě působí velmi rušivě. Osobně bych to asi ztvárnil taky jednoduchou linkou lemující onu část, ale těžko říct.
Zajímalo by mě, v jaké pozici se nachází hlava postavy. Nedokážu totiž vůbec rozeznat obličej.
autor: Pioma
věk: 18 a kousek
technika: centropen 0,1 a 0,5
Bre.ber.ka:
Na úvod mého vstupního příspěvku pár slov autorky, která osvětlují především téma obrázku: „Chtěla bych uveřejnit další dílko, které navazuje na dění na chatu a konkrétně na páteční večer zhruba dva, možná tři týdny zpátky. Byl to velmi klidný večer v Klubu u Dvou zubů do okamžiku, kdy se zjevil Baldor II. Rozhodně se mi nelíbí jeho chování, vyzval jednu osobu na souboj, který měl být tím posledním. Vrátila se za chvíli s mnoha ranami po celém těle. Další osoba převzala její zranění na sebe a neschopna pohybu se svalila u krbu... Ta, která byla vyzvána pak přilehla a celý večer strávila po boku té, která jí zachránila život.
Co se týče kresby samotné, snažila jsem se o vlka, ačkoliv hlava a přední tlapy spíše vypadají jako medvěd... Přesto je to vlk. Pozadí jsem schválně volila jednoduché..."
Já k tomu jen dodám, že příspěvek byl doručen v polovině března.
A dále už z mé hlavy...
Pioma je autorka, která k nám do Galerie nepřispívá poprvé obrázkem, reagujícím na chod serveru, ať už hovoříme o dějové linii na chatu nebo neshodách s některými uživateli. Tento fenomén, pokud to tak mohu nazvat, je zde vlastně ojedinělý a já sama si jej velmi cením. Protože každá taková reakce, sofistikovanější než klení a stránky plné stížností, je vítaná a hodnotná nejen pro redaktory, ale i pro ostatní uživatele. Obyčejně nerozpoutává zbytečné bouře a potyčky.
Krom toho mají obrázky od Piomy i hodnotu výtvarnou, což je ještě pozoruhodnější a cenější. Nechci tím nijak napadat obrázky a autory, kteří se výhradně zabývají fikcí, fiktivními příběhy a hrdiny. Jen poukázat na vzácnou kombinaci, neboť to přinejmenším považuji za svou redaktorskou povinnost, ale především před ní sama smekám.
Výtvarná hodnota této konkrétní kresby je nepopiratelná. Vím, že naši návštěvníci a kritici si v ní najdou dostatek chyb a nedostatků, ale pro mě jako pro výtvarníka jde o čistou, téměř grafickou, práci, která svou jednoduchostí a expresivitou může být srovnávána s díly výtvarného umění. Tedy nehovoříme o domáckých kresbičkách, ale komorní formě výtvarného umění.
Ale abych jen nechválila. Dílka od Piomy tvoří kompletní celek s jednotnopu technikou a stylem. Zde na monitoru jistě působí nesmírně silně a přiznám se, že si při nich vybavuji takové umělce, jakými byli Picasso, Matisse a další. Pochopitelně, že forma, jakou autorka využívá nemá ještě tu dokonalost v linii ani kompozici. Jde o poměrně efektní techniku, která jí dovoluje řadu věcí zakrýt. A to je možná škoda. Mnohem přesvědčivější by tyto obrázky byly, kdyby (možná jsem to už zmínila dříve) nepracovala s centropenem, ale v některé grafické technice tisku z výšky. Osobně bych doporučila linoryt nebo dřevořez. Zde se už není za co skrýt nebo je efekt vyvážen usilovnou prací a námahou, kterou musí autor vynaložit. krom toho ani tisk samotný není nijak snadný a dodává obrázku nový rozměr, daný vztahem, budovaným mezi autorem a dílem. Nejen mezi autorem a tématem.
Už jsem to zmínila, ale zopakuji to znovu. Pochopitelně je znát, zejména u této práce, že autorka, třebaže schopná a svým způsobem zkušená, pracovala bu´d rychle nebo pod přílišným tlakem emocí. Alespoň já mám ten dojem. Emoce jsou v umění dobré, ale autor je musí mít vyjasněné a stálé. Pracovat na něčem po emocionálně silném zážitku a očekávat, že vytvořím skvělou věc, je naivní. Protože to je výsada mistrů.
Piomě děkuji za další zajímavou věcičku a už dnes mohu prozradit (pokud jste si to nepřečetli na nástěnce Rubriky Galerie), že její Večer není zdaleka poslední.