Dílo NĚHA od carstin nevidím poprvé a v několikáté versi. Přesto musím s lítostí poznamenat, že by zasloužilo o něco více, než má.
V jedné z předešlých kritik Breberka té věci vytkla asi nejzásadnější věc, kterou já musím teď vytknout znova a ještě výrazněji, neboť chyba, kterou Breberka vytýkala, je v této versi ještě hlubší. Téma obrázku je totiž neuvěřitelně jemné a citlivé, překrásná roztomilá víla by měla působit jako bytost, které hrozí, že se rozplyne, pokud do ní někdo snad jen foukne. A stejná by měla být i kresba. Jemná, vzdušná, lehká, citlivá.
A to se tady neděje ani náhodou. Tahy jsou tvrdé, kontury ostré, šrafura prudká, křídla by mohla být z plechu a tělo samotné také vůbec nepůsobí lehoučce jak pírko.
Ještě výrazněji by to pak působilo, kdyby typ kresby centrálního výjevu (tedy ta jemnost, lehkost, vzdušnost a citlivost), byly v ostrém rozporu s tvrdostí, tuhostí a hustotou okolí, tedy těch stromů, na kterých to visí. Najednou by to ohromně vystupovalo, lezlo by to z obrázku jako by to bylo nabízeno v otevřených dlaních.
Takže to je asi hlavní výtka.
Pak už snad jen drobnosti:
# Větve v rozích působí ploše, odnikud nerostou nikam, působí proto podivně falešně, tak jako by to byla filmová scéna.
# Smyčky od sítě působí nereálně. Nevypadají, jako by tam bylo to napětí, jsou málo nalepené na kmeni a hlavně nejsou ve směru, v jakém působí síla.
# V anatomii viditelné nohy mi citelně chybí stehno, resp. náznak kontury, která by stehno evokovala.
# Jedno víčko uskakuje o něco výš, než by mělo.
Nu a snad jako poslední si nemohu odpustit: Moc se mi líbí ty drobné do spirál propletené kousky vegetace, dodávají tomu atmosféru a kouzlo a přecijen trochu té jemnosti.
k tomuto obrázku je co říci:
-hlava je hodně otočená, je to skoro 90% a to je už hodně nepohodlná pozice.
-větve s listama měly být situovány dle mě lépe, budí ve mě pocit nesouležitosti se stromy a že z nich ani nevychází.
-když se podívám na uchycení houpací sítě tak mě zaráží náklon chytných lan, měly by být více nakloněny směrem dolů vzhledem k tíze tvora v síťi, aby to mohlo být takto tak by to muselo být přivázáno mnohem silněji a já tam vidím mezeru mezi stromem a chytnými lany.
-podívám-li se na stínování stromu vlevo a vpravo je těžké si nevšimnout rozdílného směru svitu slunce, v obou případech jde stín směrem ke středu obrázku.
-zdá se mi malý prostor mezi ústy a bradou, i když to působí jemně a něžně.
-co mě ještě zaráží je rychlý přechod stínu směrem ke krku a hrudi, hruď by se dala vysvětlit nepřístupem světla ale co se týče krku tak je tam dost zvýrazněné rameno.
-prohlubeň v síti by mohla jít vidět i v místě nohou.
Celkově se jedná o pěkný obrázek s nevelkými kontrasty a na oko dobře působící jemností, i když sem tam na úkor jiných faktorů.
Autorka: carstin
Název: Něha
Věk: 16 let
Technika: tužka
V dnešní sérii přidávaných obrázků jde především o atmosféru, kterou něha rozhodně a neoddiskutovatelně má. Ostatně o tu především šlo. Něha je kresba, ve které mi přebývá jediné, křídla. bytost spící sladce v houpací síti tím ztrácí jakousi anonymitu, neurčitst, zvláštnost. Ztrácí jistou blízkost nebo příbuznost s námi a tím i ten zvláštní křehký kontakt, kterým se pocit něhy znásobí. Náhle je to cizí tvor, kterého neznáme a vzbuzuje v nás pocit nejiytoty. protože kdo ví, co je něha pro tvora s křídly?
Nicméně i tak je kresba zdařilá a citlivá, nevadí ani nevýrazné kontrasty a nepříliš rozsáhlá stupnice šedí. Naopak. Díky autorce za příjemnou věcičku.
Diskuze
Dílo NĚHA od carstin nevidím poprvé a v několikáté versi. Přesto musím s lítostí poznamenat, že by zasloužilo o něco více, než má.
V jedné z předešlých kritik Breberka té věci vytkla asi nejzásadnější věc, kterou já musím teď vytknout znova a ještě výrazněji, neboť chyba, kterou Breberka vytýkala, je v této versi ještě hlubší. Téma obrázku je totiž neuvěřitelně jemné a citlivé, překrásná roztomilá víla by měla působit jako bytost, které hrozí, že se rozplyne, pokud do ní někdo snad jen foukne. A stejná by měla být i kresba. Jemná, vzdušná, lehká, citlivá.
A to se tady neděje ani náhodou. Tahy jsou tvrdé, kontury ostré, šrafura prudká, křídla by mohla být z plechu a tělo samotné také vůbec nepůsobí lehoučce jak pírko.
Ještě výrazněji by to pak působilo, kdyby typ kresby centrálního výjevu (tedy ta jemnost, lehkost, vzdušnost a citlivost), byly v ostrém rozporu s tvrdostí, tuhostí a hustotou okolí, tedy těch stromů, na kterých to visí. Najednou by to ohromně vystupovalo, lezlo by to z obrázku jako by to bylo nabízeno v otevřených dlaních.
Takže to je asi hlavní výtka.
Pak už snad jen drobnosti:
# Větve v rozích působí ploše, odnikud nerostou nikam, působí proto podivně falešně, tak jako by to byla filmová scéna.
# Smyčky od sítě působí nereálně. Nevypadají, jako by tam bylo to napětí, jsou málo nalepené na kmeni a hlavně nejsou ve směru, v jakém působí síla.
# V anatomii viditelné nohy mi citelně chybí stehno, resp. náznak kontury, která by stehno evokovala.
# Jedno víčko uskakuje o něco výš, než by mělo.
Nu a snad jako poslední si nemohu odpustit: Moc se mi líbí ty drobné do spirál propletené kousky vegetace, dodávají tomu atmosféru a kouzlo a přecijen trochu té jemnosti.
A to je vše.
k tomuto obrázku je co říci:
-hlava je hodně otočená, je to skoro 90% a to je už hodně nepohodlná pozice.
-větve s listama měly být situovány dle mě lépe, budí ve mě pocit nesouležitosti se stromy a že z nich ani nevychází.
-když se podívám na uchycení houpací sítě tak mě zaráží náklon chytných lan, měly by být více nakloněny směrem dolů vzhledem k tíze tvora v síťi, aby to mohlo být takto tak by to muselo být přivázáno mnohem silněji a já tam vidím mezeru mezi stromem a chytnými lany.
-podívám-li se na stínování stromu vlevo a vpravo je těžké si nevšimnout rozdílného směru svitu slunce, v obou případech jde stín směrem ke středu obrázku.
-zdá se mi malý prostor mezi ústy a bradou, i když to působí jemně a něžně.
-co mě ještě zaráží je rychlý přechod stínu směrem ke krku a hrudi, hruď by se dala vysvětlit nepřístupem světla ale co se týče krku tak je tam dost zvýrazněné rameno.
-prohlubeň v síti by mohla jít vidět i v místě nohou.
Celkově se jedná o pěkný obrázek s nevelkými kontrasty a na oko dobře působící jemností, i když sem tam na úkor jiných faktorů.
Autorka: carstin
Název: Něha
Věk: 16 let
Technika: tužka
V dnešní sérii přidávaných obrázků jde především o atmosféru, kterou něha rozhodně a neoddiskutovatelně má. Ostatně o tu především šlo. Něha je kresba, ve které mi přebývá jediné, křídla. bytost spící sladce v houpací síti tím ztrácí jakousi anonymitu, neurčitst, zvláštnost. Ztrácí jistou blízkost nebo příbuznost s námi a tím i ten zvláštní křehký kontakt, kterým se pocit něhy znásobí. Náhle je to cizí tvor, kterého neznáme a vzbuzuje v nás pocit nejiytoty. protože kdo ví, co je něha pro tvora s křídly?
Nicméně i tak je kresba zdařilá a citlivá, nevadí ani nevýrazné kontrasty a nepříliš rozsáhlá stupnice šedí. Naopak. Díky autorce za příjemnou věcičku.