Moc pěkná fotografie a moc pěkný příběh ji podtrhující, mám takové ráda. Je inspirativní přiložit k fotografii nějakou legendu, něco, co jí dá duši, povznese nad "pouhý" obraz. Umím si představit dát fotografii jako herní doplněk háčům, když řeší záhadu dračího květu, nebo jako stránku z herbáře alchymisty, nebo jen tak, když na ni natrefí cestou a znalý hraničář se zatváří "a jéje..."
Líbí se mi střídmá a elegantní úprava v grafických pragramech, přestože obvykle jsem zastáncem "přirozených" fotografií.
Děkuji za ni.
Vznik fotografie: Fotografie vznikla v pražské Botanické zahradě v Troji ve skleníku Fata Morgana, kam jsem se vydal mimo jiné za účelem (makro)focení. Tato rostlinka mě okamžitě zaujala svým tvarem i barvou. Když jsem si ji později doma prohlížel, uvědomil jsem si, že vlastně ani nevím, jak se jmenuje - a tak vznikl Dračí květ.
Legenda: Dračí květ je vzácná vysokohorská rostlina, která kromě alchymistů a kořenářek potěší i statečného hrdinu. Podle lidových vyprávění totiž obvykle věští blízkost doupat a slují horských draků, z jejichž odpadlých nebesky modrých šupin může za příznivých podmínek vzklíčit.
Proslýchá se, že každý dračí květ je se svým tvůrcem spojen magickým poutem a pokud například drak zemře, i jeho rostlina hyne. Zkušený alchymista proto dokáže z dračího květu vytěžit značné množství magenergie. Je však na místě být velmi opatrný, jelikož kolují fámy o hrdinech i obyčejných smrtelnících, kteří se pro dračí květ vydali a už se nikdy nevrátili.
Snad proto, že pouto funguje oboustranně, a utrhnutí květiny jeho dračího stvořitele rozlítí k nepříčetnosti.
Ale kdo ví... Nebudu vám tu přece vykládat báchorky.
Technika: Canon EOS 550D + Canon EF-S 18-55mm f/3.5-5.6 IS
Ruční expozice a ostření, doba expozice: 1/200 s, clona 11, ISO 500, ohnisková vzdálenost 55mm (ekvivalentně pro kinofilm 88mm). (úplné EXIF informace jsou přímo v souboru)
Úpravy (Zoner Photo Studio 14) - úprava expozice a kontrastu, přidání rámečku (černá - tedy stín - už na okrajích místy byla, černý rámeček ji tedy doplnil a umožnil plynulý přechod ke tmavému okraji), zmenšení.
Děkuji Mikimu za fotografii a omlouvám se, že ji zveřejňuji teprve nyní. Bohužel nemám dostatečné množství volného času.
K fotografii se tedy vyjádřím jen v krátkosti - velice mne potěšilo, že se někdo vydal jiným směrem než ostatní. Líbí se mi práce s hloubkou ostrosti. Možná bych ovšem stáhla saturaci zelené, zdá se mi, že je podána až trochu jedovatě. Za běžných okolností by se mi nelíbily tmavé okraje, ale v rámci legendy jsem ochotná na to přistoupit.
Diskuze
Moc pěkná fotografie a moc pěkný příběh ji podtrhující, mám takové ráda. Je inspirativní přiložit k fotografii nějakou legendu, něco, co jí dá duši, povznese nad "pouhý" obraz. Umím si představit dát fotografii jako herní doplněk háčům, když řeší záhadu dračího květu, nebo jako stránku z herbáře alchymisty, nebo jen tak, když na ni natrefí cestou a znalý hraničář se zatváří "a jéje..."
Líbí se mi střídmá a elegantní úprava v grafických pragramech, přestože obvykle jsem zastáncem "přirozených" fotografií.
Děkuji za ni.
Název: Dračí květ
Nick: Miki Wolverine
Věk autora: 20 (let, jar, zim či podzimů)
Vznik fotografie: Fotografie vznikla v pražské Botanické zahradě v Troji ve skleníku Fata Morgana, kam jsem se vydal mimo jiné za účelem (makro)focení. Tato rostlinka mě okamžitě zaujala svým tvarem i barvou. Když jsem si ji později doma prohlížel, uvědomil jsem si, že vlastně ani nevím, jak se jmenuje - a tak vznikl Dračí květ.
Legenda: Dračí květ je vzácná vysokohorská rostlina, která kromě alchymistů a kořenářek potěší i statečného hrdinu. Podle lidových vyprávění totiž obvykle věští blízkost doupat a slují horských draků, z jejichž odpadlých nebesky modrých šupin může za příznivých podmínek vzklíčit.
Proslýchá se, že každý dračí květ je se svým tvůrcem spojen magickým poutem a pokud například drak zemře, i jeho rostlina hyne. Zkušený alchymista proto dokáže z dračího květu vytěžit značné množství magenergie. Je však na místě být velmi opatrný, jelikož kolují fámy o hrdinech i obyčejných smrtelnících, kteří se pro dračí květ vydali a už se nikdy nevrátili.
Snad proto, že pouto funguje oboustranně, a utrhnutí květiny jeho dračího stvořitele rozlítí k nepříčetnosti.
Ale kdo ví... Nebudu vám tu přece vykládat báchorky.
Technika: Canon EOS 550D + Canon EF-S 18-55mm f/3.5-5.6 IS
Ruční expozice a ostření, doba expozice: 1/200 s, clona 11, ISO 500, ohnisková vzdálenost 55mm (ekvivalentně pro kinofilm 88mm). (úplné EXIF informace jsou přímo v souboru)
Úpravy (Zoner Photo Studio 14) - úprava expozice a kontrastu, přidání rámečku (černá - tedy stín - už na okrajích místy byla, černý rámeček ji tedy doplnil a umožnil plynulý přechod ke tmavému okraji), zmenšení.
Děkuji Mikimu za fotografii a omlouvám se, že ji zveřejňuji teprve nyní. Bohužel nemám dostatečné množství volného času.
K fotografii se tedy vyjádřím jen v krátkosti - velice mne potěšilo, že se někdo vydal jiným směrem než ostatní. Líbí se mi práce s hloubkou ostrosti. Možná bych ovšem stáhla saturaci zelené, zdá se mi, že je podána až trochu jedovatě. Za běžných okolností by se mi nelíbily tmavé okraje, ale v rámci legendy jsem ochotná na to přistoupit.