Komunikační semafory

Nápad komunikovat na dálku pomocí světelných signálů je v našem světě starý nejméně 3000 let. Tento způsob dorozumívání doznal celé řady technických řešení, od primitivních signálních ohňů po sofistikované semaforové linky 18. a 19. století.

Není divu, že nejrůznější komunikační „majáky“ se čas od času objeví i ve fantasy literatuře. Tento text vznikl jako adaptace nápadu Terryho Pratchetta z jeho slavné knihy Zaslaná pošta pro potřeby hráčů dračího doupěte. Své místo naleznou semafory zejména v technologicky pokročilejších světech (řekněme na úrovni renesance). Způsobů, jak je v dobrodružstvích využít, je celá řada. Zde uvádím několik možností:

Pouhá rekvizita. Věže lze čas od času spatřit v krajině, na horských hřebenech a jiných vyvýšených stanovištích. V noci jsou proti temné obloze patrné záblesky jejich mohutných světlometů. Toto může napomoci při vytváření retro-technicistní atmosféry.

Funkční herní prvek. Postavy mohou odesílat a přijímat zprávy, dozvídat se informace ze vzdálených končin, informovat se vzájemně, pokud je družina rozdělena. Stejně tak se světem šíří zprávy o postavách (fámy, doporučení, zatykače...) Zejména opevněné verze semaforů mohou v případě nutnosti poskytnout postavám útočiště.

Pod pokličkou. Postavy mohou přijmout práci u semaforové služby, ať už pro skromný výdělek, nebo pro své vlastní cíle. Služba zahrnuje zaškolení postavy do práce operátora. Pokud se postava osvědčí, je po čase zasvěcena do některých menších tajemství (uspořádání komunikačních linek, některé základní šifry,...)

Přepadení majáku. Postavy mohou přepadnout majákovou věž za účelem odvysílání desinformace, krádeže kódových knih, zadržení nepřátelské zprávy a podobně. Některé z těchto činností samozřejmě vyžadují speciální znalosti. Takové znalosti může postava získat pouze předchozí službou na semaforu, nebo od osoby, která někdy u semaforové společnosti sloužila. Zde je místo pro úplatky, vyhrožování, manipulaci...

Záchranná operace. Jedna ze vzdálených větví semaforové linky se odmlčela. Družina je zverbována na záchrannou výpravu do hlubin nebezpečných prastarých hvozdů. Ideální záminka pro dobrodružství ve stylu Horizont události.

Popis

Komunikační semafory, jak název napovídá, slouží k dorozumívání se na dálku. Přicházejí ke slovu ve světech, kde magie je příliš nákladná, nespolehlivá, nebo privilegovaná, než aby zajišťovala běžnou mezilidskou komunikaci na vzdálenosti stovek mil a za přijatelné peníze. Protože jediný semafor je sám o sobě k ničemu, stavějí se celé linky, tedy řady semaforových věží, kde obsluha každé věže dohlédne na dvě sousední. Linky se táhnou napříč rovinami i po horských hřebenech, mohou se křížit, rozvětvovat a zase sbíhat do jedné. Komunikace probíhá oboustranně za pomocí světelných signálů. Průměrná vzdálenost sousedních věží je okolo 5,5 mil.

Základní stavební jednotkou linky je věž. Podoba věží se více či méně drží závazných standardů. Z hlediska funkčního rozlišujeme dva základní typy:

Opakovač je nejčastějším typem věže. Je vybaven dvěma vysílacími lampami a má za úkol přeposlat informace, které přijal od souseda vpravo, sousedovi vlevo a naopak. Věž může zároveň sloužit jako koncová stanice: Posádka je oprávněna za úplatu přijímat zprávy od zákazníků a posílat je dál po lince*. Zároveň každá věž nese svůj jedinečný identifikační kód, jakousi adresu. Na tuto adresu zpravidla přicházejí zprávy pro obyvatele několika nejbližších vesnic. Ti si chodí na věž vybírat své „telegramy“ podobně, jako když si u nás obyvatelé samot chodí pro dopisy do nejbližší vesnice na poštu. Všude, kde je to jen trochu možné, je linka koncipována tak, aby protínala města a obydlené oblasti vůbec.

*Cenu zprávy ponechávám plně v kompetenci PJ. Navrhuji 1st. za odvysílaný znak.

Rozdělovač má všechny funkce opakovače, ale na rozdíl od něj je vybaven zpravidla 3-4 vysílacími lampami. Rozdělovače se nacházejí na křižovatkách semaforových linek. Rovněž ony mohou sloužit jako koncové stanice, tedy vysílat i přijímat zprávy od obyvatelstva. Více o funkcích obou typů věží v kapitole Podrobnosti.

Z hlediska konstrukčního uveďme dva nejčastější typy semaforů.

Běžný typ (Fig. 1) se povrchně podobá velkému mysliveckému posedu. Staví se v obydlených, civilizovaných oblastech. Základnu tvoří srub, který slouží jako zázemí posádce. Nad srubem se vypíná dřevěná konstrukce 12 sáhů vysoká, která nese samotnou vysílací stanici a lampy.

Jde o mohutné olejové svítilny z měděného plechu ve tvaru paraboly, vpředu zakryté šesti plechovými lamelami. Operátoři taháním za páky odklápějí a uzavírají lamely, kteroužto cestou je vysílán signál protější věži. Olej je pumpován ruční pumpou z mohutné měděné nádrže ve sklepě pod srubem do zásobníků olejových lamp nahoře na věži.

Nahoru do vysílací stanice se leze po žebříku.

Opevněný typ (Fig. 2) připomíná kamennou turistickou rozhlednu. Opevněné věže se stavějí v odlehlých, nebezpečných oblastech a jsou schopné po určitou omezenou dobu odolávat nepřátelskému útoku. Samozřejmě jsou schopné si po lince poslat pro pomoc.

Co do velikosti i funkce se podobají předchozímu typu. Liší se kompaktní kamennou konstrukcí, okovanými dveřmi i střechou a úzkými okny, použitelnými jako střílny. Do této kategorie lze zařadit také hradní věže, vybavené semaforovou technikou.

Mimo to existuje ještě řada dalších konstrukčních typů. Například ve městech jsou semafory organicky začleněny ve změti ostatní architektury, rostou živelně na střechách cechovních budov a chrámů benevolentnějších božstev. Vznikají lokální, jednoúčelové linky pro potřeby městské hlídky a pod. Městská semaforová věž může mít celý hrozen vysílacích lamp a díky početnému personálu může vysílat několika směry zároveň.

Existují obrovské, opevněné věže, tyčící se nad vrcholy stromů v divočině. Existují zvláštní typy konstrukcí v bažinách, kde olejové lampy jsou nahrazeny klecemi se světélkujícími plži. Existují podmořské linky, spojující ostrovy a pevniny, ovládané inteligentními vodními bytostmi, a používající zvukových signálů namísto světelných. Tyto a podobné speciality ale nebudu podrobně rozebírat a ponechám je na fantasii jednotlivých čtenářů.

Podrobnosti

Vnitřní dispozice semaforu je navržena tak, aby při co nejmenších nákladech na stavbu poskytla ubytování a pracoviště čtyřčlenné (v případě opakovače) nebo šestičlenné (v případě rozdělovače) posádce. Při takovém zadání samozřejmě není ani pomyšlení na nějaký komfort. Služba na semaforu se tím pádem poněkud podobá službě na jaderné ponorce.

Do přízemí, tvořeného místností o vnitřních rozměrech 5x3 sáhy, je nacpána čtyřpatrová palanda, úzký stůl (spíše jen visuté prkno), dvě židle, malá kamínka na vaření, která navíc poskytují v zimě trochu tepla a čtyři truhlice na osobní věci operátorů (viz dodatek 2).

Z přízemí vede poklop do sklepení, které má rovněž plochu 5x3 sáhy a je prakticky celé vyplněné nádrží na olej. Ten se z nádrže čerpá ruční pumpou pomocí trubky, která zároveň tvoří osu stavby. Zbývající plocha o rozměrech asi 1x1 sáh je využívána jako zásobárna potravin pro posádku.

Nejvyšší patro patří samotné vysílací stanici. Jedná se o místnost 3x3 sáhy velkou, kam se lze dostat po žebříku ze spodního patra (v případě opevněného typu) nebo ze střechy srubu (v případě běžného typu). Místnost je vybavena olejovou pumpou, dvěma židlemi pro operátory a dvěma vysílacími pulty.

Teď k samotné práci posádky. Operátor sleduje pomocí dalekohledu, upevněného na nastavitelném raménku, sousední věž. Jakmile spatří signál „začínám vysílat“ (viz dále), připraví se a odvysílá tentýž signál další věži. Pak už jen postupně vysílá sekvenci znaků tak, jak ji vidí v dalekohledu. Ve stanici jsou současně vždy dva operátoři. Každý sleduje sousední věž na své straně a ovládá lampu, kterou má za sebou. Tím je zajištěna obousměrná komunikace po lince.

Zbývající členové posádky kontrolují technický stav zařízení, provádějí opravy, přijímají zprávy od odesilatelů, šifrují je pomocí kódových knih, nebo naopak dešifrují zprávy pro adresáty. Ve volných chvílích odpočívají. Jednotliví členové posádky se na svých pozicích pravidelně střídají.

Pokud věž zrovna vysílá zprávu a do toho přijde v tomtéž směru zpráva od sousední věže, operátor zprávu zaznamená, dokončí vysílání předchozí zprávy a pak pokračuje nově příchozí zprávou. Podobně to funguje i v rozdělovačích, kam mohou zároveň přicházet zprávy ze dvou a víc míst současně. Platí, že kdo dřív přijde, ten dřív mele.

Dodatek 1: Semaforový kód

Lež stihne oběhnout půlku světa dřív, než si pravda obuje boty.

Mark Twain

Semaforový kód je tvořen obrazci ze světlých a tmavých polí (otevřených a uzavřených lamel). Lamel je na každé lampě 6, což představuje 64 možných kombinací. V běžné komunikaci se ovšem používá jen něco přes 40 znaků. Každý znak odpovídá jednomu písmenu, číslici, nebo znaménku. Tento kód nikomu nenutím, jeho využití nebo nevyužití je čistě na úvaze PJ. Kdo chce, může používat třeba kód podobný naší morseovce, nebo jiné, vlastní, originální řešení.

Existují také určité sekvence znaků, které mají svůj význam. Například:

Struktura běžné textové zprávy vypadá takto:

1) signál „začínám vysílat“

2) tzv. hlavička, tedy 4 znaky, určující věž, které je zpráva určena, dále 3 znaky určující délku zprávy pro pozdější kontrolu a nakonec jméno a bydliště adresáta.

3) vlastní zpráva

4)signál „konec sdělení“

Dodatek2: Obsah truhlic

Vědomosti v hlavě bídáka - jako dýka v rukou pijáka.

Tádžické přísloví

Vedle náhradního oděvu, deky, psacích potřeb, případně malé osobní zbraně obsahují truhlice zejména tyto předměty:

Kleště (a) a šroubovák (b), slouží při opravách zařízení.

Lucerna (c) je nepostradatelná během noční služby.

Náhradní dalekohled (d) pro případ, že by se poškodil některý z dalekohledů na vysílacím patře. Na opevněných věžích jej používá hlídka při průzkumu okolí. Jde o dvě do sebe zasunuté trubice ze silné kůže, opatřené dvojicí skleněných čoček. Zvětšuje 8x.

Hrnek (e) na pití.

Ocílka a pazourek (f) slouží při rozdělávání ohně nebo zapálení dýmky (g).

Miska a lžíce (h) na jídlo.

Světlice (i) umožňují posádce přivolat pomoc, osvětlit okolí věže, případně poslouží i jako improvizovaná zbraň. Při zatáhnutí za smyčku na spodní straně výmetnice je odpálena rachejtle. Ta má podobné vlastnosti, jako obyčejná rachejtle 1. úrovně z PPP, pouze s tím rozdílem, že neobsahuje magenergii, nemá omezenou životnost a dokáže osvětlit prostor v okruhu 50 sáhů.

Kódová kniha (j) je nejdůležitější součást vybavení věže. Mimo jiného obsahuje na každý den v roce jinou šifru. V předem určený den se na všech věžích vyměňuje za nový exemplář. Přitom je zásadní, aby všechny věže používaly tutéž verzi. Kódová kniha nesmí opustit budovu semaforu a v případě přepadení má posádka povinnost ji zničit. Pro tuto příležitost má "pojistku": Uvnitř knihy je na jedné z desek nalepena zapečetěná obálka. Pokud operátor poruší pečeť, otevře obálku a vysloví heslo, které je v ní napsané, kniha se během několika vteřin rozpadne na prach. Princip je obdobný, jako u svitků "Ochrana před..." z PPZ. Pečeť dokáže vyrobit alchymista. (magenergie: 5magů, suroviny: 10 zl, výroba: 10 kol)

Moje poděkování má: Fafrin, Sccion, Ascella a Dakeyras